Výrok
I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné manželky částkou 5.000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem, počínaje dnem 13. 11. 2023.
II. Žaloba na zaplacení výživného v částce 5.000 Kč měsíčně za období od 10. 11. 2023 do 12. 11. 2023 se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné výživné za období od 13. 11. 2023 do 31. 3. 2024 v částce 23.000 Kč, do 30 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 29.400 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, do 30 dnů od právní moci rozsudku.
V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově soudní poplatek z žaloby v částce 3.000 Kč, do 30 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 13. 11. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému uložení povinnosti platit výživné manželky. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci jsou manželé, když manželství uzavřeli dne [datum] a toto stále trvá. V červnu 2020 žalovaný odjel do lázní, kde si našel přítelkyni, se kterou nyní žije. Ze společného bydliště odvezl všechny hodnotnější věci a o společný dům se nestará. S ohledem na specifikované poměry účastníků potom žalobkyně požadovala výživné manželky ve výši 5.000 Kč měsíčně počínaje dnem 10. 11. 2023 tak, aby účastníci měli stejnou životní úroveň.
2. Žalovaný s návrhem žalobkyně nesouhlasil a ve svém vyjádření k žalobě mj. namítal, že oba účastníci mají zhruba stejnou životní úroveň. S žalobkyní nežije od [datum], kdy se odstěhoval ze společného bydliště účastníků. Již dne [datum] také žalovaný podal žalobu o rozvod manželství, jelikož však žalobkyně k soudním jednání nechodila, vzal ji zpět a řízení bylo zastaveno. Opětovně pak žalovaný podal žalobu o rozvod manželství dne [datum]. Žalobkyně nyní užívá celou společnou nemovitost účastníků v [Anonymizováno] a zůstalo jí téměř veškeré vybavení domácnosti. Žalovaný v současnosti bydlí u své přítelkyně paní [jméno FO], rodinnou domácnost však nevedou. Žalovaný je zaměstnán a dále pobírá invalidní důchod I. stupně. V dalších částech vyjádření pak poukazoval na aktuální poměry s tím, že pro osobní spotřebu mu zůstává částka necelých 5.000 Kč.
3. Z oddacího listu účastníků bylo zjištěno že uzavřeli manželství dne [datum] před Městským národním výborem v [adresa].
4. Z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 1. 2024, č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno. Rozhodnutí dosud nenabylo právní moci.
5. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že ve společné domácnosti s žalovaným nežijí od roku 2020, od té doby žije sama, děti jsou již zletilé a nemá žádných vyživovacích povinností. Bydlí v domě ve společném jmění, jedná se o patrový dům se zahradou, kde výdaje na bydlení jsou za elektřinu 4.000 Kč měsíčně, za vodu 500 Kč a za otop dalších asi 4.700 Kč měsíčně. Další výdaje jsou s údržbou domu. Nemá žádný majetek větší hodnoty, ani větší úspory. Příjmy má pouze z pracovního poměru, jiné nemá a nepobírá ani žádné dávky. Zvýšené výdaje má v souvislosti s nepříznivým zdravotním stavem, kupuje léky od bolesti, musela pořídit rotoped na posílení nohou, pořizuje zdravotní obuv apod. Měsíčně na léky vynaloží asi 500–900 Kč. Do zaměstnání jezdí autem, které má půjčené od syna a platí mu měsíčně 2.000 Kč. Na benzín pak vynaloží za měsíc minimálně 3.500 Kč. Před zrušením společné domácnosti žalovaný prodal společná vozidla, z čehož obdržela finanční částku 100.000 Kč. Na údržbu domu žalovaný ničím nepřispívá. V průběhu řízení žalobkyně tvrdila, že má nastoupit plánovanou operaci, k čemuž předložila lékařskou dokumentaci [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [adresa], podle níž je mj. plánován příjem žalobkyně dne [datum] k provedení totální náhrady kyčelního kloubu.
6. Ze zprávy zaměstnavatele žalobkyně [právnická osoba]., bylo zjištěno že průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně za rok 2023 činil 23.509 Kč.
7. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že v současné době žije ve společné domácnosti s paní [jméno FO], a to od roku 2020. Bydlí společně v bytě o velikosti 2+kk, který mají v pronájmu od města. Měsíční výdaje na bydlení jsou zhruba 10.000 Kč měsíčně včetně inkasa. Zaměstnaný je u [Anonymizováno] jako údržbář, a kromě příjmu z pracovního poměru pobírám invalidní důchod. Živnostenské oprávnění nemá. V současné době je od [datum] v pracovní neschopnosti a pobírá jen invalidní důchod a nemocenskou (podle lékařských zpráv [Anonymizováno] [adresa] je žalovaný léčen pro [Anonymizováno] a ve dnech 19. 3.-[datum] byl [podezřelý výraz]). Nemá nějaký majetek větší hodnoty, kromě společných nemovitostí, ani větší úspory. Pokud jde o jeho pravidelné výdaje, tak zejména dojížděl do práce, zhruba 100 km denně, kde měsíčně výdaje činí asi 4.500 Kč. Výdaje má i s nepříznivým zdravotním stavem, za léky zhruba 1.000–[částka] měsíčně, také nyní musí jezdit na různé kontroly do [adresa] apod. Vozidlo žádné nevlastní, má půjčené od přítelkyně, kdy za půjčení hradí [právnická osoba] Kč za měsíc. S žalobkyní měli celkem [hodnota] automobily, ty se prodaly někdy od roku 2021 za [částka], [částka] a [částka]. [částka] si ponechal, [částka] dal žalobkyni a ze zbytku hradil hypotéku. Z prodeje aut ještě poskytli půjčku dceři, [částka], zbývá uhradit asi [částka]. Ještě dříve synovi poskytli nějaké prostředky, zhruba [částka] na opravy bytu, někdy od roku 2017, toto však již splatil. Vyživovací povinnosti nemá. [jméno FO] pracuje jako administrativní pracovnice, neví s jakými přesně příjmy. Kromě toho má invalidní důchod 2. stupně zhruba 12.000–13.000 Kč. Nějaké vyživovací povinnosti nemá, ani majetek větší hodnoty, na léky musí vynaložit minimálně 2.000 Kč za měsíc. Přítelkyni na bydlení přispívá 12.000 Kč, je to na byt, auto, jídlo (podle výpisu z účtu žalovaného byla provedena platba označená jako pronájem bytu 12.000 Kč dne 17. 1. 2024).
8. Ze zprávy zaměstnavatele žalovaného [Anonymizováno] [adresa] soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za leden až červen 2023 činil 30.004 Kč a za červenec až prosinec 2023 pak částku 30.899 Kč. Podle výplatního lístku za leden 2024 pak činila čistá mzda žalovaného 16.701 Kč, přičemž od 9. ledna byl v pracovní neschopnosti (viz také lékařské potvrzení [Anonymizováno] ze dne [datum] a [datum] č. l. 38 a 87 spisu) a podle výplatního lístku za únor 2024 mu pak nebyla vyplacena žádná mzda.
9. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 2. 2024 do[Anonymizováno] 23. 3. 2024 soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena od České správy sociálního zabezpečení dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, .
10. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byl od červnové splátky 2023 zvýšen invalidní důchod I. stupně na částku 9.907 Kč. K aktuální výši invalidního důchodu žalovaný předložil výpisy z účtu, podle nichž mu je vyplacen invalidní důchod ve výši 10.267 Kč.
11. Z vyrozumění živnostenského úřadu o zápisu do živnostenského rejstříku ze dne 9. 9. 2020 a z rozhodnutí ze dne 17. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný od [datum] přerušil provozování živnosti a ke dni [datum] mu bylo živnostenské oprávnění zrušeno.
12. Z platebních dokladů SIPO [jméno FO] za listopad 2023 a únor 2024 soud zjistil, že úhrada nájmu činila 5.839 Kč a zálohy na elektřinu 3.100 Kč. K tomu byl dále předložen daňový doklad o vyúčtování připojení k internetu za prosinec 2023 částkou 588 Kč.
13. Z detailu smlouvy, oznámení o ukončení fáze překlenovacího úvěru a výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný je účastníkem smlouvy o překlenovacím úvěru a stavebním úvěru uzavřené s [právnická osoba]. uzavřené dne [adresa]. Úvěr je splatný dne [datum] a výše měsíční splátky činí [částka]. Konečný zůstatek úvěru ke dni [datum] činil -[částka]. Splácení úvěru žalovaný doložil výpisem z účtu (č. l. 72 spisu).
14. Žalovaný dále formou různých listin doložil výdaje na lázeňský pobyt v [právnická osoba] v září 2023 ve výši 18.879 Kč (faktura a PPD č. l. 42, 43), výdaje na lázeňský pobyt v [právnická osoba] ve výši 15.572 Kč (daňový doklad ze dne 3. 6. 2021 č. l. 45), výdaj na masáž v březnu 2023 ve výši 1.000 Kč (PPD č. l. 46) a výdaje na stomatologickou péči celkem ve výši 181.470 Kč za období od září 2020 do července 2023 (doklady č. l. 48 až 59).
15. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
16. Podle ustanovení § 697 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manželi přechází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manželi jinak platí obecná ustanovení o výživném.
17. Podle ustanovení § 913 odst. 1 a 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnost, možnost a majetkové poměry povinného.
18. Podle § 922 lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.
19. Z citované právní úpravy vyživovací povinnosti mezi manžely vyplývá, že tato vyživovací povinnost vzniká ex lege uzavřením manželství a trvá zásadně po celou dobu jeho existence. Není-li mezi manžely dobrovolně plněno (buď vůbec, či v rozsahu, který je nedostatečný) a jsou-li pro to splněny další předpoklady, může o přiznání práva na výživné a konkrétním rozsahu vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodnout soud, a to zásadně na návrh potřebného manžela. Z hlediska rozsahu vyživovací povinnosti mají manželé zákonné právo na zásadně stejnou životní úroveň. Nutno však zdůraznit, že to neznamená mechanickou rovnost mezi manžely, kterou by bylo možno vyvozovat jen z jejich výdělků. I pro vyživovací povinnost mezi manželi platí ustanovení § 913 o. z., podle něhož při určení výživného soud přihlédne k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i ke schopnostem a možnostem povinného. Je pak potřeba zjišťovat v konkrétním případě celkové osobní, rodinné, výdělkové a majetkové poměry každého z manželů, i konkrétní míru potřeb danou povahou práce, způsobem života, zdravotním stavem každého z manželů, popřípadě jinými závažnými okolnostmi.
20. V posuzované věci soud na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne [datum] manželství a toto stále trvá (rozsudkem ze dne [datum] sice bylo manželství účastníků rozvedeno, ke dni vyhlášení rozsudku ve věci výživného však toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci). V průběhu roku 2020 účastníci zrušili společnou domácnost a od té doby spolu až dosud nežijí.Anonymizovaný odstavec22. S ohledem na výše uvedená zjištění pak soud dospěl k přesvědčení, že žalobkyní požadované výživné manželky v částce 5.000 Kč měsíčně je v souladu s citovanou právní úpravou, kdy účastníci jsou manželé, žalovaný na výživu žalobkyně ničím nepřispívá, přestože by měla mít zajištěnu zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. V daném případě rozdíl příjmů a pravidelných výdajů, jak byly specifikovány v odstavci 21 tohoto rozsudku činí u žalobkyně necelých 9.000 Kč a u žalovaného necelých 20.000 Kč včetně zohlednění úhrad hypotečního úvěru (kdy se má jednat o společný závazek účastníků). U obou účastníků soud ještě zohlednil určité náklady spojené s nepříznivým zdravotním stavem, přičemž pokud jde o lázeňskou péči u žalovaného a náklady na stomatologickou péči, tyto byly vynaloženy ještě před listopadem 2023, od kdy je žalobkyní požadováno výživné (a nebylo je tak možné uvažovat v absolutní částce). Pokud je pak žalovaný, jak bylo doloženo, od [datum] v pracovní neschopnosti, soud tuto skutečnost nemohl v době rozhodnutí brát v úvahu, neboť se jedná prozatím o přechodný stav, není zřejmé, zda bude trvat delší dobu (a jak dlouho bude trvat) a žalovaný také prozatím pobírá alespoň nemocenské dávky. Lze také souhlasit s argumentací žalobkyně, že po dobu pracovní neschopnosti by na druhou stranu měla žalovanému odpadnout převážná část nákladů na dojíždění do zaměstnání (uváděné nájemné 2.000 Kč a výdaje na pohonné hmoty 4.500 Kč měsíčně). Nic samozřejmě nebrání, aby v případě, že dojde k trvalé významnější změně poměrů na straně žalovaného, došlo ke snížení rozsahu vyživovací povinnosti (či zrušení této povinnosti), ať již na základě dohody účastníků nebo na návrh soudním rozhodnutím (§ 163 o. s. ř.).23. S ohledem na tyto závěry pak soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému platit žalobkyni výživné manželky v částce 5.000 Kč měsíčně, kdy tato částka je podle přesvědčení soudu odpovídající odůvodněným potřebám žalobkyně jako oprávněné, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného jako povinného a zajistí stejnou hmotnou a kulturní úroveň účastníků do doby, než bude jejich manželství rozvedeno. Splatnost výživného byla stanovena vždy do každého 15 dne v měsíci předem, počínaje dnem 13. 11. 2023.24. Vzhledem ke skutečnosti, že podle citovaného ustanovení § 922 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, pouze za období od 10. 11. 2023 do 12. 11. 2023 byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.25. Za období od 13. 11. 2023 do 31. 3. 2024 pak vznikl žalovanému na výživném pro žalobkyni dluh ve výši celkem 23.000 Kč. Jedná se o výživné, které již mělo být žalobkyni poskytnuto a soud proto uložil žalovanému dluh uhradit jednorázově, a to s ohledem na výši dluhu a aktuální finanční situaci žalovaného v delší 30denní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) tak, aby měl určitý časový prostor na zajištění uvedené částky.26. Z uvedeného je patrné, že soud neakceptoval některé další námitky žalovaného prezentované v průběhu řízení. Předně nelze brát v neprospěch žalobkyně skutečnost, že využívá společnou nemovitost účastníků vč. společného vybavení, neboť si také sama hradí náklady s tím spojené. Pokud pak jde o průběh rozvodových řízení, kdy podle žalovaného docházelo ze strany žalobkyně k maření jednání, nelze přehlédnout, že prvně vedené řízení zahájené na návrh žalovaného bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu samotným žalovaným (tedy na základě jeho rozhodnutí). Návrh na přiznání výživného manželky pak byl žalobkyní podán v podstatě až před ukončením řízení před soudem I. stupně o druhém návrhu žalovaného na rozvod manželství. Nelze tedy bez dalšího dovodit, že by žalobkyně nějakým způsobem zneužila situace na úkor žalovaného nebo, že by přiznání výživného bylo v daném případě v rozporu s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani podání odvolání proti rozvodovému rozsudku žalobkyní, když žalobkyně pouze vykonává své procesní právo.27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (její neúspěch za dva kalendářní dny soud považuje za zcela nepatrný), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29.400 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300.000 Kč sestávající z částky 9.500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci a účast u dvou jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Za písemné vyjádření ze dne 8. 2. 2024 soud odměnu nepřiznal, neboť je nepovažuje za účelné. Ve vyjádření nebyly uvedeny žádné zásadní či nové skutečnosti, na které by bylo nutné reagovat v rámci přípravy jednání např. zajištěním dalších důkazů a jde pouze o určitou polemiku s tvrzeními žalovaného po nařízení ústního jednání, kterou bylo lze učinit až v průběhu tohoto jednání.28. Nakonec soud žalovanému podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil zaplatit soudní poplatek z žaloby, neboť žalobkyně byla od jeho placení osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. c)) a poplatková povinnost tak přešla na neúspěšného žalovaného. Soudní poplatek ze základu 300.000 Kč (§ 6 odst. 3) činí podle položky 7 sazebníku částku 3.000 Kč.