4 C 33/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částek ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které sjednala právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [IČO] IČO, , s žalovaným dne 4. 10. 2021 č. [hodnota] a dne 4. 12. 2021 č. [hodnota].Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednané dne 4. 10. 2021, č. [hodnota], [právnická osoba], poskytla žalovanému v hotovosti 30 000 Kč, žalovaný se zavázal ke vrácení poskytnuté částky včetně poplatku 37 159 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 799 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení a na tento úvěr uhradil pouze 5 600 Kč (v době do 29. 7. 2024). Dlužná částka z tohoto úvěru, jak je žalována, představuje 57 070,41 Kč (z toho dlužná jistina úvěru 26 620,96 Kč a dlužný poplatek 30 449,45 Kč) s 21,39% úrokem ročně z 26 620,96 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení, přičemž v období od 5. 10. 2023 do 29. 7. 2024 tento kapitalizovala na 4 729,37 Kč, dále s 8,5% úrokem z prodlení ročně z 26 620,96 Kč od 16. 12. 2021 do zaplacení, v době od 16. 12. 2021 do 29. 7. 2024 jej kapitalizovala na 6 015,23 Kč. Žalobkyně sdělila, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, když její právní předchůdce vycházel z informací, které žalovaný při podání žádosti sdělil a jak jsou zaznamenány v zákaznické kartě, jedná se o rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Příjem žalovaného byl ověřen z výplatních pásek za dobu dvou měsíců. Protože žalovaný byl zaměstnán jako [Anonymizováno] s příjmem [částka] měsíčně, bydlel v nájmu, neměl jiné úvěry, současně prošel bez záznamu insolvenčním rejstříkem, pak se zohledněním výše spotřebitelského úvěru byl vyhodnocen jako solventní.Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednané dne 4. 12. 2021, č. [hodnota], [právnická osoba], poskytla žalovanému v hotovosti 20 000 Kč, žalovaný se zavázal ke vrácení poskytnuté částky včetně poplatku 23 209 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 1 801 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení a na tento úvěr ničeho neuhradil. Dlužná částka z tohoto úvěru, jak je žalována, představuje 41 402,40 Kč (z toho dlužná jistina úvěru 20 000 Kč a dlužný poplatek 21 402,40 Kč) s 22,32% úrokem ročně z 20 000 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení, přičemž v období od 5. 12. 2023 do 29. 7. 2024 tento kapitalizovala na 2 951,20 Kč, dále s 15% úrokem z prodlení ročně z 20 000 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení, v době od 4. 7. 2022 do 29. 7. 2024 jej kapitalizovala na 6 308,33 Kč. Žalobkyně sdělila, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, když její právní předchůdce vycházel z informací, které žalovaný při podání žádosti sdělil a jak jsou zaznamenány v zákaznické kartě, jedná se o rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Příjem žalovaného byl ověřen z výplatních pásek za dobu dvou měsíců. Protože žalovaný byl zaměstnán jako [Anonymizováno] s příjmem [částka] měsíčně, neměl vyživovací povinnost, neměl jiné úvěry, současně prošel bez záznamu insolvenčním rejstříkem, pak se zohledněním výše spotřebitelského úvěru byl vyhodnocen jako solventní.Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze zákaznické karty - žádost o spotřebitelský úvěr, soud zjistil, že tuto žalovaný podepsal dne [datum], uvedl, že žádá [právnická osoba] [IČO] IČO, , o úvěr 30 000 Kč s měsíčním splácením, zaškrtl, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání, žije jako nájemník, je zaměstnán na plný úvazek u [právnická osoba]., jako [Anonymizováno] s měsíčním příjmem [částka], jeho výdaje jsou 4 500 Kč, jiné zápůjčky nebo úvěry nemá, má bankovní účet, nemá kreditní kartu. Jiný příjem činí 15 000 Kč (bez uvedení zdroje příjmu). V rámci položek ověřených dokumentů je zaškrtnuta položka dvě výplatní pásky za dobu 7, 8/2021 (to však doloženo nebylo). Úvěr sjednává za účelem auto. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednané dne 4. 10. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovaným, soud zjistil, že [právnická osoba], se zavázal žalovanému poskytnout částku 30 000 Kč, a to v hotovosti, za poplatek 34 063 Kč (č. smlouvy [Anonymizováno]). Poplatek 34 063 Kč sestává z úroku 26 050 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení 6 513 Kč. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění s pojistným za celou dobu trvání závazku 3 096 Kč. Část tohoto úvěru je poskytnuta na refinancování předchozího úvěru sjednaného s [právnická osoba], č. [hodnota], a to ve výši 4 333 Kč, tj. částka 25 667 Kč je vyplacena v hotovosti žalovanému. Částku 67 159 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 24 splátkách splatných v měsíčním splátkovém období, výše první až předposlední splátky je 2 799 Kč, výše poslední splátky je 2 782 Kč. Úroková sazba je 69 % ročně, RPSN 102 %. Podpis žalovaného je na druhé straně (ze čtyř) smlouvy, součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, které tvoří hustě popsané další dvě strany velikosti A4. Dle tabulky umoření žalovaný částečně plnil.

5. Ze zákaznické karty - žádost o spotřebitelský úvěr, soud zjistil, že tuto žalovaný podepsal dne [datum], uvedl, že žádá [právnická osoba] [IČO] IČO, , o úvěr 15 000 Kč s měsíčním splácením, zaškrtl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, má učňovské vzdělání, žije jako spolubydlící, je zaměstnán na plný úvazek u [právnická osoba]., jako [Anonymizováno] s měsíčním příjmem [částka], jeho výdaje jsou 3 800 Kč, jiné zápůjčky nebo úvěry nemá, nemá bankovní účet, nemá kreditní kartu. V rámci položek ověřených dokumentů je zaškrtnuta položka – dvě výplatní pásky za dobu 9, 10/2021. Tyto výplatní pásky byly doloženy. Úvěr sjednává za účelem vybavení domácnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednané dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovaným, soud zjistil, že [právnická osoba], se zavázal žalovanému poskytnout částku 20 000 Kč, a to v hotovosti, za poplatek 23 209 Kč (č. smlouvy [Anonymizováno]). Poplatek 23 209 Kč sestává z úroku 17 367 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení 4 342 Kč. [adresa] 209 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 24 splátkách splatných v měsíčním splátkovém období, výše první až předposlední splátky je 1 801 Kč, výše poslední splátky je 1 786 Kč. Úroková sazba je 69 % ročně, RPSN 105,29 %. Podpis žalovaného je na druhé straně (ze čtyř) smlouvy, součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, které tvoří hustě popsané další dvě strany velikosti A4. Dle tabulky umoření žalovaný ničeho neplnil.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela společnost [právnická osoba], a žalobkyně, byla postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] a č. [hodnota] za žalovaným na žalobkyni (v příloze smlouvy je uvedena tato pohledávka, označená číslem původní smlouvy a žalovaným).

7. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání, současně byl vyrozuměn o postoupení obou pohledávek z [právnická osoba], na žalobkyni (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

8. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, stejně tak závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

10. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18.

17. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

19. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], v období pouhých dvou měsíců po sobě ([datum] a [datum]) o opakované poskytnutí úvěru, přičemž téhož dne s ním smlouvy o úvěru byly sjednány a peněžní prostředky v hotovosti poskytnuty. Dle smlouvy ze dne [datum] mu byla v hotovosti poskytnuta částka 30 000 Kč, dne [datum] mu byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. V obou případech se žalovaný zavázal k jejich splácení v 24 měsíčních splátkách, tedy v podstatném rozsahu se splácení v měsících překrývalo, přičemž výše splátek byla sjednána 2 799 Kč a 1 801 Kč (tj. celkem měsíčně 4 600 Kč). Žalovaný tak byl v době sjednání obou úvěrů v situaci, kdy potřeboval během dvou měsíců peněžní prostředky 50 000 Kč (30 000 Kč plus 20 000 Kč), za které se zavázal splatit poplatky v celkové výši 57 372 Kč (34 063 Kč plus 23 309 Kč) a k tomu v případě prvního úvěru ještě částku pojistného 3 096 Kč. Soud má za to, že informace, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě dne 4. 10. 2021 a stejně tak v zákaznické kartě dne 4. 12. 2021, a ze kterých [právnická osoba], vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, byly nedostatečné pro dospění k závěru, že se jedná v případě žalovaného o solventní osobu. Ačkoliv se jednalo o informace sdělované žalovaným v rozmezí pouhých dvou měsíců, v některých položkách se zásadně lišily (což upozorňuje na pravdivost či věrohodnost sdělovaných informací), například dosažené vzdělání, způsob bydlení (i když ten se může v rozhodné době změnit), počet vyživovaných osob (kdy v případě žádosti dne 4. 10. 2021 uvedl, že má vyživovací povinnost, v případě žádosti dne 4. 12. 2021 již vyživovací povinnost neuvádí). Výše příjmů se také lišila, přičemž v žádosti ze dne 4. 10. 2021 uvedl i další příjem [částka], aniž by uvedl zdroj tohoto příjmu. V obou případech uvedl měsíční výdaje ve velmi nízké částce 4 500 Kč a 3 800 Kč, které neodpovídají ani způsobu bydlení a plnění dalších základních potřeb (strava). Údaje uvedené v obou zákaznických kartách působí celkově nevěrohodně. Byť žalobkyně doložila výplatní pásky za 9, 10/ 2021, jiné doklady, které měl žalovaný ke své majetkové situaci doložit, nedoložila. V této věci se nepochybně jedná v obou případech o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z unijních předpisů (jak je uvedeno shora). Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, kdy se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud má za to, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl úvěr, ať už dne 4. 10. 2021 či dne 4. 12. 2021, aniž by řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na způsob vyplnění údajů v zákaznické kartě soud pochybuje o tom, že bylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalovaného. Pokud není žalobkyně schopna doložit všechny kopie dokladů (byť je toto její zákonnou povinností § 78 zákona č. 257/2016 Sb.), je pochybné, nakolik byly skutečně doloženy a co z nich mohlo být zjištěno. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. Navíc úvěr dne 4. 10. 2021 byl čerpán částečně na refinancování jiného úvěru žalovaného sjednaného s [právnická osoba] V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru ze dne [datum], č. [hodnota], a ze dne [datum], č. [hodnota]. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáním dle uvedených smluv. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V případě úvěru ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, žalovaný uhradil 5 600 Kč (jak uvedla žalobkyně), tuto částku soud započetl oproti 30 000 Kč. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 24 400 Kč. V případě úvěru ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 20 000 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou uvedených částek z neplatně sjednaných úvěrů dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

22. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na uvedené je zjevné, že byl převážně úspěšný žalovaný. Protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.