Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11.877,06 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba o zaplacení částky 11.004,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 12.553,99 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty 522,09 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 6. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 23.403,91 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 65.600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala načerpané finanční prostředky vrátit prostřednictvím pravidelných splátek do 28. 10. 2025. Žalovaná na úvěru načerpala celkem částku 24.000 Kč, přičemž s jeho úhradou se dostala do prodlení, když uhradila pouze částku 12.122,94 Kč. Žalobkyně proto smlouvu o úvěru vypověděla ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 22.881,82 Kč. Tato částka sestává z jistiny ve výši 11.879,27 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 219,50 Kč, smluvního úroku ve výši 10.327,83 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 455,22 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky 522,09 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 13. 11. 2024 do 11. 2. 2025. Žalovaná ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 ničeho na dluhu neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena dne 1. 10. 2025 (středa, pracovní den dle § 49 odst. 4 o.s.ř.) nevyjádřila a v řízení zůstala pasivní.
3. Ve věci se konalo dne 9. 12. 2025 jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání doručeno dne 24. 11. 2025 (pondělí, pracovní den dle § 49 odst. 4 o.s.ř.za použití § 57 odst.2 o.s.ř.). Žalobkyně se z jednání prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne 1. 12. 2025. Soud proto za splnění podmínek ve smyslu § § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Z všeobecných obchodních podmínek, předpisu denních splátek, smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], informací pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a autorizace ověření totožnosti, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 65.600 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit za podmínek uvedených ve smlouvě.- Z fotokopie občanského průkazu žalované, identifikovatelných příjmů, výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované, obecných principů posuzování a filozofie žalobkyně a výpisu z běžného účtu žalované, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajích o svých příjmech a výdajích, přičemž tyto byly ověřovány výpisy z účtu žalované.- Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 27. 1. 2025, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na výpověď smlouvy o spotřebitelském úvěru.- Z přehledu bankovních transakcí, včetně vyplacení úvěru žalované a zprávy [právnická osoba]., že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované č. [č. účtu], jehož je žalovaný jediným majitelem a disponentem, postupně částku 24.000 Kč, a to platbami ve dnech 7. 5. 2024 ve výši 6.000 Kč, dne 10. 6. 2024 ve výši 6.000 Kč a dne 9. 9. 2024 ve výši 4.600 Kč, 2.300 Kč, 5.000 Kč a 100 Kč.- Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 včetně podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.
4. Soud na základě uvedených skutkových zjištění zjistil tento skutkový stav.
5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 24.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [č. účtu], jehož je žalovaná jediným vlastníkem a disponentem, a žalovaná se zavázala tyto vrátit v pravidelných splátkách. Žalovaná se dostala s úhradou úvěru do prodlení, na dluhu uhradila částku 12.122,94 Kč. Žalobkyně výši plnění tvrdila a žalovaná byla v tomto řízení procesně pasivní, nebylo proto prokázáno, že by žalovaná plnila na tento dluh více. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě jí vyplněných údajů o jejích příjmech a výdajích a na základě ročního výpisu z účtu. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ze dne 21. 5. 2025 na dluhu ničeho dalšího neuhradila.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.
9. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 24.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouze tvrzení, že došlo ke zkoumání úvěruschopnosti nahlédnutím do ročního výpisu z běžného účtu žalované a na základě údajů poskytnutých žalovanou o příjmech a výdajích její domácnosti, které již nebyly nijak ověřovány, nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Zejména z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně žalované poskytla spotřebitelský úvěr i přesto, že tato měla více uzavřených smluv o úvěru a aktivně je splácela, z předložených důkazů nadto nejde seznat, zda žalobkyně zkoumala výdajovou stránku domácnosti žalované, a to zejména tvrzené nízké výdaje na bydlení ve výši 3.500 Kč Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně žalobkyně se o tuto možnost připravila svou neúčastí na jednání, aniž by řádně svou neúčast omluvila. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 24.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
10. S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 24.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaná na dluhu uhradila částku 12.122,94 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 11.877,06 Kč coby plnění, které žalovaná od žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (odst. I výroku)
11. S ohledem na právní argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl. (odst. II. výroku)
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované vzhledem k její procesní nečinnosti dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. (odst. III. výroku)
13. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k plnění nebyly, z důvodu procesní nečinnosti, shledány podmínky.