Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 38 930,91 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro 46 334,42 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 6 600,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem 5 590,92 Kč, s 15% úrokem z prodlení ročně z 87 246,25 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 85 265,33 Kč (z toho jistina 81 655,33 Kč a poplatky 2 700 Kč, poplatek za pojištění, vedení a zesplatnění účtu 910 Kč) s kapitalizovaným úrokem z prodlení 6 600,38 Kč (za dobu od 15. 12. 2020 do 26. 10. 2023 a od 1. 11. 2023 do 1. 12. 2023), kapitalizovaným úrokem z úvěru 5 590,92 Kč, 15% úrokem z prodlení ročně z 87 246,25 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 14. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, [Anonymizováno] č. [hodnota], na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr 100 000 Kč, žalovaný se zavázal k jeho měsíčnímu splácení ve splátkách 2 017,28 Kč (splátka úvěru 1 835,28 Kč a k tomu pojištění 182 Kč), tj. při řádném a včasném splácení zaplatí celkem 177 631,55 Kč. Před uzavřením této smlouvy [právnická osoba]. posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to dle informací sdělených žalovaným, včetně lustrace v rejstřících a databázích, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného plánování, dle matematického modelu výpočtu maximální měsíční splátky bylo možné sjednat splátku až ve výši 2 884,50 Kč. Žalobkyně dospěla k tomu, že žalovaný je dostatečně úvěruschopný. Žalovaný splácel na sjednaný úvěr po dobu 2 let, kdy splatil celkem 59 774,09 Kč. I to svědčí o tom, že byl v době sjednání úvěru solventní osobou. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením, a to konkrétně se splátkami splatnými v měsících 10/2022 (tu uhradil až 4. 11. 2022), 11/2022 (dne 16. 11. 2022 uhradil pouze 600 Kč), 1/2023 (dne 10. 1. 2023 uhradil pouze 1 578,25 Kč), dále ničeho nehradil, žalobkyně celou dlužnou částku z této smlouvy dne 22. 5. 2023 zesplatnila. K žalovaným poplatkům 2 700 Kč uvedla, že se jedná o zpoplatněné 4 upomínky, a to ze dne 19. 1. 2023, 19. 2. 2023, 18. 4. 2023 a 1. 5. 2023, každá ve výši 600 Kč, dále 300 Kč za oznámení o zesplatnění ze dne 24. 5. 2023. K částce 910 Kč uvedla, že se jedná o dlužné pojistné za 1-5/2023, 5 krát 182 Kč.
2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.
5. Dle žádosti o úvěr požádal žalovaný žalobkyni dne 14. 7. 2020 (v čase 13.33 hod.) o poskytnutí úvěru 100 000 Kč se splácením v 96 měsíčních splátkách vč. pojištění schopnosti splácet vč. založení nového bankovního účtu pro žalovaného. Žalovaný uvedl, že má [Anonymizováno] vzdělání, je [Anonymizováno] a bydlí u [Anonymizováno], je zaměstnán od [datum] na dobu neurčitou u [právnická osoba].[IČO] IČO, , jako dělník či řemeslník s průměrným měsíčním příjmem [částka], má prováděny srážky ze mzdy [částka], celkový měsíční čistý příjem domácnosti je 30 000 Kč. Nemá vyživovací povinnost, jeho měsíční výdaje či další splátky jsou nulové. Žalobkyně doložila potvrzení o výši příjmu ze dne 14. 7. 2020, dle kterého je žalovaný zaměstnán u [právnická osoba]., na pozici [Anonymizováno] od [datum], s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce [částka], má 0 vyživovaných osob, příjem je mu vyplácen v hotovosti, za posledních 12 měsíců je výše čistého měsíčního příjmu 189 398 Kč (tj. 15 783 Kč měsíčně), ze mzdy jsou prováděny srážky dle výkonu rozhodnutí [částka].
6. Dle listiny označené jako vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 26. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že vycházela z příjmů a výdajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, provedla aktivní přezkum uvedených informací, učinila kontrolu v insolvenčním rejstříku, kontrolu v bankovním a nebankovním registru klientských informací, kontrolu v databázi MVČR ohledně platnosti průkazů totožnosti, příjem žalovaného byl ověřen dle doložených dokumentů, podpůrně z běžného účtu žalovaného. Ohledně výdajů žalobkyně zvažovala výdaje uvedené žalovaným, částku životního minima, normativních nákladů na bydlení, splátky dosavadních závazků. Životní náklady uvažovala 7 176,50 Kč. Přitom vycházela z příjmu [částka], použitelný příjem 10 061 Kč, že je zaměstnán na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti je 30 000 Kč, je [Anonymizováno], nemá vyživovací povinnost, bydlí u [Anonymizováno], podílí se z 50 % na nákladech bydlení, jakékoli další výdaje jsou nulové. Výsledná měsíční splátka je 1 835,28 Kč.
7. Žalobkyně doložila listinu označenou jako vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro [Anonymizováno], která obsahuje obdobné informace, jak jsou uvedeny ve smlouvě.
8. Dle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, nazvané jako [Anonymizováno], soud zjistil, že tato byla sjednána mezi žalobkyní a žalovaným dne 14. 7. 2020 (v čase 14.06 hod.). Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnou peněžní prostředky 100 000 Kč (čl. I., II., odst. 1), s prvním čerpáním 14. 7. 2020, žalovaný se zavázal ke vrácení poskytnutých peněžních prostředků vč. úroků a sjednaných poplatků v 96 měsíčních splátkách splatných k 15. dni každého kalendářního měsíce ve výši 1 835,28 Kč a pojištění ve výši 182 Kč, celková výše měsíční splátky je 2 017,28 Kč, poslední měsíční splátka bude ve výši 1 984,95 Kč, resp. 2 166,95 Kč, přičemž první splátka je splatná dne 15. 8. 2020, roční úroková sazba je 15,70 %, RPSN 17,34 %, celková částka splacená při řádném splácení 177 631,55 Kč (čl. I., II. odst. 4, 5, 6, 7). Součástí smlouvy jsou všeobecné produktové podmínky. Úvěr bude čerpán ve prospěch bankovního účtu č. [č. účtu], ze kterého bude úvěr také bezhotovostně formou zápočtu splácen. K úvěru bude veden úvěrový účet č. [č. účtu] (čl. III. odst. 2, 3). Mezi stranami byly sjednány poplatky, a to 1 295 Kč za poskytnutí úvěru, 600 Kč za každou písemnou upomínku, poplatek je splatný při zaslání upomínky, 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Čl. III. odst. 6 upravuje případ prodlení žalovaného. Porušením smlouvy je, pokud se žalovaný dostane do prodlení se splněním jakékoliv pohledávky žalobkyně, nebo pokud je proti němu zahájena exekuce či výkon rozhodnutí, pokud dojde k porušení smlouvy žalovaným, je žalobkyně oprávněna prohlásit kterýkoliv dluh žalovaného za ihned splatný a požadovat předčasné splacení. O tom musí žalobkyně žalovaného vyrozumět (čl. III. odst. 10, 11). Součástí ujednání bylo také pojištění schopnosti splácet, a to pro případ smrti, invalidity III. stupně, pracovní neschopnosti, ztráty zaměstnání, hospitalizace a ošetřování člena rodiny. Žalobkyně doložila také základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. 8. 2017.
9. Dopisem ze dne 19. 1. 2023 byl žalovaný upozorněn na to, že nedošlo k řádnému splacení měsíční splátky s ohledem na nedostatek peněžních prostředků na bankovním účtu žalovaného, byl vyzván k doplacení dlužné částky a byl vyzván k zaplacení upomínky 600 Kč. Obdobně dopisem ze dne 19. 2. 2023, ze dne 18. 4. 2023, ze dne 1. 5. 2023.
10. Bankovní účet č. [č. účtu] byl žalovanému zřízen od 14. 7. 2020 a byl zrušen dne 17. 3. 2021, účet tak fakticky trval pouhých 8 měsíců (jak soudu sdělila k výzvě soudu žalobkyně), dle výpisu z tohoto bankovního účtu č. [č. účtu], za dobu jeho trvání soud zjistil, že žalovaný načerpal dne 14. 7. 2020 částku 100 000 Kč, téhož dne byla započtena částka 1 295 Kč, poplatek za čerpání úvěru, následně žalovaný vybral 60 000 Kč (dne 14. 7. 2020) a 30 000 Kč (dne 20. 7. 2020). Jiná příjmová položka za uvedenou dobu na tomto bankovním účtu nebyla (vyjma zanedbatelných částek, a to vratky přeplatku 0,72 Kč dne 17. 8. 2020, vratky přeplatku 0,31 Kč dne 16. 9. 2020 a částky 100 Kč dne 21. 9. 2020, vratky přeplatku 0,31 Kč dne 16. 10. 2020). V srpnu 2020 byl konečný zůstatek 8 094 Kč, v září 2020 byl konečný zůstatek „mínus“ 198,31 Kč (v tomto měsíci došlo k úhradě exekuce přikázáním pohledávky z účtu 8 094,72 Kč), v říjnu 2020 byl konečný zůstatek „mínus“ 200,85 Kč, v listopadu 2020 byl konečný zůstatek „mínus“ 304,32 Kč, v prosinci 2020 byl konečný zůstatek „mínus“ 410,33 Kč, v prosinci 2020 byl konečný zůstatek „mínus“ 420,27 Kč, v únoru 2021 byl konečný zůstatek „mínus“ 630,66 Kč, v březnu 2021 byl konečný zůstatek „mínus“ 744,15 Kč.
11. Dle listiny na č. l. 30 byl dlužný úrok z úvěru vypočten na 5 590,92 Kč.
12. Dle výpisu z bankovního účtu č. [č. účtu] (tj. úvěrového účtu), žalovaný načerpal dne 14. 7. 2020 částku 100 000 Kč, následně byly pravidelně předepisovány měsíční částky pojistného 182 Kč, a pravidelně spláceny měsíční splátky 2 017,28 Kč, již od splátky splatné 15. 9. 2020 byly pravidelně účtovány úroky z prodlení (byť v haléřových částkách). Dne 24. 10. 2022, 19. 12. 2022, 19. 1. 2023, 20. 2. 2023, 18. 4. 2023 a 2. 5. 2023 byl účtován pokaždé poplatek 600 Kč za upomínku. Dne 22. 5. 2023 byl účtován poplatek 300 Kč. Dle přehledu splácení na tomto účtu žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 59 774,09 Kč.
13. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že od března 2021 byly splátky na předmětný úvěr zasílány na účet č. [č. účtu], [právnická osoba]., sdělila, že se jedná o bankovní účet interní (technický).
14. Dopisem ze dne 24. 5. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje předmětný úvěr za splatný ke dni 22. 5. 2023, vyčíslila výši dluhu a vyzvala k jeho úhradě.
15. Dopisem ze dne 31. 10. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání, žalobkyně doložila doklad o jeho odeslání žalovanému.
16. Závazkový vztah, vzniklý dne 14. 7. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
17. Dle § 2662 o. z., smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.
18. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
19. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
22. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS.
25. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
26. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
27. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
28. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
29. Soud má s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 14. 7. 2020 sjednána smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet tzv. [Anonymizováno] (§ 2395 an. o. z.), jejíž součástí bylo také ujednání stran sjednaného pojištění (§ 2758 an. o. z.). Smlouva se řídí smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami včetně příslušných sazebníků (§ 1751 o. z.). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), poskytnutý úvěr představuje spotřebitelský úvěr, na který dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 100 000 Kč vyplacením na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí společně se sjednaným úrokem z úvěru a dalšími sjednanými poplatky 96 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 017,28 Kč (z toho je 182 Kč pojistné), první splátka byla splatná 15. 8. 2020. Splácení bude probíhat formou automatického inkasa z bankovního účtu č. [č. účtu]. K tomuto úvěru byl veden úvěrový účet č. [č. účtu]. Současně bylo soudem zjištěno, že uvedený bankovní účet č. [č. účtu] měl žalovaný zřízen teprve od 14. 7. 2020 (tedy shodného data, jak byl sjednán úvěr) a tento účet trval pouze do 17. 3. 2021, tedy pouhých 8 měsíců. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Soud má na základě hodnocení doložených listinných důkazů za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když žalovanému poskytla úvěr v nemalé výši 100 000 Kč – protože na takto poskytnutou částku rovnou započetla poplatek za poskytnutí úvěru 1 295 Kč, fakticky žalovanému poskytla k dispozici pouze 98 705 Kč – přestože informace, ze kterých při posuzování majetkové a osobní situace vycházela byly kusé a zcela nedostatečné. Na základě těchto informací nemohla dospět k závěru, že bude žalovaný schopen předmětný úvěr splácet. Žalobkyně měla zjištěn a potvrzen pouze čistý měsíční příjem žalovaného [částka] a to, že je zaměstnán na dobu neurčitou (lze tedy předpokládat i s ohledem na sjednanou dobu splácení 96 měsíců, že bude mít příjem pravidelný), avšak jak z potvrzení zaměstnavatele vyplynulo, na tento příjem byly prováděny exekuční srážky (již toto je indicií platební morálky žalovaného). Za této situace je pak nedostatečné, pokud vycházela toliko z lustrací v rejstřících a databázích a pouhého neověřeného tvrzení žalovaného (způsob bydlení a hrazení těchto nákladů). Navíc, pokud žalobkyně uvedla, že při plnění této zákonné povinnosti vycházela také z pohybu peněžních prostředků na bankovním účtu žalovaného za dobu delší než tři měsíce, je takové tvrzení zcela liché, neboť uvedený bankovní účet byl žalovanému zřízen teprve ke dni sjednání samotné smlouvy o úvěru (14. 7. 2020). Je evidentní, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela pouze z potvrzeného příjmu, ze kterého byly prováděny exekuční srážky, ale neměla žádným způsobem dostatečně určitě tvrzeny a potvrzeny jeho měsíční výdaje. Navíc nemohla vycházet z tvrzeného příjmu domácnosti 30 000 Kč, když jej neměla nijak doložen. Pokud žalobkyně dovozuje, že žalovaný byl dostatečně solventní, neboť dlouhou dobu splácel, záměrně neuvedla, že byl ale již od podzimních splátek roku 2020 pravidelně v mírném prodlení. Zásadní je však to, že i případné splácení na sjednaný závazek neprokazuje, že byl v době sjednání žalovaný dostatečně solventní, neboť často se děje, že opakovaně se zadlužující osoby splácejí jeden úvěrový produkt druhým. Proto je nutné zabývat se tím, při jakých zjištěních žalobkyně žalovanému úvěr v této nemalé výši poskytla. Navíc od podání žádosti o úvěr ke sjednání předmětné úvěrové smlouvy uběhlo pouhých 33 minut, i to svědčí o tom, jakým způsobem žalobkyně skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru ze dne 14. 7. 2020, a to pro nesplnění zákonné povinnosti úvěrujícího, která je jí stanovena v § 86 s důsledky v § 87 zákona č. 257/2016 Sb. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (úrok z úvěru, poplatky, pojištění navázané na předmětný úvěr atd.). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o. z., § 2993 o. z.). Protože žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 98 705 Kč (neboť z poskytnuté částky 100 000 Kč si žalobkyně rovnou započetla poplatek za sjednání úvěr 1 295 Kč), a žalovaný na tento úvěr dosavadně zaplatil 59 774,09 Kč, je žaloba důvodná pro částku 38 930,91 Kč. Proto soud žalobě pro částku 38 930,91 Kč vyhověl. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl pro částku dle výroku II., stran úroků z prodlení zcela v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). S ohledem na uvedené je zjevné, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný. Protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.