Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro částku 8 310 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z 11 000 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou s žalovaným sjednala 20. 1. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [Anonymizováno], na základě které žalovanému bezhotovostně poskytla 15 000 Kč. Před sjednáním smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací v dostupných rejstřících, vycházela z žalovaným sdělených příjmů a výdajů, učinila kontrolu předložených dokladů, přitom měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného za dobu 10, 11, 12/2022. Mezi stranami byla sjednána úroková sazba 40 % p. m., pro případ prodlení smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením, ke dni 25. 5. 2023 celou dlužnou částku zesplatnila. Dne 18. 6. 2023 žalovaný zaplatil pouze 10 000 Kč, ničeho více nezaplatil. Žalobkyně tuto částku započetla na poskytnutých 15 000 Kč a sjednaný úrok za dobu jednoho měsíce, tj. 6 000 Kč. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za dobu od 26. 5. 2023 do 15. 10. 2023, celkem 2 130 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Sdělením [Anonymizováno], soud zjistil, že bankovní účet č. [č. účtu], patří žalovanému. Žalobkyně doložila výpis z tohoto účtu za měsíc říjen 2022, dle kterého činil konečný zůstatek 108,65 Kč (celkové příjmy 62 912 Kč, celkové výdaje 62 904,78 Kč), dále za měsíc listopad 2022, dle kterého činil konečný zůstatek 902,65 Kč (celkové příjmy 76 160 Kč, celkové výdaje 75 366 Kč), a za měsíc prosinec 2022, dle kterého činil konečný zůstatek 108,32 Kč (celkové příjmy 45 426,67 Kč, celkové výdaje 46 221 Kč), současně je těmito výpisy potvrzeno, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání cca 45 000 Kč, 58 000 Kč, 31 500 Kč zaměstnavatel [právnická osoba] Současně je však z pohybu peněžních prostředků na tomto účtu zjevné, že se žalovaný pravidelně věnoval hazardním hrám ([Anonymizováno]), obstarával si peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (proplacené prostřednictvím [právnická osoba]). Z výpisu k tomuto bankovnímu účtu za dobu 10/2022 až 9/023 soud zjistil, že žalovaný opakovaně pravidelně čerpal peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a to od [Anonymizováno] [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba], [Anonymizováno].
5. V žádosti o spotřebitelský úvěr pod č. [hodnota] jsou zaznamenány osobní údaje k žalovanému vč. telefonního čísla, emailové adresy, dále je zde zaznamenáno, že je žalovaný svobodný, žije v domácnosti s příbuznými (celkem [hodnota]), všichni jsou výdělečně činní, má středoškolské vzdělání s výučním listem, je zaměstnán od 9/2022 u [právnická osoba], jako [Anonymizováno], jeho měsíční příjem je 40 126 Kč a jeho měsíční výdaje 7 000 Kč. Není v exekuci ani v insolvenci.
6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že není žalovaným nijak podepsána, ačkoliv na první straně smlouvy je žalovaný identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, bydlištěm, číslem bankovního účtu, emailem a telefonem. Smlouva je datována 20. 1. 2023. Dle textu smlouvy se jedná o smlouvu formulářového typu, která je předpřipravena žalobkyní, coby úvěrujícím, a dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému, coby úvěrovanému, revolvingový nezajištěný, bezhotovostní, neúčelový úvěr 20 000 Kč s úrokem 40 % měsíčně, na dobu neurčitou, přičemž povinností úvěrovaného je splácet pravidelně měsíčně sjednaný úrok, k 19. dni měsíce. Jistina může být splacena zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně (čl. 4. 2 c). V případě, že bude úvěrovaný v prodlení se splácením po dobu delší dvou kalendářních měsíců, stává se celý dluh bez dalšího splatným. Žalobkyně doložila všeobecné obchodní podmínky, zejména s odkazem na čl. 10, dle kterého klient prohlašuje skutečnosti k jím uváděným údajům.
7. Žalobkyně doložila kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného.
8. Dle potvrzení o platbě žalobkyně žalovanému poskytla 15 000 Kč.
9. Dopisem ze dne 22. 5. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění celé dlužné částky ze sjednaného úvěru.
10. Dopisem ze dne 15. 10. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).
11. Závazkový vztah, vzniklý dne 20. 1. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
12. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.
13. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
15. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18.
20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
21. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
22. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.1. Soud má za to, že žalobkyně žalovanému poskytla dne 20. 1. 2023 bezhotovostně, převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] částku 15 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] (s ohledem na dále uvedené se soud pro nadbytečnost nezabýval způsobem, jakým byla smlouva za žalovaného podepsána, jakým způsobem žalovaný projevil se všemi ujednáními smlouvy souhlas a byl s nimi seznámen). Smlouva o úvěru je formulářového typu, která je předpřipravena úvěrujícím, spotřebitel, coby úvěrovaný, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud se zabýval žalobkyní tvrzeným a doloženým postupem, a dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti plnila toliko pro formu, resp. údaje, se kterými se spokojila, byly kusé a na základě nich nemohla dojít k závěru, že se jedná o osobu solventní, resp. poskytla žalovanému předmětný úvěr, ačkoliv byly dány důvodné pochybnosti o jeho osobnosti a o jeho schopnosti uvedený úvěr splácet. Pokud vycházela z výpisu z bankovního účtu žalovaného za dobu 10, 11, 12/2022 má soud za to, že právě pohyb peněžních prostředků na tomto účtu vypovídá o tom, že žalovaný nebyl v době jednání úvěru v dostatečně dobré finanční situaci a nebyl schopen sjednané měsíční splátky ve výši sjednaného úroku 40 % p. m. splácet (konečný zůstatek peněžních prostředků v těchto měsících nepostačoval na sjednanou měsíční splátku), navíc se věnoval výrazně hazardním hrám a jeho měsíční výdaje pravidelně zásadně přesahovaly jeho měsíční příjem ze zaměstnání, dále bylo z tohoto výpisu zřejmé, že čerpá i jiné úvěry. Za takové situace nemá stran posouzení úvěruschopnosti zásadní význam, pokud prošel lustracemi v rejstřících (avšak tyto lustrace žalobkyně nedoložila). Soud dále dodává, že žalobkyně nemohla vycházet z měsíčních výdajů 7 000 Kč, jak byly uvedeny v žádosti, když z výpisu z bankovního účtu plynuly měsíční výdaje 62 904,78 Kč, 75 366 Kč, 46 221 Kč. V takové situaci měla žalobkyně vyžadovat pro splnění její zákonné povinnosti od žalovaného další listiny dokládající jeho majetkovou situaci, avšak žádné jiné listiny ohledně plnění této zákonné povinnosti žalobkyně neoznačila k důkazu a ani nedoložila. Resp. neměla v takovém případě předmětný úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (smluvní pokuta, úroky z úvěru). Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. Žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný vrátil 10 000 Kč. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 5 000 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).2. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 146 odst. 2 (zohlednění částečného zastavení řízení usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 7. 2024, č. j. 4 C 129/2024 – 104), ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). S ohledem na uvedené je zjevné, že převážně úspěšný byl žalovaný, částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně (když zažalovala částku nezohledňující úhradu žalovaného ze dne 18. 6. 2023). Protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.