9 C 220/2024

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 4. 3. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným. Tvrdila, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč. Smlouva byla uzavřena tak, že si žalovaný vybral dle své volby na webových stránkách [adresa] dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Seznámil se s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky. Vyplnil registrační formulář, do nějž uvedl své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Poté byl seznámen s obsahem, podmínkami, právy, povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími ze smlouvy. Tím učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Všechny vzájemné platby identifikoval variabilní symbol, jímž bylo číslo smlouvy. Po přijetí platby žalovaný doplnil zbývající údaje. Popsaným způsobem uzavřel smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, dále na základě lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr na účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný ani částečně neplnil. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 25 260 Kč sestávající z celkové nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku, který činil v době zesplatnění[Anonymizováno] 4 600 Kč, a smluvní pokuty v době zesplatnění ve výši 660 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 260 Kč od 7. 7. 2023 (tj. ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru) do zaplacení. Pohledávku za žalovaným měla žalobkyně nabýt na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

2. Podáním doručeným soudu dne 5. 11. 2024 (č. l. 30) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 660 Kč (smluvní pokuta) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 660 Kč od 7. 7. 2023 do zaplacení.

3. Ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání, proto nebylo třeba zjišťovat stanovisko žalovaného k tomuto dispozičnímu úkonu žalobkyně (§ 96 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“), proto soud výrokem I v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení částečně zastavil.

4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 13. 9. 2024 na tehdejší adresu trvalého pobytu ([adresa]). Žalovaný nebyl zastižen, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 19. 9. 2024 a v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. došlo k jejímu doručení tzv. fikcí ke dni 30. 9. 2024 (pondělí). Dne 1. 10. 2024 byla zásilka vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky na uvedené adrese. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručováno na novou adresu trvalého pobytu (od [datum]) [adresa]). Tato zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 17. 2. 2025, k jejímu doručení fikcí tak došlo ke dni 27. 2. 2025 (čtvrtek). Žalovaný se z jednání neomluvil.

5. Společně s předvoláním k jednání nařízenému na [datum] soud vyzval dne 12. 2. 2025 žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů do [datum] (č. l. 32), a to mimo jiné k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Předvolání (vzor 027 o. s. ř.) s výzvou bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 13. 2. 2025. Žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala, jen soudu podáním doručeným dne [datum] (č. l. 40) sdělila, že se ona i její právní zástupce z nařízeného jednání omlouvají. Zjevně se jednalo o „formulářovou“ omluvu zasílanou do více řízení. Soud ještě dne [datum] na omluvu reagoval sdělením (č. l. 41), že ji bere na vědomí, že dosud neobdržel reakci na výzvu ze dne 12. 2. 2025, a současně žalobkyni upozornil, že pokud nejpozději u nařízeného jednání na výzvu reagovat nebude, může to mít za následek její neúspěch ve sporu. Žalobkyně nereagovala a k jednání se nedostavila.

6. Jednání ve věci se konalo dne [datum]. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právního zástupce žalobkyně (k doručování předvolání viz dva předcházející odstavce).

7. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

8. Dle Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 10-11; dále jen „smlouva o úvěru“), která měla být uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému na bankovní účet č. [č. účtu] neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl jednorázově splatný dne 3. 5. 2023. Žalovaný měl zaplatit (vrátit) částku 24 600 Kč, ovšem jen za předpokladu, že nedojde k prodloužení „délky splatnosti úvěru“ (30 dnů). Na poslední straně smlouvy (č. l. 11 verte) je uvedeno datum a čas odeslání potvrzovacího kódu žalovanému, telefonní číslo, na které byl kód zaslán, e-mailová adresa, na niž byl kód zaslán, a datum a čas potvrzení návrhu smlouvy žalovaným pomocí kódu.

9. Dle Dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne [datum] (č. l. 12) mělo být dohodnuto prodloužení splatnosti úvěru – nové datum splatnosti je 2. 6. 2023.

10. Dle Výpisu z běžného účtu (č. l. 9) byla dne [datum] poukázána částka 20 000 Kč na účet č. [č. účtu] (účet žalovaného dle smlouvy o úvěru) pod variabilním symbolem [var. symbol] (číslo smlouvy o úvěru), Anonymizováno11. Dle Výpisu z běžného účtu (č. l. 14) došla dne [datum] z účtu č. [č. účtu] (účet žalovaného) částka 0,01 Kč (identifikace klienta pro účely poskytnutí úvěru od [právnická osoba]). Soud uvádí, že na předloženém výpisu je opravdu datum [datum], nikoli 2023. Žádná souvislost této identifikační platby se smlouvou o úvěru ze dne [datum] zřejmá není.12. Dle Předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 6. 7. 2023 (č. l. 13), kterou činí právní předchůdkyně žalobkyně, má žalovaný uhradit celkovou částku 25 360 Kč sestávající z dlužné jistiny 20 000 Kč, smluvního úroku 4 600 Kč, smluvní pokuty 660 Kč a poplatku za upomínku 100 Kč.13. Dle Výzvy před podáním žaloby ze dne 17. 11. 2023 (č. l. 17), kterou činí žalobkyně, má žalovaný uhradit jistinu 27 820 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 6 098 Kč. Dle podacího archu (č. l. 15) byla výzva zaslána právním zástupcem žalobkyně dne 17. 11. 2023 na tehdejší adresu trvalého pobytu žalovaného ([adresa]).14. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (č. l. 5) bylo mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem sjednáno (jde o rámcovou smlouvu), že žalobkyně bude na základě dílčích smluv o postoupení nabývat pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za jejími klienty a zaplatí za ně kupní cenu. Podle čl. 3.16 smlouvy je dílčí smlouva o postoupení uzavřena okamžikem doručení datové pásky (datový soubor se seznamem postoupených pohledávek) žalobkyni na e-mailovou adresu.15. Dle Seznamu postoupených pohledávek (č. l. 6) byla postoupena i pohledávka za žalovaným, která je specifikována referenčním číslem ([hodnota]), číslem smlouvy ([hodnota]), jménem, příjmením a rodným číslem žalovaného a částkou (25 260 Kč).16. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (č. l. 16) vyrozuměla právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. K tomuto vyrozumění udělila plnou moc žalobkyni (č. l. 16 verte).17. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] na jeho účet č. [č. účtu] částku 20 000 Kč, že pohledávka ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] byla postoupena na žalobkyni, že právní předchůdkyně žalobkyně, zastoupená na základě plné moci žalobkyní, žalovaného o postoupení vyrozuměla a že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení částky, jíž se v tomto řízení domáhá.18. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.19. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávky za žalovaným. Žalobkyně doložila přílohu s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovaným, která je řádně specifikována (zejména uvedením čísla smlouvy a jménem, příjmením a rodným číslem žalovaného). Bylo doloženo též oznámení o postoupení pohledávky spolu s plnou mocí udělenou právní předchůdkyní žalobkyně žalobkyni za účelem oznámení postoupení; i z toho se podává, že k postoupení opravdu došlo.20. Soud naopak nemá za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], a to právě v tom znění, jaké žalobkyně soudu doložila.21. Podle § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.22. Žalobkyně prokazovala vznik smluvního vztahu mezi její právní předchůdkyní a žalovanou listinami, jež neobsahují žádný projev vůle ze strany žalovaného. Na poslední straně smlouvy o úvěru jsou sice údaje (datum a čas odeslání potvrzovacího kódu žalovanému, telefonní číslo, na které byl kód zaslán, e-mailová adresa, na niž byl kód zaslán, a datum a čas potvrzení návrhu smlouvy žalovaným pomocí kódu), které mají prokazovat uzavření smlouvy, dle soudu však pro takový závěr nepostačují. Žalobkyně nedoložila žádnou komunikaci její právní předchůdkyně s žalovaným, která měla tvrzenému uzavření smlouvy předcházet – např. zaslání návrhu smlouvy žalovanému k prostudování, SMS komunikaci, jež by předcházela připojení kódu na smlouvu, atd. Doložená identifikační platba rozhodně nepostačuje; navíc časově nijak nesouvisí s tvrzeným datem uzavření smlouvy (viz výše u tohoto listinného důkazu). Žalobkyni nebylo možno poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., jelikož se k nařízenému jednání nedostavila.23. Již na základě tohoto závěru by soud mohl uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat nanejvýš bezdůvodné obohacení. Přesto se soud bude věnovat i posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy otázce, která by byla relevantní jen v případě, že by smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena byla.24. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.25. Ustanovení § 420 o. z. definuje podnikatele, ustanovení § 419 o. z. spotřebitele.26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru) ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (tento zákon v uvedeném znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.27. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.28. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve [sídlo] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila.29. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, dále na základě lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Tato zcela obecná tvrzení nijak nedoplnila ani poté, co ji k tomu soud písemně vyzval (č. l. 32). Bez jakékoli reakce na tuto výzvu se omluvila z nařízeného jednání. Nesplnila tak ani povinnost tvrzení, jelikož netvrdí, jaké byly příjmy a výdaje žalovaného, jak její právní předchůdkyně majetkovou situaci žalovaného před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru vyhodnotila atd. Výslovně pak konstatuje, že žádnou dokumentací k posouzení úvěruschopnosti nedisponuje. Nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní jde k tíži žalobkyně; soud proto vychází z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 zákona č. 257/2016 Sb.30. Smlouva o úvěru měla být uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje (i při aplikaci právní úpravy před účinností uvedené novely) povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena byla (což však nebylo prokázáno – viz výše), byla by neplatná, a to absolutně.31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.32. S ohledem na závěr o neexistenci (případně absolutní neplatnosti) úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného ve výši 20 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Nebylo zjištěno, že by žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně či posléze žalobkyni v souvislosti s posuzovanou smlouvou o úvěru něco plnil (vrátil), proto mu soud ve výroku II uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč. Žalovaný je povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil (srov. rozsudek Krajského soudu v [sídlo] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaný byl procesně zcela nečinný. Částka, kterou má dle tohoto rozsudku uhradit, není nízká, proto soud stanovil, že tak má učinit do 15 dnů od právní moci rozsudku. Pro stanovení delší lhůty či splátek neměl soud žádný podklad. V souladu se závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebyly žalobkyni přiznány zákonné úroky z prodlení, jelikož žalovaný se nemohl dostat do prodlení dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Dle soudu není možné odvíjet splatnost nevrácené jistiny od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale je třeba vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala. Platí-li tento závěr v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, mělo by totéž (a tím spíše) platit i pro případ, kdy žalobce tvrdící uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ani neprokáže uzavření této smlouvy (jak je tomu v tomto případě). Výrokem III soud žalobu ve zbývající části zamítl.33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. Uplatní se zásada zavinění dle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., a to ve vztahu k částce 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 660 Kč od 7. 7. 2023 do zaplacení, jelikož žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět (aniž by tvrdila, že tak činí z důvodu plnění ze strany žalovaného), zastavení řízení v tomto rozsahu (výrok I) tak zavinila. Dále se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Soud má ovšem za to, že pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení je třeba i část předmětu řízení, o němž bylo řízení zastaveno, posoudit jako neúspěch na straně žalobkyně. Soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Požadovaná jistina odpovídala částce 25 260 Kč (byť se v celém rozsahu nejednalo o jistinu; k tomu viz dále), požadované příslušenství (ke dni vyhlášení tohoto rozsudku) částce 6 363,44 Kč (jde o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 260 Kč od 7. 7. 2023 do 10. 3. 2025). Celkem tak žalobkyně požadovala zaplacení částky 31 623,44 Kč. Byla jí přiznána částka 20 000 Kč, což odpovídá úspěchu v rozsahu 63,24 %. Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu 36,76 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 26,48 %. Při vyčíslení nákladů řízení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), a to ve znění účinném do 31. 12. 2024 (viz přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., která s účinností od 1. 1. 2025 novelizovala a. t.). Při stanovení tarifní hodnoty, která je určující pro výpočet odměny za jeden úkon právní služby, soud aplikoval § 8 odst. 1 a. t. Tarifní hodnota odpovídá částce 20 660 Kč (nikoli částce 25 260 Kč, kterou uvedla žalobkyně jako jistinu v návrhu na vydání EPR; žalobkyně totiž do jistiny nesprávně zahrnula i smluvní úrok ve výši 4 600 Kč, který je příslušenstvím pohledávky dle § 513 občanského zákoníku; i soudní poplatek byl vyměřen z částky 20 660 Kč). Odměna za jeden úkon počítaná z této částky činí dle § 7 bodu 5 a. t. částku 1 940 Kč. Právní zástupce žalované vykonal celkem tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.], výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.] a návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.]. Odměna za tři úkony je dána částkou 5 820 Kč (3 x 1 940). Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem[Anonymizováno] 900 Kč. Součet odměny a náhrady hotových výdajů činí 6 720 Kč. Žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26,48 % z této částky, tj. 1 779,46 Kč. Právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty (osvědčení na č. l. 8), v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak patří k nákladům řízení i náhrada za ni; ta odpovídá částce 373,69 Kč (0,21 x 1 799,46 Kč). Žalobkyně dále zaplatila soudní poplatek ve výši 1 033 Kč (5 % z částky 20 660 Kč) a má právo na zaplacení 26,48 % z této částky, tj. 273,54 Kč. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 426,69 Kč (1 799,46 + 373,69 + 273,54). Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. delší (v délce 15 dnů).