14 C 288/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu Šumperku dne 27. 8. 2024 domáhala po žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím (pohledávky ve výši 23.691 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23.891 Kč od 10. 8. 2024 do 19. 8. 2024 ve výši 83,50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23.891 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 380,93 Kč a úroku ve výši 61,12 % ročně z částky 19.787,98 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 10. 8. 2024 dosáhne částky 64.627 Kč), včetně náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvou o úvěru, č. [hodnota] (dále jen Smlouva) a to prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Konkrétně se tak stalo přihlášením žalované v klientské zóně, nacházející se na adrese https://razdvapujcka.cz/klientska-zona/ a prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná podepsala smlouvu dne [datum] doplněním jedinečného kódu, který jí byl žalobkyní předem poskytnut. Na základě Smlouvy byla žalované poskytnuta na účet uvedený ve Smlouvě částka ve formě úvěru ve výši 20.000 Kč. K vyplacení této částky došlo dne [Anonymizováno]. Žalovaná se dle Smlouvy zavázala za poskytnutí toho sjednaného úvěru, za úrok ve výši 61,12 % ročně, splácet tento dluh ve 48 měsíčních splátkách po 1.122 Kč, se splatností počínaje duben 2024. Schopnost žalované řádně hradit poskytnutý úvěr byla ze strany žalobkyně, prověřena na základě dokladu a informací získaných od žalované databází umožňující posouzení úvěruschopnosti. Dále byla ověřená úvěrová historie žalované v databázi velká písmena SOLUS a NRKI. Žalovaná neplnila řádně podmínky Smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění žalovaná uhradila celkem [hodnota] K. Řádně zaplatila splátky za měsíc duben a květen 2024, za měsíc červen již zaplatila pouze částku 100 Kč a červenec 2024 částku 200 Kč a po datu splatnosti uhradila navíc ještě 200 Kč, to je celkem 2.744 Kč. Žalobkyni z důvodu neplnění povinností žalovanou vzniklo právo na zesplatnit celý úvěr a s tím související právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 Smlouvy v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.

2 Smlouvy, v celkové výši 400 Kč. K zesplatnění úvěru došlo automaticky v souladu s bodem 6.

3 Smlouvy. Žalovaná tedy ke dni sepisu žaloby dluží žalobkyni částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru vzniklé po zesplatnění, v celkové výši 22.293,71 Kč, smluvní pokutu stanovenou dle bodu 6.1 Smlouvy ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím a dále rovněž smluvní pokutu stanovenou dle bodu 6.5 Smlouvy ve výši 0,1 % dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 10. 8. 2024 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby ve výši 380,93 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 19.787,98 Kč ode dne 10.8.2024 do zaplacení a tento úrok požaduje v nominální roční úrokové sazbě 61,12 % ročně. Žalovaná tento dluh nezaplatila ani po předžalobní výzvě.2. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum] č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci [datum], tento soud vyslovil místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení byla věc postoupena Okresnímu soudu v Prostějově, jako soudu místně příslušnému.3. Okresní soud v Prostějově ve věci vydal platební rozkaz dne [datum], pod č.j. [spisová značka], proti němuž žalovaná podala včas odpor, který rovněž včas doplnila odůvodnění odporu, podáním ze dne 12. 12. 2024. Žalovaná potvrdila uzavření Smlouvy, jejímž předmětem byla částka 20.000 Kč a potvrdila, že měla za poskytnutí této peněžité částky žalobkyni vrátit včetně úroků částku 53.856 Kč. Žalovaná namítala, že Smlouvu považuje za absolutně neplatnou, a to z důvodu hrubého rozporu parametrů Smlouvy s dobrými mravy a nesplněním povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka, tj. žalované.Žalovaná se zabývala i ve světle stávající judikatury výší úrokové sazby, tj. 61,12 % ročně a s tím související RPSN ve výši 81,51 % a dospěla k názoru, že tato je nemravná. Žalovaná rovněž poukázala na znění článku 6, absolutně neplatné Smlouvy, ve které byly dohodnuty sankce ve formě smluvních pokut, které rovněž považovala za nezákonné a nemravné. Žalovaná se obsáhle vypořádávala i s námitkou nesprávného protizákonného postupu žalobkyně před uzavřením Smlouvy, když nepřihlédla při poskytnutí dalších peněžních prostředků k tomu, že žalovaná již splácela další úvěr s vysokou splátkou. Žalobkyně požadovala po žalované pouze dvě výplatní pásky od zaměstnavatele, nemusela dokládat nájemní smlouvu, dokládat výši nákladů na bydlení, energie, smlouvy k jiným úvěrům, nezjišťovala rovněž její výdaje vztahující se k osobnímu životu. Formulář žalobkyně vyplnila za ni a žalobkyně pouze pod tlakem špatných finančních okolností Smlouvu podepsala. Žalovaná na podporu tohoto svého názoru pak citovala z jednotlivých rozhodnutí jak nalézacích soudů, popřípadě i pravomocného rozhodnutí ČNB, č. j. 2023/155575/650. Žalovaná považovala nesprávný i způsob kontraktace, tedy uzavření Smlouvy s ohledem na čl. 26 Nař. 910/2014 ES. Žalovaná předvídala žalobkyně v případě jejího odporu vůči nároku, že dojde ke částečnému zpětvzetí žaloby a v tomto případě z hlediska práva na spravedlivý proces, je nutno zohlednit, že k ponížení žalovaného nároku dochází vždy v reakci na hmotněprávní argumentaci žalované, a proto v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení poukázala na ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. věty prvé. Žalovaná potvrdila, že uhradila částku 2.544 Kč, která nechť je započítána na úhradu jistiny, kterou převzala ve výši 20.000 Kč a zbývající dluh ve výši 17.456 Kč je ochotna zaplatit ve splátkách ve výši 728 Kč měsíčně.Žalobkyně se k vyjádření žalované vyjádřila v podání ze dne 13. 1. 2025. Nadále setrvala na stanovisku, že smlouva je platná, poukázala rovněž na některá rozhodnutí nalézacích soudů a pro případ, že by soud při hodnocení smluvního úroku dospěl k názoru, že výše sjednaná mezi účastníky ze Smlouvy odporuje dobrým mravům, navrhla, aby úroková sazba byla ze strany soudu moderována a setrvala na úroku ve výši 8,97 % ročně s přesvědčením, že tato nová sazba je s ohledem na vývoj judikatury přiměřená. Dále se vyjádřila ke způsobu kontraktace, úvěruschopnosti žalované a dospěla k závěru, že její postup byl při sjednávání Smlouvy správný. S ohledem na ponížení dohodnuté úrokové sazby v tomto podání žalobkyně vzala žalobu částečně zpět.

4. Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], pak přihlédl k tomuto procesnímu jednání žalobkyně před prvním jednání ve věci a řízení zastavil, co do částky 3.707 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3.707 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení, do částky 380,93 Kč a do úroku ve výši 52,15 % ročně z částky 19.787 Kč od 10.8.2024 do zaplacení. Po právní moci tohoto rozhodnutí pak předmětem řízení zůstala pouze částka – jistina, včetně příslušenství, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

5. Ve věci se konalo jednání dne 29.4. 2024, k jednání se dostavila zástupkyně žalobkyně i žalovaná. Právní zástupkyně žalobkyně setrvala na podané žalobě ve znění podané žaloby po částečném zpětvzetí žaloby. Žalovaná setrvala na stanovisku, že Smlouva je absolutně neplatná a je připravena ve splátkách uhradit ve formě přijatého bezdůvodného obohacení částku 17.256 Kč, když částku 2.744 Kč na celkovou částku 20.000 Kč již uhradila. Žalovaná tvrdila, že není schopna uhradit celkový dluh jednorázově, a proto požadovala její úhradu v přiměřené delší lhůtě, popřípadě měsíčních splátkách. Poukázala na osobní majetkové, zdravotní a výdělkové poměry, které jí nedovolují jiným způsobem dluh uhradit. Žalovaná je hlášená na [Anonymizováno] v [adresa], který informuje o volných místech, zúčastňuje se pravidelně výběrových řízení, ale neúspěšně čili jediný příjem odpovídá výši invalidního důchodu. Žádné sociální dávky od pracovního úřadu nedostává. Potvrdila, že v době žádosti o úvěr, který jí byl poskytnut na základě uzavřené Smlouvy, tři měsíce pracovala u [právnická osoba], v rámci zkušební doby s ní byl pracovní poměr ukončen. Od neúspěšného pokusu pracovat u [právnická osoba] již další zaměstnání neměla a jediný její příjem je invalidní důchod, který v současné době popírá, ve výši 13.900 Kč. Pracovní poměr s ní byl ukončen ze strany zaměstnavatele – [právnická osoba]., neboť nedosahovala výkonnosti takové, jaká byla po ní požadována. Důvodem její snížené pracovní schopnosti a výkonnosti jsou pooperační následky operace mozku, které se musela podrobit z důvodu akutního mozkového aneurysma.

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní i žalovanou a zjistil z nich následující skutečnosti a skutkový stav:- z karty klienta, že žalované bylo poskytnuto 20.000 Kč na základě Smlouvy a na úvěru žalovaná uhradila celkem 2.744 Kč. Poslední plnění žalobkyně obdržela od žalované dne 19.8. 2024, ve výši 200 Kč.- z oznámení ze dne 8. 8. 2024, že žalované bylo oznámeno zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána k úhradě všech závazků, v celkové výši 23.891 Kč do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení.- z výzev k zaplacení ze dne 8. 7. 2024 a 5. 8. 2024, že žalovaná byla před zesplatněním úvěru vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky.- z kopie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že žalovaná na výzvu žalobkyni předložila fotokopii svého občanského průkazu, č. [hodnota] s platností do [datum].- z oznámení [právnická osoba], ze dne 26. 5. 2023, že od červnové splátky 20 23 žalované náleží výplata [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ve výši [částka].- z výpisu z účtu vedeného [právnická osoba]., typu běžný účet na majitele účtu – žalovanou za období 1. 1. 2024 do 31. 1.2024, že starý zůstatek činil 607,85 Kč, suma příjmů za sledované období je 69.761,0 Kč a suma výdajů mínus 70.285,23 Kč, proto nový zůstatek činil 83,63 Kč. Žalovaná kromě běžných plateb za nákupy přijala dne 25. 1. 204 částku 8.000 Kč jako půjčku dle Smlouvy [Anonymizováno] od [právnická osoba], dne [datum] částku 5000 Kč jako bezhotovostní vklad od [právnická osoba]., ve formě „[Anonymizováno] “, dne [datum] částku 7.500 Kč od [právnická osoba], a dne [datum] částku 22.356 Kč jako bezhotovostní vklad „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “.- z návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru a otisku dat elektronického výpisu, že žalobkyně uzavřela se žalovanou velké Smlouvu, která má charakter smlouvy o úvěru, kterou se, se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezhotovostním převodem na bankovní účet částku 20.000 Kč a žalovaná se za to zavázala zaplatit částku 53.856 Kč, a to ve formě 48 měsíčních splátek ve výši 1.122 Kč při zápůjční úrokové sazbě 61,12 % ročně a RPSN 81,51 %.Dále si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 449 Kč za prodlení se splátkou o více než 30 dnů, úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou o více než 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva ze strany žalované byla podepsána elektronicky opatřením vygenerovaného jedinečného kódu [Anonymizováno], který byl žalované za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Předsmluvní formulář obsahoval shodné údaje, jaké soud zjistil z návrhu – Smlouvy. Z dokladu o vyplacení úvěru, otisku dat elektronického výpisu při pohybu účtu bylo zjištěno, že dne [datum], to je den, kdy žalovaná elektronicky Smlouvou podepsala, byla žalované poukázána platba na její číslo účtu, který ve Smlouvě uvedla a žalovaná tuto skutečnost nepopřela.- z výpisu záznamu z registru SOLUS a NRKI, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, byly v systému NRKI zaregistrovány finanční instituce, se žádostí v počtu 6, byl zaregistrován dluh po splatnosti ve výši 1.600 Kč. Z výpisu SOLU nebyl zjištěn žádný příznak, žádná dlužná částka po splatnosti.- z informací pro klienta, že žalovaná byla žalobkyní seznámena o způsobu uzavírání Smlouvy, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak, jak byl tento způsob ostatně žalobkyní popsán v žalobě a žalovaná nepopřela, že tímto způsobem došlo k uzavření Smlouvy.- z předžalobní výzvy ze dne 19. 8. 2024, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluh ze Smlouvy v celkové výši 22.493,71 Kč se základním popisem skutkového stavu a právním hodnocením.

7. Soud z ostatních důkazů, které byly žalobkyní předloženy a kterými soud provedl dokazování, jak vyplývá z protokolu o jednání, další skutková zjištění nad rámec již uvedených skutkových zjištění nečinil, neboť neměla pro rozhodnutí ve věci žádný právní význam, s ohledem na nespornost těchto údajů.

8. Soud na základě zjištěných skutečností učinil tento právní závěr.

9. Žalobkyně jako osoba vlastnící veškerá potřebná podnikatelská oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů, uzavřela se žalovanou Smlouvu, a to to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a na základě Smlouvy byla žalované bezhotovostním způsobem převodem na účet ve vlastnictví žalované uvedený ve Smlouvě, převedena částka 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala tento dluh zaplatit prostřednictvím splátkového kalendáře, a to ve formě 48 měsíčních splátkách ve výši 1.122 Kč. Žalovaná povinnosti ze Smlouvy neplnila řádně a ani včas a uhradila na tomto dluhu celkem částku 2.744 Kč, ve zbývajícím plnění je žalovaná v prodlení. Žalovaná poslední plnění ve výši 200 Kč provedla 19. 8. 2024. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala uhradit spolu s jistinou i úrok v nominální roční úrokové sazbě 61,12 % ročně, a protože žalovaná tyto povinnosti neplnila, žalobkyni vzniklo právo plynoucí ze Smlouvy zbývající dluh zesplatnit, k čemuž došlo v dopise – oznámení, ze dne 8. 8. 2024, kterým žalovaná byla také vyzvána k úhradě dluhu ve výši 23.891 Kč. Na základě Smlouvy žalobkyně požadovala po žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši dvakrát 200 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru na základě zjištění ze systému SOLUS a NRKI, v systému NRKI byly zaznamenány dluhy po splatnosti ve výši 1.600 Kč. Žalobkyně měla rovněž k dispozici výpis z účtu ve vlastnictví žalované vedeného [právnická osoba]. za měsíc leden 2022, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná kromě smluvního vztahu se žalobkyní byla ve smluvním vztahu i s dalšími poskytovateli spotřebitelských úvěrů, a to konkrétně se společnostmi [právnická osoba] který jí dne [datum] poskytl na základě zápůjčky částku 7.500 Kč, dne [datum] přijala částku 8.000 Kč ve formě „půjčky dle Smlouvy [Anonymizováno] od [právnická osoba] a dne [datum] částku 5.000 Kč od společnosti [právnická osoba].. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala i jinými způsoby čili vyžadovala jiné doklady od žalované, například ohledně jejich životních a osobních poměrech a pravidelných měsíčních výdajích. Žalovaná na dluhu po zesplatnění uhradila pouze částku 200 Kč a dále po zaslání předžalobní výzvy ze dne 19. 8. 2024, jejíž doručení žalovaná potvrdila, již ničeho neuhradila.

10. Soud na základě zjištěného skutkového stavu konstatuje, že závazkový vztah ze Smlouvy, ke kterému došlo doručením oznámení o schválení úvěru ze dne 26. 2. 2024, se řídí se zákonem č. 89/2012 Sb., obč. zákoník účinný ke dni uzavření Smlouvy (dále jen o.z.), dále zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je podložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 419 o.z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti, nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem, nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, to je [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž to byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění Tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

20. Závazek žalované bylo třeba posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované, jako fyzické nepodnikající osobě (spotřebiteli), částku v celkové výši 20.000 Kč, což žalovaná ani nerozporovala. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednaly o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele, postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel (žalobkyně) poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to proto stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně v řízení soudu nepředložila patřičné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala. Naopak žalobkyně předložila listiny, kterými v podstatě své tvrzení o jednání v souladu s platnou právní úpravou vyvracela.Soud má na mysli především skutková zjištění učiněná z výpisu z běžného účtu, jehož jedinou majitelkou a disponentkou byla žalovaná. Soud z jeho obsahu zjistil, že za měsíc leden 2024, to je měsíc předcházející měsíci, kdy byla uzavřena Smlouva, měla žalovaná starý zůstatek 607,85 Kč, nový zůstatek 83,63 Kč, tedy z něho bylo jisté, že žalovaná nebude schopna měsíční splátku 1.122 Kč hradit. Z výpisu z běžného účtu za měsíc leden 2024 soud (stejně měla a mohla žalobkyně, pokud by jednala s odbornou péčí) rovněž zjistil, že žalovaná přijala plnění od jiných obdobných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů mimo bankovní sektor, a to konkrétně [datum] od úvěrující společnosti [právnická osoba] 7.500 Kč, [datum] částku 8.000 Kč od [právnická osoba] a dne [datum], částku 5.000 Kč „[Anonymizováno] “. I když žalovaná v měsíci lednu vykázala dne 12. 1. 2024 příjem 22.358 Kč (mzda), ani tato částka nezaručovala, že bude žalovaná schopna nově vzniklý dluh řádně splácet na základě dohodnutého splátkového kalendáře. Žalobkyně formálně postupovala tak, že měla k dispozici i výpisy ze systému SOLUS, popřípadě BRKI, a i tyto systémy signalizovaly, že žalovaná má půjčky, a to po splatnosti ve výši 1.600 Kč přes to všechno jí poskytla další spotřebitelský úvěr. Žalobkyně rovněž nezjišťovala, jaké jsou osobní, zdravotní, majetkové poměry žalované, když jí bylo známo, že kromě příjmu za měsíc leden 2024 rovněž příjemkyní invalidního důchodu II. stupně. Žalobkyně se s přihlédnutím k této skutečnosti nezabývala zdravotním stavem žalované. Pokud by tak učinila, zjistila by, že žalovaná není schopna dlouhodobě vykonávat práci s ohledem na své zdravotní postižení a zdravotní stav, který byl soudu patrný již při osobním jednání se žalovanou. Ostatně žalovaná kromě tří měsíců na počátku roku 2022, kdy byla zaměstnána u [právnická osoba]. ve zkušební lhůtě, další mzdu nikdy poté nepobírala. Pokud by žalobkyně postupovala s odbornou péčí a v souladu se zákonem, jistě by tyto skutečnosti a zjistila a na základě nich by žalované žádný spotřebitelský úvěr nemohla poskytnout.

21. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně jednala pouze formálně tak, aby naplnila kritéria zákona, avšak za účelem bez dalšího, požadovaný úvěr ve formě spotřebitelského úvěru poskytnout. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom, aby doklady týkající se osobních, výdělkových a majetkových poměrů po žalované vyžadovala před uzavřením Smlouvy, když z výpisu z běžného účtu žalované bylo zřejmé, že tato opakovaně uzavírá smlouvy o spotřebitelském úvěru, či podobného charakteru proto, aby pouze po určitou dobu byla schopna splácet své předcházející dluhy. Pokud by žalobkyně jako odborník v poskytování spotřebitelských úvěrů takto postupovala a s peněžními prostředky nakládala s péčí řádného hospodáře, dospěla by k jedinému, v tomto případě správnému závěru, že žalovaná není schopna s ohledem na svoji osobní a finanční situaci, poslední poskytovaný úvěr splácet, aniž by se dostala do neřešitelných ekonomických problémů.

22. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud v závěru, že Smlouva je absolutně neplatná, když žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelskou úvěru, řádně neposoudila zákonem předvídaným postupem u úvěruschopnost spotřebitele (žalované) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018. Soud se z důvodu tohoto zastávaného právního názoru (s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy), nevypořádal již s dalšími námitkami žalované, a to ohledně nemravného, nesprávného kontraktačního procesu, či neplatnosti smlouvy z důvodu nezákonných sankcí a sjednání výše úroku a RPSN, v rozporu s dobrými mravy.

23. Protože žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20.000 Kč na základě absolutně neplatné Smlouvy, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení. Žalovaná na dluhu uhradila pouze 2.744 Kč (ostatně toto tvrzení žalované bylo i nesporné). Soud tak na základě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.), zavázal žalovanou k zaplacení částky zbývající do částky, kterou žalovaná přijala, do částky 20.000 Kč, tj. částku 17.256 Kč, coby plnění, které žalovaná žalobkyně převzala, ale dosud neposkytla zpět.

24. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, kdy žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (odst. I výroku).

25. S ohledem na právní argumentaci výše uvedenou, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (odstavec II výroku).

26. Soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení účastníků podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měli účastníci ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (Nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08) a přihlédne též k důvodům, které vedly k částečnému zpětvzetí žaloby, které v tomto případě zavinila žalobkyně, neboť žalovaná ničeho (nad rámec žalobních tvrzení) neplnila. Soud s přihlédnutím k těmto okolnostem zjistil, že úspěch žalobkyně představoval částku 17.150 Kč, to je 56% z celého předmětu řízení, včetně příslušenství, tj. 30.805 Kč). Naproti tomu úspěchu žalované, tj. 13.655 Kč, včetně kapitalizovaného příslušenství, ke dni rozhodování soudu, tj. 44%, proto žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 11 %, (tj. odpočet procesního neúspěchu od procesního úspěchu žalobkyně). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně pak představují částku 1.240 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady zastoupení advokátem v tomto řízení, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odstavec 1 písm. b), bod 2, vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 20. 2024 (dále jen a.t.), po 300 Kč za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby, tři paušální náhrady hotových výdajů dle § 14 b, odstavec 5 písm. a) starý a.t. po 100 Kč, zpětvzetí žaloby ze dne 13. 1. 2025 ve výši 2.100 Kč (§ 7 a.t.). a účast na jednání z tarifní hodnoty 19.984 Kč ve výši 1.900 Kč (§ 7 a.t.), včetně dvou paušálních náhrad výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odstavec tři a.t.) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.100 Kč, což činí 1.280 Kč. Účelně vynaložené náklady řízení, tak včetně soudního poplatku ve výši 1.240 Kč představují částku 8.621 Kč, z čehož 11 % činí 948,31 Kč a v tomto rozsahu byla žalobkyni náhrada nákladů přiznána (odst. I. výroku).

27. Soud při stanovení lhůty k plnění, ať už co se týká jistiny, či nákladů řízení žalobkyni, přihlížel ke zjištěným osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům žalované, kdy je z platné právní úpravy i adekvátní judikatury Nejvyššího soudu (např. sp.zn. 33Cdo 3675/2021) je zřejmé, že žalovaná jako spotřebitelka, je povinna vrátit poskytnutou jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná tvrdila a doložila, že pobírá invalidní důchod II. stupně ve výši 13.900 Kč, a nemá dlouhodobě jiné příjmy. Přitom je hlášena na pracovním úřadě, avšak s ohledem na své zdravotní postižení jí není schopen zajistit jejím schopnostem přiměřené zaměstnání. Soud přihlédl k těmto skutečnostem a žádosti žalované. Z těchto důvodů jí zavázal jí k úhradě jistiny, včetně nákladů řízení v měsíčních splátkách po 1.000 Kč. Soud považuje splátku v této výši ve vztahu k soudem přiznanému plnění ve výši 17.250 Kč za přiměřenou, které odpovídá dlouhodobým možnostem a schopnostem žalované s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně je podnikatelka, která delší dobou splatnosti dluhu se nedostane do obtížné ekonomické situace. Lhůta k plnění odpovídá i dikci zákona (§ 87 odst. 1 věta poslední zák. č. 257/2016 Sb.). Výhoda splátek je však žalované poskytnuta pouze pro případ, že bude celý dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaná nezaplatí některou, byť jen jednu splátku včas, ztratí výhodu splátek, celý dluh se stane splatným a žalobkyně se bude moci domáhat výkonu rozhodnutí rozsudku po celou zbylou nezaplacenou částku.