Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 420,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 420,57 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, částku 1.659,10 Kč a částku 4.274,88 Kč, to vše ve splátkách po 660 Kč měsíčně, ke každému 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že v případě neuhrazení kterékoliv ze splatných splátek, stává se splatný celý dluh.
II. Žaloba na zaplacení částky 9.345,39 Kč, úroku z prodlení ve výši 354,29 Kč, úroku ve výši 179,71 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11.004,49 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 5,9 % ročně z částky 8.904,49 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, částky 2.100 Kč, úroku z prodlení ve výši 285,99 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6.374,88 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 4.274,88 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 26. 6. 2025 domáhal vůči žalované peněžitého plnění ze smlouvy o bankovních produktech a službách dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce [název banky] vedl pro žalovanou běžný účet č. [č. účtu]. Žalovaná se dostala na svém účtu do nepovoleného zůstatku ve výši 420,57 Kč ke dni 4. 9. 2024, který přes výzvu neuhradila.
2. Dále se žalobce domáhal vůči žalované peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru – [název] půjčka ze dne [datum], podle které právní předchůdce žalobce [název banky] poskytl žalované úvěr ve výši 40.000 Kč z úvěrového účtu [č. účtu]. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila smluvní podmínky, zejména splácet měsíční splátky v dohodnuté výši, bylo přistoupeno k ukončení smlouvy ke dni 21. 10. 2024. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 38.340,90 Kč. Žalobce požadoval po žalované úhradu částky 11.004,49 Kč, úrok a úrok z prodlení.
3. Dále se žalobce domáhal vůči žalované peněžitého plnění ze smlouvy o poskytování kontokorentního úvěru [název] k běžnému účtu, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce [název banky] s žalovanou dne [datum]. Podle této smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 5.000 Kč. Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že překročila povolený úvěrový limit. Právní předchůdce žalobce proto žalované poskytování kontokorentního úvěru zrušil a dluh ve výši 4.940,45 Kč zesplatnil (převedl na jiný úvěrový účet) ke dni 11. 4. 2024. Žalovaná na svůj dluh poté uhradila 665,70 Kč.
4. Všechny nároky za žalovanou byly na žalobce postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.
6. Ve věci se dne [datum] a dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v její nepřítomnosti a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:
7. Smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne [datum] se právní předchůdce žalobce zavázal pro žalovanou vést běžný účet č. [č. účtu]. Z výpisu z uvedeného běžného účtu bylo zjištěno, že ke dni 29. 11. 2024 činil záporný zůstatek na účtu 420,57 Kč. Žalovaná byla vyzvána výzvou ze dne 3. 6. 2025 k úhradě dlužné částky do 18. 6. 2025.
8. Ze smlouvy o úvěru [název] půjčka uzavřené dne [datum] mezi [název banky] a žalovanou bylo zjištěno, že se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr z úvěrového účtu [č. účtu] ve výši 40.000 Kč na účet č. [č. účtu] vedený na jméno žalované. Žalovaná se mimo jiné zavázala k úhradě měsíčních splátek ve výši 661,03 Kč po dobu 72 měsíců.
9. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] bylo zjištěno, že úvěr byl žalované poskytnut dne [datum] a žalovaná uhradila na úvěrový účet celkem částku 38.340,90 Kč.
10. Při uzavírání smlouvy o úvěru [název] půjčka dne [datum] žalobce disponoval informacemi o žalované z žádosti žalované, podle které byla žalovaná zaměstnána s průměrným měsíčním příjmem za 3 měsíce 18.596 Kč. Podle údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr byla žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou, žila ve vlastním bydlení, v domácnosti s příjmem 30.000 Kč a měla 1 vyživovací povinnost. Žalovaná neměla žádné nezbytné výdaje (uvedla 0 Kč) a nehradila žádné splátky. Podle interních údajů věřitele žalovaná splácela dluh splátkami ve výši 622,87 Kč a 50 Kč.
11. Podle listiny Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne[Anonymizováno] [datum] se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnou k běžnému účtu č. [č. účtu] povolený debetní zůstatek [název] do částky 5.000 Kč.
12. Podle výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno žalované za období od [datum] do 15. 8. 2024 a z vyjádření žalobce bylo zjištěno, že ke dni zrušení povoleného debetu žalovaná čerpala úvěr ve výši 4.940,45 Kč a uhradila celkem částku 665,57 Kč.
13. Z listin předložených žalobcem (žádost o úvěr, náhled do registru, výpis z účtu, formulář pro standardní informace) při uzavírání smlouvy o povoleném debetu ze dne [datum] právní předchůdce žalobce nezkoumal schopnost žalované úvěr splácet.
14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [název banky] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobce.
15. Podle § 2662 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.
16. Podle § 2668 o.z., zanikne-li závazek, vypořádá ten, kdo vede účet, bez zbytečného odkladu pohledávky a dluhy týkající se účtu, zejména provede převody peněžních prostředků z účtu uskutečněné prostřednictvím platebních prostředků a šeků použitých do dne zániku závazku, účet zruší a zůstatek peněžních prostředků vyplatí majiteli účtu.
17. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce vedl pro žalovanou účet, který byl zrušen ke dni 29. 11. 2024 se záporným zůstatkem ve výši 420,57 Kč, soud žalobě v této části vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o.z.
18. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
22. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“
25. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
26. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.
27. V daném případě bylo z provedených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce neučinil dostatečně pečlivé šetření o aktuální majetkové situaci dlužníka. Právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o povoleném debetu dne [datum], na který se vztahuje úprava spotřebitelských úvěrů podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, nezkoumal údaje o majetkové situaci dlužníka a nepožadoval jejich doložení. Právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru dne [datum] nezjišťoval všechny podstatné skutečnosti, nepožadoval doložení skutečné výše příjmů žalované, případně její domácnosti a rovněž neměl zjištěnou a doloženou skutečnou výši výdajů žalované, neboť se spokojil s informací, že žalovaná má příjem 18.596 Kč a nemá žádné výdaje než na splátky úvěru ve výši 672,87 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly v obou případech nedostatečné a smlouvy o úvěru jsou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatné.
28. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě by mohlo být vyhověno v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijala žalovaná jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná celkem přijala 40.000 Kč a[Anonymizováno] 4.940,45 Kč a uhradila celkem 38.340,40 Kč a 665,57 Kč. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 1.659,10 Kč a 4.274,88 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta.
29. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny ve lhůtě, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve poté, co nastane splatnost dluhu, která je odvislá od osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalovaného.
30. V daném případě bylo soudem zjištěno, že byla dohodnuta splatnost dluhu (úvěru ve výši 40.000 Kč) ve splátkách po 661,03 Kč. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyly zjištěny aktuální majetkové a výdělkové poměry žalované a žalovaná na svůj dluh po podání žaloby ničeho neuhradila, soud stanovil povinnost žalované hradit dluh ve splátkách po 660 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.
31. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy převážně úspěšnému žalované žádné náklady řízení nevznikly.