8 C 210/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 6. 2025 se žalobce domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným dne [datum]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěrový rámec do 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet splátkami ve výši 3,2 % měsíčně z nesplaceného úvěru. Žalovaný však dohodnuté splátky řádně a včas nehradil. Dluh se stal na základě smluvních podmínek splatný dne 10. 6. 2024. Žalobce uvedl, že žalovaný vyčerpal celkem 116.933,10 Kč a uhradil celkem 132.437,12 Kč. Žalobce požadoval zaplacení částky 34.559,82 Kč s příslušenstvím. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.

3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným bylo zjištěno, že se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr z kartového účtu [č. účtu] do výše 50.000 Kč. Žalovaný se mimo jiné zavázal k úhradě měsíčních splátek ve výši 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % úroků z úvěru a poplatků vyúčtovaných za minulý měsíc.

5. Z výpisu z kartového účtu č. [č. účtu], z transakční historie úvěrového účtu a sdělení žalobce bylo zjištěno, že žalovaný postupně vyčerpal od 29. 3. 2020 do 2. 2. 2021 celkem částku 116.933,10 Kč a uhradil celkem částku 132.437,12 Kč.

6. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že při uzavírání smlouvy o úvěru s žalovaným právní předchůdce disponoval informacemi o žalovaném podle pohybů na jeho účtu č. [č. účtu], podle kterých byl žalovaný zaměstnán s příjmem 39.714 Kč. Výdaje žalovaného tvořily splátky úvěru ve výši 9.326 Kč, 5.997 Kč a 4.093 Kč. Právní předchůdce žalobce stanovil náklady žalovaného ve výši 7.047 Kč. Ověření majetkové situace žalovaného žalobce provedl z účtu žalovaného, insolvenčního rejstříku, z registru CBCB a z interní evidence klientů.

7. Z výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] bylo zjištěno, že za období od 1. 2. 2020 do 29. 2. 2020 činily příjmy žalovaného 78.327 Kč a výdaje 79.781 Kč. Část příjmu tvořila částka 40.127 Kč od společnosti , právnická osoba8. Z téhož výpisu bylo zjištěno, že za období od 1. 1. 2020 do 31. 1. 2020 činily příjmy žalovaného ve výši 81.324 Kč a výdaje 84.309,06 Kč. Část příjmu tvořila částka 39.987 Kč od společnosti , právnická osoba9. Z téhož výpisu bylo zjištěno, že za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019 činily příjmy žalovaného 65.580 Kč a výdaje 65.203,13 Kč. Část příjmu tvořila částka 39.980 Kč od společnosti , právnická osoba10. Z téhož výpisu bylo zjištěno, že za období od 1. 11. 2019 do 30. 11. 2019 činily příjmy žalovaného 84.627 Kč a výdaje 101.262,20 Kč. Část příjmu tvořila částka 39.980 Kč od společnosti , právnická osoba11. Z téhož výpisu bylo zjištěno, že za období od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2019 činily příjmy žalovaného 86.565 Kč a výdaje 75.212,14 Kč. Část příjmu tvořila částka 39.965 Kč od společnosti , právnická osoba12. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, bylo zjištěno, že v období od [datum] do [datum] byl jejím jediným jednatelem a společníkem žalovaný. Společnost byla z obchodního rejstříku vymazána ke dni [datum] v důsledku zrušení bez likvidace.13. Z dohody o úplatě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce a žalobce uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek dne [datum], na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.14. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.20. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“23. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“24. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.25. V daném případě bylo z provedených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce neprovedl dostatečně pečlivé šetření o aktuální majetkové situaci dlužníka a z údajů, kterými disponoval, učinil nesprávné závěry. O příjmech a výdajích žalovaného, zejména jejich skladbě věřitel neměl dostatečný informační podklad, když se spokojil s informacemi získanými z účtu, který pro žalovaného vedl, avšak již nezjišťoval jejich skutečný rozsah. I z pohybů na účtu bylo však v době 5 měsíců před poskytnutím úvěru zřejmé, že výše výdajů téměř přesně odpovídala příjmům. Samotné příjmy žalobce podrobněji nezkoumal, přestože skutečné příjmy na účtu přesahovaly věřitelem zjištěný pravidelný měsíční příjem žalovaného téměř dvojnásobně. Věřitel tak zjevně nedisponoval informacemi o výši, pravidelnosti a spolehlivosti příjmů žalovaného. Nadto příjem žalovaného tvořila mzda žalovaného ve společnosti, ve které působil jako jediný společník a jednatel. Věřitel poskytl žalovanému úvěrové prostředky v období od 29.3.2020 do 2.2.2021 opakovaně. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná.26. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 116.932,10 Kč a uhradil 132.437,12 Kč. Žalovaný svou povinnost k úhradě bezdůvodného obohacení již splnil a žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.