Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 546,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 838,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 897,46 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 546,87 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 6 401,87 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 15. 7. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „banka“), a žalovaným. Tvrdila, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. [hodnota] (dále jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), dle níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a kreditní karta k čerpání formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem v hotovosti až do výše úvěrového rámce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách, jejichž výše nebyla konstantní (byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě). Měl zaplatit též úroky, poplatky za bankovní služby, poplatky za pojištění úvěru a poplatky za odeslané upomínky. Žalovaný nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého smluvně sjednaného práva a dne 30. 4. 2023 „ukončila“ smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 14 444,33 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 6 401,87 Kč, poplatků ve výši 4 145 Kč (součet těchto dvou položek odpovídá částce 10 546,87 Kč uvedené v navrhovaném petitu), dále kapitalizovaných úroků ve výši 897,46 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 838,58 Kč, úroků ve výši 22,99 % ročně z dlužné jistiny 6 401,87 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 546,87 Kč (dlužná jistina + dlužné poplatky) od 23. 2. 2024 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o úvěru měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, k úhradě dlužné částky byl před podáním žaloby vyzván.
2. Podáním doručeným soudu dne 6. 2. 2025 (č. l. 63-69) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení. Uvedla, že žalovaný po poskytnutí úvěrového rámce ke dni zesplatnění (30. 4. 2023) čerpal peněžní prostředky ve výši 31 565,51 Kč. Dále sdělila, že byla sjednána úroková sazba 22,99 % ročně, přičemž úrok byl účtován vždy z aktuální výše vyčerpané jistiny a je uveden jako minusová položka ve výpisu z kreditní karty. Do zesplatnění (30. 4. 2023) byl vyúčtován úrok ve výši 12 027,87 Kč. Rovněž byly vyúčtovány poplatky, které ke dni 30. 4. 2023 odpovídaly částce 17 222 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 49 371,05 Kč. Naposledy plnil dne 5. 6. 2023 částkou 3 000 Kč. K jednotlivým čerpáním, předepsaným úrokům, vyúčtovaným poplatkům, úhradám žalovaného včetně jejich započtení na jednotlivé složky dluhu i k výpočtu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobkyně učinila součástí podání podrobné tabulky.
3. V reakci na poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kterého se žalobkyni dostalo na jednání konaném dne [datum], žalobkyně doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy podáním doručeným soudu dne 4. 8. 2025 (č. l. 108-109). K posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Jedná se o zavedenou banku se striktně nastavenými postupy. Banka kontrolovala aktuální interní i externí dluhy, negativní záznamy, neplatné doklady[Anonymizováno] a informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Žalovaný bance doložil potvrzení o příjmu ze dne 30. 6. 2017. Z něj bylo zjištěno, že byl zaměstnán od 8. 12. 2015 na dobu neurčitou jako učitel ([název školy], [adresa]). Průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 20 184 Kč, čistý příjem za posledních 12 měsíců 243 158 Kč, ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky, žalovaný nebyl ve zkušební době ani nebylo jednáno o skončení pracovního poměru. Žalovaný dále uvedl, že má vlastní bydlení, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost a měsíční příjem domácnosti odpovídá částce 45 000 Kč. Banka při hodnocení úvěruschopnosti porovnávala příjem a výdaje žalovaného na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. Z interních zdrojů zjistila závazky vůči bance s celkovou výší měsíčních splátek 3 907,83 Kč a z externích zdrojů závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 050 Kč. Do výdajů byly započteny výdaje uvedené v žádosti o úvěr, částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení/výdaje na bydlení vydané ČSÚ a výše měsíčních splátek dosavadních závazků. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že banka od příjmů odečetla splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. V reakci na poučení soudu k prokázání doručení upomínek, za které žalovanému (dle tabulkového přehledu v podání dle předchozího odstavce) účtovala poplatky, žalobkyně uvedla, že upomínky byly zasílány obyčejnou listovní zásilkou, dokladem o jejich odeslání proto nedisponuje.
4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 18. 3. 2025 v souladu s § 46b písm. a) o. s. ř. na adresu trvalého pobytu ([adresa]). Žalovaný si zásilku nevyzvedl a byla mu doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 31. 3. 2025. Následně mu byla dne 2. 4. 2025 vložena do domovní nebo jiné schránky. Předvolání k prvnímu jednání bylo žalovanému doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu, k doručení fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. došlo ke dni [datum], ke vhození do schránky dne [datum]. Předvolání k druhému jednání zasílané na stejnou adresu bylo žalovanému doručeno rovněž fikcí, a to ke dni [datum], ke vhození do schránky došlo dne [datum]. Žalovaný se k žádnému jednání nedostavil.
5. Jednání ve věci se konalo ve dnech [datum] a [datum] a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:- Dle Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum] (č. l. 110) žádal žalovaný o úvěrový rámec ve výši minimálně 10 000 Kč, měl vlastní bydlení, byl ženatý, byl v pracovním poměru u zaměstnavatele [název školy], [adresa], od 8. 12. 2015, a to na dobu určitou do 31. 7. 2018 (nikoli na dobu neurčitou jako tvrdila žalobkyně ve shora rekapitulovaném podání), jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 20 184 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti odpovídal částce 45 000 Kč, počet vyživovaných osob 1, srážky ze mzdy žádné, jiné měsíční splátky žádné, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč. Zmíněné informace o trvání pracovního poměru, výši čisté mzdy a neexistujících srážkách ze mzdy se podávají z potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] (č. l. 117).- Dle Vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 30. 7. 2025 (č. l. 111-113) vyplnil žalovaný žádost o úvěr a banka poté hodnotila vyplněné údaje. Banka provedla kontrolu insolvenčního rejstříku, BRKI, NRKI a databáze Ministerstva vnitra ČR k platnosti průkazů totožnosti. Příjem ověřila z doložených dokumentů, případně subsidiárně z běžného účtu klienta u banky. Do výdajů započetla výdaje dle žádosti, částku životního minima, normativních nákladů na bydlení/výdaje na bydlení a výši měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěnou z veřejných databází. Banka dále vypočítala tzv. maximální měsíční splátku, a to tak, že od příjmu 20 184 Kč odečetla interní splátky 3 907,83 Kč (jejich přehled je v dokumentu na č. l. 113), externí splátky 1 050 Kč a životní náklady 6 163,35 Kč; výsledek činí 9 062,82 Kč.- Dle Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] a vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum] (č. l. 36-40) se banka zavázala poskytnout za splnění sjednaných podmínek ve prospěch žalovaného peněžní prostředky do výše úvěrového rámce a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky a splnit další sjednané povinnosti. Úvěr bylo možno čerpat opakovaně v návaznosti na výši opakovaně splácených částek (revolving), a to vždy maximálně do výše úvěrového rámce. Smlouva odkazovala na tzv. Dispozice (obsahující konkrétní sjednané parametry; viz další odrážka) a na Všeobecné produktové podmínky (ty jsou na č. l. 21-24, 90-95). Žalobkyně předložila též Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 115-116).- Dle Dispozice ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. [hodnota] a vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum] (č. l. 33) činil úvěrový rámec 10 000 Kč, procentuální sazba použitá k výpočtu minimální splátky 2 % z čerpaného úvěru, roční úroková sazba pro bezhotovostní čerpání 22,99 %. Dále jsou zde specifikovány konkrétní poplatky, např. za vedení hlavní karty 49 Kč měsíčně, za zaslání nové karty a generování nového PIN po blokaci 150 Kč nebo za zaslání každé upomínky 600 Kč.- Dle Upomínky – rozhodnutí o zesplatnění ze dne 30. 4. 2023 (č. l. 31) banka vyrozuměla žalovaného, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek dle smlouvy o úvěru pohledávku zesplatňuje. Měla tehdy činit 14 444,33 Kč.- Dle Upomínek ze dnů 9. 11. 2019, 9. 7. 2020, 11. 4. 2022, 4. 5. 2022, 9. 11. 2022, 9. 2. 2023, 6. 3. 2023, 5. 4. 2023, 18. 4. 2023 a 30. 4. 2023 (č. l. 80-89) měla právní předchůdkyně žalobkyně vyzývat žalovaného k úhradě dlužných částek. K žádné z těchto upomínek nebyl doložen doklad o odeslání a žalobkyně jimi ani nedisponuje, jak výslovně sdělila (viz výše). Porovnáním dat uvedených na upomínkách s daty vyúčtování poplatků za upomínky dle podání žalobkyně ze dne 6. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně doložila jen některé upomínky z těch, za něž žalovanému účtovala poplatek 600 Kč/upomínka; vedle toho doložila upomínky z úplně jiných dat.- Z Platební historie (č. l. 72-79, 118-125) je zřejmé čerpání úvěru, předpisy úroků, poplatků i splácení úvěru. Žalobkyně uvedla tyto položky i v samostatných tabulkách v rámci podání ze dne 6. 2. 2025.- Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (č. l. 14-17) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č. 1 (č. l. 11-13). Pod pořadovým číslem 151 je v této příloze uvedena i pohledávka za žalovaným specifikovaná číslem smlouvy o úvěru a jménem a příjmením dlužníka. úplata za postoupení, na jejíž zaplacení bylo vázáno samotné postoupení (viz Dohoda na č. l. 30), byla uhrazena (Potvrzení na č. l. 25). Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2024 (č. l. 43) banka sdělila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila na žalobkyni; dle podacího lístku (č. l. 34) bylo oznámení odesláno dne 15. 3. 2024 na adresu trvalého pobytu žalovaného. Banka avizovala plánovaný prodej pohledávky již v poslední výzvě před postoupením ze dne 13. 10. 2023 (č. l. 70).- Dle Výzvy k plnění ze dne 21. 5. 2024 (č. l. 41-42) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 14 260,28 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru. Dle podacího lístku (č. l. 35) byla tato výzva zaslána společností [právnická osoba] jako odesílatelem dne 22. 5. 2024 na adresu trvalého pobytu žalovaného.
6. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] a vydání a užívání kreditní karty, že žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 31 565,51 Kč a uhradil celkovou částku 49 371,05 Kč, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne [datum] a že žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu.
7. Soud však neměl za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému upomínky, za které účtovala poplatek 600 Kč za jednu upomínku, jak je patrné z přehledu vyúčtovaných poplatků na č. l. 66v-67v. Žalobkyně předložila jen některé z těchto upomínek, navíc u žádné z nich neprokázala ani odeslání žalovanému. Z celkové částky 17 222 Kč, jež je dána součtem všech účtovaných poplatků, má připadat na poplatky za tyto upomínky 12 000 Kč (účtovaných poplatků za upomínky je celkem 20 po 600 Kč). Žalovaný měl na poplatcích uhradit celkem 13 077 Kč ze 17 222 Kč, k úhradě tedy dle žalobních tvrzení zbývalo 4 145 Kč. Soud na druhém jednání ve věci vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy k tomu, kolik z uhrazené částky 13 077 Kč bylo započítáno na poplatky za upomínky a za které konkrétní upomínky. Soud nebyl schopen toto jednoznačně rozklíčovat z platební historie ani z přehledu splátek na č. l. 67v-68v, v němž jsou uvedeny souhrnné částky započtené na poplatky (nikoli pouze na poplatky za upomínky). Pokud neměly být platby žalovaného, které byly započítány na poplatky za (neprokázané) upomínky, použity tímto způsobem, měly být započteny na jinou složku dluhu v souladu s čl. III.5 smlouvy o úvěru, který upravuje pořadí hrazení dluhů. V takovém případě by ovšem dlužná jistina, úrok ani úrok z prodlení neodpovídaly žalovaným částkám. Žalobkyně na jednání konaném [datum] v reakci na uvedené poučení sdělila, že další tvrzení ani důkazní návrhy k této otázce uplatňovat nebude. Soud v takové situaci není schopen určit, zda nějaký dluh na straně žalovaného stále přetrvává. Nedoplnění tvrzení a důkazních návrhů na výzvu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. tak vyústilo v zamítnutí žaloby.
8. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podléhá úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 30. 6. 2017 (zejména § 2 odst. 1, § 75, § 86 odst. 1 a 2, § 87 odst. 1). Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4). Žalobkyně neuvedla žádná konkrétní tvrzení ke skutečným výdajům žalovaného (vyjma jeho interních a externích dluhů specifikovaných pouze celkovou výší měsíčních splátek). Její právní předchůdkyně vycházela z údajů o životním minimu či normativních nákladech na bydlení. Nebylo zjištěno, že by zkoumala skutečné výdaje žalovaného. Takové posouzení se soudu nejeví jako dostatečné. Nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost má za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.), navzdory tehdejšímu znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). V případě neplatnosti smlouvy by bylo vypořádáno toliko bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z., § 2993 věta první o. z.). Žalovaný čerpal dle žalobních tvrzení celkovou částku 31 565,51 Kč a uhradil 49 371,05 Kč. Žádné bezdůvodné obohacení na jeho straně by tak v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru na jeho straně nepřetrvávalo.
9. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zcela zamítl (výrok I).
10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný, který byl procesně zcela úspěšný, však zůstal po celou dobu řízení pasivní, žádné náklady řízení na jeho straně nevznikly, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II).