Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 999 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro 4 291 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z 14 290 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá částky 14 290 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 14 290 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, právní předchůdce žalobkyně, společnost [Anonymizováno] [právnická osoba].[IČO] IČO, , uzavřela s žalovaným dne 18. 1. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru (www.[Anonymizováno].cz), na základě které žalovanému poskytla bezhotovostně částku 10 000 Kč. [Anonymizováno] [právnická osoba]., zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací v rejstřících, výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Tato pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu.
5. Sdělením [právnická osoba]., soud zjistil, že bankovní účet č. [č. účtu] je bankovním účtem žalovaného, který byl zřízen 27. 9. 2019. Z výpisu z tohoto účtu za dobu od 7. 7. 2022 do 31. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný opakovaně čerpal peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů v době sjednání a také v době předcházející žalovanému úvěru, a to dne 25. 1. 2023 od [právnická osoba], dne 23. 1. 2023 od [právnická osoba]., dne 18. 1. 2023 od [právnická osoba]. (tj. žalovaná částka 10 000 Kč), dne 16. 1. 2023 od [právnická osoba]., dne 12. 1. 2023 od [Anonymizováno]., dne 10. 1. 2023 od [právnická osoba], dne 5. 1. 2023 a 4. 1. 2023 opakovaně od [Anonymizováno]., dne 28. 12. 2022 od [právnická osoba]., téhož dne opakovaně od [Anonymizováno]., dne 20. 12. 2022 od [právnická osoba], a.s., dne 19. 12. 2022 od [právnická osoba]., dne 14. 12. 2022 od [Anonymizováno]., dne 12. 12. 2022 od [Anonymizováno] [právnická osoba]., dne 6. 12. 2022 od [právnická osoba], dne 24. 11. 2022 do [Anonymizováno], dne 24. 11. 2022 a dne 23. 11. 2022 opakovaně od [právnická osoba]., dne 16. 11. 2022 od [právnická osoba], dne 24. 10. 2022 a dne 21. 10. 2022 opakovaně od [právnická osoba]., byť měl pravidelný příjem od [právnická osoba].
6. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným podpisovým kódem [Anonymizováno], dále smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 18. 1. 2023, dle které se [právnická osoba]., zavazuje žalovanému poskytnout úvěr 10 000 Kč bezhotovostním převodem, s úrokem 36 % ročně, s tím že jsou zde uvedeny parametry úvěru při řádném splacení do 17. 2. 2023 a v případně splacení při překročení doby splatnosti. Smlouva je žalovaným podepsána podpisovým kódem 41366.
7. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně přes výzvu soudu ničeho nedoložila.
8. Dne 16. 12. 2022 zaslal žalovaný na účet [právnická osoba]., platbu 1 Kč (potvrzení o platbě na č. l. 7 spisu).
9. Dne 18. 1. 2023 zaslala [právnická osoba]., žalovanému bezhotovostně na bankovní účet č. [č. účtu] částku 10 000 Kč (potvrzení o platbě na č. l. 9 spisu).
10. Pohledávka za žalovaným z uvedeného úvěru byla postoupena na žalobkyni, a to dle rámcové smlouvy o postupování pohledávek sjednané dne 12. 6. 2023 mezi [právnická osoba]. a [právnická osoba].[IČO] IČO, , ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek sjednané dne 16. 5. 2024 mezi [právnická osoba]. a [právnická osoba]., dále dle rámcové smlouvy o postupování pohledávek sjednané dne 16. 6. 2023 mezi [právnická osoba]., a žalobkyní, ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek sjednané dne 20. 5. 2024 mezi [právnická osoba]., a žalobkyní, k tomu výňatek z datové pásky, dále oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 6. 2024.
11. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 6. 6. 2024 a upozornila jej na možnost jejího soudního vymáhání (odeslání dopisu doloženo podacím lístkem ze dne 6. 6. 2024).
12. Závazkový vztah, který vznikl dne 18. 1. 2023 mezi [právnická osoba]., a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
13. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.
14. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS.
20. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18.
21. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
22. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se nabízel § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
23. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Postoupení pohledávek je upraveno v § 1879 an. o. z.
25. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba]., postoupil platně pohledávku za žalovaným na [právnická osoba]., a ta dále na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), postoupení bylo žalovanému oznámeno. Soud má dále za to, že dne 18. 1. 2023 byla mezi [právnická osoba]., a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě této smlouvy byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 10 000 Kč. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jde o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností [právnická osoba]., posoudit úvěruschopnost žalovaného, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. [právnická osoba]., mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud dospěl k závěru, že [právnická osoba]., v tomto případě nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr, ačkoliv k tvrzenému ověřování úvěruschopnosti (lustrace v rejstřících či porovnání výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji) ničeho nedoložila. Žalovaný nebyl v době sjednání úvěru pravděpodobně dostatečně solventní (s ohledem na zjištění soudu dle bankovního výpisu z účtu žalovaného), když se jednalo o osobu, která si opakovaně obstarávala peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů. V tomto ohledu soud shledal pochybení [právnická osoba]., a nedodržení § 86 uvedeného zákona. Přitom žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, musí být známo, jaký typ klientů vyhledává nebankovní spotřebitelské úvěry, o to více je kladen požadavek na zjišťování solventnosti úvěrovaného. Soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Proto se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný však zaplatil 1 Kč, proto je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 9 999 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela záměrně pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, soud ji proto zamítl (výrok II.).
26. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 51,7 %, v rozsahu 48,3 % úspěšná nebyla. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.