13 C 121/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 27. 5. 2025 domáhala zaplacení částky 50.662 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem) s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], kterou se zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 56.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit společně s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.279 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek a úvěr byl ke dni [datum] zesplatněn. Žalobkyně požadovala úhradu jistiny ve výši 22.664,52 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.495 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1.000 Kč, zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z postupně dlužných částek v kapitalizované výši 24.503,62 Kč a smluvního úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 51.194,75 Kč od 18.7.2023 do 8.8.2023 kapitalizovaným částkou 1.943,04 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 51.194,75 Kč od 9.8.2023 do 10.11.2023 kapitalizovaným částkou 1.843,34 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 50.617,52 Kč od 11.11.2023 do 8.1.2024 kapitalizovaným částkou 1.144,01 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 47.338,52 Kč od 9.1.2024 do [právnická osoba].2024 kapitalizovaným částkou 634,55 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 42.338,52 Kč od 13.2.2024 do 8.3.2024 kapitalizovaným částkou 405,25 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 39.059,52 Kč od 9.3.2024 do 10.4.2024 kapitalizovaným částkou 493,68 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 35.780,52 Kč od 11.4.2024 do 13.5.2024 kapitalizovaným částkou 452,10 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 32.501,52 Kč od 14.5.2024 do 8.7.2024 kapitalizovaným částkou 697,20 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 29.222,52 Kč od 9.7.2024 do 29.8.2024 kapitalizovaným částkou 581,88 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 25.943,52 Kč od 30.8.2024 do 2.11.2024 kapitalizovaným částkou 646,10 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 22.664,52 Kč od 3.11.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18.7.2023 dosáhne částky 188.870,00 Kč. Žalovaná dle sdělení žalobkyně na dluhu z úvěru uhradila pouze částku 79.338 Kč, nicméně po zaslání předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2025 ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena do vlastních rukou dne 22. 7. 2025, nevyjádřila.

3. Ve věci se konalo dne 21. 10. 2025 jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. Za žalobkyni se dostavila právní zástupkyně a ta uvedla, že na podané žalobě trvá v plném rozsahu. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalované. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Z oznámení ze dne 16. 7. 2023, že žalobkyně oznámila žalované, že dluh je ke dni 16. 7. 2023 zesplatněn a vyzval ji k úhradě dlužné částky 62.870 Kč.- Z výzvy k zaplacení ze dne 11. 4. 2023, 11. 7. 2022, 10. 8. 2022, 11. 7. 2023 a 12. 6. 2023 včetně dodejky, že žalovaná byla několikrát vyzvána k úhradě dlužné částky.- Z předsmluvního formuláře, výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, dodatku č. [hodnota] k Návrhu smlouvy o úvěru, základních informací o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč, zaslané SMS (informace o vyplacení), důkazu o přijaté SMS pro vyplacení, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře a návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 56.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované a tato se zavázala tyto prostředky společně s příslušenstvím vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.279 Kč.- Z hodnocení klienta, fotografie občanského průkazu žalované, dokladu o výši příjmu žalované od jejího zaměstnavatele, prohlášení klienta a výpisu záznamu z registru SOLUS, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajích o příjmech a výdajích, přičemž údaje o příjmech byly ověřeny potvrzením zaměstnavatele o výši pravidelných příjmů; výdajová stránka žalované nebyla nijak zkoumána.- Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2025 včetně poštovního podacího archu, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.- Z karty klienta, že žalovaná čerpala na úvěru částku 56.000 Kč a celkem uhradila částku 79.338 Kč.- Z dokladu o vyplacení úvěru a zprávy [právnická osoba]., že žalovaná obdržela od žalobkyně dne 9. 3. 2022 peněžní prostředky ve výši 56.000 Kč, a to na bankovní účet č. [č. účtu], kterého je žalovaná jediným majitelem a disponentem.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 56.000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu], kterého je žalovaná jediným majitelem a disponentem, a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit společně s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.279 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to na základě žalovanou poskytnutých údajů o jejích příjmech a výdajích, přičemž příjmy si žalobkyně ověřila výpisy z účtu týkající se pravidelné výplaty. Výdaje žalované žalobkyně nijak nezkoumala, a to i přesto, že v těchto se nacházely splátky jiného úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, na těchto uhradila částku 79.338 Kč. Úvěr byl ke dni [datum] zesplatněn a žalovaná byla několikrát vyzvána k úhradě zbývající dlužné částky.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 56.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční služby, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila dostatečné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když předložila pouze dokumenty obsahující tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, dále nahlédnutí do databáze SOLUS a potvrzení o výši příjmů. Z těchto dokumentů je zřejmé, že žalobkyně byla zaměstnána u zaměstnavatele [právnická osoba]. s průměrným měsíčním příjmem kolem 24.000 Kč, dále však žalovaná uvedla, že její měsíční náklady činí částku 10.562 Kč a v této jsou zahrnuty také splátky jiného úvěru ve výši 4.099 Kč. Aniž by toto žalobkyně vzala v potaz, resp. dále zkoumala tvrzené nízké výdaje žalované či její další úvěry, smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovanou uzavřela. Žalobkyně soudu nepředložila žádné další důkazy prokazující výdaje žalované, a to i přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. udělené na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 56.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

8. S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 56.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná již uhradila částku 79.338 Kč, tedy částku vyšší než jí poskytnutých 56.000 Kč, dospěl soud k závěru, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalovanou nestíhá. Soud z tohoto důvodu žalobu zamítl. (výrok I.)

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když přihlédl k tomu, že žalovaná byla procesně zcela úspěšná a náležela by jí tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Žalované však s ohledem na její procesní nečinnost žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.