Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 35.187 Kč, ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně, ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že v případě neuhrazení splatné splátky, stává se splatný celý dluh.
II. Žaloba na zaplacení částky 40.064 Kč, úroku z prodlení ve výši 9.828,66 Kč, úroku ve výši 4.859,51 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38.308,85 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 38.308,85 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2024 se žalobce domáhal vůči žalované peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované 40.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutým úvěrem úroky a poplatky ve splátkách, které však řádně nehradila a úvěr se proto stal splatným ke dni 29. 10. 2022. Žalobce uvedl, že žalovaná uhradila na uvedenou smlouvu 4.813 Kč. Žalobce požadoval zaplacení částky 75.251 Kč s příslušenstvím. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalobce souhlasil s úhradou dluhu ve splátkách v minimální výši 4.200 Kč.
2. Žalovaná (dále jen „žalovaný“) namítla neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 spotřebitelského zákona, když věřitel nezkoumal její schopnost dluh splnit a požádala o možnost uhradit dluh tvořený jistinou úvěru ve splátkách pro své aktuální osobní a majetkové poměry. Uvedla, že má vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, kterým přispívá částkou 3.000 Kč měsíčně a její příjem tvoří rodičovský příspěvek ve výši 8.000 Kč, jehož výplata končí v červenci 2025. Poté žalovaná plánuje nastoupit do zaměstnání. K okolnostem sjednání smlouvy uvedla, že pokud uvedla v kartě zákazníka příjem, jednalo se o příjem partnera a její výdaje s obchodní zástupkyní věřitele vůbec neprojednávaly.
3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl převodem na účet žalovaného č. [č. účtu] částku 40.000 Kč.
5. Ke dni uzavření smlouvy právní předchůdce disponoval informacemi o žalovaném v tomto rozsahu a z níže uvedených zdrojů: S žalovaným byla sepsána žádost o úvěr téhož dne jako smlouva o úvěru. Podle této listiny žalovaný poskytl své osobní údaje, jméno, bydliště, údaje o dokladech totožnosti a telefonní kontakt. Dále uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, neměl vyživovací povinnost a příjem tvořil invalidní důchod ve výši 8.724 Kč. Další příjem domácnosti tvořila částka 19.000 Kč a celkové výdaje 2.000 Kč. Žalovaný prohlásil, že nemá jiný úvěr. Údaje od žalovaného byly zástupcem věřitele ověřeny podle výměru důchodu.
6. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byl nárok vůči žalovanému postoupen z původního věřitele na žalobce.
7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění k datu uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku – dále je „o.z.“, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by taková objektivizující šetření v dostatečném rozsahu učinil. Právní předchůdce nezjišťoval v dlužnických registrech případné dluhové zatížení žalovaného a spokojil se s neověřenými údaji o celkových příjmech jeho domácnosti o výdajích žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, C-679/18 absolutně neplatná.
16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 40.000 Kč. Žalovaný postupně uhradil celkem 4.813 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 35.187 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta.
17. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny ve lhůtě, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve poté, co nastane splatnost dluhu, která je odvislá od osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalovaného.
18. V daném případě nebyly soudem zjištěny okolnosti odůvodňující rozhodnutí o dřívějším plnění, když žalovaný svůj dluh po podání žaloby ničeho neuhradil a ani nedisponoval příjmem, který by umožňoval dřívější úhradu dlužné částky. Soud současně vyhověl žádosti žalovaného a stanovil lhůtu pro plnění dlužné částky delší, než je uvedena v § 160 odst. 1 o.s.ř. (tři dny od právní moci rozsudku). Žádosti soud vyhověl s ohledem na majetkové a osobní poměry žalovaného, na základě kterých není schopen uhradit celou částku najednou a současně je důvodné očekávat, že bude stanovené splátky pravidelně hradit, když nárok nečinil sporným a projevil vůli dluh uhradit dobrovolně. Pokud by stanovené splátky nebyly řádně hrazeny, stane se splatnou celá dlužná částka.
19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byl převážně úspěšný žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly a soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.