Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části o zaplacení částky 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 28.000Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty 6.620 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 9. 1. 2026 domáhala proti žalované zaplacení ve výroku uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů. Jedná se o dlužnou částku vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen Smlouva), kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]., IČ [IČO], která následně pohledávku ze Smlouvy postoupila dne [datum] na společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a ta ji postoupila dne [datum] na žalobkyni. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (www.[Anonymizováno].cz), na základě které byla žalované poskytnuta bezhotovostně částka 20.000 Kč převodem na účet uvedený ve Smlouvě. Žalovaná z tohoto právního titulu žalobkyni, ani jejím právním předchůdcům ničeho nezaplatila, proto dluží žalobkyni zaplacení jistiny ve výši 20.000 Kč a dále pak kapitalizovaný smluvený úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, stanovený pouze za první měsíc do vyčerpání úvěru ve výši 8.000 Kč. Kromě toho žalobkyně požadovala též zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně, tak, jak bylo dohodnuto ve smlouvě, odst. 4.2 písm. c). Žalovaná ani na základě předžalobní výzvy ničeho neuhradila. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně tvrdila, že tato byla posouzena na základě lustrace v ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo vyhověno žádosti o úvěr.Žalobkyně na výzvu soudu žalobu doplnila v podání ze dne 11. 6. 2026, kde kromě již uvedeného stran úvěruschopnosti poukázala na prohlášení žalované, že její úvěruschopnost byla ověřena původním věřitelem, výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobci 3 výplatní doklady důchodu za období od 8. 2. 2024 do 7. 5. 2024, které byly společně s doplněním žaloby doloženy.
2. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu, která jí byla doručena společně s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, do vlastních rukou dne 30. 6. 2026 nevyjádřila a v řízení nadále zůstala zcela procesně nečinná.
3. Dne 10. 9. 2026 se ve věci uskutečnilo jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně (tato svou neúčast omluvila bez uvedení řádného důvodu), ani žalovaná, která předvolání k jednání osobně převzala dne 30. 7. 2026. Soud tedy rozhodl bez přítomnosti účastníků a jejich zástupců a předtím provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (tj. Smlouva), že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba].) uzavřela se žalovanou Smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované nezajištěný bezhotovostní úvěr na č. účtu uvedené ve Smlouvě, s úvěrovým limitem až 30.000 Kč, s úrokovou sazbou 40 % měsíčně a to se splatností ve formě pravidelných měsíčních splátek, které bude provádět ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně na účet uvedený v hlavičce Smlouvy. Ke Smlouvě byly doloženy rovněž Všeobecné obchodní podmínky.Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že tato listina není nikým podepsána, věřitelem je společnost [právnická osoba]., celková výše úvěrového limitu činí 30.000 Kč. Součástí formuláře je i příklad, pokud žalovaná úvěr 30.000 Kč zaplatí do 1 roku, činí úrok 87.330,28 Kč a RPSN je v takovém případě 5517,15 % ročně; součástí formuláře je rovněž i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení.Z potvrzení o provedené platbě, že na účet žalované byla dne 23. 4. 2024 poskytnuta částka 20.000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalované byla ověřena dotazem na společnost [právnická osoba].).Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] (Smlouva), že žadatelkou je žalovaná, která uvedla, že je vdovou, ve společné domácnosti žijí 2 osoby, domácnost má dva příjmy, jedná se o bydlení v pronajatém domě; žalovaná je důchodkyně s měsíčním příjmem 18.758 Kč a měsíčními výdaji 4.860 Kč. K této žádosti nebyly doloženy listiny dokládající výši uvedených výdajů.
5. Z oznámení [právnická osoba], ze dne 23. 1. 2023, že [právnická osoba] žalované od květnové splátky 2023 zvyšuje důchod celkem na 17.001 Kč měsíčně.
6. Ze zprávy [právnická osoba], že žalovaná je majitelkou účtu č. [č. účtu], na který byla připsána částka 20.000 Kč, právo nakládat s tímto účtem má pouze žalovaná.Z výpisu z účtu [právnická osoba] za dobu duben 2024, že počáteční zůstatek na účtu činil 33,33 Kč, konečný zůstatek 43,75 Kč a na účet byla dne 23. 4. 2024 připsána částka 15.000 Kč od „OFIN.CZ“: čerpání ze dne 23. 4. 2020 a téhož dne od [právnická osoba] čerpání z téhož dne 20.000 Kč a 23. 4. tedy stejný den od [právnická osoba], čerpání 20.000 Kč a následující odchozí úhrada - 27.000 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek, že společnost [právnická osoba]. převedla (právní předchůdce žalobkyně) převedla pohledávku ze Smlouvy na přechodného věřitele, společnost [právnická osoba].Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], že společnost [právnická osoba]. převedla pohledávku ze Smlouvy na žalobkyni.Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně oznamuje žalované v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 o.z. postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni a současně je vyzývána žalovaná k úhradě částky 63.662 Kč.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025, včetně potvrzení o podání, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 73.245 Kč a upozornila ji na možnost jejího soudního vymáhání. Předžalobní výzva obsahovala i popis skutkového děje i právní posouzení věci.Z fotokopie občanského průkazu, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici platný občanský průkaz žalované s platností do 16. 12. 2024.Soud na základě skutkových zjištění učinil tento závěr o skutkovém stavu projednávané věci.
7. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu, na základě které jí byla poskytnuta bezhotovostním způsobem na číslo účtu uvedeného ve Smlouvě částka 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit kromě jistiny též smluvní úrok ve výši 45 % měsíčně z jistiny a to žalobkyně požadovala pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8.000 Kč, vše nejpozději do 23. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou povinnost řádně a včas nesplnila, žalobkyně účtovala rovněž k úhradě ve Smlouvě dohodnutou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou byla žalovaná v prodlení, tj. tedy s celou výší jistiny 20.000 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Neučinila tak ani na základě předžalobní výzvy dosud. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila přes dočasného věřitele pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.
8. Právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou se řídí zák. č. 89/2012. Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
9. Dle § 419 o.z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti, nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem, nebo s ním jinak jedná.Dle § 420 odst. 1 o.z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským, nebo obdobným způsobem, se záměrem činit tak soustavně, za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem v této činnosti za podnikatele.
10. Podle § 2395 odst. 1 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2991, odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat to, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebiteli vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1. větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu posouzení.
15. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování, nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420, o.z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o.z., § 1810 an. o.z., § 2395 an. nazývaný „rychlý“ poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, čl. 8, č. 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne sp. zn. III ÚS 4129/18 a Nejvyšší soud ČR v rozsudku, sp.zn. 33Cdo 2178/2018. Nesplnění povinností posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, respektive neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru přes negativní zjištění (jak se mělo stát, v tomto případě), způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně nedoložila žádné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované, kromě svého příjmu, kterým byl důchod. Další příjmy, které domácnost měla mít, již doloženy nebyly a rovněž také výdaje v souvislosti s tvrzením žalovaná, že bydlí v pronajatém domě ve výši 4.850 Kč, se zdají být hluboko podhodnoceny a právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující k tomuto nepřihlížela a nezabývala se tady tímto zjevně zkresleným údajem. Navíc úvěrující měl k dispozici výpis z běžného účtu, na který byla připsána částka na základě uzavřené Smlouvy ve výši 20.000 Kč a z výpisu za tento měsíc bylo zřejmé, že žalovaná přijala plnění a obratem použila na úhradu jiných dluhů. Přístup úvěrujícího v tomto případě byl zcela lehkomyslný a neodpovídající odborné péči, kterou vyžaduje zákon na osoby poskytující nebankovní úvěry. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je neplatnost Smlouvy a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud dle shora zjištěných informací v souvislosti poskytnutého úvěru dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála zákonnou povinnost, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoliv bylo pochybné, zda je žalovaná schopna splácet sjednaný peněžní závazek. Že zde byly dány důvodné pochybnosti, svědčí i to, že žalovaná neuhradila na tento dluh ani korunu.
16. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru (Smlouvy). Porušením § 86 č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalované byla poskytnuta částka 20.000 Kč, přičemž žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 20.000 Kč. Žalobkyni není přiznán ani zákonný úrok z prodlení, i bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení dosud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 (odst. I. výroku).
17. Soud z důvodu právního posouzení věci shora uvedeného, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl a nezabýval se již ani dalšími důvody, které by vedly k témuž výsledku s ohledem na výši úroku, kterou se žalovaná zavázala zaplatit (odst. II. výroku).
18. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto konkrétním případě to byla žalovaná, která bez jakékoliv procesní aktivity byla ve věci procesně z nepatrné části úspěšná. Vzniklo by jí tedy právo alespoň na poměrnou náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo o nich rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).
19. Soud zavázal žalovanou k plnění v zákonné lhůtě, když pro stanovení jiné lhůty (popřípadě plnění ve splátkách), nebyly shledány zákonné podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).