Výrok
I. Řízení o zaplacení částky 10.000 Kč s úrokem 7,32 % p. a. z částky 27.564,78 Kč od 20. 3. 2023 do zaplacení, úrokem 15 % p. a. z částky 6.945,61 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, úrokem 10,23 % p. a. z částky 33.904,91 Kč od 20. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 10.000 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, se zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 33.454 Kč v měsíčních splátkách po 3.000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba na zaplacení částky 46.338,15 Kč s úrokem 25,23 % p. a. z částky 33.904,91 Kč od 19. 12. 2022 do 19. 3. 2023, úrokem 15 % p. a. z částky 33.904,91 Kč od 20. 3. 2023 do zaplacení, úrokem 22,32 % p. a. z částky 27.564,78 Kč od 19. 12. 2022 do 19. 3. 2023, úrokem 15 % p. a. z částky 27.564,78 Kč od 20. 3. 2023 do 14. 10. 2024, úrokem 15 % p. a. z částky 20.619,17 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 38.730,08 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 30.619,17 Kč od 29. 12. 2022 do 14. 10. 2024 a s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 20.619,17 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem[Anonymizováno] na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 24. 4. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 50.030,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 38.730,08 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, úrokem 25,23 % ročně z částky 33.904,91 Kč od 19. 12. 2022 do zaplacení a zaplacení částky 39.761,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30.619,17 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení ve výši 15 % a s úrokem 22,32 % ročně z částky 27.564,78 Kč od 19. 12. 2022 do zaplacení.
2. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované dne 14. 4. 2022 peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč. Žalovaná se pak zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit předchůdci žalobkyně úroky dohodnuté pevnou zápůjční úrokovou sazbou. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách po 1.872 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a vznikla jí tak povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, předchůdce žalobce úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 18. 12. 2022 vyzval žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 40.128,08 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 19. 12. 2022 má žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroku ve výši 25,23 % ročně (na základě uvážení žalobkyně v sazbě vycházející z úrokových sazeb z úvěrů poskytnutých bankami klientům dle statistiky ČNB) z dlužné jistiny 33.904,91 Kč až do jejího zaplacení. Na základě ujednání ve smlouvě se za novou jistinu považuje součet částek původní jistiny a původních přirostlých úroků, a tudíž se nadále úročí pouze nově vzniklá jistina. Novou jistinu (tvořenou součtem původní dlužné jistiny ve výši 33.904,91 Kč a přirostlých dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši 4.825,17 Kč) byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V důsledku zesplatnění úvěru a v případě nezaplacení nové jistiny byla žalovaná povinna ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 19. 12. 2022, zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 38.730,08 Kč za každý den prodlení. Dále od marného uplynutí 10denní lhůty pro zaplacení dlužné částky poskytnuté v oznámení o zesplatnění, tj. od 29. 12. 2022 pak žalobkyně uplatňuje právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 38.730,08 Kč do zaplacení. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 9.360 Kč. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 19. 9. 2022. Ke dni postoupení 28. 7. 2023 činila výše pohledávky za žalovanou částku 55.956,99 Kč, skládající se z dlužné nové jistiny ve výši 38.730,08 Kč, dlužné smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč a dále z dlužných úroků a zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a nákladů vyčíslených od zesplatnění do postoupení. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení od postoupení dále. Součástí částky 55.956,99 Kč je i dlužná náhrada nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobkyně s prodlením žalované, které však žalobkyně vůči žalované v žalobě neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky na žalobkyni ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeno. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 38.730,08 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 11.300,20 Kč (vyčíslené ke dni 10. 9. 2023 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1% denně z dlužné nové jistiny od 19. 12. 2022), úroků ve výši 25,23 % ročně z části dlužné nové jistiny ve výši 33.904,91 Kč od 19. 12. 2022 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 38.730,08 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení.
3. Mezi společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], a žalovanou došlo dále dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované dne 14. 12. 2021 peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit s úroky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků a úroků se žalovaná zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách po 1.354 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a vznikla jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 18. 12. 2022 vyzval žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných smluvních pokut. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 32.017,17 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 19. 12. 2022 má žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroku ve výši 22,32 % ročně (na základě uvážení žalobce v sazbě vycházející z úrokových sazeb z úvěrů poskytnutých bankami klientům dle statistiky ČNB) z dlužné jistiny 27.564,78 Kč až do jejího zaplacení. Na základě ujednání ve smlouvě se součet částek původní jistiny a původních přirostlých úroků nadále považuje za novou jistinu, a tudíž se nadále opět úročí pouze nově vzniklá jistina. Novou jistinu (tvořenou součtem původní dlužné jistiny ve výši 27.564,78 Kč a přirostlých dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši 3.054,39 Kč) byla žalovaná povinna zaplatit předchůdci žalobkyně nejpozději v den zesplatnění úvěru. V důsledku zesplatnění úvěru a v případě nezaplacení nové jistiny byla žalovaná povinna ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 19. 12. 2022, zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 30.619,17 Kč za každý den prodlení. A od marného uplynutí 10denní lhůty pro zaplacení dlužné částky poskytnuté v oznámení o zesplatnění, tj. od 29. 12. 2022 pak žalobkyně uplatňuje právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 30.619,17 do zaplacení. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 12.186 Kč. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky za žalovanou částku 44.443,43 Kč, skládající se z dlužné nové jistiny ve výši 30.619,17 Kč, dlužné smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč a dále z dlužných úroků a zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a nákladů vyčíslených od zesplatnění do postoupení. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení od postoupení dále. Součástí částky 44.443,43 Kč je i dlužná náhrada nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobkyně s prodlením žalované, které však žalobkyně vůči žalované žalobou neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky na žalobkyni ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeno. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 30.619,17 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 9.142,70 Kč (vyčíslené ke dni 10. 9. 2023 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od 19. 12. 2022), úroků ve výši 22,32 % ročně z části dlužné nové jistiny ve výši 27.564,78 Kč od 19. 12. 2022 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 30.619,17 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení.
4. Obě pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv byly ze strany [právnická osoba]. na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupeny včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými včetně práva na smluvní pokutu žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Jak plyne ze smluv, posuzoval právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s požadovanou odbornou péčí schopnost žalované úvěr získat a splácet. Žalovaná za tímto účelem předložila k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdce žalobkyně si dále vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci.
5. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že měla dluhů více a domnívala se, že předmětné splátky úvěrů hradí. Obecně uzavření smluv ani to, že vznikl určitý dluh, nezpochybňovala.
6. Podáními doručenými soudu dne 27. 8. 2024 a 6. 11. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud pak postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil.
7. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], a žalovanou dne [datum], č. [hodnota], soud zjistil, že předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované bezúčelný úvěr ve výši 35.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 57,36 % p. a. Žalovaná se zavázala úvěr v celkové částce 89.856 Kč vrátit formou 48 měsíčních splátek po 1.872 Kč, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Podle článku 6.1. smlouvy byla dohodnuta povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru, přičemž ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění (čl. 6.3. b) a 6.4. smlouvy). Dále bylo sjednáno, že pokud klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu, vzniká mu povinnost ode dne následujícího po zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení (čl. 6.5.) a má poskytovatel úvěru právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši (čl. 6.7.).
8. Poskytnutí úvěru žalované v částce 35.000 Kč dne 14. 4. 2022 bylo doloženo dokladem o vyplacení úvěru, a to na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě.
9. Z přehledu smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná na základě výše uvedené smlouvy dosud uhradila částku 9.360 Kč (pět splátek po 1.872 Kč, poslední dne 19. 9. 2022).
10. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], a žalovanou dne [datum], č. [hodnota], soud zjistil, že předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované bezúčelný úvěr ve výši 30.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 55,33 % p. a. Žalovaná se zavázala úvěr v celkové částce 64.992 Kč vrátit formou 48 měsíčních splátek po 1.354 Kč, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Ostatní smluvní ujednání byla shodná, jako u výše uvedené smlouvy a soud na ně pro stručnost odkazuje.
11. Poskytnutí úvěru žalované v částce 30.000 Kč dne 14. 12. 2021 bylo doloženo dokladem o vyplacení úvěru, a to na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě.
12. Z přehledu smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná na základě výše uvedené smlouvy dosud uhradila částku 12.186 Kč (devět splátek po 1.354 Kč, poslední dne 19. 9. 2022). Dále, jak vyplývá z částečného zpětvzetí žaloby, žalovaná dne 14. 10. 2024 uhradila částku 10.000 Kč.
13. Ze samostatných oznámení ze dne 18. 12. 2022 bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně sdělil žalované, že v důsledku prodlení s úhradou splátky obou úvěrů o délce 65 dnů, došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacených části úvěru s příslušenstvím a smluvní pokutou do 10 dnů.
14. Dále byla doložena předžalobní výzva adresovaná žalované ze dne 21. 3. 2024, odeslaná podle podacího lístku téhož dne.
15. K výzvě soud žalobkyně podáním doručeným dne 27. 8. 2024 doplnila tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované a předložila k tomu listinné důkazy. Z výpisů z běžného účtu žalované za období prosince 2021 až březen 2022 pak soud zjistil zejména, že žalovaná měla příjmy od [právnická osoba] cca 16.000 Kč - 18.000 Kč za měsíc, dne 9. 3. 2022 jí byl rovněž vyplacen příspěvek na bydlení 24.898 Kč a dále pobírala výživné na dceru 4.000 Kč. Kromě úvěru ze dne 14. 12. 2021 v částce 30.000 Kč byly žalované poskytnuty další zápůjčky či úvěry – 10.000 Kč od společnosti [právnická osoba]. dne 22. 3. 2022 a 4.000 Kč od společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. Konečné měsíční zůstatky na účtu byly záporné od cca -5.000 Kč do cca -14.000 Kč, přičemž žalovaná hradila splátky kontokorentu. Z výpisů z běžného účtu žalované za období od srpna 2021 do listopadu 2021 pak bylo podobně zjištěno, že žalovaná dosahovala příjmů od [právnická osoba] do cca 16.000 Kč, pobírala výživné na dceru a byl jí dne 1. 9. 2021 předchůdcem žalobkyně poskytnut úvěr v částce 35.000 Kč, jakož i další zápůjčka či úvěr 8.000 Kč od společnosti [právnická osoba] dne 25. 11. 2021. Konečné měsíční zůstatky na účtu byly záporné ve výši cca -15.000 Kč.
16. Dále byl žalobkyní předložen negativní výpis záznamů z registru SOLUS žalované ze dne 14. 4. 2022, výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 14. 4. 2022 se skóre 387 (menší riziko) a ze dne 14. 12. 2021 se skóre 518 (nízké riziko).
17. Z výpovědi žalované k tomu soud zjistil, že v době uzavření smluv pracovala jako [Anonymizováno] v [adresa] a kromě příjmu z tohoto poměru ještě pobírala příspěvek na bydlení. Za bydlení hradila měsíčně asi 12.000 Kč včetně energií, přičemž bydlela v nájmu. V této době měla dvě vyživovací povinnosti, na které dostávala výživné asi 8.000 Kč měsíčně. Již si nevzpomene, jaké měla jiné dluhy, ale stále něco splácí, a to i hotově, takže to nemuselo být patrné z výpisů z účtu. Při sjednávání smlouvy dávala nějaké informace po telefonu, nějaké doklady však předchůdci žalobkyně nedodávala. První úvěr byl na opravu auta, druhý, když se rozešla s partnerem a neměla nic.
18. Z takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
19. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 27. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Na základě výše uvedených zjištění k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdce žalobkyně soud dospěl k přesvědčení, že v daném případě se podle obsahu spisu předchůdce žalobkyně sice poměry žalované a její schopností úvěr splácet zabýval, avšak nedostatečně a jeho závěr o absenci pochybností o schopnosti žalované spotřebitelské úvěry splácet byl přinejmenším předčasný.
23. Z provedených důkazů předně nevyplývá, zda vůbec a jaké žalovaná poskytla informace o svých poměrech, významné pro posouzení její úvěruschopnosti a zda tedy předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost vyplývající z výše uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském poměru, kdy předně je potřeba vycházet z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru tak měl (kromě výpisů z registru SOLUS a NRKI) zřejmě k dispozici prakticky jen výpisy z účtu žalované, z nichž sice bylo lze usuzovat na příjmy žalované z pracovního poměru cca 15.000 Kč – 18.000 Kč, nikoliv však na její celkové osobní, finanční a majetkové poměry. Přitom na posouzení schopnosti hradit závazky mají vliv takové skutečnosti, jako vedení společné domácnosti s jinými osobami, počet vyživovacích povinností, výše pravidelných výdajů (včetně výdajů na bydlení), výše jiných závazků a splátek apod. Tyto skutečnosti však předchůdce žalobkyně nezjišťoval a ani je odpovídajícím způsobem neověřoval (resp. takový postup žalobkyně v řízení neprokázala). Přitom z výpisů z účtu žalované se podává, že měla vyživovací povinnosti, v březnu 2022 jí musel být vyplacen příspěvek na bydlení, výše zůstatků na účtu byla celou doloženou dobu záporná a měly jí být poskytnuty další úvěry či zápůjčky. Nakonec i z výpovědi žalované k tomu soud zjistil, že podstatnou část příjmů vynaložila na bydlení v nájmu (měsíčně kolem 12.000 Kč), měla dvě vyživovací povinnosti a také jiné dluhy. Ve všech případech se jedná o okolnosti, které s ohledem na příjmy žalované musely vést k důvodným pochybnostem o schopnosti žalované úvěry splácet a o to měl být postup poskytovatele úvěrů důkladnější. Takto však předchůdce žalobkyně podle výsledků dokazování u obou uzavíraných úvěrových smluv nepostupoval (žalovaná vypověděla, že ani nějaké doklady nedodávala) a úvěry žalované přesto poskytnul.
24. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaná úvěr v určité době řádně splácela. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.
25. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
26. Již na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojil jen s omezeným okruhem informací, které dále neověřoval, a žalované úvěry poskytnul.
27. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřených smluv. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019. Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, podle něhož „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.
28. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.
29. V posuzované věci byla žalované poskytnuta na základě smlouvy ze dne 14. 4. 2022 částka 35.000 Kč, z čehož bylo dosud uhrazeno 9.360 Kč a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 25.640 Kč, která představuje právě rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených splátek. Ve případě smlouvy ze dne 14. 12. 2021 byl poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaná uhradila částku 22.186 Kč, rozdíl činí částku 7.814 Kč, kterou soud rovněž žalované uložil zaplatit. Ve zbytku předmětu řízení pak byla žaloba zamítnuta.
30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
31. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).
32. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.
33. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.
34. V posuzované věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran, ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.
35. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla). Z výpovědi žalované soud k jejím aktuálním poměrům zjistil, že pracuje s příjmy asi 12.300 Kč měsíčně, pobírá příspěvek na bydlení zhruba 8.000 Kč, a dále si přivydělává úklidem, kdy si takto vydělá asi 6.000 Kč měsíčně. Za bydlení hradí 12.000 Kč měsíčně. Má další dluhy řádově desetitisíce korun. Má ještě jednu vyživovací povinnost a nemá žádný majetek větší hodnoty. Má za to, že by byla schopna splácet maximálně 3.000 Kč měsíčně.
36. Soud pak na základě posouzení zjištěných poměrů žalované, zejména jejích příjmů a pravidelných výdajů včetně jeho dalšího zadlužení dospěl k přesvědčení, že není ve schopnostech a možnostech žalované vrátit přiznanou částku jednorázově, a proto jí podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil dluh splácet v přiměřených měsíčních splátkách, přičemž jako odpovídající shledal částku 3.000 Kč měsíčně (kterou by nakonec žalovaná i podle vlastního vyjádření měla být schopna splácet). Nic samozřejmě nebrání, aby žalovaná splácela podle možností vyšší splátky. Splácení dluhu by nemělo být v zásadě ani na újmu žalobkyně.
37. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.
38. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena především oznámením předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 11. 8. 2023 odeslaným žalované podle podacího lístku téhož dne. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byla-li žalovaná o postoupení vyrozuměna, nebo bylo-li postoupení pohledávky prokázáno (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaná je povinna plnit žalobkyni.
39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za situace, kdy žalovaná byla v řízení úspěšnější, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly.