4 C 274/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky dle výroku I. a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně s žalovaným dne 29. 8. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky 30 000 Kč, a to tak, že částka 15 639 Kč byla čerpána vyplacením na předchozí úvěr žalovaného u žalobkyně č. [hodnota] ze dne 23. 8. 2019, částka 8 361 Kč byla vyplacena na běžný účet žalovaného, částka 6 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele úvěru, přičemž částka 6 000 Kč se skládá z 5 350 Kč na ostatní administrativní náklady poskytovatele úvěru, 290 Kč za lustrum v registrech, 360 Kč náklady na zaslání smlouvy. Žalovaný se zavázal k vrácení částky 30 000 Kč společně se sjednanými úroky (23 % ročně, RPSN 38,73 %), tj. k vrácení celkem částky ve výši 55 562 Kč v 72 měsíčních splátkách splatných k 15. dni kalendářního měsíce ve výši 772 Kč, s ohledem na sjednané doplňkové služby (doplňková služba podpora a doplňková inkasní služba) splatné společně s měsíčními splátkami, činila celková měsíční splátka 1 298 Kč (tj. 772 Kč a dále 403 Kč služba podpora a 123 Kč inkasní služba). K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak, že dle žádosti žalovaného byla žalovanému na e-mail zaslána zpráva, která shrnuje sjednané podmínky úvěru a uvádí přihlašovací údaje do klientského účtu žalovanému na zabezpečených internetových stránkách [Anonymizováno], návod pro zaslání verifikační platby, návod ke zřízení inkasa. Po přihlášení žalovaného (klienta) do klientského účtu se mu zobrazí vygenerované písemné znění smlouvy včetně příloh k prostudování. Poté klient odškrtne políčko „seznámil/a jsem se s obsahem smluvních podmínek a bez výhrad s nimi souhlasím“, následně klikne na políčko „podepsat autorizačním SMS kódem“. Klientu je zaslána SMS zpráva s jedinečným SMS kódem (v tomto případě 4929) na telefonní číslo, klient poté zadá tento SMS kód u vygenerované smluvní dokumentace do podpisového pole. Tím je smlouva považována za podepsanou. Takto podepsaná smlouva je uložena v klientském účtu a zároveň zaslána na e-mail klienta. Smlouva je platná v okamžiku podpisu klienta autorizačním SMS kódem, účinná je po připsání verifikační platby 10 Kč z osobního bankovního účtu klienta na bankovní účet poskytovatele úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, porovnáním příjmů a výdajů a způsobu dosavadního plnění dluhů. Žalovaný doložil kopii občanského průkazu, řidičského průkazu, doklad o příjmech, výpis z bankovního účtu spotřebitele, dále byl lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí (žalobkyně při zjištění exekuce úvěr neposkytuje), v nebankovním registru, v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně dospěla k tomu, že žalovaný je úvěruschopný. Žalovaný z tohoto úvěru č. [hodnota] uhradil čtyřicet osm splátek v celkové výši 62 304 Kč, splátku splatnou 15. 1. 2024 již neuhradil, a to ani přes upomínku ze dne 20. 1. 2024 (zpoplatněnou částkou 300 Kč) a upomínku ze dne 5. 2. 2024 (zpoplatněnou částkou 500 Kč), ačkoliv byl upozorněn na zesplatnění. Dne 21. 6. 2024 žalobkyně pohledávku za žalovaným zesplatnila, když zbývající jistina činí 14 734,48 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 462,98 Kč. Žalobkyně se pak žalobou domáhá zbývající jistiny úvěru 14 734,48 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky za upomínkování 800 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 1 462,98 Kč za období od 16. 1. 2024 do 21. 6. 2024 z částky 14 734,48 Kč v sazbě 23 % ročně, přičemž úroky z prodlení požaduje z částky 16 197,46 Kč (tj. 14 734,48 Kč + 1 462,98 Kč).

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listiny zvané žádost, která však není žalovaným podepsána, soud zjistil, že žalovaný označený jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, doručovací adresou, telefonním číslem a e-mailovou adresou žádal žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru v nespecifikované výši s tím, aby část spotřebitelského úvěru byla použita na úhradu zůstatku předchozího závazku žalovaného u žalobkyně ze smlouvy č. [hodnota] ze dne 23. 8. 2019 ve výši 15 639 Kč.

5. Z výplatní pásky za červenec 2019 soud zjistil, že výše doplatku čisté mzdy k vyplacení na účet činí [částka]. Zaměstnavatel je [právnická osoba] (k tomu výpis z obchodního rejstříku na č. l. 121 spisu).

6. Žalobkyně doložila oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného, stejně tak kopii přední strany řidičského průkazu žalovaného.

7. Žalobkyně doložila lustraci v insolvenčním rejstříku k datu 29. 8. 2019, v čase 10:36 hod., s tím, že žalovaný nebyl v insolvenčním rejstříku nalezen. Žalobkyně doložila lustraci v centrální evidenci exekucí k datu 29. 8. 2019, v čase 10:35:53 hod. s tím, že žalovaný nemá záznam. Žalobkyně doložila lustraci platnosti předloženého dokladu z 29. 8. 2019. Žalobkyně doložila lustraci z nebankovního registru, která není datována, s tím, že žalovaný splňuje požadavky AML zákona.

8. Dále žalobkyně doložila výpis z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] za červenec 2019. Z pohybu peněžních prostředků na tomto účtu za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 soud zjistil, že mzda od zaměstnavatele [právnická osoba], činila [částka], že si opakovaně obstarával peněžní prostředky od nebankovního poskytovatele [Anonymizováno] -[právnická osoba]., když kreditním obratem od této společnosti byly úvěry ve výši 8 000 Kč. Ve výpisu nelze přehlédnout, že žalovaný je pravidelným účastníkem hazardních her, pravidelně sází, když debetní položky ve výši 11 292 Kč ve prospěch společnosti [právnická osoba]. činily 11 292 Kč. Počáteční zůstatek činil 1 129,94 Kč, konečný zůstatek 102,37 Kč.

9. Dle výpisu detailu platby z internetového bankovnictví ze dne 29. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný zadal platbu 10 Kč na bankovní účet č. [č. účtu], a to z účtu č. [č. účtu], s poznámkou „Tímto souhlasím s návrhem smlouvy č. [hodnota] “. K tomu také listina na č. l. 120.

10. Z výtisku listiny zvané smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] soud předně konstatuje, že se jedná o smlouvu formulářového typu, evidentně připravenou a používanou žalobkyní, jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru, smlouva má celkem [hodnota] stran (v tištěné podobě na papír A4) a navazují na ni hned přílohy č. [hodnota] až č. [hodnota], tedy dalších 16 stran, přičemž příloha č. 1 je označená jako roční procentní sazba nákladů, příloha č. 2 je označena jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, příloha č. 3 je označena jako tabulka umoření, příloha č. 4 je označená jako smlouva o inkasní službě, která je závěrem doplněna o žádost o zřízení inkasní služby, která však není žalovaným nijak podepsána, příloha č. 5 je označena jako dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), příloha č. 6 je označena jako smlouva o řízení doplňkové služby podpora, která je závěrem doplněna o žádost o poskytnutí doplňkové služby podpora, která však není žalovaným nijak podepsána, příloha č. 7 je označena jako souhlas se zpracováním osobních údajů. Ze samotné smlouvy o úvěru soud zjistil, že smlouva je opatřena identifikátory, a to IP adresou – [Anonymizováno], datem podpisu 29. 8. 2019, časem podpisu 12:17:17 hod., SMS kódem [Anonymizováno], SMS kód potvrzen z tel. čísla [hodnota] (toto je zaznamenání formy podpisu). Tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný, označený jako spotřebitel, je označen kromě jména, příjmení, rodného čísla, adresy, také číslem bankovního účtu [č. účtu], tel. č. [tel. číslo], e-mail. adresou [e-mail]. Čl. II smlouvy obsahuje ujednání k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, v odst. 2.6, 2.7, 2.8, 2.9 spotřebitel činí prohlášení ve vztahu ke své osobě a jeho majetkové situaci, v odst. 2.10 až 2.14 pak činí prohlášení poskytovatel ohledně posouzení schopnosti spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomu si vyžádal doklad totožnosti a druhý doklad totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu za kalendářní měsíc, který nesmí být starší než 2 měsíce. Toto doplňuje příloha č. [hodnota] smlouvy, označená jako dotazník posouzení bonity žadatele (spotřebitele), kde jsou vyplněny údaje žalovaného, který uvedl, že je svobodný, má 0 vyživovaných osob, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jeho příjem činí [částka], náklady na bydlení činí 2 000 Kč, náklady na spotřebitele činí 3 800 Kč, jeho pravidelné finanční závazky činí 3 000 Kč na alimenty, půjčka firemní 1 000 Kč, dále uvádí, že má závazky [Anonymizováno] celkem 8 000 Kč, u sportovních sázek uvedl 11 292 Kč, rejstříky prošel bez záznamu. Žalobkyní byl žalovaný posouzen jako úvěruschopný. Čl. IV. smlouvy obsahuje základní parametry úvěru, dle 4.2 poskytovatel se zavazuje, že touto smlouvou poskytne spotřebiteli na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu hotovostní úvěr v celkové výši 30 000 Kč, a to v platbách 15 639 Kč za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči [Anonymizováno] ze smlouvy č. [hodnota] ze dne 23. 8. 2019, 8 361 Kč bude vyplaceno na běžný bankovní účet žalovaného, 6 000 Kč započtením na náklady poskytovatele úvěru. Úvěr je sjednán na 72 měsíců, celková částka 55 562 Kč je splatná dne 15. 8. 2025. Roční úroková sazba 23 %, RPSN 38,73 %. V odst. 4.8 je uvedeno, co zahrnuje částka 6 000 Kč, a to 290 Kč na náklady na lustrum v registrech, 360 Kč činí náklady na zaslání smlouvy, 5 350 Kč představují ostatní administrativní náklady poskytovatele. Je zde uvedena věta, že spotřebitel rovněž souhlasí, aby byly tyto náklady odečteny od poskytované jistiny spotřebitelského úvěru. Dle odst. 4.9 spotřebitel se zavazuje splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli a současně také úrok v celkové výši 25 562 Kč. Na základě této smlouvy je tedy spotřebitel povinen zaplatit poskytovateli celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši 55 562 Kč. Dle odst. 5.1 celková dlužná částka bude uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek. Výše každé jednotlivé splátky činí 772 Kč, přičemž každá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Případ prodlení se splácením je upraven v odst. 5.3, 5.4, ať už se jedná o žalobkyní požadované zpoplatněné upomínání (první upomínka 300 Kč, druhá upomínka 500 Kč), smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, odst. 5.5 upravuje možnost zesplatnění při prodlení se splácením. Čl. VII. konstatuje, že si strany sjednaly doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu podpora. Čl. X. popisuje způsob uzavření smlouvy. Přílohy volně navazují na text smlouvy o úvěru, nejsou samostatně podepsány. Příloha č. 4 je nazvána smlouva o inkasní službě, jedná se o nepovinnou hrazenou službu po dobu trvání úvěru v částce 8 856 Kč s měsíční splátkou 123 Kč. Je zde uvedena věta, že žalovaný souhlasí s inkasem ze svého účtu. Cena za výkon inkasní služby zahrnuje jednorázové náklady žalobkyně na zřízení inkasní služby, náklady žalobkyně na zajištění inkasování plateb od žalovaného a bankovní poplatky za podání a přijetí příkazu. Příloha č. 6 je nazvána smlouva o zřízení doplňkové služby podpora, jedná se o nepovinnou hrazenou službu, po dobu trvání úvěru v částce 29 016 Kč s měsíční splátkou ve výši 403 Kč. Služba podpora zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti (ta je zpoplatněna částkou 91 Kč měsíčně), možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace (ta je zpoplatněna částkou 156 Kč měsíčně) a možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců nad rámec ustanovení čl. V. odst. 5.13 (ta je zpoplatněna částkou 156 Kč měsíčně). Žádosti o doplňkovou službu podpora a službu inkasní neobsahují žádným způsobem projev vůle žalovaného, stejně jako uvedené přílohy (žádný podpis žalovaného, byť zaznamenaný v elektronické podobě). Tyto informace (základní parametry sjednaného úvěru) jsou obsaženy také v dokumentu předsmluvní informace, zejména podmínky čerpání a tabulka umoření, který není žádnou ze stran jakkoli podepsán.

11. Dle výpisu detailu platby z internetového bankovnictví ze dne 29. 8. 2019, čas 14:26:58 hod. soud zjistil, že na bankovní účet č. [č. účtu] byla zaslána částka 15 639 Kč pod v. s. 121544.

12. Dle výpisu detailu platby z internetového bankovnictví ze dne 29. 8. 2019, čas 14:26:58 hod. soud zjistil, že na bankovní účet č. [č. účtu] byla zaslána částka 8 361 Kč pod v. s. 121756.

13. Ze sdělení společnosti [právnická osoba]., soud zjistil, že bankovní účet č. [č. účtu] je běžným bankovním účtem žalovaného, který je současně jeho jediným disponentem. Z výpisu k tomuto účtu soud zjistil, že dne 29. 8. 2019 byla na tento účet poukázána částka 8 361 Kč a dne 23. 8. 2019 částka 12 000 Kč od žalobkyně. Z pohybu peněžních prostředků na tomto účtu za dobu od 1/2019 do 8/2019 (tj. do měsíce, ve kterém byl úvěr žalobkyní žalovanému poskytnut) plyne, že žalovaný měl po celou dobu pravidelný příjem od zaměstnavatele [právnická osoba], v průměrné výši cca 22 695 Kč, a že si opakovaně obstarával peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů ([právnická osoba]., [Anonymizováno] -[právnická osoba]., [právnická osoba].) a čerpal částky prostřednictvím [Anonymizováno] s.

14. Upomínkou ze dne 20. 1. 2024 byl žalovaný upozorněn na to, že žalobkyně neobdržela splátku splatnou dne 15. 1. 2024 ve výši 1 298 Kč ze smlouvy č. [hodnota] (pozn. soudu ačkoliv bylo zadáno inkaso platby, platba nebyla realizována), a že požaduje úhradu do 4. dne následujícího měsíce včetně poplatku za upomínku 300 Kč. Žalobkyně doložila podací lístek od odeslání upomínky žalovanému na adresu [adresa], ze dne 20. 1. 2024.

15. Upomínkou ze dne 5. 2. 2024 byl žalovaný upozorněn na to, že žalobkyně neobdržela splátku splatnou dne 15. 1. 2024 ve výši 1 298 Kč ze smlouvy č. [hodnota], a to ani po první upomínce, a že požaduje úhradu do 20. 2. 2024 včetně poplatku za druhou upomínku 500 Kč. Žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění. Žalobkyně doložila podací lístek od odeslání upomínky žalovanému na adresu [adresa], ze dne 5. 2. 2024.

16. Dopisem ze dne 21. 6. 2024 žalobkyně již prostřednictvím právního zástupce oznámila žalovanému zesplatnění úvěru č. [hodnota] v částce 21 157,46 Kč s datem úhrady do 5. 7. 2024 (proto žalobkyně požaduje úroky z prodlení od 6. 7. 2024) a současně žalovaného upozornila na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Žalobkyně doložila podací lístek od odeslání upomínky žalovanému na adresu nám. [adresa], ze dne 21. 6. 2024.

17. Z výtisku listiny zvané smlouva o poskytnutí [Anonymizováno] úvěru č. [hodnota] soud taktéž konstatuje, že se jedná o smlouvu formulářového typu, evidentně připravenou a používanou žalobkyní, jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru, smlouva má celkem 8 stran (v tištěné podobě na papír A4) a navazují na ni hned přílohy č. 1 až č. 7 (dalších 16 stran), příloha č. [hodnota] je roční procentní sazba nákladů, příloha č. 2 je formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, příloha č. 3 je tabulka umoření, příloha č. 4 je smlouva o inkasní službě, příloha č. 5 je dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), příloha č. 6 smlouva o zřízení doplňkové služby podpora, příloha č. 7 je souhlas se zpracováním osobních údajů, na závěr je přiložena žádost o zřízení inkasní služby a žádost o poskytnutí doplňkové služby podpora, tyto žádosti však nejsou žalovaným nijak podepsány. Ze samotné smlouvy o úvěru soud zjistil, že smlouva je opatřena identifikátory, a to IP adresou [Anonymizováno], datem podpisu 23. 8. 2019, časem podpisu 10:20:20 hod., SMS kódem [Anonymizováno], SMS kód potvrzen z tel. čísla [hodnota] (toto je zaznamenání formy podpisu). Tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný, označený jako spotřebitel, je označena kromě jména, příjmení, rodného čísla, adresy, také č. bank. účtu [č. účtu], tel. č. [tel. číslo], e-mail. adresou [e-mail]. Čl. II obsahuje ujednání posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (obdobně jako je uvedeno u smlouvy č. [hodnota] shora), odst. 2.6, 2.7, 2.8, 2.9 až 2.14, ve kterých spotřebitel činí prohlášení ve vztahu ke své osobě a jeho majetkové situaci, poskytovatel posoudil zejména schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomu si vyžádal doklad totožnosti a druhý doklad totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu za kalendářní měsíc, který nesmí být starší než 2 měsíce. Toto doplňuje příloha č. 5 smlouvy, kde jsou vyplněny údaje žalovaného, který je svobodný, má 0 vyživovaných osob, zaměstnán je u společnosti [právnická osoba], jeho příjem činí 28 255 Kč, náklady na bydlení 2 000 Kč, náklady na spotřebitele 3 800 Kč, jeho pravidelné finanční závazky činí 3 000 Kč na alimenty, 1 000 Kč na firemní půjčku, dále uvádí náklady na sportovní sázky 11 292 Kč a náklady na úvěry, a to [Anonymizováno] celkem 8 000 Kč, kdy žalovaný byl posouzen jako úvěruschopný. Čl. IV. smlouvy obsahuje základní parametry úvěru, dle 4.2 poskytovatel se zavazuje, že touto smlouvou poskytne spotřebiteli na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu hotovostní úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to v platbě 12 000 Kč na běžný bankovní účet žalovaného a částka 3 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele úvěru. Úvěr je sjednán na 72 měsíců, celková částka splatná 15. 8. 2025. Roční úroková sazba 23 %, RPSN 38,71 %. V odst. 4.8 je uvedeno, že částka 3 000 Kč zahrnuje 290 Kč na náklady na lustrum v registrech, 360 Kč na náklady na zaslání smlouvy, 1 450 Kč na ostatní administrativní náklady poskytovatele, 900 Kč činí odměna zprostředkovatele (6 % z výše poskytovaného úvěru). Je zde uvedena věta, že spotřebitel rovněž souhlasí, aby byly tyto náklady odečteny od poskytované jistiny spotřebitelského úvěru. Dle odst. 4.9 spotřebitel se zavazuje splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli a současně také úrok v celkové výši 12 781 Kč. Na základě této smlouvy je tedy spotřebitel povinen zaplatit poskytovateli celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši 27 781 Kč. Dle odst. 5.1 celková dlužná částka bude uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek. Výše každé jednotlivé splátky činí 386 Kč, přičemž každá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Případ prodlení se splácením je upraven v odst. 5.3, 5.4, ať už se jedná o žalobkyní požadované zpoplatněné upomínání (první upomínka 300 Kč, druhá upomínka 500 Kč), smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, odst. 5.5 upravuje možnost zesplatnění při prodlení se splácením. Čl. VII. konstatuje, že si strany sjednaly doplňkovou inkasní a doplňkovou službu podpora. Čl. X. popisuje způsob uzavření smlouvy. Přílohy volně navazují na text smlouvy o úvěru, nejsou samostatně podepsány. Příloha č. 4 je nazvána smlouva o inkasní službě, jedná se o nepovinnou hrazenou službu, po dobu trvání úvěru v částce 4 464 Kč s měsíční splátkou 62 Kč. Příloha č. 6 je nazvána smlouva o zřízení doplňkové služby podpora, jedná se o nepovinnou hrazenou službu, po dobu trvání úvěru v částce 14 472 Kč s měsíční splátkou ve výši 201 Kč. Žádosti o doplňkové služby neobsahují žádným způsobem projev vůle žalovaného, stejně jako uvedené přílohy (žádný podpis žalovaného, byť zaznamenaný v elektronické podobě). Tyto informace (základní parametry sjednaného úvěru) jsou obsaženy také v dokumentu předsmluvní informace, zejména podmínky čerpání a tabulka umoření, který není žádnou ze stran jakkoli podepsán.

18. Závazkový vztah, který vznikl dne 29. 8. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Obdobně se touto úpravou řídí závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným dne 23. 8. 2019. S ohledem na souvislosti úvěru ze dne 29. 8. 2019 a úvěru ze dne 23. 8. 2019, je nutné posuzovat oba tyto závazkové vztahy souběžně, byť je v tomto řízení žalováno dle úvěru ze dne 29. 8. 2019.

19. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

20. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

21. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

22. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

24. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

27. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

28. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

29. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 29. 8. 2019 smlouvu o úvěru č. [hodnota] (ve smyslu § 2395 an. o. z.), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 639 Kč (vyplacením na předchozí úvěr sjednaný s žalobkyní č. [hodnota] ze dne 23. 8. 2019) a 8 361 Kč (vyplacením na běžný bankovní účet žalovaného), celkem 24 000 Kč. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že se jednalo o poskytnutí částky 30 000 Kč, když částka 6 000 Kč byla hned započítána na tvrzené náklady poskytovatele úvěru, fakticky tak tato částka nikdy poskytnuta žalovanému nebyla. Uvedením této částky do celkového poskytnutého úvěru žalobkyně domněle navyšuje částku, poskytnutou žalovanému. Tato smlouva o úvěru je smlouvou formulářového typu, která je kompletně předpřipravena úvěrujícím, jedná se o velmi podrobnou smlouvu, v tištěné podobě včetně příloh na 8,5 plus 16,5 stranách velikosti A4. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Již jen samotné splnění povinnosti žalobkyně, seznámit žalovaného se všemi smluvními ujednáními, včetně příloh smlouvy (25 stran), která obsahují velmi významná ujednání (žalobkyní tvrzené sjednání doplňkové služby podpora a doplňkové inkasní služby), si nelze jako dobře možné představit při tomto rozsahu smluvních ujednání, když se jednalo o smlouvu uzavíranou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a žalobkyně žalovanému zaslala přístupové údaje do klientského účtu, kde byla smluvní dokumentace k prostudování, avšak souhlas žalovaného s jednotlivými přílohami není nijak zaznamenán, a nebylo tak prokázáno, že by s těmito přílohami žalovaný souhlas projevil. Souhlas žalovaného byl prokázán toliko ve vztahu ke smlouvě o úvěru samotné (bez příloh). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (a to s ohledem na shora uvedenou judikaturu). V této věci soud však dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr ve výši 24 000 Kč (nikoli 30 000 Kč, viz shora), ačkoliv s ohledem na okolnosti sjednání této úvěrové smlouvy – kdy se jednalo o již druhý úvěr sjednaný s žalovaným v rozmezí pouhých 6 dnů, fakticky došlo touto úvěrovou smlouvou č. [hodnota] k navýšení úvěru sjednaného dne 23. 8. 2019 č. [hodnota], a s ohledem na způsob čerpání úvěru, kdy z velké části byly poskytnuté peněžní prostředky použity na splacení předchozího úvěru č. [hodnota], a to v částce 15 639 Kč (z 24 000 Kč), evidentně se v této věci nejednalo o pro „žalovaného výhodnější přeúvěrování“, ale spíše nalezení řešení, jak získat od žalobkyně vyšší úvěr i přes hodnocení jeho osoby (tedy navýšení úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 8. 2019), takto soud uvedené hodnotí i se zohledněním časové souvislosti 6 dnů. Soud má za to, že náklady poskytovatele úvěru 6 000 Kč představují nápadně nevýhodné podmínky smlouvy. S ohledem na blízkou časovou souvislost úvěru č. [hodnota] (sjednaného dne 29. 8. 2019) a č. [hodnota] (sjednaného dne 23. 8. 2019) soud musí při posuzování této věci hodnotit také samotné uzavření původního úvěru č. [hodnota]. I v tomto případě se jednalo o smlouvu formulářového typu, a platí stejné závěry, jak jsou soudem uvedeny ke smlouvě č. [hodnota]. Dle smlouvy č. [hodnota] byla žalovanému fakticky vyplacena částka 12 000 Kč, když částka 3 000 Kč byla použita na náklady poskytovatele úvěru. Za takto poskytnuté úvěry (č. [hodnota], č. [hodnota]) se žalovaný zavázal vrátit násobné částky, v případě smlouvy č. [hodnota] částku 55 562 Kč (tedy na úroku 25 562 Kč) a v případě úvěru č. [hodnota] částku 27 781 Kč (tedy na úroku 12 781 Kč). Dále má soud za to, že s ohledem na zjištěné informace k osobě žalovaného a doložené listiny, nemohla dospět žalobkyně k nepochybnému závěru, že se jedná o úvěruschopnou a dostatečně solventní osobu. V samotné smlouvě o úvěru je sice velmi podrobně popsáno, jaké informace a jejich doložení žalobkyně při plnění této zákonné povinnosti vyžaduje, avšak ve skutečnosti činí z poskytnutých informací chybné závěry. O tom, že žalovaný nebyl solventní, svědčí už ta skutečnost, že z žalobkyní doloženého výpisu z bankovního účtu žalovanému za měsíc červenec 2019, bylo zjevné, že jeho stav finančních prostředků na bankovním účtu je „v podstatě nulový“, resp. žalovaný žije z měsíce na měsíc a nemá žádné disponibilní prostředky volné ke splácení sjednaného úvěru, když počáteční zůstatek činil 1 129,94 Kč a konečný zůstatek na účtu činil 102,37 Kč, a to přesto že žalovaný v průběhu července 2019 čerpal úvěry od společnosti [Anonymizováno] -[právnická osoba]., v celkové výši 8 000 Kč, a zároveň ve výpisu nelze přehlédnout, že žalovaný je pravidelným účastníkem hazardních her, pravidelně sází, když debetní položky ve výši 11 292 Kč ve prospěch společnosti [právnická osoba]. činily 11 292 Kč. Soud posuzuje v této věci oba úvěry také proto, že žalobkyně evidentně provedla prověření úvěruschopnosti pouze jednou pro oba úvěry, a to nepochybně pro blízkou časovou souvislost, tedy rozmezí 6 dnů a faktické navýšení úvěru č. [hodnota] úvěrem č. [hodnota]. Navíc, když si výpis z bankovního účtu žalovaného vyžádal od bankovního ústavu soud (za období 12 měsíců od 1/2019 do 12/2019) zjistil, že byť byla jedna z příjmových položek tvořena mzdou žalovaného od zaměstnavatele, a jednalo se tak o osobu s pravidelným měsíčním příjmem, žalovaný opakovaně čerpal finanční prostředky od poskytovatelů nebankovních úvěrů a zápůjček. Pokud zaměříme pozornost jen na období před poskytnutím obou úvěrů, pak v srpnu 2019 byla na účet žalovaného připsána úhrada ve výši 5 000 Kč od společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., v červenci 2019 úhrady v souhrnné výši 8 000 Kč od společnosti [Anonymizováno] -[právnická osoba]. a ve výši 5 000 Kč od společnosti [právnická osoba]., v květnu 2019 úhrady v souhrnné výši 15 000 Kč od společnosti [právnická osoba], a.s., v dubnu 2019 úhrada ve výši 700 Kč od společnosti [právnická osoba], a.s., v březnu 2019 úhrada 5 000 Kč od společnosti [právnická osoba]., a úhrada 1 125 Kč od společnosti [právnická osoba], a.s., v únoru 2019 úhrady v souhrnné výši 15 000 Kč od společnosti [právnická osoba], a.s. Je zjevné, že žalovaný nebyl v dobré ekonomické situaci, pokud měl potřebu saturovat svůj příjem od zaměstnavatele formou úvěrů a zápůjček peněžních prostředků. Přičemž to je evidentní i ze samotné potřeby žalovaného, požádat žalobkyni o peněžní prostředky ve výších, které bude muset dle smluvního ujednání výrazně přeplatit. Byť měl tedy žalovaný pravidelný měsíční příjem, to není zárukou toho, že je z tohoto příjmu schopen hradit veškeré své závazky. Dále, k posouzení výdajů žalovaného žalobkyně evidentně vycházela toliko z jeho tvrzení, aniž by náklady žalovaného ověřovala, což svědčí o nedbalém přístupu žalobkyně v plnění této své zákonné povinnosti. Z přístupu žalobkyně je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru, a to u obou úvěrů č. [hodnota] a č. [hodnota]. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními smluvními ujednáními. Avšak toliko rámcově soud konstatuje, že nebylo prokázáno, že by byla mezi žalovaným a žalobkyní sjednány doplňkové služby (zcela absentuje podpis žalovaného či vyjádření souhlasu s tímto). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na neplatně sjednaná plnění, tedy na neexistující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak zakládal bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. Pokud u úvěru č. [hodnota] byla žalovanému fakticky poskytnuta částka 12 000 Kč a u úvěru č. [hodnota] částka 8 361 Kč, byla mu tak celkově ve dnech 23. 8. 2019 a 29. 8. 2019 (proplacení na bankovní účet žalovanému) poskytnuta částka 20 361 Kč. Žalovaný zaplatil čtyřicet osm splátek v celkové výši 62 304 Kč. Soud proto započetl tyto úhrady žalovaného ve výši 62 304 Kč na poskytnuté bezdůvodné obohacení 20 361 Kč, žalovaný tak zcela poskytnuté bezdůvodné obohacení vrátil (dokonce jej tzv. přeplatil). S ohledem na uvedené soud žalobu, jak je uvedeno ve výroku I., zcela zamítl. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena.

31. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.