4 C 268/2025

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení 25 216 Kč s příslušenstvím, právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. [č. účtu] částku 12 000 Kč, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi touto společností a žalovaným dne 13. 3. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím zákaznického účtu zřízeného na [Anonymizováno].cz a verifikačního SMS kódu). Žalovaný byl povinen k vrácení uvedené částky v pravidelných měsíčních splátkách, protože se však dostal do prodlení, [právnická osoba], dlužnou částku zesplatnila ke dni 7. 12. 2024. Žalovaný ničeho nezaplatil. Žalovaná částka představuje poskytnutou jistinu úvěru 12 000 Kč a smluvní úrok z úvěru 13 216 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když odkázala na čl. 3.2 a čl. 8.[právnická osoba] podmínek, dle kterého byl žalovaný společností [právnická osoba], lustrován v rejstřících, dále tato společnost vycházela z žalovaným tvrzených příjmů a výdajů, žalobkyně však nedisponuje doklady o tomto způsobu ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 15. 1. 2025.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu.

5. Dne 13. 3. 2024 došlo mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , k uzavření ujednání, zvaného smlouva o revolvingovém úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], dle kterého sjednávají spotřebitelský revolvingový úvěr až do výše 12 000 Kč splatný v pravidelných měsíčních splátkách s minimální výší první splátky 2 079 Kč, přičemž splátky jsou splatné vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období 30 dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Úroková sazba 150 % ročně, RPSN 311,30 %, úvěr je poskytnut na dobu neurčitou. Úvěr bude poskytnut bezhotovostně na bankovní účet č. [č. účtu]. Toto ujednání je uzavřeno elektronicky, podpis žalovaného je učiněn uvedením kódu zaslaného na telefonní číslo. K tomu dále obchodní podmínky [právnická osoba], které upravují možnost [právnická osoba], požadovat okamžité zesplatnění celé dlužné částky v případě prodlení žalovaného, dále upravují, že žádostí o úvěr klient prohlašuje a potvrzuje, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není v exekuci či insolvenci a není v tíživé finanční situaci. Tyto obchodní podmínky nejsou dlužníkem nijak podepsány. Z výpisu z bankovního účtu [právnická osoba]., soud zjistil, že dne 13. 3. 2024 došlo k vyplacení částky 12 000 Kč ve prospěch bankovního účtu č. [č. účtu]. Sdělením [právnická osoba]., soud zjistil, že bankovní účet č. [č. účtu] je účtem žalovaného, který byl založen 27. 9. 2017 a je stále aktivní. Z výpisu k tomuto účtu za dobu od října 2023 do března 2024 soud zjistil, že žalovaný čerpal peněžní prostředky i od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a to [Anonymizováno] o., [Anonymizováno], a.s., v rozhodné době, bylo potvrzeno, že mu byla dne 13. 3. 2024 připsána částka 12 000 Kč od [právnická osoba] Dopisem ze dne 7. 12. 2024 [právnická osoba], žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky a oznámila mu její zesplatnění. Dne 12. 12. 2024 byla mezi [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, sjednána smlouva o postoupení pohledávek, dle které má postupitel zájem postupovat na postupníka dílčími smlouvami pohledávky z úvěrů, které má za svými klienty (coby úvěrovanými). K postoupení pohledávek dojde dle sjednané dílčí smlouvy, přičemž její sjednání je upraveno tak, že smlouva o postoupení pohledávek je návrhem postupníka na uzavření dílčích smluv, který je platný po celou dobu trvání této smlouvy, postupitel má právo přijímat návrh na sjednání dílčí smlouvy po celou dobu trvání této smlouvy, a to tak, že 5. den každého kalendářního měsíce, je-li takový den pracovním dnem, nebo nejblíže následující pracovní den, zašle postupníkovi emailem datovou pásku, okamžikem doručení uvedené datové pásky je sjednána dílčí smlouva o postoupení pohledávek, jak jsou uvedeny v datové pásce, aniž by bylo třeba jakéhokoliv úkon postupníka. Datová páska je datovým souborem, který obsahuje jednotlivé postupované pohledávky. Smlouva o postoupení pohledávek je sjednána na dobu určitou od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025. Příloha č. [hodnota] smlouvy upravuje, jak vypadá struktura datové pásky. K této smlouvě byl sjednán dodatek č. [hodnota] téhož dne 12. 12. 2024. Dle doloženého výtisku datové pásky, ve kterém je uvedena pohledávka za žalovaným pod č. [hodnota] ve výši 25 216 Kč, tak byla postoupena pohledávka vůči žalovanému na žalobkyni. Dopisem ze dne 15. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Výzvou ze dne 15. 1. 2025 byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání dlužné částky (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

6. Závazkový vztah, vzniklý dne 13. 3. 2024 mezi [právnická osoba], a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 1. 1. 2024), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18.

14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se nabízel § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Postoupení pohledávek je upraveno v § 1879 an. o. z.

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná částka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Mezi [právnická osoba], a žalovaným byla dne 13. 3. 2024 uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které [právnická osoba] žalovanému poskytla bezhotovostně převodem na bankovní účet celkem 12 000 Kč, jednalo se o smlouvu s možným opakovaným čerpáním úvěru sjednanou na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách splatných k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení a ničeho neuhradil. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. [právnická osoba], mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně v tomto ohledu přes poučení soudu uvedla toliko obecná tvrzení s odkazem na obchodní podmínky, ničeho, ač je to její zákonnou povinností, nedoložila. S ohledem na uvedené má soud za to, že [právnická osoba], nedostála své zákonné povinnosti, a proto je smlouva č. [hodnota] sjednaná dne 13. 3. 2024 absolutně neplatná. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni 12 000 Kč (částku, která mu byla dne 13. 3. 2024 bezhotovostně vyplacena coby poskytnutý úvěr). V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl řádně posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení bezdůvodného obohacení. Proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

19. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Protože převážně úspěšný byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.