4 C 127/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá částky 15 699,99 Kč (z toho dlužná jistina 13 199,99 Kč a dlužné poplatky 2 500 Kč), dále 1 333,16 Kč coby úrok z úvěru kapitalizovaný ke dni 10. 4. 2025 a 12% úroku z prodlení ročně z částky 13 199,99 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení, neboť s žalovanou sjednala dne 27. 12. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které žalovaná mohla opakovaně čerpat peněžní prostředky do výše 20 000 Kč. Žalovaná nejprve čerpala účelově částku 14 999 Kč, tuto částku se zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami 825 Kč (první splátka splatná dne 15. 1. 2023) s tím, že celková splacená částka bude 19 800 Kč, účelové čerpání úvěru bylo úročeno 30,59% úrokem ročně, dále čerpala neúčelově částku 18 611 Kč, kterou se zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami, neúčelové čerpání úvěru bylo úročeno 29,9% úrokem ročně. Žalovaná tak celkem čerpala 33 610 Kč. Žalovaná uhradila pouze 24 splátek v celkové výši 30 189 Kč. K žalovanému kapitalizovanému úvěru 1 333,16 Kč uvedla, že se jedná o úrok z neúčelového čerpání, který požaduje v ponížené výši 26,99 % ročně, tedy 310,50 Kč (k výpočtu soud odkazuje na doplnění žaloby ze dne 23. 6. 2025), dále se jedná o úrok z účelového čerpání, který požaduje v ponížené výši 26,45 % ročně, tedy 1 024,04 Kč (k výpočtu soud odkazuje na doplnění žaloby ze dne 23. 6. 2025). K žalované částce 2 500 Kč uvedla, že se jedná o sjednané poplatky pro případ prodlení žalované, a to 400 Kč za první písemnou upomínku pro prodlení dlužníka, 600 Kč za druhou písemnou upomínku pro prodlení dlužníka, 1 500 Kč pro případ ukončení závazku z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce. Žalobkyně uvedla, že při sjednání úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to nejenom z informací poskytnutých žalovanou, ale také lustrací v registrech a databázích, výdaje žalované ověřila dle vlastních modelů, k tomu odkázala na protokol o vyhodnocení úvěruschopnosti žalované.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu.

5. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že tato byla sjednána dne 27. 12. 2022 mezi žalobkyní a žalovanou, na první straně smlouvy žalovaná uvedla údaje ke své osobě, jméno a příjmení, datum narození a rodné číslo, bydliště, kontaktní údaje, dále že je svobodná, nemá děti. Předmětem smlouvy je sjednání revolvingového úvěru s limitem 20 000 Kč, který lze čerpat účelově a neúčelově, přičemž součástí této smlouvy je také první účelové čerpání úvěru „sedačka“ ve výši 14 999 Kč, které je úročeno 30,59% úrokem ročně a které bude spláceno 24 měsíčními splátkami 825 Kč s první splátkou splatnou 15. 1. 2023 (celkem bude splaceno 19 800 Kč), obchodník [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa], součástí smlouvy jsou také ujednání mající povahu všeobecných obchodních podmínek na straně druhé až sedmé (smlouva má 7 stran). V části čtvrté je uvedeno, že úvěr je sjednán na dobu neurčitou (písmeno D), výše splátek je uvedena pod písmenem H, kdy se mění dle toho, jak je úvěr čerpán, pod písmenem L je uvedeno zpoplatnění pro případ prodlení dlužníka a pod písmenem O možnost žalobkyně odstoupit k smlouvy s okamžitým účinkem v případě prodlení dlužníka s více jak dvěma splátkami, nebo jednou splátkou po dobu delší 3 měsíce. Součástí smlouvy je sazebník obsahující sankční poplatky v případě prodlení dlužníka, a to 400 Kč za 1. písemnou upomínku při prodlení dlužníka, která se zasílá v měsíci následujícím po měsíci, kdy se dostal dlužník do prodlení, dále 600 Kč za 2. písemnou upomínku při prodlení dlužníka, která se zasílá v měsíci následujícím po 1. upomínce, 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy pro prodlení spotřebitele trvající alespoň 3 měsíce (tj. stejně, jak je to uvedeno pod písmenem L smlouvy). Z žalobkyní doložených všeobecných pojistných podmínek nebylo zjištěno ničeho podstatného v této věci, neboť součástí ujednání nebylo pojištění.

6. Z listiny označené jako zpráva o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované dle občanského průkazu a identifikací na prodejně, v rámci předběžného posouzení byla žalovaná lustrována v registrech SOLUS a insolvenčním rejstříku, žalovaná sdělila měsíční příjem [částka], který byl ověřen z výplatní pásky, jiné příjmy nemá, její měsíční výdaje jsou 2 000 Kč nájemné či jiné náklady na bydlení, 3 300 Kč jiná splátka úvěru. Dále je v této listině zaznamenáno, že při odečtení měsíčních výdajů od měsíčného příjmu bylo zjištěno, že žalovaná má volné prostředky 17 987 Kč, což je dostatečná částka při zvážení měsíční splátky, k jejímuž splácení se zavazuje sjednávanou smlouvou. K tomu byla doložena výplatní páska za říjen 2022 a listopad 2022, dle které žalovaná doložila měsíční příjem [částka] a [částka].

7. Dle přehledu k čerpání a splácení tohoto úvěru žalovaná čerpala 14 999 Kč v prosinci 2022, dále 15 000 Kč v únoru 2023 a 3 611 Kč v květnu 2023, žalovaná splácela od 13. 1. 2023 do 15. 8. 2024, následně již ničeho nezaplatila.

8. Dopisem ze dne 3. 2. 2025 žalobkyně odstoupila od smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] pro prodlení žalované.

9. Dopisem ze dne 29. 4. 2025 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky a upozornila ji na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila odeslání žalované).

10. Z činnosti soudu bylo zjištěno, že u zdejšího soudu se totožná žalobkyně domáhá po totožné žalované dlužné částky z úvěru č. [hodnota] sjednaného dne 11. 8. 2022 (tj. pouhé 4,5 měsíce před sjednáním úvěru v této věci), na základě kterého byl žalované poskytnut úvěr 215 270 Kč, který se zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši 5 822 Kč. Jedná se o řízení sp. zn. [spisová značka].

11. Závazkový vztah, který vznikl dne 27. 12. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

13. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS.

19. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu například nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18.

20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se nabízel § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

22. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 6 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (odst. 1). Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (odst. 2). Dle § 7 o. z., má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Dle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

24. Soud má za to, že dne 27. 12. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovanou sjednána smlouva o revolvingovém úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta v prosinci 2022 (tj. při sjednání smlouvy) účelově částka 14 999 Kč, dále jí byla neúčelově poskytnuta v únoru 2023 částka 15 000 Kč a v květnu 2023 částka 3 611 Kč, tj. žalované byla na základě uvedené smlouvy poskytnuta celkem částka 33 610 Kč. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jde o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto případě nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalované úvěr, ačkoliv vycházela ze zcela nedostatečných informací poskytnutých žalovanou (které takto požadovala), a k takto tvrzenému ověřování úvěruschopnosti (lustrace v rejstřících či porovnání výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji) doložila v podstatě pouze dvě výplatní pásky žalované (ničeho více). Zprávu o posouzení úvěruschopnosti, ve které jsou shrnuty požadované informace nelze (samostatně) považovat za doklad zjišťovaných skutečností k úvěruschopnosti žalované, je nutné doložit záznamy z konkrétních lustrací a jednotlivé listiny dokládající tvrzení žalované k jejím majetkovým poměrům. Příkladem soud upozorňuje, že žalobkyně neměla nijak zjištěn a doložen způsob bydlení žalované, pokud žalovaná uvedla relativně nízké měsíční výdaje na bydlení 2 000 Kč, ačkoliv měla doložený měsíční příjem za měsíce říjen a listopad 2022, nebylo zjištěno ničeho dalšího k tomu, zda je žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou či určitou (pak jakou), tj. zda je předpoklad daného příjmu do budoucna pro účely splácení. Žalobkyně zcela chybně vycházela z měsíčního splácení jiného závazku 3 300 Kč, když v této době splácela žalovaná na jiný úvěr sjednaný s žalobkyní dne 11. 8. 2022, a to měsíčný splátku 5 822 Kč. Je pak pochybné, jakým způsobem bylo ověřováno skutečné zadlužení žalované v příslušných registrech, či v interní databázi žalobkyně. Ničeho dalšího stran pravidelných měsíčních výdajů žalované, které nepochybně byly vyšší, když měla potřebu sjednat si úvěr pro zakoupení sedačky (14 999 Kč) a další neúčelově vázaný úvěr, nebylo k žalované ze strany žalobkyně zjišťováno. V tomto ohledu soud shledal pochybení žalobkyně a nedodržení § 86 uvedeného zákona. Přitom žalobkyni musí být známo, jaký typ klientů vyhledává nebankovní spotřebitelské úvěry, o to více je kladen požadavek na zjišťování solventnosti úvěrovaného. Soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Proto se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalované byla poskytnuta částka 33 610 Kč. Žalovaná zaplatila pouze 30 189 Kč, proto je povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 3 421 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalované ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela záměrně pomíjena. Protože se však žalovaná v řízení nevyjádřila, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jejím možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, soud ji proto zamítl (výrok II.).

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje příslušenství (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Je zřejmé, že převážně úspěšná byla žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.