Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

8 C 142/2024

Soud: Okresní soud v ProstějověDatum rozhodnutí: 5. 9. 2024Č. j.: 8 C 142/2024-95Samosoudkyně: JUDr. Dana MalechováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 11. 11. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSPV:2024:8.C.142.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (13) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26.086,36 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 10.480,04 Kč, úroku ve výši 3.624,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 4.440,65 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 36.566,40 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 36.566,40 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1.529 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 18. 12. 2023 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne [datum] do úvěrového limitu 28.000 Kč, který byl navýšen dodatkem smlouvy ze dne [datum] na částku 32.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil smluvní podmínky, zejména splatit poskytnutý kontokorent ve lhůtě jednoho roku od prvního čerpání, bylo přistoupeno k zesplatnění pohledávky ke dni 1. 3. 2023. Žalobce požadoval úhradu jistiny ve výši 36.566,40 Kč, úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.

3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Žalobce se zavázal smlouvou o kontokorentním úvěru poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 28.000 Kč k účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal splatit celý vyčerpaný úvěr včetně úroků a poplatků ve lhůtě do [datum], resp. do 1 roku ode dne, kdy po úplném splacení bude úvěr znovu čerpán. Podle dodatku ke smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne [datum] se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 32.000 Kč k účtu č. [č. účtu] za nezměněných podmínek.

5. Podle výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] za období od 1. 1. 2022 do 1. 6. 2023 a z vyjádření žalobce bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši celkem 217.896,96 Kč a uhradil celkem částku 191.810,60 Kč.

6. Při uzavírání smlouvy o kontokorentním úvěru dne [datum] žalobce disponoval informacemi o žalovaném z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum], podle kterých byl žalovaný zaměstnán s příjmem 22.691 Kč měsíčně na dobu určitou do 30. 8. 2019, neměl jiné příjmy a podle žádosti neměl žádné výdaje. Při uzavírání dodatku ke smlouvě o kontokorentním úvěru dne [datum] žalobce zjistil, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, neměl záznam o exekučním řízení a prověřil splátkovou morálku žalovaného bez zjištění výsledku. Žalobce dále stanovil na základě interních informací životní výdaje žalovaného ve výši 6.465 Kč, přihlédl ke dvěma dalším úvěrům poskytnutými rovněž žalobcem a dospěl k závěru, že příjmy žalovaného jsou dostatečné pro poskytnutí dalšího úvěru. Z výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 11. 2019 do 31. 1. 2020 bylo zjištěno, že v měsíci listopadu byly příjmy a výdaje žalovaného téměř vyrovnané a v následujících dvou měsících výdaje přesahovaly příjmy.

7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

14. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

15. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.

16. V daném případě bylo z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobce neučinil dostatečně pečlivé šetření o aktuální majetkové situaci dlužníka. Žalobce při uzavírání smlouvy ani jejího dodatku nedisponoval informacemi o aktuální výši příjmů žalovaného z pracovního poměru, který byl sjednán na dobu určitou, neboť žádost o poskytnutí úvěrového produktu byla zpracována 8 měsíců před uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum]. Žalobce rovněž nezkoumal jaké další dluhy žalovaného zatěžují a neměl zjištěnou a doloženou skutečnou výši výdajů žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná.

17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním finančních prostředků částku 217.896,96 Kč a uhradil 191.810,60 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 26.086,36 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění (poplatků, úroků, úroků z prodlení) nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka po uplynutí lhůty k plnění podle dohody účastníků nebo určené soudem. V daném případě nebylo soudem zjištěno, že není v možnostech žalovaného dluh uhradit v zákonné lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a lhůta k plnění byla proto určena právě podle tohoto ustanovení.

18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 71 % (26.086,36 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 29 % (10.480,04 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 42 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalovanému výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.463 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 1.500 Kč /3x500 Kč, § 7, 11 odst. 1, § 14b odst. 1 písm. c), bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb./, náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč /3 x 100 Kč, podle § 13 odst.4, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb./ a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 378 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady řízení žalobce činí částku 3.641 Kč, z toho 42 % odpovídá částce 1.529 Kč. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací