Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 138 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro částku 54 380,87 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z 47 674,50 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 47 674,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 674,50 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15% ročně, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 167,61 Kč od 1. 9. 2022 do 20. 6. 2023 a smluvní pokuty ve výši 8 676,76 Kč, jakožto dlužné částky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 31. 8. 2022, označené jako „[Anonymizováno] č. [hodnota] “, na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet č. [č. účtu] dne 2. 9. 2022 částka 50 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem sjednaným ve výši 111,35% ročně ve třiceti splátkách ve výši 4 988 Kč, první splátka splatná dne 1. 10. 2022. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu a neshledala důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Podáním doručeným soudu dne 23. 9. 2024 žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených s tím, že u žalovaného nenašla žádný negativní záznam. Úvěruschopnost byla posuzována dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, konkrétně čistý příjem, náklady na obživu, náklady na bydlení a ostatní náklady žalovaného. Žalobkyně odečetla výši nákladů na spotřebitelský úvěr od žalovaným deklarovaných příjmů 29 772 Kč. Žalobkyně doložila úvěrovou zprávu NRKI - BRKI, výplatní pásku žalovaného za červen 2022, výpis z účtu žalovaného za červenec 2022 a lustraci v centrální evidenci exekucí. Žalovaný celkově uhradil žalobkyni 38 862 Kč. Z důvodu prodlení s úhradou splátek žalobkyně úvěr ke dni 20. 6. 2023 zesplatnila. Protože se žalovaný dostal do prodlení, požaduje žalobkyně smluvní pokutu 8 676,76 Kč (jedná se o smluvní pokutu 0,1 % denně z 47 674,50 Kč od zesplatnění úvěru 20. 6. 2023 do 18. 12. 2023).
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od 15. 7. 2013 je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [č. účtu], dále povinnost žalovaného uhradit poplatek za upomínku ve výši 450 Kč a zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2 999 Kč za rok) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení, nebudou-li dlužné částky uhrazeny ani v dodatečné lhůtě a dojde k zesplatnění. Součástí je také splátkový kalendář, který obsahuje rozpis jednotlivých splátek splatných od 1. 10. 2022 do 1. 3. 2025. Obdobné parametry úvěru obsahuje formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podepsaný žalovaným dne 31. 8. 2022.
6. Dle potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady byla částka 50 000 Kč vyplacena dne 2. 9. 2022 žalovanému na účet č. [č. účtu].
7. Ze mzdového lístku [právnická osoba]., za červen 2022 bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného činila 29 772 Kč. Podle úvěrové zprávy NRKI – BRKI doložené žalobkyní ze dne 30. 8. 2022 byl u žalovaného evidován jeden existující úvěr s výší měsíční splátky 1 464 Kč, jeden splátkový kontrakt byl odmítnut. Současně k žalovanému bylo zjištěno, že má předčasně splacením ukončen hypoteční úvěr (ke dni 31. 5. 2019). Lustrací v centrální evidenci exekucí ze dne 31. 8. 2022 pak nebyly zjištěny žádné exekuce žalovaného. Z výpisu účtu žalovaného za 7/2022 doloženého žalobkyní soud zjistil, že jeho celkové měsíční příjmové položky byly 75 022 Kč, celkové měsíční výdajové položky byly 67 759,17 Kč, tj. konečný zůstatek 7 371,11 Kč.
8. Sdělením [právnická osoba]., bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. [č. účtu] je žalovaný. Z výpisu k tomuto účtu za období od 1/2022 do 9/2022 soud zjistil, že dne 2. 9. 2022 byla ve prospěch tohoto bankovního účtu připsána částka 50 000 Kč, že žalovaný měl pravidelný příjem od zaměstnavatele [právnická osoba]., a že si v září 2022 opakovaně obstaral peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (konkrétně 30. 9. 2022 půjčka 57 000 Kč od [právnická osoba]., dne 22. 9. 2022 půjčka 2 000 Kč od [právnická osoba], dne 20. 9. 2022 půjčka 3 000 Kč od [právnická osoba], dne 5. 9. 2022 půjčka 5 000 Kč od [právnická osoba]). Zároveň z tohoto výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že se žalovaný účastnil hazardních her, pravidelně sází ([právnická osoba].).
9. Žalobkyně doložila upomínky ze dne 20. 3. 2023, 4. 4. 2023, 16. 4. 2023, kterými byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky po splatnosti, upozorněn na možné zesplatnění celkové dlužné částky, k upomínkám nejsou doloženy doklady o odeslání. Dopisem ze dne 26. 6. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění celé dlužné částky ke dni 20. 6. 2023 a vyzvala jej k její úhradě. Upomínkou ze dne 1. 11. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání, žalobkyně doložila doklad o odeslání této upomínky žalovanému.
10. Z listiny na č. l. 10 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v době od 30. 9. 2022 do 21. 8. 2023 celkem 38 862 Kč.
11. Závazkový vztah, vzniklý dne 31. 8. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
12. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.
13. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Smlouva o úvěru je tedy konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
15. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS.
20. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18.
21. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
22. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
23. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Soud má s ohledem na uvedené za to, že žalobkyně žalovanému poskytla dne 2. 9. 2022 bezhotovostně, převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] částku 50 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru. Závazek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal ve 30 měsíčních splátkách, činil 149 640 Kč. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr (§ 2395 an. o. z.), o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Pokud soud hodnotí postup žalobkyně při plnění této zákonné povinnosti, má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti a úvěr v nemalé výši 50 000 Kč poskytla, přestože údaje, které měla k osobě žalovaného, byly kusé a nedostatečné, příjem žalovaného měla doložený pouze pro dobu jednoho měsíce, navíc pokud vycházela z výpisu z bankovního účtu žalovaného za červenec 2022 pak z tohoto výpisu plyne, že výdaje žalovaného mnohonásobně přesahovaly jeho dle mzdového listu doložený měsíční příjem. Za takové situace měla žalobkyně požalovaném požadovat další doložení jeho osobní a majetkové situace. Zejména jaké jsou jeho pravidelné výdaje, například na bydlení, zda má žalovaný vyživovací povinnost, apod. Samotná lustrace v rejstřících a databázích není dostatečným podkladem pro ověření úvěruschopnosti žalovaného. V tomto ohledu má zajisté nejlepší vypovídací hodnotu výpis z bankovního účtu žalovaného, který však žalobkyně vyžadovala po žalovaném doložit pouze za 1 měsíc (pozn. za dostatečné lze považovat výpisy z bankovního účtu za dobu 6 měsíců až 1 roku). Právě pohyb peněžních prostředků na tomto účtu vypovídá o tom, že žalovaný nebyl v době sjednání úvěru v dostatečně dobré finanční situaci. V takové situaci měla žalobkyně vyžadovat pro splnění její zákonné povinnosti od žalovaného další listiny dokládající jeho majetkovou situaci. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, proto je smlouva o úvěru ze dne 31. 8. 2022 absolutně neplatná. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními absolutně neplatně sjednané smlouvy (smluvní pokuta, úroky z úvěru). Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Protože žalovanému byla poskytnuta částka 50 000 Kč a žalovaný uhradil 38 862 Kč, je žaloba důvodná pro vydání částky 11 138 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů a zápůjček, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).
25. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). S ohledem na uvedené je zjevné, že převážně úspěšný byl žalovaný. Protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.