Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 261,14 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro částku 3 594 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 134 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 348,16 Kč, s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 17 855,14 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, s 14,75% úrokem ročně z částky 14 261,14 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 229 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 17 855,14 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 134 Kč (tj. úrok 14,75 % ročně z částky 14 261,14 Kč od 1. 3. 2024 do 9. 9. 2024), s kapitalizovaným úrokem 1 348,16 Kč (předpis úroků do postoupení dne 19. 9. 2024), 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 17 855,14 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, s 14,75% úrokem ročně z částky 14 261,14 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba]., uzavřela s žalovanou dne 12. 12. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 15 000 Kč a vydání kreditní karty č. [hodnota]. Před uzavřením této smlouvy [právnická osoba]. posuzovala úvěruschopnost žalované, a to dle informací sdělených žalovanou, včetně lustrace v rejstřících, v souladu s nastavenými postupy banky. Žalovaná uvedla čistý měsíční příjem 11 000 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba]., kde je zaměstnána od 1. 9. 2015 na dobu neurčitou, dále uvedla, že má vlastní bydlení, je vdaná, má jednu vyživovací povinnost vůči dalším osobám a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Uvedený příjem banka porovnávala s výdaji odhadnutými na základě historických dat [právnická osoba]. V době podání žádosti neměla žalovaná vůči [právnická osoba]. žádné další závazky. S ohledem na uvedené [právnická osoba]., dospěla k tomu, že je žalovaná úvěruschopná (měsíční splátka při využití úvěrového limitu byla 750 Kč). Žalovaná neplatila sjednané splátky řádně a včas, a to opakovaně. [právnická osoba]., ukončila smlouvu ke dni 1. 3. 2024. Žalovaná částka představuje dluh na jistině 14 261,14 Kč, požadované poplatky 3 594 Kč (šestkrát 49 Kč za vedení karty, čtyřikrát 600 Kč za zaslání upomínky, třikrát 300 Kč za přečerpání úvěrového rámce), kapitalizované úroky 1 348,16 Kč a kapitalizované úroky z prodlení 1 134 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024).
2. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.
5. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, která je podepsaná žalovanou dne 12. 12. 2016 v čase 10.23 hod., soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má vlastní bydlení a je vdaná, má učňovské vzdělání, pracuje jako prodavačka od 1. 9. 2015 na dobu neurčitou u [právnická osoba]., s měsíčním příjmem 11 000 Kč, s celkovým měsíčním příjmem domácnosti 30 000 Kč, výdaje uvedla 1 000 Kč na nákladech na jednu vyživovanou osobu.
6. Z vyjádření [právnická osoba]., soud zjistil, že ta sdělila, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Jedná se o obecné vyjádření, ve kterém je uvedeno, že bylo vycházeno z údajů, které sdělila žalovaná, a dále byla tato lustrována v rejstřících, od příjmů jsou odečítány výdaje (v tomto se jedná o vyjádření zcela obecné), konkrétní je pouze v rozsahu, kdy je uveden čistý příjem žalované 11 000 Kč ze zaměstnání na dobu neurčitou, žalovanou tvrzený celkový měsíční příjem domácnosti 30 000 Kč, že je vdaná a bydlí ve vlastním domě nebo bytě. Výsledná měsíční splátka je při úvěrovém rámci 15 000 Kč celkem 750 Kč.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota] a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že tato byla mezi [právnická osoba]., a žalovanou uzavřena dne 12. 12. 2016, v čase 10.30 hod. Tato smlouva upravuje vzájemná práva a povinnosti při poskytování revolvingového úvěru, který je čerpán prostřednictvím kreditní karty. K tomu také žalobkyní doložené dispozice k této smlouvě. Žalované byl dle smlouvy zřízen úvěrový účet s limitem 15 000 Kč, žalovaná se zavázala splácet poskytnuté peněžní prostředky minimálně ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, a to inkasem z účtu č. [č. účtu], roční úroková sazba 22,99 %. Za vedení karty byl sjednán poplatek 49 Kč měsíčně, za přečerpání úvěrového rámce byl sjednán poplatek 300 Kč a za zaslání upomínky 600 Kč. Dle čl. IV. odst. 6, 7 v případě porušení klientem, mezi které patří i to, pokud se klient ocitne v prodlení se splněním kteréhokoli závazku vůči bance, či překročí úvěrový rámec nebo se ocitne v prodlení s úhradou minimální splátky, může banka prohlásit dluhy klienta vůči bance za okamžitě splatné, pozastavit nebo ukončit poskytování produktů a služeb, ukončit smluvní vztah s klientem, provést s okamžitou účinností snížení úvěrového rámce, dlužnou částku úročit úrokem z prodlení a vymáhat splatný dluh vůči klientovi i prostřednictvím třetích osob, postoupit pohledávku za klientem.
8. Žalobkyně doložila listinu vysvětlující pojmy používané ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podepsaný žalovanou 12. 12. 2016 v čase 10.27 hod., dále všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty a sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 12. 2016, dle kterého je poplatek za vedení karty 49 Kč, poplatek za přečerpání úvěrového rámce 300 Kč a poplatek za upomínku 600 Kč.
9. Z výpisu ke kreditní kartě, který je doložen za období od 12. 12. 2016 do 31. 12. 2023 v měsíční periodicitě soud zjistil, že žalovaná načerpala celkem 562 279,21 Kč (včetně poplatků a úroků, jak byly [právnická osoba]., účtovány do 31. 12. 2023), a splatila 545 512,86 Kč. Z platební historie soud zjistil, že [právnická osoba]., předepsala za období od 1. 1. 2024 do 1. 3. 2024 úrok ve výši 538,95 Kč a vyúčtovala poplatky za období od 1. 1. 2024 do 1. 3. 2024 ve výši 1 898 Kč. Načerpaná částka včetně všech vyúčtovaných poplatků a předepsaných úroků činila ke dni 1. 3. 2024 částku 564 716,16 Kč, žalovaná načerpala uvedených 545 512,86 Kč, výsledný rozdíl těchto částek (19 203,30 Kč) se skládá z 14 261,14 Kč na načerpané jistině, z 3 594 Kč na poplatcích, jak byly [právnická osoba]. účtovány do 1. 3. 2024, a z 1 348,16 Kč na úrocích předepsaných do 1. 3. 2024.
10. Money Money Bank, a.s. upomínala žalovanou, že neplní své závazky. Dopisy ze dne 10. 12. 2023 a 16. 1. 2024 upozornila žalovanou na dlužnou částku. Dopisem ze dne 13. 1. 2024 upozornila žalovanou před zesplatněním smlouvy.
11. Dopisem ze dne 1. 3. 2024 [právnická osoba]., oznámila žalované zesplatnění a vyzvala ji k úhradě dlužné částky (tu vypočetla jako 19 203,30 Kč, z toho 3 594 Kč na poplatcích a 1 348,16 Kč na úrocích).
12. Dopisem ze dne 28. 4. 2024 byla žalovaná znovu vyzvána [právnická osoba]., k úhradě dlužné částky, současně žalovanou uvědomila o tom, že pohledávku za ní postoupí na třetí osobu.
13. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba]., jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, dne 12. 9. 2024, došlo k postoupení pohledávek dle přílohy č. [hodnota] (pohledávka za žalovanou je na straně 5/17), postoupení je dle dohody ze dne 12. 9. 2024 účinné okamžikem zaplacení úplaty za postoupení, úplata za postoupení pohledávek byla zaplacena 19. 9. 2024 (potvrzení ze dne 19. 9. 2024). Dopisem ze dne 30. 9. 2024 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (žalobkyně doložila podací lístek).
14. Dopisem ze dne 19. 11. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek ze dne 19. 11. 2024).
15. Závazkový vztah, vzniklý dne 12. 12. 2016, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
16. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
17. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
18. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS.
23. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
24. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
25. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění) obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
26. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
28. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]., byla dne 12. 12. 2016 sjednána smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru (§ 2395 an. o. z.). Smlouva se řídí smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami včetně příslušných sazebníků (§ 1751 o. z.). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), poskytnutý revolvingový úvěr představuje spotřebitelský úvěr, na který dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. (k tomu shora citovaná ustanovení). [právnická osoba]., mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o tvrzení, jakým způsobem ověřil její právní předchůdce úvěruschopnost žalované, kdy vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti (žádost je podepsána 12. 12. 2016 v čase 10.23 hod., smlouva samotná byla uzavřena dne 12. 12. 2016 v čase 10.30 hod.). K výzvě soudu ke splnění důkazní povinnosti žalobkyně doložila pouze obecné vyjádření [právnická osoba]., jak zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nedoložila ničeho více. [právnická osoba]., nijak nezkoumala celkovou majetkovou situaci žalované, jaké jsou její měsíční výdaje (navíc v žádosti zcela pochybně uvedla, že má výdaje 1 000 Kč). Že tuto zákonnou povinnost neplnila dokládá i to, že od podání žádosti úvěrujícího ke sjednání smlouvy uplynulo pouhých 7 minut. Informace, které [právnická osoba]., měla k dispozici, byly velice kusé. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně neučinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované a neověřil reálnost a úplnost jí uváděných příjmů a výdajů. Z listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by [právnická osoba]., před poskytnutím úvěru učinila jakékoliv objektivizující postupy při posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrované absolutně neplatná (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s judikaturou, jak byla citována shora). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (jak žalobkyně požaduje úrok z úvěru a částky na poplatcích). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud se však musel zabývat tím, jaká částka z žalobou označené jistiny 17 855,14 Kč představuje skutečně poskytnuté bezdůvodné obohacení. V tomto ohledu činí bezdůvodné obohacení pouze částka 14 261,14 Kč, když žalovaná načerpala celkem 562 279,21 Kč a splatila 545 512,86 Kč a ve výsledném rozdílu 16 766,35 Kč jsou zahrnuty i poplatky vyúčtované [právnická osoba]., do 31. 12. 2023 ve výši 1 696 Kč a úrok předepsaný do 31. 12. 2023 ve výši 809,14 Kč, po odečtení úroku a poplatků činí bezdůvodné obohacení pouze částka 14 261,14 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, neboť se nejedná o poskytnuté bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud žalobu pro částku 3 594 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 134 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 348,16 Kč, s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 17 855,14 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, s 14,75% úrokem ročně z částky 14 261,14 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, zamítl. Co do úroků z prodlení soud uvedené zamítl v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaná v řízení nevyjádřila, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jejím možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 54,45 %, v rozsahu 45,55 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 8,9 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně tak spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 000 Kč dle položky 2 bod 2., položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 2× 300 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále „a. t.“), ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024, za úkony příprava a převzetí zastoupení a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, 1× 400 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025 za návrh ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024 a stejně tak dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025, 273 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 2 573 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 19. 2. 2025 (nejedná se o úkon dle § 11 a. t.) a za vyjádření doručené soudu dne 26. 6. 2025, neboť v něm uvedená skutková tvrzení a důkazy měly být obsahem žaloby samotné. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 229 Kč (8,9 % z 2 573 Kč). Soud dodává, že žalobu považuje za žalobu ve smyslu § 14b a. t., a v tomto ohledu odkazuje na obdobná řízení žalobkyně vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.