Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

14 C 52/2026

Soud: Okresní soud v ProstějověDatum rozhodnutí: 10. 9. 2026Č. j.: 14 C 52/2026-70Samosoudce: JUDr. Ivan ŠišmaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 11. 2026Předmět řízení: o 42 346,99 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPV:2026:14.C.52.2026.1
náklady řízeníodstoupení od smlouvybezdůvodné obohacenílhůtydokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůexcespodnikatelleasing
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 42.346,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 39.846,99 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 3.956,04 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 31. 1. 2026 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 42.346,99 Kč zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 39.846,99 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.956,04 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru IP č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit a žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný neuhradil žalobkyni přes výzvu dlužnou částku, odstoupila žalobkyně od smlouvy a považuje pohledávku za splatnou ke dni 16. 10. 2025. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 39.846,99 Kč, smluvní poplatky ve výši 2.500 Kč a smluvní úrok z jistiny ve výši 3.596,04 Kč. Žalovaný čerpal celkem 91.013 Kč a uhradil pouze 96.335 Kč.

2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dne 11. 6. 2026 žalobu doplnila o citaci právní úpravy, literatury a judikatury a přiložila zprávu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ničeho jiného ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nedoložila.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu, která mu byla doručena současně se žalobou do datové schránky fyzické osoby dne 7. 7. 2026, nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

4. Dne 10. 9. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání bez omluvy nedostavil žalovaný, kterému bylo předvolání k jednání doručeno do datové schránky fyzické osoby dne 10. 8. 2026. Při jednání soud za přítomnosti zástupce žalobkyně provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22.999 Kč na nákup zboží, kdy tato částka měla být vrácena v 10 měsíčních splátkách ve výši 2.300 Kč včetně platby pojistného. Roční úroková sazba činila 26,73 %. Dále se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým limitem 30.000 Kč. K žalobě byl přiložen i sazebník žalobkyně, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecné pojistné podmínky.

6. Z oznámení o odchozích transakcích soud zjistil, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě byla poskytnuta částka celkem 70.314 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost [právnická osoba].) a částka 20.699 Kč byla zaslána na účet obchodníka dle smlouvy. Celkem se tak jedná o částku 91.013 Kč.

7. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný měl být ověřen občanským průkazem, dále měla být provedena lustrace v SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Příjem žalovaného zjištěný a ověřený žalobkyní je uveden 21.000 Kč coby mzda/plat, výdaje jsou uvedeny nájemné 0 Kč měsíčně, hypotéka/leasing 0 Kč měsíčně, splátky úvěrů 0 Kč měsíčně a jiné závazky 0 Kč měsíčně. Ověření údajů mělo proběhnout z bankovního účtu.

8. Z občanského průkazu žalovaného a průkazu způsobilosti vůdce malého plavidla soud zjistil, že tyto měla žalobkyně k dispozici k ověření totožnosti žalovaného.

9. Z části první strany výpisu z běžného účtu žalovaného (pozn. soudu – více stran nebylo předloženo) soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného byl k 31. 8. 2018 celkem 154,42 Kč.

10. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že odstupuje od smlouvy o úvěru, čímž došlo i k zániku přistoupení žalovaného k rámcové smlouvě o pojištění (bylo-li sjednáno). Dále žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 45.943,03 Kč.

11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 12. 2025 včetně potvrzení podání soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

13. Žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným ujednání, ve kterém se zavázala poskytnout žalovanému částku 22.999 Kč a dále částku až do výše 30.000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal dlužnou částku vrátit v pravidelných splátkách a zaplatit úrok. Žalovaný celkem čerpal částku 91.013 Kč a celkem na svůj dluh uhradil částku 96.335 Kč.

14. Právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 2395 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

21. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citované právní úpravy a judikatury, učinil následující právní posouzení věci.

22. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta celkem částka 91.013 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, kdy ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila ničeho s výjimkou části první strany z výpisu z účtu žalovaného, ze kterého však nic nevyplývá. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Nebylo doloženo, že by se žalobkyně důkladně zabývala příjmy a výdaji žalovaného ani způsobem plnění dosavadních závazků žalovaného, zejména v situaci, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou ve výši 0 Kč. Ostražitý poskytovatel nebankovního úvěru by si vyžádal podrobnější informace a doklady týkající se příjmů a výdajů žalovaného, stejně tak by žalovaného lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému dle obsahu spisu spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná, přičemž s ohledem na judikaturu uvedenou shora se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

23. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je absolutně neplatná, neboť nebylo doloženo, že by žalobkyně, tedy poskytovatel spotřebitelského úvěru, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Protože však žalovanému byla poskytnuta částka 91.013 Kč a žalovaný uhradil částku 96.335 Kč, lze uzavřít, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky zcela vrátil, resp. přeplatil. S ohledem na uvedené není žaloba důvodná, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl. (odst. I. výroku)

24. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl plně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (odst. II. výroku)

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací