Výrok
I. Žaloba na zaplacení částky 47.472 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 62.380 Kč ve výši 15 % ročně od 23. 6. 2023 do 13. 7. 2023 ve výši 538,44 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 58.372 Kč ve výši 15 % ročně od[Anonymizováno] 14. 7. 2023 do 2. 11. 2023 ve výši 2.686,88 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 54.272 Kč ve výši 15 % ročně od 3. 11. 2023 do 20. 11. 2023 ve výši 401,40 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 51.272 Kč ve výši 15 % ročně od 21. 11. 2023 do 16. 1. 2024 ve výši 1.200,99 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 47.472 Kč ve výši 15 % ročně od 17. 1. 2024 do zaplacení, částky 27.006 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 50.231,31 Kč od 23. 6. 2023 do 15. 8. 2023 ve výši 4.679,10 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 50.231,31 Kč od 16. 8. 2023 do 2. 11. 2023 ve výši 1.519,96 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 49.078,87 Kč od 3. 11. 2023 do 20. 11. 2023 ve výši 338,40 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 46.078,87 Kč od 21. 11. 2023 do 16. 1. 2024 ve výši 1.006,05 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 42.278,87 Kč od 17. 1. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2023 dosáhne částky 202.348 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 17. 2. 2025 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené pod č. [hodnota]. Podle smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci vrátit v 48 měsíčních splátkách po 4.004 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a včas a podle smlouvy se dluh stal celý splatný ke dni 21. 6. 2023. Do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 96.922 Kč. Žalobce proto požadoval kromě dohodnutých splátek i úhradu smluvní pokuty a dalších dohodnutých poplatků. Žalobce uvedl, že řádně zkoumal schopnost žalovaného hradit úvěr.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.
3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvou formulářového charakteru pod č. [hodnota]. Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč převodem na účet žalovaného a žalovaný se zavázal mimo jiné uhradit 48 měsíčních splátek po 4.004 Kč. Podle dokladu o vyplacení úvěru žalobce na účet žalovaného č. [č. účtu] úvěr ve výši 60.000 Kč dne [datum] poskytnul.
5. Z karty klienta ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na smlouvu celkem 96.992 Kč.
6. Při uzavírání smlouvy o úvěru byly žalobci známy následující skutečnosti: Podle listiny Hodnocení klienta ze dne [datum] žalovaný uvedl své identifikační a korespondenční údaje, dále údaje o výši příjmů (23.080 Kč mzda) a výši výdajů (8.767 Kč, z toho na bydlení 2.650 Kč, na splátky úvěru u žalobce 2.257 Kč). Podle výpisu ze systému SOLUS neměl žalovaný evidovány žádné dlužné splátky a podle výpisu informací ze systému NRKI měl žalovaný skóre (příznak) stanoven na hodnotu 424 s dodatkem, že jde o „nejlepší segment klientů“. Žalobce ověřil informace poskytnuté žalovaným z výpisu z účtu žalovaného za období od 6.8.2020 do 5.9.2020, z přehledu příjmových transakcí a z občanského průkazu. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že v uvedeném období žalovaný splácel úvěr pod č. [hodnota] ve výši 450,19 Kč, pod č. [hodnota] ve výši 450,19 Kč a pod č. [hodnota] ve výši 5.228 Kč. Dále žalovaný čerpal úvěr pod č. [hodnota] ve výši 3.000 Kč od [právnická osoba]. Žalovaný zjevně využíval možnosti povoleného debetu v podobě kontokorentního úvěru, neboť hradil úroky a poplatky za poskytnuté bankovní služby. Z výpisu z účtu za uvedené období je zřejmé, že výdaje žalovaného (41.867,52 kč) výrazně přesahovaly jeho příjmy (23.169,79 Kč) a zůstatek na účtu ke konci uvedeného období činil – 9.051,30 Kč. Z přehledu příjmových transakcí bylo zjištěno, že příjem žalovaného se v období od 3/2021 do 6/2021 pohyboval mezi částkou 21.576 Kč až 24.740 Kč.
7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění k datu uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem podle platného zákona č. 257/2016 Sb. ve znění ke dni uzavření smlouvy, je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.
16. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že schopnost žalovaného úvěr splácet před poskytnutím úvěru žalobce posuzoval, avšak dospěl k nesprávným závěrům. Žalovaný byl v situaci, kdy jeho měsíční výdaje výrazně (téměř dvounásobně) přesahovaly jeho měsíční běžné příjmy (za období od 3/2021 do 6/2021), současně splácel nejméně 4 úvěry a další úvěr aktuálně čerpal. Žalobce nadto spoléhal v otázce výdajů žalovaného na informace od žalovaného a kategorii výdajů na bydlení žádným způsobem neověřoval. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, C-679/18 absolutně neplatná.
17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě by bylo možné vyhovět v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal částku 60.000 Kč, která mu byla poukázána na jeho účet dne [datum] a uhradil poté celkem 96.992 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný bezdůvodné obohacení, které získal plněním bez právního důvodu, žalobci již v celém rozsahu vrátil, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
18. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.