Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 14.000 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 3.437 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 17.437 Kč ve výši 15 % ročně od 12. 1. 2023 v částce 2.500 Kč a v částce 2.652 Kč zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 504,96 Kč, ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 12. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 17.437 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 12. 1. 2023 do zaplacení, zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.652 Kč. Dle žaloby účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o zápůjčce ve výši 10.000 Kč. Žalobce žalované zaslal tuto částku na účet č. [č. účtu] označený žalovanou dne [datum], dne [datum] žalovaná požádala o navýšení zápůjčky o částku 4.000 Kč, tuto částku žalobce žalované téhož dne zaslal na výše uvedený účet a žalovaná se zavázala za zápůjčku žalobci uhradit poplatek 3.437 Kč, přičemž jistina včetně poplatku byly splatné do 11. 1. 2023. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas, když ke dni podání návrhu uhradila 1.870 Kč a touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím webové stránky [adresa]. Na těchto stránkách se žalovaná seznámila s podmínkami zápůjčky a dle vlastní volby zvolila splatnost a výši zápůjčky. Poté vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost žalované skenem dokladu totožnosti s fotografií žalované a korunovou bezhotovostní platbou. Smlouva o zápůjčce včetně dodatku byla žalovanou podepsána PINem, který žalobce zaslal na žalovanou uvedené telefonní číslo. Před uzavřeném smlouvy si žalobce od žalované vyžádal informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dostupných dokumentů poskytnutých žalovanou. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení určené vládním nařízením a vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v souladu se smlouvou ve výši 2.500 Kč. Celková výše dluhu žalované činila 17.437 Kč na jistině a 2.500 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky, celkem 19.937 Kč a smluvní pokuta ve výši 4.522 Kč představující 0,1% denní úrok z dlužné částky 14.000 Kč od 12 1. 2023 do vyhotovení návrhu 1. 12. 2023.
2. Soud vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě zcela vyhověl. Platební rozkaz byl podle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.
3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se dostavila žalovaná. Žalobce se nedostavil, svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti žalobce. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o zápůjčce částky 10.000 Kč prostředky elektronických komunikací, po ověření žalované zajištěným PIN kódem [hodnota], dle zaslaného skenu občanského průkazu žalované. To bylo zjištěno z žádosti žalované, ve které žalovaná uvedla číslo účtu [č. účtu] na který má být částka zaslána a ze smlouvy o zápůjčce.
5. Z potvrzení o platbě majitele účtu označeného [Jméno zainteresované společnosti 0/0] od [peněžní ústav] [Anonymizováno] bylo zjištěno, že na účet č. [č. účtu] [var. symbol] var. symbol, byla zaslána [datum] částka 10.000 Kč a [datum] částka 4.000 Kč.
6. Z dodatku ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že na základě žádosti žalované byla zápůjčka ke dni [datum] navýšena o 4.000 Kč Z upomínky z 18. 1. 2023, 25. 1. 2023 a z výzvy k úhradě z 1. 2. 2023, 10. 2. 2023, 25. 2. 2023 bylo zjištěno, že [Jméno zainteresované společnosti 0/0] vyzýval žalovanou o úhradu částky 19.767 Kč, resp. 20.595 Kč, resp. 21.325 Kč, resp. 22.070 Kč a 22.757 Kč. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti [Jméno zainteresované společnosti 0/0], které vzala žalovaná na vědomí [datum].
7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby z 19. 10. 2023 a fotokopie doručenky bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě 25.322 Kč a 800 Kč jako nákladů ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené prostřednictvím webových stránek , adresa8. Z vyjádření žalované na ústním jednání dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná dne[Anonymizováno] [datum] převzala bezhotovostně částku 10.000 kč, kterou nevrátila. Není si vědoma, že by od žalobce obdržela i částku ve výši 4.000 Kč, potvrdila však, že je majitelkou účtu č. [č. účtu]. Žalovaná rovněž uvedla, že kromě výplatních pásek po ní žalobce nepožadoval žádné další údaje pro posouzení úvěruschopnosti.9. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“13. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“14. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná čerpala 14.000 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18). Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, nejen lustrací v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidována, či náhledem do exekučního rejstříku, ale také ověřením osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalované, počtu vyživovacích povinností, nákladů její domácnosti a případných závazků členů její domácnosti. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované). Žalobce sice ve svém návrhu tvrdil, že řádně prověřil úvěruschopnost žalované, avšak toto své tvrzení nedoložil žádnými listinami. Smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalované vrátit žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši 14.000 Kč. (výrok I. tohoto rozsudku)19. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku.20. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. značka 33 Cdo 3675/2021 – 262)21. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na poplatek za sjednání úvěru ve výši 3.437 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17.347 Kč od 12. 1. 2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.652 Kč nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta.22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v rozsahu 62 % (14.000 Kč) a žalovaná byla úspěšná v rozsahu 38 % (8.589 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 24 % celkových nákladů řízení žalobce. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 904 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7, § 11, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 20.089 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. podle § 14b odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t. a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení žalobce činí částku 2.104 Kč, z toho 24 % odpovídá částce 504,96 Kč. Ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téhož žalobce ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech.23. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.