Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

9 C 53/2024

Soud: Okresní soud v ProstějověDatum rozhodnutí: 22. 7. 2024Č. j.: 9 C 53/2024-75Soudkyně: JUDr. Alice HavránkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 2. 10. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSPV:2024:9.C.53.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (9) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13.202,51 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 33.932,35 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 47.134,86 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaném úroku ve výši 6.921,12 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 2.635,94 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 47.134,86 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení, nákladů ve výši 482 Kč a částky 7.417,82 Kč a zákonném úroku z prodlení z částky 7.417,82 Kč ve výši 15 % ročně od 5. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu dne 5. 10. 2023 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení 47.134,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 47.134,86 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5.202,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.635,94 Kč, poplatků za pojištění schopnosti splácet ve výši 1.118,60 Kč, poplatků za odeslání upomínek ve výši 600 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 47.134,86 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvní pokuty ve výši 7.417,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.417,82 Kč ve výši 15 % ročně od 5. 10. 2023 do zaplacení, vše ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 85.776,51 Kč, a to prostřednictvím platební karty s úvěrovým rámcem ve výši 55.000 Kč, když žalovaný mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce 500.000 Kč. Dle žaloby byla smlouva podepsána fyzicky žalovaným. Žalovaný dle žaloby uhradil právnímu předchůdci žalobce částku 72.574 Kč. Jelikož však žalovaný nehradil měsíční splátky řádně a včas využil dle žaloby právní předchůdce žalobce svého práva, odstoupil od úvěrové smlouvy a ke dni 30. 4. 2023 prohlásil úvěr za splatný. Žalobce požadoval úhradu dlužné jistiny, zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, který je tvořen nesplaceným úrokem, poplatkem za pojištění schopnosti splácet a poplatkem za upomínání, žalobce požadoval rovněž náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu včetně zákonného úroku z prodlení. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky dne 11. 9. 2023.

2. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla mu stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně.

3. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], IČ [IČO]., a žalobcem dne [datum] byla prokázána aktivní legitimace žalobce.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovanému byl dne [datum] poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 55.000 Kč, přičemž žalovaný mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500.000 Kč. Ze smlouvy o úvěru bylo rovněž zjištěno, že žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % čerpaného úvěru, minimálně 500 Kč měsíčně. Smlouvy o úvěru neprokázala, že by žalobce jakýmkoliv způsobem zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

6. Z předložené inkasní bilance úvěru bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku ve výši 85.776,51 Kč a uhradil 72.574 Kč.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; nezurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (§ 2398 o. z.)

9. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.)

10. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

13. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

14. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud vycházel z prokázaných tvrzení žalobce, že žalovaný čerpal 87.776,51 Kč a uhradil 72.574 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18). Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, nejen lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, ale především zkoumáním osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalovaného, výdajů jeho domácnosti, počtu členů jeho domácnosti a výší případných závazků celé domácnosti žalovaného, stejně jako počtu vyživovacích povinností. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného), resp. nebyl vyvozen adekvátní závěr o poměrech žalovaného a smlouvu o úvěru proto shledal neplatnou. Proto rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši 13.202,51 Kč což je rozdíl mezi žalovaným čerpanou a právnímu předchůdci žalobce vrácenou částkou. (výrok I. tohoto rozsudku)

19. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku.

20. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. značka 33 Cdo 3675/2021 – 262)

21. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na částku 33.932,35 Kč zákonný úrok z prodlení z částky 47.134,86 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6.921,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.635,94 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 47.134,86 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvní pokutu ve výši 7.417,82 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.417,82 Kč nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. ( výrok II. tohoto rozsudku )

22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá na jejich náhradu právo. (výrok III. tohoto rozsudku)

23. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací