4 C 191/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 24 994,79 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z 24 994,79 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, 901,18 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení z 24 994,79 Kč od 24. 6. 2022 do 14. 10. 2022), částky 21 931,66 Kč (je tvořena součtem nesplaceného smluvního úroku 1 996,89 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 12 064,45 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 2 288,02 Kč, inkasního poplatku 4 431,85 Kč a smluvního úroku 1 150,45 Kč počítaného z částky 24 994,79 Kč v sazbě 15 % ročně za dobu od 24. 6. 2022 do 14. 10. 2022), 434 Kč (náklady mimosoudního vymáhání za dvě osobní návštěvy) a 2 799,42 Kč (smluvní pokuta počítaná z částky 24 994,79 Kč v sazbě 0,1 % denně za dobu od 24. 6. 2022 do 14. 10. 2022). Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa], uzavřela se žalovaným dne 23. 4. 2021 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které žalovanému poskytla v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky 30 000 Kč společně s příslušenstvím úvěru ve výši 25 776 Kč vrátit v čtrnácti měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč, celkem tedy 55 776 Kč. První splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy, splatnost poslední splátky připadla na 23. 6. 2022. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru je předpis splátek pro žalovaného. Příslušenství úvěru 25 776 Kč představuje kapitalizovaný smluvní úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek. Žalovaný se dostal do prodlení, když uhradil toliko 10 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně nezesplatnil dlužný závazek po splatnosti dílčích neuhrazených splátek, jeho splatnost tak nastala až ke dni splatnosti poslední splátky 23. 6. 2022 (od 24. 6. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky). [právnická osoba]., postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného dle údajů, které žalovaný vyplnil v žádosti o poskytnutí úvěru (srovnával požadovanou částku s tvrzenými příjmy a výdaji, žalovaný byl zaměstnán s měsíčním příjmem 19 071 Kč, byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost, jeho měsíční výdaje byly 12 500 Kč z toho 8 000 Kč náklady bydlení a 4 500 Kč náklady stravy a jiné osobní náklady), měsíčně mu zbývala k dispozici částka cca 6 571 Kč (po započtení splátky z žalovaného úvěru 3 984 Kč), proto dospěl k tomu, že se jedná o dostatečně solventní osobu. Přes předžalobní výzvu žalobkyně žalovaný dále ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku k [právnická osoba]., soud zjistil, že od 1. 2. 2018 je předmětem podnikání žalobkyně poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

6. Dne 23. 4. 2021 požádal žalovaný o poskytnutí úvěru společnost [právnická osoba]., vyplněním formuláře pro produkt [Anonymizováno], nejrychlejší půjčka. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 30 000 Kč. Uvedl své osobní a majetkové poměry, tedy že je zaměstnaný u [právnická osoba]., a to od 15. 11. 2020, s měsíčním příjmem 19 071 Kč, jeho měsíční výdaje jsou 12 500 Kč, z toho 8 000 Kč náklady na bydlení a 4 000 Kč doprava, jídlo a osobní náklady, použitelný měsíční příjem je 6 571 Kč. Způsob bydlení není uveden. Je svobodný, má základní vzdělání a nemá vyživovací povinnost k dítěti. Má účet u banky, a to [č. účtu]. Dle zaškrtnutí stran doložení příjmů měl doložit výplatní pásku a pracovní smlouvu (toto soud zjistil z žádosti o úvěr). Dle doloženého mzdového výměru ze dne 15. 11. 2020 je potvrzeno zaměstnání u [právnická osoba]., a to na pozici [Anonymizováno] se základní časovou mzdou 115 Kč za 1 hod., nebylo mu přiznáno osobní ohodnocení. Dle poslední strany nájemní smlouvy (nebyla doložena celá), která obsahuje datum 3. 8. 2020 je parafa podpisu žalovaného u slova nájemce, nicméně ničeho dalšího z této listiny není zjištěno. Téhož dne 23. 4. 2021 uzavřel žalovaný (jakožto dlužník) se společností [právnická osoba]., (jakožto věřitelem) smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 30 000 Kč. Jedná se o neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek. Dlužník (žalovaný) se zavázal zaplatit věřiteli úrok 2 888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 788 Kč, inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti 5 400 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 25 776 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 14 měsíců. Žalovaný se zavázal, že celkovou dlužnou částku 55 776 Kč uhradí ve 14 splátkách, kdy výše každé splátky činí 3 984 Kč, kdy první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Veškeré splátky se dlužník zavazuje činit v hotovosti věřiteli či jiné osobě jím zmocněné. V případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Dlužník se zavazuje celkovou dlužnou částku splatit ve lhůtách a splátkách uvedených ve smlouvě. V případě 14měsíčního trvání úvěru je RPSN 272,44%. Podpisem smlouvy dlužník potvrzuje převzetí částky úvěru v místě svého bydliště (toto soud zjistil ze smlouvy o úvěru, ostatně žalobkyně doložila vedle smlouvy o úvěru také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným 23. 4. 2021). Z přílohy č. [hodnota] soud zjistil předpis splátek, kdy pro každou splátku je uvedeno procentuální umoření jistiny, úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s jejím dodatkem ze dne [datum] a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 (nicméně podpisy jsou úředně ověřeny dne [datum] a [datum]) byla postoupena pohledávka společnosti [právnická osoba]. za žalovaným na žalobkyni (žalobkyně doložila výňatek z přílohy ke smlouvě, kde je identifikována postupovaná pohledávka za žalovaným), žalobkyně doložila doklad o platbě za postoupení. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 10. 11. 2022 a opětovně dopisem ze dne 27. 11. 2022 (žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající odeslání). Výzvou ze dne 1. 3. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, upozornila na možné soudní vymáhání (žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající odeslání). Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání byl navštíven terénním pracovníkem dne 13. 12. 2022 a dne 5. 1. 2023.

7. Závazkový vztah, vzniklý dne 23. 4. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

9. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18.

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se nabízel § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

18. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 6 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (odst. 1). Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (odst. 2). Dle § 7 o. z., má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Dle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

20. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba]., a žalovaným byla dne 23. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které se [právnická osoba]., zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a to v hotovosti. Tuto částku mu poskytla. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 25 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Žalovaný uhradil pouze 10 000 Kč, ničeho více neuhradil (pozn. žalobkyně neuvedla, kdy došlo k úhradě částky 10 000 Kč žalovaným). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. [právnická osoba]., mohla dle zákonné úpravy § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud dospěl k závěru, že [právnická osoba]., v tomto případě nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr, ačkoliv vycházela pouze z informací uvedených v žádosti o úvěr samotným žalovaným, které samy o sobě nepostačují k dospění k závěru o solventnosti žalovaného, a které byly nedostatečně doloženy toliko mzdovým výměrem, ze kterého ani neplyne celková výše měsíčního příjmu žalovaného (plyne z něj toliko časová mzda), a poslední stranou nájemní smlouvy, která potvrzuje toliko to, že žalovaný bydlel v nájmu (nepotvrzuje příkladem výši nájemného, počet osob případně se podílejících na nákladech bydlení). V tomto konkrétním případě bylo nasnadě, aby [právnická osoba]., vyžadoval předložení výpisu z bankovního účtu žalovaného za dobu předchozího alespoň půl roku, ničeho takového však úvěrující nevyžadoval. Absentuje jakákoliv lustrace v rejstřících a databázích, která je běžnou součástí ověřování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr. Soud má za to, že [právnická osoba]., nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti. Navíc nebyly ani řádně doloženy. Proto soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (poplatky, úroky z úvěru, smluvní pokuta, náklady spojené s vymáháním apod.). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení 20 000 Kč, neboť žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný doposud uhradil na tento závazek 10 000 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela záměrně pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, soud ji proto zamítl (výrok II.).

22. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Protože převážně úspěšný byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.