14 C 151/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 5. 10. 2024, doplněnou dne 7. 8. 2025, domáhala po žalované zaplacení částky 63.830,82 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1.700,22 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 872,43 Kč, zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem) s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) Smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva 1“), na základě které poskytl právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit společně se smluvním úrokem v pevné výši 1.268 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12.250 Kč, s úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3.462 Kč a s úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4.500 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.320 Kč. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, uhradila částku 17.340 Kč, přičemž úvěr byl v důsledku prodlení žalované právním předchůdcem zesplatněn. Žalovaná dále dne [datum] uzavřela s právním předchůdcem Smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva 2“), na základě které poskytl právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit společně se smluvním úrokem v pevné výši 1.014 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9.800 Kč, s úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.770 Kč a s úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3.600 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.656 Kč. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, uhradila částku 20.280 Kč, přičemž úvěr byl v důsledku prodlení žalované právním předchůdcem zesplatněn. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni 29. 5. 2024, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 20. 9. 2024 ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byly doručena dne 8. 9. 2025 (pondělí pracovní dle § 49 odst. 4 o.s.ř. za použití § 57 odst. 2 o.s.ř.) nevyjádřila a v řízení zůstala procesně nečinná.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 8. 2025, č.j. [spisová značka] bylo řízení na základě dispozitivního úkonu žalobkyně ze dne 7. 8. 2025 částečně zastaveno, a to v rozsahu nároku 1 co do kapitalizovaného úroku ve výši 432 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 846,64 Kč a v rozsahu nároku 2 co do kapitalizovaného úroku ve výši 186,22 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 362,91 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 9. 2025.

4. Ve věci se konalo dne 27. 11. 2025 jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila, přičemž jí bylo předvolání řádně doručeno dne 30. 10. 2025 (čtvrtek, pracovní den dle § 49 odst. 4 o.s.ř.). Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalované. Právní zástupce žalobkyně se dostavil a uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá v jejím plném rozsahu. Poté soud provedl dokazování listinnými důkazy a po tomto má za zjištěné následující skutečnosti:- Ze seznamu postoupených pohledávek, přílohy č. [hodnota], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 6. 2024 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], že pohledávky ze Smlouvy 1 a ze Smlouvy 2 byly postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.- Z předžalobní výzvy ze dne 20. 9. 2024 včetně podacího lístku, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.- Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (Smlouva 2) včetně přílohy č. [hodnota] předpisu splátek, že právní předchůdce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí poskytl v hotovosti finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto společně s příslušenstvím vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.656 Kč.- Z tabulky – přehledu splátek, že žalovaná na dluhu ze Smlouvy 2 uhradila částku 20.280 Kč.- Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (Smlouva 1), že právní předchůdce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí poskytl v hotovosti finanční prostředky ve výši 25.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto společně s příslušenstvím vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.320 Kč.- Z tabulky – přehledu splátek, že žalovaná na dluhu ze Smlouvy 1 uhradila částku 17.340 Kč.- Z oznámení o předání k vymáhání, včetně vrácení poštovní zásilky, ze dne 30. 9. 2023, že žalovaná byla vyzvána právním předchůdcem k úhradě dlužných částek.- Z výplatních lístků za měsíc červen, červenec, srpen a září 2022, že žalovaná měla čistý měsíční příjem19.881 Kč, 27.273 Kč, 24.580 Kč a 23.763 Kč.- Z žádosti o úvěr ze dne 9. 8. 2022, 21. 10. 2022, pracovní smlouvy žalované, včetně dodatku, mzdových listů žalované a výplatních lístků, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajích o jejích příjmech a výdajích, právní předchůdce ověřoval pouze existenci pracovního poměru žalované a výplatní pásky žalované za měsíce červen 2022 až září 2022.

5. Soud n základě uvedených skutkových zjištění učinil tento skutkový závěr.

6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva 1, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč v hotovosti při jejím a žalovaná se zavázala tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.320 Kč. Dále byla mezi právní předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena dne [datum] Smlouva 2, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti při jejím podpisu a žalovaná se zavázala tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.656 Kč. Před poskytnutím úvěrů byla zkoumána úvěruschopnost žalované na základě poskytnutých údajů žalované týkajících se jejích příjmů a výdajů domácnosti, právní předchůdce žalobkyně si poté ověřil výši příjmů žalované a existenci jejího pracovního poměru; výdaje žalované nijak nezkoumal. Rovněž nezjišťoval aktuální úvěrovou zatíženost žalované s přihlédnutím k tomu, že žalovaná požadovala a její žádosti bylo vyhověno v krátké době o další peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru, aniž by předchozí závazek řádně plnila. Žalovaná úvěry řádně a včas neuhradila, na Smlouvě 1 uhradila pouze částku 17.340 Kč, na Smlouvě 2 uhradila pouze částku 20.280 Kč. Pohledávky byly následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, s účinností ke dni 29. 5. 2024, postoupeny na žalobkyni. Žalovaná ani na předžalobní upomínku nereagovala.

7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

10. Závazky žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované ve formě spotřebitelských úvěrů v rozmezí téměř 3 měsíců částku ve výši celkem 45.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření Smluv vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením každé spotřebitelské úvěrové smlouvy zvlášť v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční služby, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěry. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajích o jejích příjmech a výdajích, přičemž výši příjmů si právní předchůdce ověřil výplatními páskami za měsíce červen 2022 až září 2022. Z pracovní smlouvy a jejího dodatku právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaná je zaměstnána na dobu neurčitou. Co se týče výdajové stránky, právní předchůdce žalobkyně ničeho nezkoumal a spokojil se s tvrzením žalované, že její měsíční výdaje se pohybují pravidelně okolo částky 5.250 Kč (z toho na bydlení pouze 1.000 Kč případě Smlouvy 2) a okolo částky 18.818 Kč (z toho na měsíční splátky stávajících půjček 2.656 v případě Smlouvy 1). Právní předchůdce žalobkyně nevzal v úvahu skutečnost, že žalovaná byla před uzavřením Smluv v insolvenčním řízení, a i po jejím skončení opět uzavírala smlouvy o spotřebitelských úvěrech. Soud proto nemůže uzavřít, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované, a to i přes poskytnuté poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 45.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřených Smluv I. a II., přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

11. S ohledem na skutečnost, že žalované byly právním předchůdcem poskytnuty prostředky v souhrnné výši 45.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 45.000 Kč, žalovaná zaplatila celkem částku 37.620 Kč, proto soud na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 7.380 Kč coby plnění, které žalovaná od právního předchůdce převzala, ale dosud neposkytla zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaných úvěrů dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (odst. I. výroku)

12. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované náklady řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly. (odst. III. výroku)

14. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř.