Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 61.973,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36.387,68 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Česká republika – Okresní soud v Prostějově je povinna po právní moci tohoto rozsudku vrátit žalobkyni přeplatek na soudním poplatku ve výši 660 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 7. 11. 2025 domáhá po žalované zaplacení částky 61.973,94 Kč s příslušenstvím, která představuje jistinu ve výši 33.754,21 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 436,22 Kč, smluvní úrok ve výši 25.586,26 Kč a poplatek za službu „presto“ ve výši 2.197,25 Kč. Jedná se o dlužnou částku ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“) uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (www.[Anonymizováno].cz), na základě které byla žalované poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka celkem 35.013 Kč, přičemž tuto se žalovaná zavázala vrátit společně s příslušenstvím. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, vypověděla žalobkyně dne 20. 1. 2025 smlouvu. Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena z informací od žalované a nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně v návrhu uvedla, že pokud by soud neměl její nárok z titulu uzavřené smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok přiznal jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně znovu zopakovala své obecné postupy při zkoumání úvěruschopnosti, uvedla, že čistý příjem žalované činil 45.900 Kč a doložila výpis z bankovního účtu žalované (za prosinec 2023 až březen 2024). Žalobkyně dále sdělila, že žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 75.041,81 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.
3. Dne 13. 5. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně (tato svou účast omluvila) ani žalovaná a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:- Z informace pro spotřebitele a údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že celková výše úvěrového rámce je 8.000 Kč, výše zápůjční úrokové sazby je 1.016 % denně. K žalobě byly přiloženy i předpis denních splátek, obecné principy posuzování a filozofie společnosti a souhlas se zpracováním osobních údajů, smlouva samotná však doložena nebyla.- Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu.- Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že od 22. 3. 2024 do 9. 5. 2024 byla ve prospěch účtu žalované žalobkyní zaslána celkem částka 35.013 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalované, byla ověřena dotazem na společnost [právnická osoba].).- Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná byla posuzována dne 21. 3. 2024. Počet členů domácnosti s příjmem byl 2, výše výdajů na půjčky neuvedena, výše výdajů na bydlení 15.000 Kč, další nezbytné výdaje 8 Kč, ostatní zbytné výdaje 15.000 Kč. Příjem žalované uvedený žalovanou byl 48.000 Kč, příjem žalované ověřený žalobkyní byl 45.900 Kč. Rezerva pro výdaje je uvedena 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 8.259 Kč, disponibilní příjem 37.600 Kč. Závěr posouzení úvěruschopnosti je uveden: úspěšné. Žalobkyně doložila rovněž dokument „identifikované příjmy“, dle kterého je výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 45.900 Kč (bez bližší identifikace tohoto příjmu).- Z dokumentu „Kontomatik.pdf“, který má být výpisem z účtu žalované, soud zjistil, že příjmem žalované v době jednání o uzavření smlouvy o úvěru bylo toliko nemocenské. Z dokumentu je patrné, že žalovaná opakovaně ve velké míře platila např. na sazka.cz, [Anonymizováno].cz a [Anonymizováno]. Stejně tak je z dokumentu patrné, že žalovaná si v minulosti opakovaně půjčovala u jiných nebankovních společností (např. od [právnická osoba] dne 23. 2. 2024 přijaty celkem [hodnota] platby, dne 21. 2. 2024 přijata platba, dne 20. 2. 2024 přijata platba, dne 19. 2. 2024 přijata platba, dne 16. 2. 2024 přijata platba a dne 5. 2. 2024 přijata platba).- Z výzvy ze dne 20. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 77.973,94 Kč a oznámila jí, že vypovídá smlouvu.- Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 10. 2025 a z potvrzení o podání doporučené zásilky bylo zjištěno, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně jednala s žalovanou o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tuto však soudu nedoložila. Na základě této smlouvy měl být žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 8.000 Kč a žalovaná měla tuto částku vrátit společně s úrokem a poplatky. Žalobkyně žalované poskytla celkem částku 35.013 Kč, celkem pak žalovaná žalobkyni uhradila 75.041,81 Kč.
5. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
6. Právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
7. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
8. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni 22. 3. 2024), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.[Anonymizováno] 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v [adresa] tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).
13. Mezi žalobkyní a žalovanou bylo jednáno o uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které měl být žalované poskytnut úvěrový rámec 8.000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalované došlo, kdy doložila pouze soubor „Kontomatik.pdf“, který má být výpisem z účtu žalované, ze kterého je patrné, že příjmem žalované v době jednání o uzavření smlouvy o úvěru bylo toliko nemocenské, žalovaná opakovaně ve velké míře platila např. na sazka.cz a forbescasino.cz a v minulosti si opakovaně půjčovala peníze u jiných nebankovních společností. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli bylo pochybné, zda je žalovaná schopna sjednaný závazek splácet. Příjem tvrzený žalovanou a příjem vyplývající z výpisu z jejího účtu jsou naprosto odlišné částky. Z výpisů z účtu bylo rovněž patrné, že žalovaná již má závazky u jiných společností, u kterých si půjčuje opakovaně, přičemž žalobkyně se nezabývala tím, jakým způsobem žalovaná své dosavadní závazky plní, kdy nedoložila, že by žalovanou lustrovala v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ani tím, jaké jsou skutečné výdaje žalované. Pokud by žalovaná skutečně měla příjmy a výdaje v jí tvrzené výši, velmi pravděpodobně by si opakovaně nepůjčovala peníze. V této situaci by obezřetný úvěrující vyžadoval po osobě žalované další informace k její majetkové situaci. Žalobkyně se spokojila s tvrzením žalované a nezabývala se jejími skutečnými výdaji a dosavadními závazky. Tyto skutečnosti vzbuzují dojem, že úvěruschopnost žalované byla ověřována toliko pro formu. Na základě informací, které měla žalobkyně k dispozici, nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovaná je dostatečně solventní osobou a může jí být úvěr poskytnut, přesto však žalované peněžní prostředky poskytla. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná.
14. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalované. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené by žaloba byla důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Protože však žalované byla poskytnuta částka 35.013 Kč a žalovaná uhradila částku 75.041,81 Kč, lze uzavřít, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky zcela vrátila, resp. přeplatila. S ohledem na uvedené není žaloba důvodná. Soudu tedy nezbylo, než žalobu zcela zamítnout. (výrok I.)
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla plně úspěšná žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok II.)
16. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 2.480 Kč, tedy soudní poplatek i z příslušenství pohledávky (kapitalizovaného smluvního úroku). Správná výše soudního poplatku v dané věci činí 1.820 Kč (dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). V souladu s § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích proto soud rozhodl tak, že se žalobkyni vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 660 Kč. (výrok III.)