Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.683 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 9.129 Kč, úroku z prodlení ve výši 173,01 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19.812 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 12. 11. 2024 domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Na základě této smlouvy bylo žalované poskytnuto 15.000 Kč převodem na její účet na 24 měsíců za dohodnuté poplatky. Žalovaná však neplnila dohodnuté splátky a dluh se stal splatným ke dni 6. 9. 2024. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 4.317 Kč. Žalobce proto požadoval kromě dlužné jistiny s příslušenstvím i úhradu dlužných poplatků a smluvní pokuty. Žalobce uvedl, že řádně zkoumal schopnost žalované hradit úvěr.
2. Žalovaná (dále „žalovaný“) se k žalobě nevyjádřila, neuvedla žádná tvrzení a nenavrhla žádné důkazy, přestože jí žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.
3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru pod č. [hodnota]. Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč převodem na účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami v proměnlivé výši po dobu 24 měsíců spolu s dohodnutými poplatky. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že uvedená částka byla poukázána na účet žalovaného č. [č. účtu] k variabilnímu symbolu č. [var. symbol] dne [datum]. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný uhradil částku 3.975 Kč.
5. Podle listin předložených žalobcem (potvrzení o provedení ověření bonity klienta, zpráva národního registru klientských informací) disponoval žalobce před poskytnutím úvěru identifikačními, kontaktními a osobními údaji žalovaného zjištěnými z jeho žádosti o úvěr. Žalobce vycházel z informací o zdroji příjmu žalovaného ve výši 26.000 Kč a příjmech v jeho domácnosti ve výši 70.000 Kč bez bližší specifikace. Žalovaný neměl vyživovací povinnost a splácel jiný dluh ve výši 14.000 Kč měsíčně. Jiné výdaje nebyly zjišťovány. Žalobce nepožadoval doložení poskytnutých údajů. Žalobce dále zjistil, že žalovaný není evidován v registrech dlužníků ISIR a NRKI.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).
9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba není důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona o spotřebitelském úvěru., však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.
15. Takto věřitel měl zkoumat a objektivně ověřovat výši tvrzených příjmů a zejména výdajů, což v daném případě učinil pouze částečně tím, že spoléhal na informace získané od žalovaného a informace z oslovených registrů. Žalobce v této souvislosti měl učinit další úkony za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, např. zjistit výši výdajů žalovaného a požadovat doložení jak příjmů, tak výdajů žalovaného. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že úkony směřující ze strany věřitele k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka jsou nedostatečné a smlouva o úvěru je v důsledku toho neplatná.
16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním úvěru 15.000 Kč a uhradil 4.317 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 10.683 Kč.
17. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny ve lhůtě, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve poté, co nastane splatnost dluhu, která je odvislá od osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalovaného. V daném případě nebyly soudem zjištěny okolnosti odůvodňující rozhodnutí o dřívějším plnění, když žalovaný svůj dluh po podání žaloby ničeho neuhradil. Současně nebylo v řízení zjištěno, že není v možnostech žalovaného dluh uhradit v zákonné lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a lhůta k plnění byla proto určena právě podle tohoto ustanovení.
18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků téměř shodný a soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.