13 C 194/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 8. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 140.477 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení a se smluvním úrokem) s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 85,49 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.643 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2023. Peněžní prostředky byly žalované vyplaceny na její bankovní účet dne 18. 7. 2023. Žalovaná se s úhradou splátek dostala do prodlení, když zaplatila pouze částku ve výši 90.930 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za dvě splátky, se kterými se žalovaná dostala do prodlení o více než 30 dnů a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za 3 splátky, se kterými se žalovaná dostala do prodlení o více než 15 dnů. Žalobkyně následně z důvodu prodlení žalované celý úvěr ke dni 26. 8. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 116.667,49 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje uhrazení jistiny ve výši 102.414,49 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 35.971,05 Kč, úhrady za pojištění ve výši 494 Kč a smluvní úrok ve výši 85,49 % ročně z částky 96.221,21 Kč od 28. 8. 2024 do 20. 9. 2024 ve výši 5.230,56 Kč a úroku 14,75 % ročně z částky 96.221,21 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 8. 2024 dosáhne částky 426.009 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala procesní pasivní.

3. Žalobkyně následně podáním ze dne 23. 11. 2025 vzala žalobu částečně zpět, a to do částky 15.663 Kč se zákonným úrokem z prodlení výši 12,75 % ročně z částky 15.663 Kč od 28.8.2024 do zaplacení, částky 4.595,61 Kč a úroku ve výši 65,49 % ročně z částky 96.221,21 Kč od 28.8.2024 do 30.8.2024, úroku ve výši 65,49 % ročně z částky 95.843,21 Kč od 31.8.2024 do 20.9.2024, úroku ve výši 85,49 % ročně z částky 378 Kč od 31.8.2024 do 20.9.2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 378 Kč od 21.9.2024 do 25.11.2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 7.378,21 Kč od 26.11.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za obdobní od 28.8.2024 dosáhne částky 426.009 Kč.

4. Podle § 96 odst. 1, odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví5. Před prvním jednání ve věci žalobkyně podáním ze dne 23. 11. 2025 vzala žalobu částečně zpět ohledně částky 15.663 Kč se zákonným úrokem z prodlení výši 12,75 % ročně z částky 15.663 Kč od 28.8.2024 do zaplacení, částky 4.595,61 Kč a úroku ve výši 65,49 % ročně z částky 96.221,21 Kč od 28.8.2024 do 30.8.2024, úroku ve výši 65,49 % ročně z částky 95.843,21 Kč od 31.8.2024 do 20.9.2024, úroku ve výši 85,49 % ročně z částky 378 Kč od 31.8.2024 do 20.9.2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 378 Kč od 21.9.2024 do 25.11.2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 7.378,21 Kč od 26.11.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za obdobní od 28.8.2024 dosáhne částky 426.009 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. a v tomto rozsahu řízení zastavil, aniž k tomuto procesnímu postupu vyžadoval souhlas žalovaného. (výrok I.)6. Ve věci se konalo dne 9. 12. 2025 jednání, ke kterému žalovaná nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání doručeno dne 28. 11. 2025. Právní zástupkyně žalobkyně se dostavila a uvedla, že na podané žalobě trvá v jejím plném rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované. Následně soud provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti:- Ze základních informací o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč, zaslané SMS zprávy a důkazu o přijaté SMS pro vyplacení, že žalovaná autorizovala svůj bankovní účet zaslání 1 Kč na účet žalobkyně.- Z oznámení ze dne 26. 8. 2024, že žalované bylo oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 26. 8. 2024 a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 119.006 Kč.- Z výzev k zaplacení ze dne 23. 7. 2024 a 22. 8. 2024 včetně dodejky, že žalovaná byla před zesplatněním úvěru vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky.- Z předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru ze dne 19. 7. 2023 včetně splátkového kalendáře, prohlášení klienta, dodatku č. [hodnota] k Návrhu smlouvy o úvěru, přílohy č. [hodnota] k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru, přihlášky do pojištění, listiny k pojištění schopnosti splácet úvěr a Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, kterou se zavázala žalované poskytnout bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované částku 100.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 85,49 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.643 Kč. Dále si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou o více než 30 dnů, úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou o více než 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná si také sjednala přistoupení ke skupinovému pojištění za pojistné ve výši 247 Kč měsíčně.- Z karty klienta, že žalované bylo poskytnuto celkem 100.000 Kč a na úvěru uhradila ke dni 7. 8. 2025 celkem částku 90.930 Kč.- Z výpisu záznamů z registru SOLUS a NRKI, kopie výplatního lístku žalované za červen 2023, potvrzení o platbách a fotografií občanského průkazu žalované, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to nahlédnutím do systému SOLUS (negativní výsledek) a NRKI (8 žádostí o úvěr jiných než u žalobkyně, celkové čerpání úvěrového rámce ve výši 488.407 Kč, dluh po splatnosti ve výši 14.758 Kč) a na základě žalovanou poskytnutých údajích o jejích příjmech a výdajích domácnosti, přičemž ověřovány byly pouze příjmy vyplývající ze zaměstnání.- Z dokladu o vyplacení úvěru a zprávy [Anonymizováno], a.s., že žalované byla dne 18. 7. 2023 poskytnuta na její bankovní účet č. [Anonymizováno] platba ve výši 100.000 Kč.- Z předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2025, včetně poštovního podacího archu, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky.7. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaná dne [datum] uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky na bankovní účet žalované č. [Anonymizováno] ve výši 100.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky společně se smluveným úrokem 85,49 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.643 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení a žalobkyně tak úvěr ke dni 26. 8. 2024 zesplatnila, což žalované oznámila a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná na dluhu uhradila částku 90.930 Kč. Na základě smlouvy o úvěru požadovala žalobkyně po žalované také úhradu smluvní pokuty ve výši 2x499 Kč za prodlení se dvěma splátkami více než 30 dnů, dále náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 3x200 Kč za prodlení se třemi splátkami více než 15 dnů. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru na základě systému SOLUS a NRKI a na základě údajů poskytnutých žalovanou o jejích příjmech a výdajích, přičemž k těmto měla žalobkyně k dispozici pouze důkazy prokazující příjmy žalované. Jiným způsobem žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala, resp. nepřezkoumávala (tj. nevyžadovala jiné doklady od žalované např. ohledně jejích životních a osobních poměrů a nákladů). Žalovaná na dluhu ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2025 ničeho dalšího neuhradila.8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované jako fyzické osobě částku v celkové výši 100.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to proto stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu i přes poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouze údaje týkající se příjmů a výdajů poskytnuté dlužníkem (a již nijak neověřované) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu předložila důkazy, kterými chtěla prokázat, že zkoumala výdaje a příjmy žalované, a to zejména výplatní pásky a potvrzení o přijatých platbách ze zaměstnání, žalobkyně však soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by prokazovala tvrzené výdaje žalované, a to zejména výdaje za bydlení, které již tak žalovaná tvrdila ve velmi nízké výši 3.915 Kč. Žalobkyně si nijak neověřovala osobní poměry žalované (např. její vyživovací povinnosti, výdaje spojené s živobytím, zdravotním stavem, dalšími případnými závazky apod.). Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom, aby tyto doklady po žalované vyžadovala před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 100.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).11. S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 100.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaná na dluhu uhradila částku 90.930 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 9.070 Kč coby plnění, které žalovaná od žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (výrok II.)12. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku III.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci (jak ve věci samé, tak v rozsahu částečného zastavení řízení) tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované dle obsahu spisy žádné náklady nevznikly. (odst. IV. výroku)14. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).