6 C 3/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 31. 8. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 35.024,47 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15.859,95 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 38.676 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 19.076,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrokem 19,98 % ročně z částky 19.076,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, dále částky 12.902,57 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.848,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 15.274,36 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 7.027,54 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrokem 21 % ročně z částky 7.027,54 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a konečně zaplacení částky 10.825,96 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.397,21 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12.816,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5.896,49 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 7,05 % a s úrokem 21 % ročně z částky 5.896,49 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota], přičemž předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel půjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 20.900 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.192 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4.750 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.958 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 765 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 9. 2013. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 15. 3. 2013. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 10.875,53 Kč. Dále byla mezi předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota], na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 13.000 Kč v hotovosti a žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně částku ve výši 10.868 Kč (úroky ve výši 1.660 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně, odměna za administrativní zpracování půjčky ve výši 2.470 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.738 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 398 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 7. 2013. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 15. 3. 2013 a do postoupení pohledávek uhradil celkem částku 10.965,43 Kč. Nakonec byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena dne [datum] smlouva o půjčce č. [hodnota] na částku 16.000 Kč a žalovaný se v té souvislosti zavázal zaplatit částku ve výši 13.376 Kč (úroky ve výši 2.043 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně, odměna za administrativní zpracování půjčky ve výši 3.040 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.293 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 4. 2013. Do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem částku 18.550,04 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

3. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o půjčce, uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným dne [datum] pod č. [hodnota], soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku vrátit a dále zaplatit poplatek 20.900 Kč sestávající z úroku 3.192 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní činnost 4.750 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.958 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 765 Kč. Dále byla mezi týmiž stranami dne 18. 5. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota], na částku 13.000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta v hotovosti a žalovaný se zavázal půjčku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 10.868 Kč (úroky 1.660 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně, odměna za administrativní činnost 2.470 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6.738 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 398 Kč. Nakonec byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena dne [datum] smlouva o půjčce č. [hodnota] na částku 16.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit dále poplatek 13.376 Kč (úroky 2.043 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,00 % ročně, odměna za administrativní činnost 3.040 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8.293 Kč), to vše v 60 týdenních splátkách po 490 Kč.

6. Z přehledů plateb žalovaným, předložených žalobkyní, bylo zjištěno (v souladu s tvrzením žalobkyně), že žalovaný dosud uhradil z titulu smlouvy o půjčce č. [hodnota] celkem částku 10.875,53 Kč, z titulu smlouvy o půjčce č. [hodnota] částku 10.965,43 Kč a u titulu smlouvy o půjčce č. [hodnota] celkem částku 18.550,04 Kč. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal jiné platby.

7. Z výzvy žalobkyně ze dne 30. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných částek z předmětných smluv o půjčce, a to ve lhůtě do 14. 8. 2024. Podle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 30. 7. 2024.

8. K charakteru smluv nutno dodat, že mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle § 9 odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

9. Žalobkyně potom v průběhu řízení k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila příslušné zákaznické karty ze dne 22. 2. 2012, 18. 5. 2012 a 2. 8. 2012. Z těchto zákaznických karet pak soud zjistil, že žalovaný mj. uvedl své poměry tak, že žije s rodiči, nemá vyživovacích povinností, půjčku potřebuje na neočekávané výdaje a je OSVČ s příjmem 17.350 Kč – 19.953 Kč. Dále žalovaný uváděl výdaje na bydlení 3.000 Kč měsíčně na domácnost 3.000 Kč – 4.000 Kč a splátky půjček 3.060 Kč – 5.020 Kč. Poměry žalovaného měly být ověřeny zejm. živnostenským listem, fakturami či výpisem z účtu, nájemní smlouvou a dokladem SIPO. Tyto další doklady však již žalobkyně nepředložila a ani jiné důkazy k posuzování úvěruschopnosti žalovaného nenabídla.

10. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud považuje za nedostatečný, resp. neprůkazný. Zákaznické karty žalovaného dokládají pouze informace sdělené jednostranně žalovaným, avšak k těmto již nebyly v průběhu řízení doloženy žádné dokumenty, prostřednictvím kterých měly být takto sdělené údaje ověřovány. To se týká jak dokladů o příjmech žalovaného, tak dokladů o některých jeho pravidelných výdajích. Ani soud pak nemohl zjistit, zda a jakým způsobem předchůdce žalobkyně skutečně poměry žalovaného ověřoval a s jakým výsledkem. Pokud je v zákaznických kartách např. uvedeno, že žalovaný ke svým příjmům předložil blíže nespecifikovanou fakturaci, jen na základě této nelze usuzovat jaké byly skutečně jeho výdělkové poměry, neboť je zpravidla potřeba brát v úvahu i výdaje potřebné k dosažení příjmů. Podobně je otázkou, zda byly ověřovány i pravidelné výdaje žalovaného, kdy měly být předloženy doklady SIPO, v nichž některé výdaje nemusely být uvedeny, dále v jaké výši měl další závazky, zda byly ověřeny dostupné registry (exekuce, insolvence, závazky) apod. Předchůdce žalobkyně se tedy podle obsahu spisu spokojil jen s údaji od žalovaného, které dále neověřoval.

11. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“), kdy i podle odstavce 3 výše citovaného ustanovení je povinností spotřebitel poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006).

12. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192/2014).

13. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

14. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů či výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údajů, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V posuzované věci byly navíc zjištěny určité rizikové faktory na straně žalovaného, zejm. další dluhy. O to měla být činnost předchůdkyně žalobkyně při ověřování údajů o žalovaném pečlivější.

15. Již na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovaný byl sice dotazován na svoje poměry, příjmy a pravidelné výdaje, nebylo však prokázáno jejich ověřování v potřebném rozsahu.

16. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat. K této otázce soud pro stručnost odkazuje na shodný závěr Nejvyššího soudu ČR v jeho rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, který uzavřel, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.

17. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo lze žalobou uplatněné nároky podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že ke vzniku bezdůvodného obohacení a tím ke vzniku dluhu, který je předmětem řízení, došlo před účinností zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vycházel soud v dalším z ustanovení 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) - § 3028 odst. 3 o. z.

18. Podle § 451 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

19. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily. Jedná se o synallagmatický vztah a plnili-li si obě strany vzájemně v penězích, soud provede vzájemné započtení těchto plnění (a po takovém zúčtování těchto plnění uloží povinnost vrátit rozdíl, je-li kladný, žalovanému).

20. V dané věci soud vycházel z přehledů plateb žalovaného vyhotovených žalobkyní, o nichž nebyl důvod pochybovat, z nichž vyplývá, že žalovaný dosud uhradil na prvně uvedenou půjčku ve výši 25.000 Kč částku 10.875,53 Kč, na druhou půjčku ve výši 13.000 Kč částku 10.965,43 Kč a na straně žalovaného tedy ke dni rozhodnutí soudu trvá obohacení v částce 16.168,04 Kč. V tomto rozsahu soud proto žalobě vyhověl. Na poslední půjčku ve výši 16.000 Kč žalovaný dosud zaplatil částku 18.550,04 Kč a z tohoto titulu již nedluží ničeho.

21. Vedle výše přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, kdy počátek prodlení žalovaného soud odvozuje od výzvy žalobkyně ze dne 30. 7. 2024 a tam uvedené lhůty k zaplacení do 14. 8. 2024 (podle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 30. 7. 2024). Vzhledem k tomu, že u nároků z bezdůvodného obohacení není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, je vázána na výzvu věřitele - § 1958 o. z. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Je třeba dodat, že předchůdce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dluhu i v dřívějším oznámení o postoupení pohledávek, toto však bylo žalovanému doručováno na adresu [adresa], která se z obsahu spisu jako adresa bydliště žalovaného nepodává a soud proto nemohl považovat oznámení za doručené.

22. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. úroků či poplatků přiznat.

23. K zaplacení přiznané částky byla žalované stanovena obecná třídenní lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

24. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní ani některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne [datum] a oznámením původního věřitele o postoupení pohledávek z téhož dne adresovaným žalovanému. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a došlo tak k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.