14 C 210/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 26. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 60.796 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně od 21.09.2024 do 8.11.2024 ve výši 839,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 48.030 Kč ve výši 12,75% ročně od 09.11.2024 do 12.12.2024 ve výši 570,52 Kč, zákonným úrokem prodlení z částky 46.830 Kč ve výši 12,75% ročně od 13.12.2024 do 19.5.2025 ve výši 2.584,88 Kč, zákonným úrokem prodlení z částky 40.290 Kč ve výši 12,75% ročně od 20.5.2025 do zaplacení, úrokem ve výši 85,51 % ročně z částky 38.691,13 Kč od 21.9.2024 do 14.10.2024 ve výši 2.103,84 Kč a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 38.691,13 Kč od 15.10.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21.9.2024 dosáhne částky 170.438 Kč) s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 85,51 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.372 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2023. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny na jeho bankovní účet dne [datum]. Žalovaný se s úhradou splátek dostal do prodlení, když ke dni 29. 5. 2025 zaplatil pouze částku 34.460 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za dvě splátky, se kterými se žalovaný dostal do prodlení o více než 30 dnů a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za 6 splátek, se kterými se žalovaný dostal do prodlení o více než 15 dnů. Žalobkyně následně z důvodu prodlení žalovaného celý úvěr ke dni 19. 9. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 46.006,02 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení jistiny ve výši 43.219,02 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 38.691,13 Kč a dlužného úroku přirostlého k jistině ve výši 7.314,89 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1.200 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ve výši 14.966,07 Kč a smluvní úrok ve výši 85,51 % ročně z částky 38.691,13 Kč ve výši 2.103,84 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 7. 10. 2025, nevyjádřil a v řízení zůstal procesně pasivní.

3. Ve věci se konalo dne 2. 12. 2025 jednání, ke kterému dostavila právní zástupkyně žalobkyně, žalovaný se nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání doručeno dne 20. 11. 2025 (čtvrtek, pracovní den dle § 49 odst. 4 o.s.ř.). Právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá v celém jejím rozsahu, když je žalovaný nekontaktní a ničeho neuhradil. Následně soud provedl dokazování listinnými důkazy a z tohoto dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Z oznámení ze dne 19. 9. 2024, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 19. 9. 2024 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 49.030 Kč.- Z výzev k zaplacení ze dne 16. 9. 2024 a 16. 8. 2024, že žalovaný byl před zesplatněním úvěru vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky.- Z předsmluvního formuláře, prohlášení klienta, přílohy č. [hodnota] ke smlouvě, pojištění schopnosti splácet úvěry, přihlášky do pojištění, podpisu na dálku, dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy, přílohy č. [hodnota] k návrhu smlouvy, úplného výpisu ČNB, oznámení o schválení úvěru a Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 31. 8. 2023, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného částku 40.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 85,51 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.372 Kč. Dále si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou o více než 30 dnů, úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou o více než 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se zároveň přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry za měsíční úhradu ve výši 413 Kč.- Z výpisu NRKI, že žalovaný byl podle expozice zařazen kategorie III (50bodů do interní Score Card), podle limitu 60.000 Kč do kategorie II (48 bodů do interní Score Card).- Z výpisu SOLUS, že vyhledávání bylo skončeno bez negativního příznaku.- Z hodnocení klienta, že jeho měsíční příjem je ve výši 25.950 Kč, žije v pronájmu za nájemné ve výši 3.915 Kč, mezi výdaji je uvedeno životní minimum ve výši 4.860 Kč, nebyly žádné další výdaje.- Z výpisu z účtu u [právnická osoba]. o vybraných pohybech na účtu, že žalovanému byla na jeho bankovní účet vyplacena mzda od zaměstnavatele [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to v srpnu 2023 ve výši 26.967 Kč a v červenci 2023 ve výši 27.505 Kč.- Z dokladu o vyplacení úvěru, že žalovanému byla dne 31. 8. 2023 poskytnuta na jeho bankovní účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] platba ve výši 40.000 Kč.- Z předžalobní výzvy ze dne 6. 8. 2025, včetně poštovního podacího archu, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky.- Ze základních informací o klientovi a důkazu o odeslání 1,- Kč, že bankovní účet č. [č. účtu] patří žalovanému, zde uvedená e-mailová adresa pravděpodobně žalovanému nepatří.- Z karty klienta, že žalovanému bylo poskytnuto celkem 40.000 Kč a na úvěru uhradil ke dni 25. 8. 2025 celkem částku 34.460 Kč.

4. Soud na základě uvedených skutkových zjištění učinil tento skutkový závěr.

5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému dne [datum] poskytnuty na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky společně se smluveným úrokem 85,51 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.372 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení a žalobkyně tak úvěr ke dni 19. 9. 2024 zesplatnila, což žalovanému oznámila a zároveň ho vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 49.030 Kč. Na základě smlouvy o úvěru požadovala žalobkyně po žalovaném také úhradu smluvní pokuty ve výši 2x499 Kč za prodlení se dvěma splátkami více než 30 dnů, dále náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 6x200 Kč za prodlení s šesti splátkami více než 15 dnů. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru na základě systému SOLUS a NRKI. Dále žalobkyně měla k dispozici výši příjmu ze zaměstnání žalovaného zjištěné z výpisů z jeho účtu, jiným způsobem žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala, resp. nepřezkoumávala (tj. nevyžadovala jiné doklady od žalovaného např. ohledně jeho životních a osobních poměrů a výdajů). Žalovaný na dluhu kromě částky 34.460 Kč neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 6. 8. 2025.

6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

9. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním způsobem na účet uvedený ve Smlouvě částku v celkové výši 40.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to proto stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouze údaje týkající se příjmů a výdajů poskytnuté dlužníkem (a již nijak neověřované) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu předložila pouze doklady prokazující výši příjmu žalovaného za měsíce červenec a srpen roku 2023. Ohledně zkoumání výdajů žalovaného se žalobkyně zcela spokojila s vyjádřením žalovaného v žádosti o úvěr a tyto již dále nezkoumala, a to i přesto, že tyto spočívaly mj. ve velmi nízkých výdajích za bydlení ve výši 3.915 Kč. Žalobkyně si ani nijak neověřovala osobní poměry žalovaného (např. jeho vyživovací povinnosti, výdaje spojené s živobytím, zdravotním stavem, dalšími případnými závazky apod.). Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom, aby tyto doklady po žalovaném vyžadovala před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Přitom kdyby si žalobkyně nechala od žalovaného předložit kompletní výpisy z jeho účtu, příp. i další listiny ohledně jeho pravidelných výdajů (např. nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.) jistě by zjistila mnoho dalších skutečností týkajících se osobních a majetkových poměrů žalovaného a mohla by si tak udělat ucelenější představu o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 40.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

10. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 40.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaný na dluhu žalobkyni uhradil celkem částku 34.460 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 5.540 Kč coby plnění, které žalovaný od žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. [spisová značka] soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. (odst. I. výroku)

11. S ohledem na právní argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl. (odst. II. výroku)

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. (odst. III. výroku)

13. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř.