14 C 273/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 13. 6. 2024 domáhal po žalovaném shora uvedeného peněžního plnění. Žalobce tvrdil, že uzavřel se žalovaným dne [datum], smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen Smlouva), na základě které byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 30.000Kč a to tak, že částka 27.500Kč byla převedena na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě a zbývající částka 2.500Kč byla převedena v souladu se Smlouvou na zprostředkovatele žalovaného, jako jeho provize. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou cenu úvěru ve výši 40.824 Kč, v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 1.134Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, na účet žalobce, se splatností první splátky 20. 4. 2022. Žalovaný své povinnosti ze Smlouvy neplnil řádně a včas, proto v souladu se Smlouvou došlo k zesplatnění úvěru dne 24. 4. 2024 a toto oznámení bylo žalovanému odesláno téhož dne. Žalobkyně kromě dluhu ze Smlouvy požaduje rovněž úhradu zpoplatnění upomínek 300 Kč (3 krát 100 Kč), smluvní pokutu 1.497 Kč (499 Kč x 3, tj. smluvní pokuta za prodlení se třemi splátkami), smluvní pokutu ve výši 8.990Kč, neboť žalovaný se do okamžiku zesplatnění úvěru, tj. do 24. 4. 2024 dostal do prodlení se splátkami úvěru a to v počtu 4 neuhrazených měsíčních splátek, rovněž smluvní pokutu ve výši 709Kč (0,1% denně z neuhrazeného zůstatku splátek, tj. z částky 14.791Kč od 25. 4. 2024 do 11. 6. 2024).

2. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně neuvedla ničeho, co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a až na výzvu soudu v podání ze dne 20. 1. 2025, žalobní tvrzení doplnila tak, že při posuzování schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr zaplatit, postupovala v souladu s platnou právní úpravou účinnou od 1. 12. 2016 zák. č. 257/2016 Sb., když žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy je schopen řádně splácet. Žalobkyně si vyžádala výplatní pásky za 2 kalendářní měsíce leden a únor 2022, z pracovního poměru k zaměstnavateli [právnická osoba] a žalovaný byl prověřen v rámci databáze centrální evidence exekucí, databází insolvenčního rejstříku, databáze katastru nemovitostí. Žalobkyně vyšla z průměrného příjmu žalovaného 27.000Kč a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet v dohodnutém splátkovém režimu. Žalobkyně k tomuto tvrzení předložila listiny, které byly pořízeny ze statistiky rodinných účtů, a které se týkaly příjmu žalovaného.

3. Žalovanému byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu doručen dne 28. 11. 2024 (čtvrtek, pracovní den, § 49 odst. 4 o.s.ř.), aniž by se k návrhu vyjádřil a v průběhu celého soudního řízení zůstal procesně pasivní.

4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný rovněž nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř.). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. § 49 odst. 4 dne 2. 1. 2025 (čtvrtek, pracovní den). Soud může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil. Žalobkyně a její zástupce se jednání též nezúčastnili, z účasti se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti. Proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Soud provedl dokazování v rámci vymezeném označením důkazů žalobkyní a předloženými společně s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

6. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka – žalovaného, vztahujícího se ke Smlouvě č. [hodnota] (Smlouva), že je uvedeno číslo účtu zákazníka [č. účtu], identifikace žalovaného byla zjištěna podle občanského průkazu, v kolonce 7 - zaměstnání, je uvedeno telefonní číslo [tel. číslo] rukou dopsáno „UP+BÚ“. Příjmy zákazníka shodně jako příjmy domácnosti jsou uvedeny ve výši 27.000Kč, výdaje na bydlení spotřebitele jsou uvedeny částkou 3.000Kč s tím, že tato částka byla ověřena, rukou dopsáno „prohlášení“. Na úvěry je podle obsahu této listiny vynakládáno žalovaným 2.640K, žalovaný uvedl jednu vyživovanou osobu, na zadní straně listiny jsou informace o stavbě, tj. bytového domu, v němž se nachází bydliště (byt) žalovaného.

7. Z výplatních lístků za měsíc leden a únor 2023, že příjem žalovaného činil 26.519 Kč, resp. 27.360 Kč.

8. Z výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] (tj. účet, na který byla poskytnuta žalovanému částka 27.500Kč), že za únor 2022 byl veden počáteční zůstatek 10,52 Kč, konečný zůstatek 26,52Kč.

9. Z prohlášení rodiče, že tato listina jde podepsána dne [datum] [jméno FO], jako rodičem a prohlásil, že [Jméno žalovaného] (žalovaný) je jeho syn a bydlí v bytě a měsíčně mu přispívá částkou 3.000Kč.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (Smlouva), že tuto podepsal žalovaný dne 28.3.2022 (podpis žalovaného nebyl úředně ověřen), žalovaný zde uvedl číslo účtu [č. účtu], jednalo se o neúčelový úvěr ve výši 30.000 Kč, z toho částka 2.500 Kč se platí zprostředkovateli, žalovaný se zavázal k úhradě 40.824Kč ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1.134Kč, splatných k 20. dni v měsíci, první splátka splatná 20. 4. 2022, poslední 20. 3. 2025, roční úroková sazba 21,24%, RPSN 31,6%. Ve Smlouvě žalovaný uvedl opětovně výši svého čistého měsíčního příjmu 27.000Kč, s výdaji na bydlení 3.000Kč a se splátkami dalších úvěrů 2.640Kč, že žije v bytě u rodičů, je svobodný a má jednu vyživovací povinnost. Smlouva má 6 stran, od třetí strany jsou uvedena další smluvní ujednání, čl. III obsahuje ujednání, dle kterého jsou součástí Smlouvy úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Čl. IV. obsahuje ujednání k důsledkům porušení povinností stran smlouvy o úvěru, kdy dle bodu 1 písm. d) dojde k zesplatnění v důsledku prodlení s úhradou jedné splátky, nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce, přičemž okamžik splatnosti nastává dnem, kdy poskytovatel odeslal zákazníkovi písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Dle čl. IV bodu 2 je důsledkem porušení povinností také povinnost žalovaného, zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky úvěru (písmeno a), zároveň smluvní pokutu 499 Kč za každou neuhrazenou splátku (bod c). Dle čl. IV bod 3 je žalovaný v případě prodlení povinen k úhradě zákonného úroku z prodlení a dle bodu 4, k úhradě účelně vynaložených nákladů, kdy za zaslanou upomínku je uvedena částka 100 Kč. Za těmito smluvními ujednáními je znovu datum a podpis Smlouvy. Ke Smlouvě je doložena příloha č. [hodnota] úvěrové podmínky platné od 1. 10. 2019. K této Smlouvě je doložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podepsaný rovněž 28. 3. 2022 žalovaným. Dle přehledu ke Smlouvě je uveden přesný rozpis splátek, jaká částka ze splátky se započítává na jistinu, jaká na úroky.

11. Dle potvrzení transakce byla částka 27.500 Kč vyplacena dne 31. 3. 2022 žalovanému na účet č. [č. účtu]. Dle potvrzení o provedení transakce byla částka 2.500 Kč vyplacena dne 31.3.2022 zprostředkovateli úvěru na bankovní účet č. [č. účtu]. Z úvěrové a platební historie žalovaného ke dni 31. 3. 2022, že žalovaný ke dni uzavírání Smlouvy měl dle zdroje „Mikrofinance“ čtyři ukončené smlouvy – spotřebitelské úvěry.Upomínkami ze dne 26. 2. 2024, že 24. 3. 2024 a 24. 4. 2024, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, poplatku za upomínku. Nejdříve byl upozorněn k možnosti zesplatnění a poslední uvedenou upomínkou bylo žalovanému rovněž oznámeno, že došlo k zesplatnění Smlouvy. K doložení odeslání upomínek žalobkyně předložila čestné prohlášení svého zaměstnance, včetně seznamu odeslaných dopisů.12.Žalobkyně tvrdila, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala jednoduchou výzvou k plnění, která byla součástí poslední upomínky, kterým současně došlo i k zesplatnění úvěru a jak již bylo zjištěno shora, tato poslední upomínka, včetně jednoduché výzvy k plnění byla žalovanému odeslána dne 24.4.2024.13.Z listiny „Závazky spotřebitele“, s platností uvedenou dne 2. 11. 2018, že se jedná o prohlášení žalovaného, osobně podepsané žalovaným s tím, že je datováno 28. 3. 2022 a je v seznamu závazků uveden věřitel [právnická osoba] a pouze splátka 2.640 Kč s tím, že není uvedená výše závazku.14.Z bonity Smlouvy, že se jedná o tabulku přehled jednotlivých splátek s tím, že v kolonce splátka – úhrada, je uvedena částka 24.800Kč, v kolonce splátka – dluh, je uvedena částka 14.791Kč. Z toho tedy vyplývá, že žalovaný uhradil na tento dluh celkem částku 24.800Kč.15.Dle § 419 o.z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti, nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem, nebo s ním jinak jedná.16. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Smlouva o úvěru je tedy konsensuální smlouvou o půjčení, tj. dočasnému poskytnutí peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.18. Dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytována, nebo zprostředkována spotřebiteli.19. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.20. Podle § 76 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.21. Podle § 78 odst. 1,2 písm. b), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty, nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.Jedná se zejména o dokumenty, nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.22. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 ost. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022, s ohledem na termín uzavření Smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření Smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně plnila svoji povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor zaujat Ústavním soudem ČR v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp.zn. III ÚS 4129/18, který rovněž ve svém odůvodnění odkazuje na správné odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33Cdo 2178/2018. Dále soud zdůrazňuje, že Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18, o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě, ohledně úvěruschopnosti, i bez námitky dlužníka a dále na Směrnici Evropského parlamentu Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, dle které je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly, úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem.25. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.26. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021, odstavec 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ust. § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Obecně shrnuto, ust. § 87 zák. č. 257/2016, lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.27. Soud shora uvedené skutečnosti a z nich zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy, judikatury a dospěl k tomuto právnímu závěru.28. Předmětem tohoto řízení je plnění založené na základě uzavřené smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], o poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč, který byl poskytnut bezhotovostně ve výši pouze 27.500Kč, když částka 2.500 Kč byla zaslána přímo zprostředkovateli úvěru (§ 2395 a násl. o.z.). Závazek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal ve 36 měsíčních splátkách po 1.134 Kč, činil celkem 40.824 Kč. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování, nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr (§ 2395 a násl. o.z.), o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Informace, které žalobce zjistil z údajů uvedených žalovaným, jedná se formulářově o předpřipravenou listinu žalobkyní, takže žalovaný uváděl údaje dle požadavku žalobkyně, byly přitom nedostatečné pro dospění k závěru, že se zde jedná v případě žalovaného o solventní osobu, či nikoliv. Údaje žalovaného v této listině nebyly dostatečné a naznačovaly, že žalovaný, byť má příjem 27.000 Kč, [Anonymizováno] byl pouze za 2 měsíce předcházející uzavření Smlouvy doložen, výpisem od zaměstnavatele, má další dluhy, jak vyplynulo z dalších listin, soud má na mysli zejména dluh u společnosti [právnická osoba], který žalovaný uvedl v listině čestném prohlášení, označeným jako „závazky spotřebitele“, ze kterého vyplynula pouze měsíční splátka 2.640 Kč, již není zřejmé, zda se jedná o řádně splácený dluh, či nikoliv, není z něho známa výše závazku, ani jaká částka zbývá doplatit. To z listin předložených žalobkyní nešlo zjistit a vzhledem k tomu, že žalobkyně ani její zástupce se k soudnímu jednání nedostavili, omluvili se bez řádného relevantního důvodu, ani nežádali o odročení tohoto jednání, proto soud nemohl žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř., když takové poučení se účastníkům zásadně dává na jednání, proto ve směru tvrzení a prokázání dostatečného zkoumání schopnosti žalovaného dluh zaplatit, neunesla žalobkyně důkazní břemeno. Je nutno přihlédnout rovněž k tomu, že žalobkyně měla údaj za měsíc únor 2022 z osobního účtu žalovaného, ze kterého je zřejmé, že počáteční a konečný zůstatek se v podstatě shodovali, a tedy nemohla být zaručena jistota zaplacení splátky ve výši 1.134Kč, což se v tomto případě také stalo a žalovaný nebyl schopen dluh zaplatit v plné výši a porušil tak podmínky dohodnuté ve formulářové Smlouvě. Lze tedy tak uzavřít, že žalobkyně nesplnila hmotněprávní podmínku řádně uzavřené Smlouvy, která má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru, nejednala v tomto bodě v souladu s hmotněprávní úpravou. Pokud žalobkyně tvrdila, že provedla lustrace i ve veřejně dostupných údajích, rejstřících NRKI, BRKI, či lustrací v CEE, tyto listiny doloženy soudu nebyly. Ač žalobkyně měla informace za měsíc únor 2022 o stavu běžného účtu žalovaného, přesto si další údaje nevyžádala, i když údaj za měsíc únor 2022 nasvědčoval, že by tento postup žalobkyně byl nejvýše vhodný. Žalobkyně tedy nepostupovala v souladu s citovanou úpravou § 86 zák. č. 257/2016 Sb., když dle této zákonné úpravy mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá i z unijních předpisů, jak bylo uvedeno shora. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné části a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. S ohledem na uvedená zjištění a hodnocení těchto důkazů z hlediska citované právní úpravy, soud tedy dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr i přes nedostatečná zjištění k úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle Smlouvy. Porušením § 87 zák. č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovaný, jak bylo zjištěno, uhradil na tomto dluhu částku 24.800Kč. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, když žalovanému byla poskytnuta částka 27.500Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 2.700Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky, z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. (odst. I. výroku).29. Soud s ohledem na zastávaný právní názor v této konkrétní věci žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku).30. Soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje příslušenství (Nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. I ÚS 2717/08). Z tohoto pohledu pak soud zjistil, že žalobě bylo vyhověno pouze v nepatrném rozsahu, proto to byl žalovaný, kterému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady nemohly vzniknout, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).