13 C 291/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 30. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 75.359,52 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.827,06 Kč a 1.883,63 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.501,71 Kč a 1.181,01 Kč, zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem ve výši 18,17 % ročně a 18,18 % ročně) s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdce“) uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva 1“), na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaný se zavázal tyto společně se sjednaným příslušenstvím spočívajícím v úrocích a poplatcích splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.501 Kč. Žalovaný na dluhu z úvěru ze Smlouvy 1 uhradil celkem částku 7.086,61 Kč, poté na dluhu ničeho neuhradil. Dále právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva 2“), na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaný se zavázal tyto společně se sjednaným příslušenstvím spočívajícím v úrocích a poplatcích splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.085 Kč. Žalovaný na dluhu z úvěru ze Smlouvy 2 uhradil celkem částku 5.113,39 Kč, poté na dluhu ničeho neuhradil. Pohledávky byly následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně požadovala po žalovaném z titulu Smlouvy 1 úhradu částky 44.842,89 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 26.565,27 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 18.277,62 Kč, dále úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 1.501,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.827,06 Kč, smluvních úroků ve výši 18,17 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26.565,27 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26.565,27 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Z titulu Smlouvy 2 požadovala žalobkyně úhradu částky 30.516,63 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 17.716,87 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12.799,76 Kč, dále úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 1.181,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.883,63 Kč, smluvních úroků ve výši 18,18 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17.716,87 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17.716,87 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024 na dluhu neuhradil ničeho dalšího.

2. Soud úřední činností zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, proto se nejprve zabýval otázkou své pravomoci a příslušnosti k řešení tohoto sporu.

3. Podle článku 48 bod 1 a 2 Sdělení č. 123/2002 Sb. m. s. Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku.[právnická osoba] dané věci se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je cizí státní příslušník (občan [Anonymizováno]). Pravomoc a příslušnost českých soudů je dána dle hlavy IV., oddílu V., článku 48 Sdělení č. 123/2002 Sb. m. s. Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, když smlouva mezi účastníky byla uzavřena na území České republiky. Pravomoc českých soudů je dána podle bydliště žalovaného, který žije v České republice, konkrétně v okrese Prostějov, a to na adrese [adresa]. Okresní soud v Prostějově je proto pravomocný a příslušný k řešení tohoto sporu.5. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 13. 12. 2024, nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.6. Ve věci se konalo dne 26. 3. 2025 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil, a to bez omluvy. Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce dostavila. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. Z listinných důkazů, které předložila žalobkyně spolu s žalobou a které soud provedl k důkazu, soud zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek, že pohledávky za žalovaným byly právním předchůdcem postoupeny na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.- Z výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek.- Ze zařazení zákazníka do pojistného programu, že žalovaný přistoupil ke Skupinové pojistné smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum], a to v rámci uzavření Smlouvy 1 i Smlouvy 2.- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (Smlouva 1), že právní předchůdce poskytl žalovanému dne [datum] v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto společně s poplatkem ve výši 22.454 Kč a smluvním úrokem ve výši 86 % ročně splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.501 Kč.- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (Smlouva 2), že právní předchůdce poskytl žalovanému dne 18. 5. 2022 v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto společně s poplatkem ve výši 15.469 Kč a smluvním úrokem ve výši 86 % ročně splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.085 Kč.- Z tabulek umoření, že žalovaný na úvěru ze Smlouvy 1 čerpal částku 30.000 Kč a uhradil částku 7.086,61 Kč, na úvěru ze Smlouvy 2 čerpal částku 20.000 Kč a uhradil částku 5.013,39 Kč- Ze zákaznické karty ke Smlouvě 1, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jím vyplněných údajů, když žalovaný uvedl, že žije v nájmu, pracuje jako skladník na základě pracovní smlouvy a jeho čistý příjem činí 31.504 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje jsou 4.000 Kč, z toho výdaje ve výši 3.000 Kč sloužící na externí splátky u jiné společnosti. Údaje byly ověřeny výplatními páskami.- Ze zákaznické karty ke Smlouvě 2, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jím vyplněných údajů, když žalovaný uvedl, že žije v nájmu, pracuje jako skladník na základě pracovní smlouvy a jeho čistý příjem činí 30.

004 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje jsou 4.000 Kč, z toho výdaje ve výši 3.000 Kč sloužící na externí splátky u jiné společnosti. Údaje byly ověřeny výplatními páskami za březen a duben roku 2022.7. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem Smlouvu 1, na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaný se společně se smluveným příslušenstvím zavázal tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.501 Kč. Dále žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem Smlouvu 2, na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se společně se smluveným příslušenstvím zavázal tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.805 Kč. Žalovaný však na těchto smlouvách nehradil splátky řádně a včas, na Smlouvě 1 uhradil pouze částku 7.086,61 Kč, na Smlouvě 2 částku 5.113,39 Kč. Před poskytnutím úvěrů byla právním předchůdcem zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a to na základě jím vyplněných údajích v zákaznických kartách V těchto právní předchůdce tvrdil, že skutečnosti ohledně práce a příjmů žalovaného byly ověřovány výplatními páskami, ty však žalobkyně soudu nepředložila k provedení důkazu. Pohledávky byly následně ke dni 27. 9. 2023 postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný na dluhu z obou úvěrů ničeho dalšího neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024.8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen, Anonymizováno10. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazky žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smluv o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalovanému částku 30.000 Kč a 20.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce a žalovaný jednali o uzavření smluv vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztahy naplňovaly zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně soudu tvrdila, že právní předchůdce splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení ani přes poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila dostatečné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěrů prokázala, když předložila pouze zákaznické karty, ze kterých je zřejmé, že věřitel si vystačil s údaji, které žalovaný o své osobě poskytl. Žalobkyně však soudu nepředložila žádné důkazy prokazující tvrzené příjmy či výdaje žalovaného, a to např. výpisy z bankovních účtů nebo nájemní smlouvu, když žalovaný tvrdil, že žije sám v nájmu, avšak nepředložila ani listiny, které měl právní předchůdce dle zákaznických karet k dispozici při uzavírání smluv, a to výplatní pásky za měsíce březen a duben roku 2022. Žalovaný dále tvrdil, že má jiné závazky u jiné společnosti, nicméně tato skutečnost také nebyla nijak prověřována a věřitel si vystačil s tím, že žalovaný má výdaje ve výši 4.000 Kč, z toho ve výši 3.000 Kč na tyto závazky – zároveň ale žalovaný uváděl, že žije v nájmu, a proto je zřejmé, že zbývající částka 1.000 Kč nemohla pokrýt nájemné a obvyklé výdaje běžného člověka. S ohledem na výše uvedené lze proto shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 30.000 Kč a 20.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřených smluv, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).11. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly právním předchůdcem poskytnuty prostředky ve výši 30.000 Kč a 20.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Z titulu Smlouvy 1 bylo žalovanému poskytnuto 30.000 Kč a žalovaný na této smlouvě uhradil částku 7.086,61 Kč. Z titulu Smlouvy 2 bylo žalovanému poskytnuto 20.000 Kč a žalovaný na této smlouvě uhradil částku 5.113,39 Kč. Soud proto na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 37.900 Kč (22.913,39 Kč + 14.886,61 Kč) coby plnění, které žalovaný od právního předchůdce převzal, ale dosud neposkytl zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této souhrnné částky, z neplatně sjednaných úvěrů dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (výrok I.)12. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II.13. Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi účastníky navzájem, ve věci byl úspěšnější žalovaný (oproti žalobkyni), vzniklo mu tak právo na náhradu poměrné části jeho nákladů ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem ve věci. Nicméně s ohledem na pasivitu žalovaného v tomto řízení bylo z obsahu spisu zjištěno, že žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.14. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).