Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32.550 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do:- částky 24.624,72 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.032,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.623,74 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17.500 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 17.500 Kč od 28.9.2023 do zaplacení,- částky 23.803,34 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.912,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.799,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16.780,54 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 16.780,54 Kč od 28.9.2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 4. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 80.978,06 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.032,85 Kč a 2.912,12 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.623,74 Kč a 1.799,63 Kč, zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem ve výši 21,69 % ročně) s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , (dále jen „právní předchůdce“), uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva 1“), na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaný se zavázal tyto společně se sjednaným příslušenstvím spočívajícím v úrocích a poplatcích splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.270 Kč. Žalovaný na dluhu z úvěru ze Smlouvy 1 uhradil celkem částku 2.500 Kč, poté na dluhu ničeho neuhradil. Dále právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva 2“), na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaný se zavázal tyto společně se sjednaným příslušenstvím spočívajícím v úrocích a poplatcích splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.141 Kč. Žalovaný na dluhu z úvěru ze Smlouvy 2 uhradil celkem částku 4.950 Kč, poté na dluhu ničeho neuhradil. Pohledávky byly následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně požadovala po žalovaném z titulu Smlouvy 1 úhradu částky 42.124,72 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 17.500 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 24.624,72 Kč, dále úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 1.623,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.032,85 Kč, smluvních úroků ve výši 21,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17.500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně z dlužné jistiny ve výši 17.500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Z titulu Smlouvy 2 požadovala žalobkyně úhradu částky 38.853,34 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 16.780,54 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 22.072,80 Kč, dále úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 1.799,63 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.912,12 Kč, smluvních úroků ve výši 21,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16.780,54 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně z dlužné jistiny ve výši 16.780,54 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 na dluhu neuhradil ničeho dalšího.
2. Soud úřední činností zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, proto se nejprve zabýval otázkou své pravomoci a příslušnosti k řešení tohoto sporu.
3. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel bis I“) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel bis I osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Podle čl. 18 odst. 2 Nařízení Brusel bis I smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.
4. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, trvalé bydliště má však na území České republiky, a to na adrese [adresa]. Požadovaný nárok je nárokem ze spotřebitelské smlouvy ve smyslu čl. 17 a násl. Nařízení Brusel bis I, zdejší soud proto disponuje mezinárodní pravomocí a příslušností k řešení tohoto sporu.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.
6. Ve věci se konalo dne 11. 12. 2024 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil, a to bez omluvy. Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce dostavila. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. Z listinných důkazů, které předložila žalobkyně spolu s žalobou a které soud provedl k důkazu, soud zjistil následující skutečnosti:- Z výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek.- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 7. 2021 (Smlouva 1), že právní předchůdce poskytl žalovanému dne 26. 7. 2021 v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto společně s poplatkem ve výši 24.946 Kč a smluvním úrokem ve výši 86 % ročně splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.270 Kč.- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (Smlouva 2), že právní předchůdce poskytl žalovanému dne [datum] v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto společně s poplatkem ve výši 24.946 Kč a smluvním úrokem ve výši 86 % ročně splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.141 Kč.- Z tabulek umoření, že žalovaný na úvěru ze Smlouvy 1 čerpal částku 20.000 Kč a uhradil částku 2.500 Kč, na úvěru ze Smlouvy 2 čerpal částku 20.000 Kč a uhradil částku 4.950 Kč- Ze zákaznické karty ke Smlouvě 1, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jím vyplněných údajů, když žalovaný uvedl, že žije v nájmu, pracuje jako dělník na základě pracovní smlouvy a jeho čistý příjem činí 12.622 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje jsou 5.000 Kč, z toho výdaje ve výši 2.141 Kč sloužící na interní splátky u právního předchůdce. Údaje byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatní páskou za měsíc červen 2021.- Ze zákaznické karty ke Smlouvě 2, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jím vyplněných údajů, když žalovaný uvedl, že žije s rodiči, pracuje jako dělník na základě pracovní smlouvy a jeho čistý příjem činí 3.867 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje jsou 2.500 Kč. Údaje byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatní páskou za měsíc květen 2021.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávek, že pohledávky za žalovaným byly právním předchůdcem postoupeny na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.
7. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem Smlouvu 1, na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se společně se smluveným příslušenstvím zavázal tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.270 Kč. Dále žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem Smlouvu 2, na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se společně se smluveným příslušenstvím zavázal tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.141 Kč. Žalovaný však na těchto smlouvách nehradil splátky řádně a včas, na Smlouvě 1 uhradil pouze částku 2.500 Kč, na Smlouvě 2 částku 4.950 Kč. Před poskytnutím úvěrů byla právním předchůdcem zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a to na základě jím vyplněných údajích v zákaznických kartách V těchto právní předchůdce tvrdil, že skutečnosti ohledně práce žalovaného byly ověřovány pracovní smlouvou a výplatními páskami, ty však žalobkyně soudu nepředložila k provedení důkazu. Pohledávky byly následně ke dni 27. 9. 2023 postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný na dluhu z obou úvěrů ničeho dalšího neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024.
8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazky žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smluv o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalovanému částku 20.000 Kč (ze Smlouvy 1) a 20.000 Kč (ze Smlouvy 2). Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce a žalovaný jednali o uzavření smluv vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztahy naplňovaly zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně soudu tvrdila, že právní předchůdce splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení ani přes poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila dostatečné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěrů prokázala, když předložila pouze zákaznické karty, ze kterých je zřejmé, že věřitel si vystačil s údaji, které žalovaný o své osobě poskytl. Žalobkyně však soudu nepředložila žádné důkazy prokazující tvrzené příjmy či výdaje žalovaného, a to např. výpisy z bankovních účtů nebo nájemní smlouvu, avšak nepředložila ani listiny, které měl právní předchůdce dle zákaznických karet k dispozici při uzavírání smluv, a to výplatní pásky za měsíce květen a červen 2021 a pracovní smlouvu žalovaného. S ohledem na výše uvedené lze proto shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 20.000 Kč (ze Smlouvy 1) a 20.000 Kč (ze Smlouvy 2) bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřených smluv, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
11. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly právním předchůdcem poskytnuty prostředky, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Z titulu Smlouvy 1 bylo žalovanému poskytnuto 20.000 Kč a žalovaný na této smlouvě uhradil částku 2.500 Kč. Z titulu Smlouvy 2 bylo žalovanému poskytnuto 20.000 Kč a žalovaný na této smlouvě uhradil částku 4.950 Kč. Soud proto na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení celkové částky 32.550 Kč (17.500 Kč + 15.050 Kč) coby plnění, které žalovaný od právního předchůdce převzal, ale dosud neposkytl zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této souhrnné částky, z neplatně sjednaných úvěrů dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (výrok I.)
12. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II.
13. Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi účastníky navzájem, ve věci byl úspěšnější žalovaný (oproti žalobkyni), vzniklo mu tak právo na náhradu poměrné části jeho nákladů ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem ve věci. Nicméně s ohledem na pasivitu žalovaného v tomto řízení bylo z obsahu spisu zjištěno, že žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly. Proto mělo být rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že u ústního jednání byl vyhlášen výrok III. o náhradě nákladů řízení ve znění „Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku, která bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně“ a soud je tímto výrokem vázán (§ 156 odst. 3 o.s.ř.), ale žalovaný žádnou povinnost k náhradě nákladů řízení vůči žalobkyni s ohledem a jeho větší úspěch ve věci (než je úspěch žalobkyně) nemá, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
14. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když nebyly zjištěny důvody pro poskytnutí delší lhůty pro plnění. (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).