14 C 193/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 12. 7. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 85.320Kč s příslušenstvím (smluvní pokutou 1.311,36 Kč a úrokem ve výši 76,04% ročně z částky 68.921,98 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 6. 2024 dosáhne částky 269.625Kč) s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen Smlouva), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 70.000Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 76,04% ročně, v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 5.334 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem prosinec 2023. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny na jeho bankovní účet poté, co Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a v ní žalovaný identifikoval tento účet. Žalovaný nesplnil své povinnosti ze Smlouvy řádně a včas a ocitl se úhradou splátek poskytnutého úvěru v prodlení, když na dluhu uhradil pouze splátky ve výši 5.334Kč za měsíce prosinec, leden, únor a březen 2024. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 449Kč za dvě splátky, se kterými se žalovaný dostal do prodlení o více než 30 dnů a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za tři splátky, se kterými se dostal žalovaný do prodlení o více než 15 dnů. Žalobkyně následně z důvodu prodlení žalovaného celý úvěr ke dni 24. 6. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 81.963,59Kč. Žalovaný na tento dluh ničeho dalšího neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 4. 7. 2024.

2. Okresní soud v Prostějově rozhodl ve věci platebním rozkazem ze dne 26. 8. 2024, č.j. 14C 193/2024-52, když současně s platebním rozkazem byla žalovanému doručena i žaloba dne 4. 11. 2024.

3. Žalovaný v odůvodnění odporu poukázal na to, že považuje Smlouvu z důvodu vysoké úrokové sazby a RPSN ve výši 109,02% za odporující dobrým mravům, a proto i neplatnou. Žalovaný poukázal rovněž na čl. 6 Smlouvy upravující smluvní pokuty a považuje tyto sankce za nemravné, když dochází ke konstrukci nezákonného úroku z prodlení ve výši RPSN, která několinásobně převyšuje zákonný limit, dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. Důvodem pro neplatnosti smlouvy o úvěru je také dle žalovaného způsob zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením Smlouvy. Žalovaný uvedl, že při sjednávání úvěru nebyl schopen správně odhadnout své platební schopnosti, v době uzavírání Smlouvy po něm žalobce zkoumal a požádal o pouze dvě výplatní pásky od zaměstnavatele a doklad totožnosti. Žádné doklady po něm další nežádali. Formulář za něj pověřená osoba žalobkyní vyplňovala sama a on pouze Smlouvu pod tlakem okolností podepsal. Žalovaný poukázal na obsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, která se tímto nedostatkem žalobkyně při uzavírání Smlouvy obecně zabývala a vždy byl vyvozen závěr o absolutní neplatnosti takových sjednaných úvěrových smluv, a proto tady tato rozhodnutí citovaná v odůvodnění považoval za odpovídající posuzovanému případu. Žalovaný rovněž měl námitky ke způsobu sjednávání tvrzeného úvěru. Žalovaný potvrdil, že převzal od žalobkyně jistinu úvěru ve výši 70.000 Kč a doposud uhradil 21.336Kč a tato tvrzení považuje za nesporná a je ochoten uhradit zbytek dluhu ve výši 48.664Kč.

4. Žalobkyně se k odůvodnění odporu písemně vyjádřila v podání ze dne 6. 12. 2024, ve kterém jednak zůstala na svém procesním stanovisku, že řádně postupovala při ověřování schopnosti žalovaného požadovaný, a nakonec dohodnutý úvěr zaplatit za zákonný, poukázal na listiny, které připojila a které vzala v úvahu při splnění této zákonné podmínky, tj. výpis z registru NRKI, SOLUS, včetně výpisu z účtu, jehož je žalovaný majitel. Současně vzala částečně žalobu zpět, a to ohledně částky ve výši 12.851Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 12.851 Kč ode dne 26.6.2024 do zaplacení, částku 1.311,36 Kč představující smluvní pokutu a úrok 66,77% ročně z částky 68.921,98 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení.

5. Soud k tomuto procesnímu jednání žalobkyně učiněnému ještě před prvním jednání ve věci přihlédl, postupoval podle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. a v tomto rozsahu řízení zastavil, aniž k tomuto procesnímu postupu vyžadoval souhlas žalovaného (odst. I. výroku).

6. Ve věci se konalo dne 28. 1. 2025 jednání, ke kterému se dostavili zástupkyně žalobkyně a žalovaný. Zástupkyně žalobkyně setrvala na podané žalobě, ve znění podané žaloby po částečném zpětvzetí žaloby. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí s úhradou této částky, která byla citována i poté, co řízení bylo částečně zastaveno. Žalovaný potvrdil, že částku 70.000 Kč převzal, s touto částkou disponoval a na této částce dluží dosud dluží 48.664Kč. Současně poukázal na to, že je nadále ve finanční nouzi. Zdejším soudem byl vydán rozsudek, kde byl zavázán další dluh žalobkyně zaplatit, a to ve splátkách ve výši 2.500 Kč měsíčně, ty začne splácet až od února 2025. Pokud by měl hradit i tento dluh ve splátkách v podobné výši, tak nebude je takto schopen hradit. V domácnosti žije s partnerkou, vydělává pouze sám, s příjmem okolo 30.000Kč čistého, což se od uzavírání Smlouvy nezměnilo. Z této částky platí nájemné ve výši 4.500 Kč včetně energií. Jeho partnerka je z důvodu diabetu I. typu v invalidním důchodu a její příjem činí pouze 9.000Kč.

7. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.Z karty klienta, že žalovanému bylo poskytnuto celkem 70.000 Kč a na úvěru uhradil postupně ve dnech 19. 12.2023, 22. 1., 25. 2. a 19. 3. 2024 částku 5.324Kč. Od data následujícího po 19. 3. 2024 je tedy v prodlení s úhradou dluhu.Z výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, že dne 21. 5. 2024 byl žalovaný upozorněn žalobkyní, že je v prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] a 6 ze dne 20. 4. 2024 a 20.5.2024.Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru, ze dne 20. 6. 2024, že žalovaný byl upozorněn žalobkyní na to, že je v prodlení se splátkou č. [hodnota] a 7 a upozorněn, že může dojít k zesplatnění celého dluhu.Z oznámení ze dne 24. 6. 2024, že žalovanému bylo oznámeno, že došlo k zesplatnění dluhu ze Smlouvy a byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, v celkové výši 85.320Kč.Z výpisu vybrané pohyby na účtu ČSOB, a.s.[č. účtu] č. účtu, , s daty od 10. 7. 2023, 9.8.2023, 8. 9. 2023, 9. 10. 2023 a 9. 11. 2023, že na číslo účtu s názvem [jméno FO], byly připsány částky od 16.160 Kč do 27.883 Kč.Součástí listin, které žalobkyně předložila, byla i fotokopie občanského průkazu žalovaného č. [hodnota].Z hodnocení klienta, výpisu záznamu z registru SOLUS, NRKI, žalovaného, že žalobkyně zkoumala na základě těchto listin úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 26.542 Kč měsíčně, s výdaji, kdy klient uvedl životní minimum 4.860 Kč, splátky žalobkyně 4.681 Kč, náklady na bydlení 3.956 Kč. Celkem tak výdaje byly ve výši 13.496Kč. V rámci systému NRKI vyšel žalovaný s počtem institucí s žádostí 8 do kategorie IV (36 bodů do interní Score Card). Tedy s limitem pro poskytnutí úvěru 390.000Kč.Z přílohy výpisu záznamu registru SOLUS, že v záznamu chybí, kdy došlo k požádání o výpis, a kromě uvedení klienta – žalovaného ve výsledku pro hledání není nic dalšího uvedeno.Z dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu), že žalovanému byla dne 15. 11. 2023 poskytnuta na jeho bankovní účet [č. účtu] platba ve výši 70.000Kč.Ze základních informací o klientovi a důkazu o odeslání 1 Kč včetně průvodní SMS zprávy, že na bankovní účet č. [č. účtu], patřící žalobkyni, byla dne 14. 11. 2023 v 19:37 hodin odeslána platba 1 Kč a dále, že telefonní číslo [tel. číslo] ve Smlouvě a emailová adresa patří žalovanému.Z prohlášení klienta, že tato listina je opatřena jedinečným kódem žalovaného a týká se osobních údajů o žalovaném ve vztahu ke Smlouvě, včetně údajů zprostředkovatele uzavření smlouvy, jednajícího za žalobkyni.Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, že tato listina byla opatřena za žalovaného dne 15. 11. 2023 jedinečným kódem vygenerovaným žalovaným v systému žalobkyně po zaplacení poplatku 1 Kč, že obsahuje osobní údaje o žalovaném, i návrh na uzavření Smlouvy, v celkové výši úvěru 70.000Kč, se splatností ve 48 měsíčních splátkách po 5.334 Kč, se sjednaným pojištěním na 224.688Kč, při zápůjční úrokové sazbě 76,04% ročně a RPSN 109,02%. Součástí Smlouvy je čl. 6 – důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, ze kterých vyplývá způsob výpočtu smluvních pokut žalobkyni uvedených v žalobě.Z oznámení o schválení smlouvy o úvěru (Smlouvy), že je opatřena podpisem žalobkyně ze dne [datum] a žalobkyně žalovanému sděluje, že doručením oznámení o schválení úvěru, došlo k uzavření Smlouvy, ve znění dodatku č. [hodnota] k této Smlouvě s tím, že přílohou oznámení je splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy, včetně Dodatku č. [hodnota]. Součástí oznámení je rovněž splátkový kalendář ke Smlouvě, odpovídající údajům tvrzeným žalobkyní v žalobě.Z předžalobní výzvy ze dne 4. 7. 2024 a kopie podacího archu [právnická osoba]., ze dne 4. 7. 2024, že uvedeného dne byla předána [právnická osoba] k doručení žalovanému předžalobní výzva podle § 142a o.s.ř., k úhradě dluhu ze Smlouvy, ve výši 68.921,98Kč s příslušenstvím a smluvními pokutami.Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalovaný z titulu Smlouvy uhradil 4 měsíční splátky, tj. celkem 21.336Kč, se zbývající úhradou dluhu je v prodlení.

8. Na základě uvedených skutkových zjištění bylo zjištěno, že žalobkyně je s účinností od 11. 5. 2018 držitelem povolení ČNB, k poskytování spotřebitelských úvěrů a na základě tohoto povolení uzavřela Smlouvu, kterou žalovaný podepsal dne [datum], která se stala účinnou a byla schválena doručením oznámení o schválení, ze dne [datum]. Dříve, než se Smlouva stala účinnou a nastaly tak podmínky pro splnění povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na účet uvedený ve Smlouvě dohodnutou částku ve výši úvěru, tj. 70.000Kč, již dne 15. 11. 2023 došlo k plnění z dosud neúčinné Smlouvy, tedy předčasně, aniž by žalobkyně měla zajištěny a ověřeny veškeré zákonné podmínky pro plnění ze Smlouvy, a to zejména z pohledu zjišťování úvěruschopnosti. Žalovaný nepopřel, že tuto částku převzal, měl ji k dispozici a na tento dluh uhradil 4 měsíční splátky, tj. celkem 21.336Kč. Na základě Smlouvy žalobkyně požadovala po žalovaném také úhradu smluvních pokut ve výši 2 krát 499 Kč za prodlení se dvěma splátkami více než 30 dnů, dále náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 3 krát 200 Kč, za prodlení se třemi splátkami více než 15 dnů. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru na základě systému SOLUS a NRKI. Dále žalobkyně zkoumala pravidelné příjmy žalovaného, výpisy z jeho účtů týkající se příjmů ze zaměstnání. Jiným způsobem žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala, resp. nepřezkoumávala (tj. nevyžadovala jiné doklady od žalovaného, např. ohledně jeho životních a osobních poměrů a nákladů). Žalovaný na dluhu po zesplatnění ničeho dalšího neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 4. 7. 2024.

9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytována, nebo zprostředkována spotřebiteli.

11. Podle ustanovení § 419 o.z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti, nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem, nebo s ním jinak jedná.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporou s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

16. Závazek žalovaného bylo třeba posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako fyzické osobě částku 70.000 Kč na účet uvedený ve Smlouvě a žalovaný tuto skutečnost učinil nespornou a stejně tak učinil nespornou, že uhradil z tohoto titulu pouze částku 21.336 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele, postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, tj. 15. 11. 2023, kdy došlo k jejímu podpisu, učiněnému elektronickými prostředky, za použití vygenerovaného kódu. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to proto stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svoji zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala. Údaje týkající se příjmů a výdajů poskytnuté dlužníkem (a již nijak neověřované), nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně měla informace o vybraných pohybech na účtu, které však zjišťoval jen ohledně měsíčního příjmu žalovaného za období červenec – listopad 2023, přesto již nezkoumal, aspoň z obsahu spisu to nevyplývá, jaké byly konečné zůstatky na osobním účtu žalovaného v jednotlivých uvedených měsících, jaké byly jeho pravidelné měsíční výdaje. Přitom by jistě měla a mohla zjistit, že žalovaný v době, kdy jí byl poskytován spotřebitelský úvěr, žalovaný měl dluhy u společností [právnická osoba] a [právnická osoba]. Žalovaný o tom informoval žalobkyni v kartě klienta, přitom žalobkyně bližší údaje o tom, zda je schopen splácet další dluh, nepožadovala. To, že žalovaný se snažil plnit povinnosti z nově uzavřené Smlouvy vyplývá i z toho, že zaplatil první čtyři splátky měsíční, poté již se dostal do dluhové pasti, kdy nebyl schopen všechny své dluhy, které měl každý měsíc splnit, splácet. Z předložených listin je rovněž zřejmé, že žalobkyně při zjišťování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí, sice formálně učinila veškeré kroky, aby mohla si skutečné majetkové, výdělkové a osobní poměry žalovaného zjistit, ale zjištěné výsledky již nevzala na zřetel při závěru o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Toto zjištění soudu vyplývá i z listiny výpisu záznamů z registru SOLUS, který se měl týkat žalovaného, ale nelze z ní nic zjistit. To znamená, že žalobkyně pouze formálně postupovala v intencích zákona, ale žádné závěry s odbornou péčí nečinila a poskytla žalovanému další spotřebitelský úvěr, aniž by pro to byly splněny zákonné podmínky. Žalobkyně si nijak neověřovala osobní poměry žalovaného, např. jeho vyživovací povinnosti, výdaje s živobytím, zdravotním stavem svým i manželky, dalšími případnými závazky apod. Pokud by žalobkyně postupovala při zkoumání schopnosti žalovaného splatit požadovaný úvěr s odbornou péčí a s peněžními prostředky nakládala s péčí řádného hospodáře, dospěla by k jedinému, v tomto případě správnému závěru, že žalovaný není schopen s ohledem na svoji osobní a finanční situaci poslední poskytovaný úvěr splácet, aniž by se dostal do neřešitelných ekonomických problémů. Vzhledem k těmto skutečnostem soud dospěl k právnímu závěru odpovídajícímu citované právní úpravě, tedy že Smlouva je absolutně neplatná, když žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně neposoudila zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele žalovaného (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 2178/2018). Soud z tohoto důvodu (s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy) se nevypořádal s dalšími námitkami žalovaného ohledně kontraktačního procesu, či neplatnosti Smlouvy z důvodu nezákonných sankcí a sjednání výše úroku a RPSN.

17. Protože žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 70.000 Kč na základě neplatné Smlouvy, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení. Žalovaný na dluhu žalobkyně, jak už bylo shora uvedeno, uhradil částku 21.336Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.), zavázal žalovaného k zaplacení částky 48.664Kč. Soud při stanovení lhůty splatnosti vyšel ze zjištění z vyjádření žalovaného, kdy žalovaný již splácí další dluh, ke kterému byl soudem zavázán rozsudkem předcházejícím v této věci a to ve splátkách ve výši 2.500 Kč měsíčně, vyšel z jeho doloženého příjmu a také z tvrzení jeho povinností spojených s nájemným bytu, včetně energií a také s tím, že má vyživovací povinnost k partnerce, se kterou bydlí ve společné domácnosti, která je invalidní důchodkyně s důchodem pouze 9.000 Kč a ze všech těchto důvodů, které považoval za okolnosti výjimečné, stanovil dobu splatnosti delší než zákonnou (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a to ve lhůtě 1 roku od vyhlášení rozsudku, tj. do 28. 1. 2026. Soud má za to, že tato dlouhá lhůta k plnění odpovídá zjištěným poměrům žalovaného na straně jedné a odpovídá majetkovým poměrům žalobkyně, jako právnické osoby, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů z „lichvářskými úroky“, a proto odklad splatnosti tohoto dluhu se nemůže nějakým negativním způsobem odrazit na její ekonomické situaci (odst. II. výroku).

18. Soud s ohledem na výše uvedenou právní argumentaci žalobu ve zbývajícím rozsahu poté, co zčásti bylo řízení zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, žalobu jako nedůvodnou zamítl (odst. III. výroku).

19. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. (částečné zpětvzetí žaloby) z procesního hlediska zavinila žalobkyně, když žalovaný ničeho více neplnil a nehodlal ani plnit, s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci v převážné míře procesně neúspěšná a žalovaný se těchto nákladů na jednání výslovně vzdal (odst. IV. výroku).