Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.450 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.900 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.114,38 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 3. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22.900 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a nákladů spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.450 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného částku 15.000 Kč, dodatkem navýšenou na částku 20.000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však na dluhu neuhradil ničeho, a proto došlo dne 29. 6. 2024 k zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný několikrát urgován dluh uhradit, požaduje žalobkyně také částku 1.450 Kč spočívající v nákladech spojených s uplatněním pohledávky (zasílání upomínek). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20.000 Kč od 30. 6. 2024 do 21. 11. 2024 kapitalizovanou ve výši 2.900 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Ve věci se konalo dne 17. 6. 2025 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne 7. 5. 2025. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Z předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2024 včetně poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 24.186,72 Kč.- Ze sazebníku poplatků, že žalobkyně účtuje poplatky podle dní po splatnosti dluhu, a to ve výši 150 Kč (3 dny), 500 Kč (7 dní), 500 Kč (14 dní), 200 Kč (20 dní) a 100 Kč (25 dní).- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně dodatku, procesu žádosti o úvěr a sdělení o schválení úvěru že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Smlouva ani její dodatek nejsou žalovaným vlastnoručně podepsány. Smluvní strany si pro případ prodlení sjednaly povinnost platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.- Z fotografií osobních dokladů, z výpisu z databází a z výpisu z účtu, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě dostupných databází a výpisy z účtu žalovaného od ledna 2024 do března 2024.- Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 29. 6. 2024 včetně dokladu o odeslání, že žalobkyně úvěr sesplatnila ke dni 29. 6. 2024 z důvodu prodlení žalovaného s měsíčními splátkami.- Z potvrzení o provedené platbě, informací o platbách a ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 12. 5. 2025, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 27. 3. 2024 částku 15.000 Kč a dne 29. 3. 2024 částku 5.000 Kč, a to na bankovní účet č. [č. účtu], kterého byl žalovaný jediným vlastníkem a disponentem.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru a dodatek, na základě kterých poskytla žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet č. [č. účtu] finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto společně se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva ani její dodatek nejsou žalovaným vlastnoručně podepsány, nicméně v jejich čl. 8.9 je uvedeno, že smlouva je účinná ode dne poskytnutí finančních prostředků, tj. v tomto případě od 27. 3. 2024. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to zkoumáním žalovaného v přístupných databázích a výpisy z jeho bankovního účtu za leden 2024 až březen 2024. Žalovaný však dluh nehradil řádně a včas a žalobkyně jej ke dni 29. 6. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný ani po předžalobní upomínce ze dne 9. 10. 2024 ničeho neuhradil.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 20.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila dostatečné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když předložila pouze vyhledání žalovaného v databázích, které je v anglickém jazyce a není z něj zřejmé, jaký byl výsledek tohoto hledání, dále žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za měsíce leden až březen 2024. Z těchto výpisů je zřejmé, že žalovanému chodila pravidelná výplata kolem 30.000 Kč, nicméně také je z nich zřejmé, že žalovaný měl uzavřeno více smluv o spotřebitelském úvěru a dále že většinu finančních prostředků používal na internetové sázky. Žalobkyně soudu dále nepředložila žádné další důkazy prokazující příjmy či výdaje žalované (pracovní smlouva, nájemní smlouva, apod.). Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně ta se o toto poučení připravila svou neúčastí na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
8. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 20.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaný na dluhu do podání žaloby ničeho neuhradil. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 20.000 Kč coby plnění, které žalovaný od žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (výrok I.)
9. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl. (výrok II.)
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.114,38 Kč, přičemž tato částka představuje 47,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 916 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do [datum] (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22.900 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. (výrok III.)
11. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).