Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 46.872,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2.303,06Kč, kapitalizovaného úroku 3.913,83 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10.899,03 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15% ročně z částky 10.376,14 Kč od 12.7.2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1.200Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1.112,01 Kč, kapitalizovaného úroku 1.913,79 Kč, zákonného úroku ve výši 8,5% ročně z částky 4.651,13 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15% ročně z částky 4.510,2 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 20. 2. 2024 domáhala proti žalovanému shora uvedeného peněžního plnění s tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) uzavřel se žalovaným v postavení podnikatele, dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen Smlouva I) a dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen Smlouva II). Na základě Smlouvy I právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému proti podpisu Smlouvy I, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000Kč a žalovaný se zavázal tento dluh zaplatit dle předpisu splátek, včetně úroků v pevné výši 1.444 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy I - 7.350Kč a úhradu za administrativní činnost vyhodnocení úvěrového případu 1.394 Kč, včetně úhrady za platby v hotovosti ve výši 2.700 Kč, tedy celkem dlužnou částku 27.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Poslední splátku však žalovaný měl uhradit nejpozději do 12. 8. 2021. Dle Smlouvy II právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v den uzavření Smlouvy II, v hotovosti částku 20.000 Kč, za což se zavázal žalovaný uhradit celkem 37.184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2.656Kč, dle splátkového kalendáře tak byl povinen uhradit tento dluh nejpozději do 30.8.2021. Žalovaný si povinnosti ze Smlouvy I, i ze Smlouvy II neplnil řádně, ani včas, a dostal se splněním tohoto dluhu do prodlení, a proto právní předchůdce žalobkyně zesplatnil celý zbytek dluhu u Smlouvy I a II. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalobkyní dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, kde součástí postoupených pohledávek byly pohledávky z obou uvedených Smluv, s účinky smlouvy o postoupení pohledávek ke dni [datum], postoupení pohledávky bylo žalovanému v obou případech řádně písemně oznámeno. Součástí žalobních tvrzení nebyl postup právního předchůdce žalobkyně před uzavřením Smluv I a II. Žalobkyně vycházela z toho, že se jedná o plnění z úvěrů poskytnutých žalovanému jako podnikateli. Přes předžalobní výzvu žalobkyně žalovaný ničeho nad rámec tvrzení a doložení listin neuhradil.
2. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyjádřil, když tento mu byl doručen dne 9. 5. 2024 (čtvrtek, pracovní den, § 49 odst. 4 o.s.ř.).
3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom mu bylo doručováno (stejně jako návrh na vydání EPR), na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o.s.ř. Soud podle § 49 odst. 4 o.s.ř., považoval předvolání za doručené dne 17. 6. 2024 (pondělí, pracovní den - § 49 odst. 4 o.s.ř. za použití § 57 odst. 2 o.s.ř.) a protože se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Soud zdůrazňuje, že doručoval na adresu, která byla shodnou s adresou pro podnikání, a navíc žalovaný podnikatelskou činnost ukončil a došlo k zániku živnostenského oprávnění k 11. 3. 2022.
4. Soud, pokud se týká rozsahu dokazování, vycházel z obsahu spisu a v něm doložených, navržených listin, když zástupce žalobkyně po poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. další tvrzení neměl a důkazy neoznačil a dále těmi, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu, vyplývající z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o.s.ř.), soud tak vyčerpal zcela důkazní návrhy žalobkyně a provedl dokazování těmito listinami:Podacím lístkem z 2. 11. 2023, předžalobní výzvou z 1. 11. 2023, smlouvou o podnikatelském úvěru z [datum], včetně přílohy č. [hodnota] (Smlouva I), potvrzením o zaplacení kupní ceny, umořovacími listinami ke Smlouvě I a II, Smlouvou o podnikatelském úvěru z [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., včetně přílohy č. [hodnota] (Smlouva II), Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], včetně Seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek z [datum] a předžalobní výzvou z 1. 11. 2023.
5. Soud na základě provedeného dokazování těmito listinami zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.Soud kromě shora uvedených listin provedl dokazování též jedinou listinou předloženou zástupcem žalobkyně, po poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř a to žádostí o úvěr pro podnikatele ze dne 30.6.2020, z níž zjistil, že žadatel požádal o podnikatelský úvěr ve výši 20.000Kč, splatný po dobu 14 měsíců v měsíčních splátkách ve výši 2.656Kč, označil se za držitele živnostenského podnikání, s předmětem podnikání zednictví a uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený, bez vyživovacích povinností, včetně uvedení osobního bankovního účtu č. [č. účtu]. Svoji totožnost prokázal občanským průkazem a uvedl jako měsíční příjem z podnikání 30.000Kč, měsíční výdaje 12.000Kč, uvedené částky nebyly ničím doloženy. Žalovaný dále uvedl, že má dluh u [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 15.000 Kč a zbývá mu doplatit 25.888Kč. Tuto listinu podepsal jak žalovaný, tak osoba jednající za právního předchůdce žalobkyně.Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. [hodnota] (Smlouva I), že součástí této Smlouvy je předpis splátek, je opatřena podpisy žalovaného a osoby jednající za právního předchůdce žalobkyně, žalovaný označil své trvalé bydliště ([adresa]), uvedl jak IČO, tak i RČ, na základě Smlouvy I je mu poskytnut neúčelový, hotovostní úvěr 15.000Kč s pevně stanovenou zápůjční sazbou, žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 27.888Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1.992Kč.Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. [hodnota] (Smlouva II), že součástí této Smlouvy je předpis splátek, je opatřena podpisy žalovaného a osoby jednající za právního předchůdce žalobkyně, žalovaný označil své trvalé bydliště ([adresa]), uvedl jak IČO, tak i RČ, na základě Smlouvy II je mu poskytnut neúčelový, hotovostní úvěr 20.000Kč s pevně stanovenou zápůjční sazbou, žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 37.184Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2.656Kč.Z tabulky umoření vztahující se ke Smlouvě I, že žalovaný z tohoto titulu uhradil v období od 13.6.2020 do 29. 7. 2022 celkem 20.000Kč.Z tabulky umoření vztahující se ke Smlouvě II, že žalovaný na tento dluh uhradil v období od 1.7.2020 do 29. 7. 2022 celkem 18.700Kč.Ze Smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalobkyní tuto smlouvu, jejímž předmětem byly pohledávky uvedené v příloze č. [hodnota] Seznam postoupených pohledávek, ze které soud zjistil, že součástí převodu pohledávek byly i pohledávky za žalovaným ze Smlouvy I a II.Právní předchůdce žalobkyně dopisy oba ze dne 15. 8. 2023 doručovanými na adresu trvalého bydliště, uvedené ve Smlouvě I a II ([adresa]), oznámil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek ze Smlouvy I a II na žalobkyni s tím, že ze Smlouvy I se jednalo o postoupenou pohledávku ve výši celkem 20.413,81Kč a ze Smlouvy II ve výši 36.700,89Kč s tím, že obě oznámení obsahovala výzvu žalovanému, aby uvedený dluh uhradil na konkrétní číslo účtu žalobkyně.Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného se stručným popisem skutkového stavu věci k úhradě dluhu ze Smlouvy I a II s tím, že dluh ze Smlouvy I k datu výzvy činil 27.888Kč a dluh ze Smlouvy II částku 37.184Kč.Soud také zjistil, že veškeré listiny včetně předžalobní výzvy byly doručovány žalovanému na adresu místa bydliště uvedených ve Smlouvách (zjištěno z podacího lístku z 2. 11. 2023).
6. Soud na základě provedeného dokazování, jak už shora bylo uvedeno, přistoupil k poučení zástupce žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1,3 o.s.ř., když soud požadoval, aby byly doplněny listiny a tvrzení, týkající se postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavření smlouvy, a to zejména ve vztahu k tomu, jakým způsobem si právní předchůdce žalobkyně ověřoval a z čeho vycházel, že sjednaný úvěr je žalovanému poskytován pro jeho podnikatelské účely a jak byla zjištěna finanční situace žalovaného. Na to přítomný zástupce žalobkyně reagoval předložením žádosti o úvěr, která byla schválena a vedla k uzavření Smlouvy II. K postupu při uzavírání Smlouvy I nebylo ani dodatečně po poučení soudem ničeho tvrzeno, ani doloženo.
7. Soud na základě shora uvedeného konstatuje, že závazkové vztahy vzniklé dne 12. 6. 2020 a 30.6.2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí nejen zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoník (dále jen o.z.), ale také zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť z listin předložených spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo prokázáno, že mezi smluvními stranami, tj. právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o podnikatelském úvěru.
8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 75 zák. zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.
11. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném s ohledem na datum uzavření Smluv I a II, tedy do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, jsou soudy povinny zjišťovat z úřední povinnosti, zda úvěrující (právní předchůdce žalobce) splnil povinnost zkoumat schopnost spotřebitele (žalovaného), splácet, tedy jeho solventnost (nález Ústavního soudu sp.zn. III ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 2178/2018 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18, ze dne 5. 3. 2020). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr, tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).
14. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. 33Cdo 3675/2021, odstavce 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ust. § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě se při absenci § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, nabízelo ust. § 2993 věta první, ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto ustanovení § 87 zák. č. 257/2016, lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
16. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku, nebo její část, postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníka neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že plní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
18. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a judiktury soudů a na základě toho učinil následující právní závěr.
19. Co se týká aktivní legitimace žalobkyně pro toto řízení, soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně platně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. o.z., když postoupení bylo žalovanému v obou případech, tj. v případě pohledávky ze Smlouvy I a ve druhém případě ze Smlouvy II, řádně oznámeno. Co se týká pasivní legitimace žalovaného, tak ten nerozporoval, že při podpisu Smlouvy I převzal v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000Kč a v případě Smlouvy II 20.000Kč, což byly dohodnuté výše úvěru označeného jako podnikatelský úvěr. K tomuto, jak už shora soud nastínil, má však soud stanovisko odlišné. Soud v případě Smlouvy I i II zjistil, že žalovaný se označil mimo jiné též identifikačním číslem fyzické osoby podnikatele[IČO] IČO, a v obou Smlouvách je výslovně uvedeno, že úvěr je poskytován jako neúčelový, hotovostní úvěr s tím, že jediné, co odlišuje tyto Smlouvy od smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že výrazné označení „PODNIKATEL“. Ve Smlouvě I ani ve Smlouvě II není uvedeno nic, co by odlišovalo smlouvu spotřebitelskou od smlouvy uzavřené s fyzickou osobou jako podnikatelem. Právní předchůdce žalobkyně si před poskytnutím podnikatelského úvěru neověřoval nebo alespoň to nebylo tvrzeno tedy ani prokázáno, že poskytnutý úvěr bude žalovaným skutečně použit pro podnikatelské účely. V případě podnikatelských úvěrů je po většinou úvěrujícími vyžadováno doložení finanční situace fyzické podnikající osoby a podnikatelského záměru, ke kterému mají být tyto prostředky použity, se zpětnou vazbou na ověření jejich použití. Tak tomu ani v jednom z těchto případů nebylo. Naopak byl úvěr „podnikatelským“ pouze označen a jeho účelové využití (podnikatelský záměr) nebylo vůbec v těchto Smlouvách specifikováno. Proto soud úvěry ze Smlouvy I a II posoudil jako spotřebitelské a v tomto směru také věc právně posuzoval podle platné právní úpravy a rovněž poučil zástupce žalobkyně o povinnosti doplnit tvrzení a označit důkazy, k čemuž nedošlo (kromě předložení listiny shora uvedené). Tedy nebylo prokázáno, že by před uzavřením Smluv právní předchůdce žalobkyně přistupoval s odbornou péčí a zkoumal schopnost žalovaného tento dluh zaplatit. Naopak z jediné listiny - žádosti o úvěr, na základě, které byla uzavřena Smlouva II vyplývá, že žalovaný v té době již měl dluh, přesto mu byly krátce po sobě poskytnuty dva úvěry ve výši celkem 35.000Kč. Je s podivem, že žalovanému tyto peněžní prostředky byly poskytovány v hotovosti, byť žalovaný uvedl v žádosti o úvěr rovněž číslo účtu. Navíc žalovaný uvedl v žádosti o úvěr příjem ve výši 30.000Kč, aniž by byla tato částka něčím doložena (např. daňovým přiznáním, jak je to u podnikajících osob běžné). Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i ze způsobu plnění dosavadních dluhů. To se v tomto případě nestalo. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá též z unijních předpisů (bylo citováno shora). Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, respektive neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění (jak se částečně stalo v tomto případě), způsobuje neplatnost předmětných smluv. S ohledem na zjištěný skutkový stav muselo být právnímu předchůdci žalobkyně zřejmé, kdo v tomto případě požaduje peněžní plnění ve formě úvěru, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí těchto krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění stanovené povinnosti v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. je neplatnost smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní, což bylo potvrzeno novelou tohoto zákona a tento závěr je výslovně s účinností od 22. 5. 2022 v zák. č. 257/2016 Sb. uveden. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl úvěr, který navenek byl označen jako úvěr podnikatelský, i když se fakticky jednalo o úvěr spotřebitelský, aniž by řádně ověřil schopnost žalovaného úvěr zaplatit a žalovaným tvrzené informace nijak neověřoval, byť žalovaným uvedené údaje by vedly spíše k negativnímu závěru o poskytnutí úvěru, ať už to byl úvěr spotřebitelský či podnikatelský (absence podnikatelského záměru, absence schopnosti a doložení finanční situace podnikající fyzické osoby). Soud nepochybuje, že účelem celého jednání právního předchůdce žalobkyně bylo v tomto případě i v obdobných případech téhož úvěrujícího, jak je soudu bohaté úřední činnosti známo, poskytnout žalovanému peněžní prostředky za každou cenu. Porušením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplněji jinak, než by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V tomto konkrétním případě bylo zjištěno, že žalovanému v případě Smlouvy I byla poskytnuta v hotovosti částka 15.000 Kč a žalovaný uhradil 20.000 Kč. V případě Smlouvy II bylo poskytnuto žalovanému hotovostní plnění ve výši 20.000Kč a žalovaný uhradil toliko částku 18.700Kč, takže žalovaný v tomto případě celkem obdržel od právního předchůdce žalobkyně 35.000 Kč, uhradil a vrátil 38.700Kč, proto beze zbytku bezdůvodné obohacení vrátil, naopak je to žalobkyně, která se o částku 3.700Kč bezdůvodně obohatila. Z těchto důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl (odst. I. výroku).
20. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož by měl žalovaný, který byl procesně zcela úspěšný, právo na plnou náhradu nákladů řízení, avšak tento účastník řízení byl procesně zcela nečinný, proto mu podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v odstavci II. výroku.