9 C 204/2024

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 11. 1. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze dvou smluv o úvěru uzavřených mezi společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Tvrdila, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit celkovou částku 55 776 Kč sestávající z poskytnutého úvěru ve výši 30 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru v pevné výši 1 522 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 400 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč se splatností poslední splátky dne 19. 5. 2023. Žalovaná uhradila jen 4 000 Kč dne 20. 3. 2022. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 27 948,46 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 321,59 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 13 634 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 857,66 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 014,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 13 648,50 Kč (dosud uvedené položky činí v součtu 65 424,50 Kč, tedy částku, kterou žalobkyně uvedla v návrhu jako celkovou hodnotu pohledávky č. 1 bez příslušenství), úroku vyčísleného od 20. 5. 2023 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 1 420,32 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 2 661,67 Kč, úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 27 948,46 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 270,05 Kč (danou součtem dlužné jistiny ve výši 27 948,46 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 321,59 Kč) od 12. 7. 2023 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum]. Dále žalobkyně tvrdila, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit celkovou částku 27 888 Kč sestávající z poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru v pevné výši 761 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč se splatností poslední splátky dne 16. 1. 2023. Žalovaná naposledy hradila částkou 567 Kč dne 19. 3. 2022. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10 855,70 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 402,01 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 725 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 409,72 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 928,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 978,75 Kč (dosud uvedené položky činí v součtu 28 299,75 Kč, tedy částku, kterou žalobkyně uvedla v návrhu jako celkovou hodnotu pohledávky č. 2 bez příslušenství), úroku vyčísleného od 17. 1. 2023 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 742,41 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 1 324,82 Kč, úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 855,70 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 257,71 Kč (danou součtem dlužné jistiny ve výši 10 855,70 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 402,01 Kč) od 12. 7. 2023 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum].

2. Podáním doručeným soudu dne 5. 9. 2024 (č. l. 52-54) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení. Uvedla, že na dluhy ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] žalovaná zaplatila pouze 4 000 Kč dne 20. 3. 2022 a na dluhy ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] celkem 8 567 Kč, konkrétně ve dnech 17. 11. 2021, 22. 12. 2021, 31. 1. 2022 a 28. 2. 2022 vždy částku 2 000 Kč a dne 19. 3. 2022 částku 567 Kč. Doplnila, jak bylo toto plnění žalované započteno na jednotlivé složky dluhu. Vyčíslila smluvní pokutu a přistoupila k částečnému zpětvzetí žaloby co do částky 1 331,27 Kč na smluvní pokutě v souvislosti se smlouvou o úvěru č. [hodnota] a co do částky 2 916,96 Kč na smluvní pokutě v souvislosti se smlouvou o úvěru č. [hodnota].

3. Podáním doručeným soudu dne 26. 2. 2025 (č. l. 66-67) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení k tomu, jak její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením obou smluv o úvěru. Ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] uvedla, že její právní předchůdkyně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla, že je od 1. 4. 2019 zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba], její měsíční příjem je 23 872 Kč, měsíční výdaje 10 601 Kč, bydlí u přítele a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Majetkovou situaci žalované ověřila právní předchůdkyně žalobkyně z potvrzení o výši příjmu a výpisů z bankovního účtu. Obdobná tvrzení uvedla žalobkyně ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. [hodnota]; uvádí pouze odlišnou výši měsíčního příjmu (17 417 Kč) a měsíčních výdajů žalované (9 606 Kč).

4. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 11. 9. 2024 na adresu trvalého pobytu ([adresa žalované]). Zásilka jí byla doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Totéž platí pro předvolání žalované k ústnímu jednání, které jí bylo doručeno fikcí dne 24. 2. 2025.

5. Jednání ve věci se konalo dne [datum]. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované (k tomu viz předchozí odstavec). Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

6. Dle Žádosti o úvěr ze dne [datum] (č. l. 68, 70) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 35 000 Kč. V žádosti je vyplněn údaj o zaměstnavateli žalované ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) a započetí výkonu práce u něj (1. 4. 2019). V části týkající se doložení příjmů je zaškrtnuto pouze potvrzení od zaměstnavatele. Jako měsíční příjem žalované je uvedena částka 23 872 Kč, jako měsíční výdaje částka 10 601 Kč, která má sestávat z výdajů na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč, z výdajů na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 1 000 Kč, ze srážek ze mzdy a výživného ve výši 4 617 Kč a měsíčních splátek stávajících půjček ve výši 3 984 Kč. Postižitelný měsíční příjem žalované má činit 13 271 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaná je vdaná, bydlí u přítele, nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem do 26 let a nemá osobní bankovní účet. K této žádosti se vztahuje Potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] (č. l. 71) vystavené společností [právnická osoba] Dle něj činí průměrný čistý měsíční příjem žalované za posledních 12 měsíců částku 23 456 Kč a za poslední 3 měsíce 23 872 Kč. Z příjmu jsou prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí ve výši 4 617 Kč.

7. Dle Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 14) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou se úvěrující zavázala poskytnout úvěrované neúčelový hotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 55 776 Kč sestávající z poskytnutého úvěru ve výši 30 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru v pevné výši 1 522 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 400 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další (až do úplného splacení) do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Součástí smlouvy je ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky či podmínky, za nichž dojde k zesplatnění celkové dlužné částky. Úvěrovaná (žalovaná) podpisem smlouvy potvrzuje převzetí celkové výše spotřebitelského úvěru (30 000 Kč). Přílohou č. 1 ke smlouvě o úvěru je předpis splátek (č. l. 15); nejedná se však o předpis pro tuto konkrétní smlouvu, nýbrž o informaci o započítávání splátek na jednotlivé složky dluhu při různé výši úvěru a různé splatnosti.

8. Dle Přehledu plnění na úvěr dle úvěrové smlouvy č. [hodnota] (č. l. 9) uhradila žalovaná dne 20. 3. 2022 částku 4 000 Kč.

9. Dle Žádosti o úvěr ze dne [datum] (č. l. 69) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 15 000 Kč. V žádosti je vyplněn údaj o zaměstnavateli žalované ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) a započetí výkonu práce u něj ([datum]). V části týkající se doložení příjmů je zaškrtnuto pouze potvrzení od zaměstnavatele. Jako měsíční příjem žalované je uvedena částka 17 417 Kč, jako měsíční výdaje částka 9 606 Kč, která má sestávat z výdajů na bydlení a energie ve výši 1 500 Kč, z výdajů na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 1 500 Kč, ze srážek ze mzdy a výživného ve výši 4 614 Kč a měsíčních splátek stávajících půjček ve výši 1 992 Kč. Postižitelný měsíční příjem žalované má činit 7 811 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaná je vdaná, bydlí u přítelkyně, nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem do 26 let a nemá osobní bankovní účet. K této žádosti se vztahuje Potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] (č. l. 72) vystavené společností [právnická osoba] Dle něj činí průměrný čistý měsíční příjem žalované za posledních 12 měsíců částku 18 218 Kč a za poslední 3 měsíce 17 417 Kč. Z příjmu jsou prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí ve výši 4 614 Kč.

10. Dle Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 12) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou se úvěrující zavázala poskytnout úvěrované neúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 27 888 Kč sestávající z poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru v pevné výši 761 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další (až do úplného splacení) do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Součástí smlouvy je ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky či podmínky, za nichž dojde k zesplatnění celkové dlužné částky. Úvěrovaná (žalovaná) podpisem smlouvy potvrzuje převzetí celkové výše spotřebitelského úvěru (15 000 Kč). Přílohou č. 1 ke smlouvě o úvěru je předpis splátek (č. l. 13); nejedná se však o předpis pro tuto konkrétní smlouvu, nýbrž o informaci o započítávání splátek na jednotlivé složky dluhu při různé výši úvěru a různé splatnosti.

11. Dle Přehledu plnění na úvěr dle úvěrové smlouvy č. [hodnota] (č. l. 8) uhradila žalovaná celkem 8 567 Kč, konkrétně ve dnech 17. 11. 2021, 22. 12. 2021, 31. 1. 2022 a 28. 2. 2022 vždy částku 2 000 Kč a dne 19. 3. 2022 částku 567 Kč.

12. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (č. l. 22-24) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky za dlužníky uvedenými v Příloze č. 1 (č. l. 26-28). Žalobkyně předložila část této přílohy, v níž jsou uvedeny i pohledávky za žalovanou. Na řádku [hodnota] je specifikována pohledávka ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], a to (kromě čísla úvěrové smlouvy) jménem, příjmením a rodným číslem žalované a výší pohledávky k rozhodnému dni (51 776 Kč). Na řádku [hodnota] je specifikována pohledávka ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], a to (kromě čísla úvěrové smlouvy) jménem, příjmením a rodným číslem žalované a výší pohledávky k rozhodnému dni (19 321 Kč).

13. Dle dvou Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (č. l. 19-20) oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že pohledávky z úvěrových smluv č. [hodnota] a [hodnota] postoupila na žalobkyni.

14. Dle Výzvy k plnění ze dne 1. 11. 2023 (č. l. 10-11) vyzvala žalobkyně žalovanou (mimo jiné) k úhradě pohledávek plynoucích z úvěrových smluv č. [hodnota] a [hodnota]. Dle podacího lístku (č. l. 18) žalobkyně odeslala uvedenou výzvu dne 2. 11. 2023 na adresu [adresa], která je uvedena jako „Adresa výběru“ v žádosti o úvěr ze dne [datum] (č. l. 68).

15. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] částku 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, že žalovaná zaplatila (vrátila) částku 4 000 Kč dne 20. 3. 2022, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, že žalovaná zaplatila (vrátila) celkovou částku 8 567 Kč (konkrétně ve dnech 17. 11. 2021, 22. 12. 2021, 31. 1. 2022 a 28. 2. 2022 vždy částku 2 000 Kč a dne 19. 3. 2022 částku 567 Kč), že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou ze smluv o úvěru č. [hodnota] a [hodnota] na žalobkyni a toto postoupení žalované oznámila a že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení částky, jíž se v tomto řízení domáhá.

16. Soud naopak neměl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrových smluv. Proto žalobkyni na jednání poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Přítomná právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že žalobkyně žádné další důkazní návrhy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované nemá.

17. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

18. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávek za žalovanou. Žalobkyně doložila přílohu s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figurují i pohledávky za žalovanou, které jsou řádně specifikovány. Veškerá plnění, která žalovaná poskytla, byla poskytnuta dříve, než jí bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni.

20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Ustanovení § 420 o. z. definuje podnikatele, ustanovení § 419 o. z. spotřebitele.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelské úvěry. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Tuto povinnost však nesplnila. Doložila pouze žádosti o úvěr a potvrzení zaměstnavatele žalované. Pokud v podání ze dne 26. 2. 2025 (č. l. 66-67) tvrdila, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, obě předložené žádosti o úvěr jsou s tímto tvrzením v rozporu, jelikož je v nich uvedeno, že žalovaná osobní bankovní účet nemá. V obou žádostech o úvěr jsou uvedeny velmi nízké (nereálné) výdaje na bydlení a energie (v žádosti ze dne [datum] jde o 1 000 Kč, v žádosti ze dne [datum] o 1 500 Kč), a obdobně nízké výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady (v žádosti ze dne [datum] jde o 1 000 Kč, v žádosti ze dne [datum] o 1 500 Kč). V obou žádostech je zmíněno, že jsou prováděny srážky ze mzdy žalované (v žádosti ze dne [datum] ve výši 4 617 Kč, v žádosti ze dne [datum] ve výši 4 614 Kč). Totéž se podává z doložených potvrzení od zaměstnavatele žalované. Nebylo však doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně tuto zásadní informaci jakkoli dále ověřovala. Oba úvěry tak poskytovala v době, kdy byly prováděny srážky ze mzdy žalované na úhradu jiných dluhů. Přístup právní předchůdkyně žalobkyně k posuzování majetkové situace žalované lze ilustrovat i na tom, že se položka „Měsíční splátky stávajících půjček“ (v žádosti ze dne [datum] ve výši 3 984 Kč, v žádosti ze dne [datum] ve výši 1 992 Kč) nijak nepromítla do poslední části žádostí o úvěr nazvané „Seznam dluhů žadatele“; v tam uvedené tabulce není uveden žádný věřitel, přestože dle výše uvedených údajů žalovaná v době poskytnutí obou úvěrů již dlužila.

25. Obě úvěrové smlouvy byly uzavřeny před účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí (a na nynější případ aplikovatelná) právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto obě smlouvy o úvěru vyhodnotil jako neplatné, a to absolutně.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

27. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrových smluv je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované ve výši 30 000 Kč (dle neplatné smlouvy o úvěru č. [hodnota]) a 15 000 Kč (dle neplatné smlouvy o úvěru č. [hodnota]) jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná již právní předchůdkyni žalobkyně plnila částkou 4 000 Kč a 8 567 Kč. Soud ve výrokové části pro přehlednost rozdělil každý výrok (vyjma nákladového) na a) a b), přičemž a) se vztahuje k nárokům uplatňovaným v souvislosti s úvěrovou smlouvou č. [hodnota] a b) k nárokům uplatňovaným v souvislosti s úvěrovou smlouvou č. [hodnota]. Výrokem I soud řízení částečně zastavil podle § 96 odst. 2 o. s. ř. pro zpětvzetí; stanovisko žalované k částečnému zpětvzetí nebylo třeba zjišťovat, jelikož k němu došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 3, 4 o. s. ř.). Výrokem II soud uložil žalované povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu částky poskytnuté (30 000 Kč, 15 000 Kč) a vrácené (4 000 Kč,[Anonymizováno] 8 567 Kč). Žalovaná je povinna vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 34 Co 128/2024). Žalovaná byla procesně zcela nečinná. Soud při vědomí toho, že celková částka 32 433 Kč, již má žalovaná zaplatit, není nízká, stanovil lhůtu k plnění na 15 dnů. Pro stanovení delší lhůty či stanovení splátek neměl soud žádný podklad. V souladu se závěry Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebyly žalobkyni přiznány zákonné úroky z prodlení, jelikož žalovaná se nemohla dostat do prodlení dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Výrokem III soud žalobu ve zbývající části zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. Řízení bylo částečně zastaveno, zde by byl namístě postup podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně zastavení řízení zavinila částečným zpětvzetím žaloby. Ve zbývající části se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná (zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), žalovaná zůstala zcela nečinná (tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.), proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.