14 C 192/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 17. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30.000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se je zavázal tyto vrátit, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, žalobkyně ho proto opakovaně a neúspěšně urgovala a ke dni [datum] úvěr celý zesplatnila. Pohledávka byla následně postoupena na přechodného věřitele společnost [právnická osoba]., který pohledávku postoupil na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2025 na dluhu ničeho neuhradil.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR [č. účtu] -5, proti kterému podal žalovaný dne 31. 7. 2025 včas řádně odůvodněný odpor, ve kterém uvedl, že s částkou, kterou má zaplatit souhlasí, ale je ve výkonu trestu odnětí svobody a nemá možnost dluh zaplatit, a proto žádá o splátkový kalendář3. Žalobkyně se k návrhu žalovaného vyjádřila podáním ze dne 17. 10. 2025 a uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo plněno rozloženo do přiměřených splátek, přičemž jejich výši nechává na zvážení soudu.4. Ve věci se konalo dne 4. 11. 2025 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne 24. 10. 2025. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uznání o úplatě za postoupení pohledávek, přehledu postoupených pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na přechodného věřitele společnost [právnická osoba]., který pohledávku postoupil na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], příloze B standardní informace o spotřebitelském úvěru, vysvětlení posouzení spotřebitelského úvěru a potvrzení o provedené platbě, že právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč na jeho bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal tyto vrátit, nicméně bez konkrétního data splatnosti. Právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě jím uvedených údajích o jeho příjmech a výdajích.- Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2025 včetně podacího lístku, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky.5. Soud ne základě uvedených skutečností zjistil tento skutkový stav.6. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu, na základě které poskytl žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet č. [č. účtu] finanční prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit bez konkrétního data splatnosti. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě jím uvedených údajích o jeho výdajích a příjmech. Netvrdil a ani nedoložil, že by údaje tvrzené žalovaným nějakým způsobem ověřoval. Žalovaný dluh neuhradil řádně a včas po výzvě právního předchůdce žalobkyně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na přechodného věřitele, který pohledávku postoupil na žalobkyni. Žalovaný ani po předžalobní upomínce ze dne 2. 6. 2025 ničeho neuhradil.7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.10. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalovanému částku v celkové výši 30.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně soudu tvrdila, že úvěrující věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně v řízení soudu předložila pouze čestné prohlášení žalovaného, ve kterém žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční hlavní příjem je ve výši 81.000 Kč a měsíční výdaje na domácnost ve výši 4.000 Kč. Tyto skutečnosti nebyly právní předchůdcem žalobkyně (úvěrujícím věřitelem) nijak ověřovány, ten si nevyžádal ani další informace o úvěruschopnosti žalovaného. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nicméně ta se o toto poučení připravila neúčastí na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).11. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly právním předchůdcem poskytnuty prostředky ve výši 30.000 Kč (to potvrdil žalovaný v odůvodnění odporu), bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaný na dluhu do podání žaloby ničeho neuhradil. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 30.000 Kč coby plnění, které žalovaný od právního předchůdce převzal, ale dosud neposkytl zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (odst. I. výroku)12. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl. (odst. II. výroku)13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.902 Kč, přičemž tato částka představuje 63,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30.000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč. (odst. III. výroku)14. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobkyni ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného hradit dlužnou částku a náhradu nákladů řízení ve splátkách ve výši 2.500 Kč měsíčně, a to s ohledem na jeho tíživou finanční situaci (v době zahájení řízení bylo ověřeno, že žalovaný nastoupil výkon trestu odnětí svobody) a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila (§ 160 odst. 1, věta první za středníkem o.s.ř.). Náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. s tím, že i v tomto případě byla stanovena s ohledem na shora uvedené, jiná, než zákonná lhůta k plnění (§ 160 odst. 1, věta první za středníkem o.s.ř.).