Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20.000 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.648,7 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 5. 9. 2024 domáhala zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky) s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.000 Kč. Žalovaná však peněžní prostředky nevrátila, a to ani po výzvách ze dne 5. 4. 2024, žalobkyně proto úvěr ke dni 21. 8. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná však ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní.
3. Ve věci se konalo dne 12. 2. 2025 jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání doručeno dne 24. 1. 2025. Žalobkyně se z jednání omluvila prostřednictvím svého právního zástupce dne 9. 1. 2025. Soud proto za splnění podmínek ve smyslu § § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Z první upomínky ze dne 20. 3. 2024, druhé upomínky ze dne 5. 4. 2024 a předžalobní výzva ze dne 21. 8. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaná byla několikrát vyzvána k úhradě dlužné částky.- Z detailu pohybu na účtu ze dne 28. 2. 2024, že žalobkyně poskytla žalované na bankovní účet č. [č. účtu] dne 8. 1. 2024 částku 20.000 Kč a žalovaná poskytla žalobkyni částku 1 Kč za účelem ověření majitele účtu č. [č. účtu].- Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to na bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.000 Kč.- Ze zkoumání úvěruschopnosti žalované a předsmluvních informací, že žalovaná pro tyto účely uvedla, že její příjem činí 16.749 Kč a její pravidelné výdaje částku 3.000 Kč za náklady na bydlení; další aspekty příjmů a výdajů žalované nebyly nijak zkoumány.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu] a žalovaná se zavázala tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.000 Kč. Žalovaná se však dostala s úhradou splátek do prodlení, na dluhu ničeho neuhradila. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě jí uvedených údajů ohledně jejích příjmů a výdajů, které dle dokumentu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byly ověřeny výpisy z účtu.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 20.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila dostatečné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když předložila pouze dokument posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ze kterého je zřejmé, že si vystačila s údaji, které žalovaná o své osobě poskytla. Žalobkyně však soudu nepředložila žádné důkazy prokazující tvrzené příjmy či výdaje žalované (pracovní smlouva, nájemní smlouva, apod.), avšak nepředložila ani listiny, které měla dle dokumentu k dispozici při uzavírání smlouvy, a to výpisy z bankovního účtu žalované. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně ta se o toto poučení připravila svou neúčastí na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
8. S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 20.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaná na dluhu do podání žaloby ničeho neuhradila. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 20.000 Kč coby plnění, které žalovaná od žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (výrok I.)
9. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl. (výrok II.)
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.648,7 Kč, přičemž tato částka představuje 80,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,41 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,59 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), když veškeré úkony žalobkyně byly činěny do 31. 12. 2024, a to z tarifní hodnoty ve výši 20.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K aplikaci ustanovení § 14b a. t. soud dodává, že u tohoto soudu již bylo žalobkyní podáno větší množství skutkově a právně obdobných žalob, přičemž se jedná o prakticky totožná podání, pouze s rozdílnými údaji o uzavřených smlouvách, částkách a lhůtách, a lze je tak považovat za ustálený vzor. (výrok III.)
11. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).