4 C 259/2025

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 10 356 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 29. 8. 2024, ve znění pěti dodatků sjednaných dále ve dnech 31. 8. 2024, 3. 9. 2024, 4. 9. 2024, 9. 9. 2024, 11. 9. 2024, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (www.[Anonymizováno].cz), na základě tohoto ujednání byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet č. [č. účtu] částka 3 000 Kč dne 30. 8. 2024, dále částka 1 000 Kč dne 31. 8. 2024, dále částka 1 000 Kč dne 3. 9. 2024, dále částka 1 000 Kč dne 5. 9. 2024, dále částka 1 000 Kč dne 9. 9. 2024 a dále částka 1 000 Kč dne 11. 9. 2024, přičemž částku (celkem) 8 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 2 356 Kč do 21. 9. 2024. Protože se žalovaný dostal do prodlení a ničeho nezaplatil, požaduje žalobkyně 2 500 Kč za zpoplatněné upomínání (5 upomínek) a dále smluvní pokutu 2 712 Kč (jedná se o smluvní pokutu 0,1 % denně z 8 000 Kč od 22. 9. 2024 do 27. 8. 2025). Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dotazem na jeho rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry (to bylo ověřeno dle listin vyžadovaných po žalovaném), lustrací v dostupných rejstřících, a to v Insolvenčním rejstříku a Rejstříku zahájených exekucí. Žalovaný sdělil, že je zaměstnán na plný úvazek u [právnická osoba], na pozici servisního technika - montéra, a to na dobu neurčitou, přitom je zde zaměstnán už cca 3 až 5 let, s průměrným měsíčním čistým příjmem 35 000 Kč, což bylo ověřeno prostřednictvím zpřístupnění údajů z bankovního účtu žalovaného (Kontomatik). Žalovaný uvedl měsíční výdaje 20 000 Kč, což je méně, než jeho životní minimum, dále že je svobodný a žije u rodičů, nemá vyživovací povinnost. Protože měl žalovaný příjem cca 36 136 Kč a jeho výdaje byly 20 000 Kč, zůstalo mu 16 136 Kč, což je dostatečná částka ke vrácení poskytnutého úvěru, jak byl mezi žalobkyní a žalovaným sjednán. Proto byl žalovaný vyhodnocen jako úvěruschopný.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od 1. 10. 2013 je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Z žalobkyní doložené smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] soud zjistil, že byla podepsána žalovaným podpisovým kódem [Anonymizováno] dne 29. 8. 2024. Dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr, a to bezhotovostně 3 000 Kč, za poplatek 731 Kč, celková částka 3 731 Kč je splatná žalovaným do 21. 9. 2024 (v takovém případě bude poplatek 0 Kč). Částka 3 000 Kč bude poskytnuta na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky, současně jsou ve smlouvě uvedeny poplatky, mj. poplatek za písemnou upomínku k úhradě 500 Kč. Žalobkyně doložila Všeobecné obchodní podmínky společnosti [Jméno žalobkyně]., které jsou podepsány dne 29. 8. 2024 žalovaným, a to podpisovým kódem [Anonymizováno]. Žalobkyně doložila dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne 31. 8. 2024, podepsaný žalovaným podpisovým kódem [Anonymizováno], dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne 3. 9. 2024, podepsaný žalovaným podpisovým kódem [Anonymizováno], dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne 4. 9. 2024, podepsaný žalovaným podpisovým kódem [Anonymizováno], dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne 9. 9. 2024, podepsaný žalovaným podpisovým kódem [Anonymizováno], dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne 11. 9. 2024, podepsaný žalovaným podpisovým kódem [Anonymizováno], kterými došlo k postupnému navýšení úvěru na 8 000 Kč, se splatností do 21. 9. 2024.

6. Žalobkyně doložila výtisk z Kontomatik stran příjmu žalovaného v době od května do července 2024 (v rozmezí 33 000 Kč až 38 000 Kč), záznam o lustraci v Insolvenčním rejstříku a Rejstříku zahájených exekucí, ve kterých nebyl žalovaný nalezen.

7. Ověření vlastnictví bankovního účtu bylo provedeno dne 19. 7. 2024 (listina na č. l. 14v až 15 spisu).

8. Žalobkyně doložila potvrzení o platbě 3 000 Kč ze dne 30. 8. 2024 na účet č. [č. účtu], obdobně o platbě 1 000 Kč ze dne 31. 8. 2024, o platbě 1 000 Kč ze dne 3. 9. 2024, o platbě 1 000 Kč ze dne 5. 9. 2024, o platbě 1 000 Kč ze dne 9. 9. 2024 a o platbě 1 000 Kč ze dne 11. 9. 2024 (listina na č. l. 11 až 14 spisu).

9. Žalobkyně dále doložila upomínky ze dne 28. 9. 2024, 5. 10. 2024, 12. 10. 2024, 21. 10. 2024 a 5. 11. 2024, kterými byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky, k upomínkám nejsou doloženy doklady o odeslání.

10. Upomínkou ze dne 1. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání, žalobkyně doložila doklad o odeslání této upomínky žalovanému.

11. Sdělením [právnická osoba]., soud zjistil, že bankovní účet č. [č. účtu] je bankovním účtem žalovaného, z výpisu z tohoto bankovního účtu za dobu od 3/2024 do 9/2024 soud zjistil, že dne 30. 8. 2024 obdržel platbu 3 000 Kč od žalobkyně, dne 31. 8. 2024 obdržel platbu 1 000 Kč od žalobkyně, dne 3. 9. 2024 obdržel platbu 1 000 Kč od žalobkyně, dne 5. 9. 2024 obdržel platbu 1 000 Kč od žalobkyně, dne 9. 9. 2024 obdržel platbu 1 000 Kč od žalobkyně, dne 11. 9. 2024 obdržel platbu 1 000 Kč od žalobkyně. Z výpisu z tohoto bankovního účtu soud dále zjistil, že žalovaný se pravidelně a to v neúměrné výši ve vztahu ke svému měsíčnímu příjmu ze zaměstnání věnoval hazardním hrám, což potvrdila také sdělení [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba]., zároveň bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr již v srpnu 2024 v celkové výši 4 000 Kč. Bylo potvrzeno, že žalovaný měl pravidelný příjem od [právnická osoba], ve výši od 30 000 Kč do 38 000 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaný čerpal peněžní prostředky i od jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů ([Anonymizováno] ´s [právnická osoba].). [právnická osoba]., sdělila, že v době od 8/2022 do 3/2024 žalovaný prosázel (vložil) 72 535 Kč (to je průměrně měsíčně 6 044 Kč), [právnická osoba]., sdělila, že v době od 8/2022 do 3/2024 žalovaný prosázel (vložil) 74 709,30 Kč (to je průměrně měsíčně 9 338 Kč), [právnická osoba]., sdělila, že v době od 8/2022 do 3/2024 žalovaný prosázel (vložil) 72 648 Kč (to je průměrně měsíčně 9 081 Kč). Obdobné sdělení doložila [právnická osoba]., dle kterého se žalovaný aktivně věnoval také technickým hrám (což jsou hazardní hry, které se provozují prostřednictvím technického zařízení, které hráč přímo ovládá, patří sem výherní automaty, ale i další elektromechanické nebo elektronické hry).

12. Závazkový vztah, vzniklý dne 29. 8. 2024 ve znění dodatků sjednaných v době od 31. 8. 2024 do 11. 9. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

14. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 1. 1. 2024), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud je povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18.

20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se nabízel § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

22. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Soud má za to, že žalobkyně žalovanému poskytla dne 30. 8. 2024 bezhotovostně, převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] částku 3 000 Kč, dále částku 1 000 Kč dne 31. 8. 2024, částku 1 000 Kč dne 3. 9. 2024, částku 1 000 Kč dne 5. 9. 2024, částku 1 000 Kč dne 9. 9. 2024, dále částku 1 000 Kč dne 11. 9. 2024. Celkem tak žalobkyně žalovanému poskytla v uvedené dny 8 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] (s ohledem na dále uvedené se soud pro nadbytečnost nezabýval způsobem, jakým byla smlouva za žalovaného podepsána, jakým způsobem žalovaný projevil se všemi ujednáními smlouvy souhlas a byl s nimi seznámen). Smlouva o úvěru je formulářového typu, která je předpřipravena úvěrujícím, spotřebitel, coby úvěrovaný, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru či zápůjček, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti a úvěr žalovanému poskytla, přestože vycházela z kusých a v zásadě (vyjma měsíčního příjmu žalovaného) nepodložených údajů k osobě žalovaného. Ačkoliv se jednalo o osobu s pravidelným měsíčním příjmem, výdaje žalovaného nebyly žalobkyní nijak ověřovány, ani pravdivost ohledně nákladů na bydlení stran způsobu bydlení apod. Pokud žalovaný neprošel Insolvenčním rejstříkem či Rejstříkem zahájených exekucí, to samo o sobě nevypovídá ničeho o tom, zda nemá žalovaný aktuálně jiné dluhy. Nahlédnutím do bankovního výpisu žalovaného by přitom žalobkyně zjistila, že se jedná o osobu, která svůj měsíční příjem utratí zásadně v převážném rozsahu za hazardní hry a sázení, s ohledem na četnost je možné v případě žalovaného hovořit o patologickém hráčství. Další pochybení stran plnění této zákonné povinnosti žalobkyně spočívá v tom, že v případě sjednání dodatků ke smlouvě o úvěru nebyla úvěruschopnost žalovaného opětovně ověřována. Protože žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, je smlouva o úvěru ve znění uvedených dodatků sjednaná mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná. Proto se soud dále nezabýval ostatními ujednáními absolutně neplatně sjednané smlouvy (smluvní pokuta, úroky či poplatek z úvěru, náklady upomínání). Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Protože žalovanému byla poskytnuta částka 8 000 Kč a žalovaný ničeho nevrátil, je žaloba důvodná pro vydání částky 8 000 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů a zápůjček, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

24. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). S ohledem na uvedené je zjevné, že úspěch a neúspěch žalobkyně je téměř totožný, resp. že převážně úspěšný byl žalovaný. Úspěch žalobkyně je 46 %, úspěch žalovaného je 54 %. Protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.