14 C 194/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 8. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 94.552 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení a se smluvním úrokem) s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen Smlouva), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 65.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 73,65 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.232 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2023. Peněžní prostředky byly žalované vyplaceny na její bankovní účet dne 24. 11. 2023. Žalovaná se s úhradou splátek dostala do prodlení, když zaplatila pouze částku ve výši 31.892 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za dvě splátky, se kterými se žalovaná dostala do prodlení o více než 30 dnů a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za 5 splátek, se kterými se žalovaná dostala do prodlení o více než 15 dnů. Žalobkyně následně z důvodu prodlení žalované celý úvěr ke dni 21. 8. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 74.892,73 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje uhrazení jistiny ve výši 68.392,73 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 24.162,50 Kč a smluvní úrok ve výši 73,65 % ročně z částky 63.302,19 Kč od 23. 8. 2024 do 15. 10. 2024 ve výši 6.700,86 Kč a úroku 12,75% ročně z částky 63.302,19 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2024 dosáhne částky 243.763 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byly doručena dne 1. 10. 2025 (středa, pracovní den dle § 49 odst. 4 o.s.ř.), nevyjádřila a v řízení zůstala procesní pasivní.

3. Ve věci se konalo dne 9. 12. 2025 jednání, ke kterému žalovaná nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání doručeno dne 18. 11. 2025 (úterý, pracovní den dle § 49 odst. 4 o.s.ř. za použité § 57 odst. 2 o.s.ř.). Právní zástupkyně žalobkyně se dostavila a uvedla, že na podané žalobě trvá v jejím plném rozsahu. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalované. Následně soud provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti:- Z oznámení ze dne 21. 8. 2024, že žalované bylo oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 21. 8. 2024 a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 76.890 Kč.- Z výzev k zaplacení ze dne 18. 7. 2024 a 19. 8. 2024, že žalovaná byla před zesplatněním úvěru vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky.- Z předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] včetně splátkového kalendáře, úplného výpisu ČNB, důkazu o umístění dokumentu do klientské zóny, oznámení pro klienta a Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, kterou se zavázala žalované poskytnout bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované částku 65.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 73,65 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.232 Kč. Dále si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou o více než 30 dnů, úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou o více než 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.- Z karty klienta, že žalované bylo poskytnuto celkem 65.000 Kč a na úvěru uhradila ke dni 7. 8. 2025 celkem částku 31.892 Kč.- Z výpisu záznamů z registru NRKI, že při počtu žádostí 10 byla zařazena do kategorie V. s vyšším rizikem, že žalovaná nebude splácet, a proto je žádost o úvěr limitována výší vyplacené částky, případně zamítnuta. Stejný výsledek Score Card byl při zjištěné výši dluhu po splatnosti 4.500 Kč.- Z výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného pro žalovanou, že za měsíc srpen 2023 činil starý zůstatek -17.514 Kč a nový zůstatek -18.830 Kč, za měsíc červenec 2023 činil starý zůstatek -20.139 Kč a nový zůstatek -17.514,98 Kč, za měsíc září 2023 činil starý zůstatek -18.830,54 Kč a nový zůstatek -12.579,69 Kč a za měsíc říjen 2023 činil starý zůstatek -12.579,69 Kč a nový zůstatek -19.592,08 Kč.- Z dokladu o vyplacení úvěru, že žalované byla dne [datum] poskytnuta na její bankovní účet č. [Anonymizováno] platba ve výši 65.000 Kč.- Z předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2025, včetně poštovního podacího archu, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky.

4. Soud z uvedených skutkových zjištění zjistil tento skutkový stav projednávané věci.

5. Žalovaná dne [datum] podepsala Smlouvu uzavřenou se žalobkyní, na základě které byly žalované dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky na bankovní účet žalované č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ve výši 65.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky společně se smluveným úrokem 73,65 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.232 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení a žalobkyně tak úvěr ke dni 21. 8. 2024 zesplatnila, což žalované oznámila a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná na úvěru uhradila částku 31.892 Kč. Na základě smlouvy o úvěru požadovala žalobkyně po žalované také úhradu smluvní pokuty ve výši 2x499 Kč za prodlení se dvěma splátkami více než 30 dnů, dále náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 5x200 Kč za prodlení se pěti splátkami více než 15 dnů. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru na základě systému NRKI a na základě výpisů z jejího účtu, jiným způsobem žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala, resp. nepřezkoumávala (tj. nevyžadovala jiné doklady od žalované např. ohledně jejích životních a osobních poměrů a nákladů). Žalovaná na dluhu ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2025 ničeho dalšího neuhradila.

6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru9. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované jako fyzické osobě částku v celkové výši 65.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to proto stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto zákonnou povinnost, ale zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně soudu nepředložila důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala. Údaje týkající se příjmů a výdajů poskytnuté dlužníkem (a již nijak neověřované) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu předložila důkazy, kterými chtěla prokázat, že zkoumala výdaje a příjmy žalované za období od srpna do října 2023, a to výpisy z bankovního účtu žalované. Z těchto soud zjistil, že žalovaná byla každý měsíc v záporném zůstatku, a to přes -10.000 Kč, přitom na tomto účtu měla zřízen úvěrový rámec ve výši + 20.000 Kč. O nedobré platební morálce a neschopnosti žalované splácet stávající dluhy vypovídají výsledky [Anonymizováno] uvedené v registru NRKI. Žalobkyně si poté ani nijak neověřovala osobní poměry žalované (např. právě výdaje s existujícími úvěry, její vyživovací povinnosti, výdaje spojené s živobytím, zdravotním stavem, dalšími případnými závazky apod.). Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom, aby tyto doklady po žalované vyžadovala před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně nedoplnila skutková tvrzení a v tomto směru nenavrhla další důkazy ani po poučení soudu podle § 118a o.s.ř. a neunesla tak důkazní břemeno. Jelikož žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 65.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).10. S ohledem na skutečnost, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 65.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaná na dluhu uhradila částku 31.892 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovanou k zaplacení částky 33.108 Kč coby plnění, které žalovaná od žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (odst. I. výroku)11. S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl. (odst. II. výroku)12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované dle obsahu spisy žádné náklady nevznikly. (odst. III. výroku)13. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., pro stanovení jiné lhůty k plnění s ohledem na procesní nečinnost žalované nebyly shledány podmínky.