Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14.640Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení zákonného úroku z prodlení 10% ročně z částky 14.640Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrné náhradě nákladů řízení částku 766 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 10. 6. 2024 domáhal ve výroku uvedeného peněžního plnění s tvrzením, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále právní předchůdce žalobkyně), převedl pohledávku na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , která na základě smlouvy o postoupení pohledávek, ze dne [datum], převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 14.640 Kč, s dohodnutým termínem splatnosti 14.1.2020. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz (dříve www.[Anonymizováno] -[Anonymizováno].cz). Právní předchůdce žalobkyně na základě uzavřené Smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky dne 14. 1. 2020, převodem ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaný uvedený ve Smlouvě č. [č. účtu]. Žalovaný ani na základě předžalobní upomínky ze dne 11. 1. 2024 na tomto dluhu ničeho nezaplatil.
2. Žalovanému byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu doručen dne 29. 10. 2024 (úterý, pracovní den, § 49 odst. 4, za použití § 57 odst. 2 o.s.ř.), aniž by se k návrhu vyjádřil.
3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný rovněž nepřevzal, i když mu bylo doručováno (shodně jako návrh na vydání EPR), na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujících orgánů (§ 46b o.s.ř.). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. § 49 odst. 4, dne 29.11.2024 (pátek, pracovní den). Soud může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se bez omluvy nezúčastnil. Žalobkyně a její zástupce se jednání též nezúčastnili, z účasti se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti, proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
4. Soud na základě listinných důkazů učinil ve věci tato skutková zjištění a z nich závěr o skutkovém stavu.
5. Dne [datum] došlo mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně k uzavření dvoustranného právního jednání, zvaného Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (Smlouva), dle kterého sjednávají spotřebitelský neúčelový úvěr splatný nejpozději 18. 2. 2020. Právní předchůdce žalobkyně povinnost ze Smlouvy splnil tak, že v den uzavření Smlouvy, prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno] -[Anonymizováno].cz (nyní www.[Anonymizováno].cz), poskytl 14. 1. 2020 na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě, částku 14.640Kč a žalovaný se zavázal zaplatit včetně této částky i celkovou výši sjednaného úroku (457,50% ročně) ve výši 6.222 Kč, tj. celkem 20.862Kč do 18.2.2020. Ze sdělení banky ([právnická osoba].), soud zjistil, že účet, který byl uveden ve Smlouvě, je bankovním účtem s dispozičním oprávněním žalovaného, s právem nakládat s účtem a na tento účet dne 14. 1. 2020 došlo k plnění ve výši 14.640Kč. Tato skutečnost byla ověřena rovněž z výpisu tohoto bankovního účtu. Potvrzení o provedené platbě, vystavené dne 14. 1. 2020 potvrzuje, že z účtu společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., byla odeslána částka 14.640 Kč na účet uvedený ve Smlouvě, s dispozičním právem žalovaným.Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla společnosti [právnická osoba]. postoupena právním předchůdcem žalobkyně a následující smlouvou ze dne [datum] bylo zjištěno, že tatáž pohledávka byla postoupena společností [právnická osoba]. na žalobkyni. Dopisem ze dne 11. 1. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a postoupení bylo žalovanému oznámeno rovněž dopisem ze dne 11. 1. 2024. Závazkový vztah vzniklý shora popsaným způsobem mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., obč. zákoník (dále jen o.z.) a smluvním ujednáním. Dále se řídí zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
6. Podle ust. § 419 o.z., definuje spotřebitele a § 420 odst. 1,2 o.z. definuje podnikatele.
7. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2397 o.z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může uplatnit právo, dokud závazek ze smlouvy trvá.
9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 2399 odst.1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba, poskytnutá nebo zprostředkována spotřebiteli.
12. Dle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.
13. Podle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
14. Podle § 78 odst. 1 téhož zákona, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování, nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty, nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností, stanovených tímto zákonem.Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b) téhož zákona, se jedná zejména o dokumenty, nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
15. Dle § 86 odst. 1,2 téhož zákona, ve znění ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle ust. § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud, podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední činnosti povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně (úvěrující), splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu, sp.zn. III ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu podává, sp.zn. 33Cdo 2178/2018 a rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, ve věci C-679/18.
19. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 2993 věta první o.z., plnila-li strana, aniž tu byl splatný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021, odstavec 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ust. § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, nabízelo ust. § 2993 věta první, ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto § 87 zák. č. 257/2016, lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, v době dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Postoupení pohledávky je upraveno v § 1879 a násl. o.z.
24. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci, má soud s ohledem na shora uvedené za prokázané, že žalovaná částka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni prostřednictvím společnosti [právnická osoba]., která získala pohledávku právě od právního předchůdce žalobkyně. Oznámení o změně v osobě věřitele bylo řádně provedeno žalovanému. Žalovaný tedy věděl, komu má tento dluh vzniklý ze Smlouvy zaplatit. Žalovanému se do dispozice dostala částka 14.640 Kč, neboť byla připsána z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet, ke kterému měl jediný dispoziční právo. Přesto na dluhu ničeho neuhradil a dostal se tedy se splněním této smluvní povinnosti do prodlení. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování, nebo zprostředkování zprostředkovatelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, kterým by obdobný finanční produkt (zápůjčka, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr žalovanému jen tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, respektive neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně se k nařízenému jednání a to ani prostřednictvím svého zástupce nedostavila, touto nečinností se zbavila práva býti poučena o těchto procesních povinnostech, ve smyslu § 118a odst. 1,3 o.s.ř. a tedy žádná skutková tvrzení ohledně postupu právního předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy nečinila a rovněž také spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu nedoložila žádné listinné důkazy, ze kterých by tato činnost právního předchůdce žalobkyně vyplývala a soudem mohla být zjištěna. Z těchto důvodů soud shledal Smlouvu za absolutně neplatnou a nezabýval se ostatními ujednáními dle Smlouvy. Žalovaný je však povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na shora uvedené je žaloba důvodná pouze v rozsahu, který představuje vydání částky rovnající se výši bezdůvodného obohacení. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 14.640 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky, z absolutně neplatně sjednané Smlouvy dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (soud určuje platnost). Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a lhůtu stanovil dle platné právní úpravy (odst. I. výroku).
25. Soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou s ohledem na zastávaný právní názor, zamítl (odst. II. výroku).
26. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ČR, ze dne 30. 8. 2010, sp.zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně byla z těchto důvodů úspěšná částečně, v rozsahu 67%, v rozsahu 33% úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá ve výši 34% (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč, dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích a nákladech právního zastoupení (odměna za zastoupení advokátem) za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen a.t.), za úkony přípravy a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.) a náhrada DPH ve výši 21% z částky 1.200 Kč, tj. 252 Kč, celkem 2.252 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení 766 Kč (34% z částky 2.252 Kč).