10 C 19/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalovaném žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění vzniklé na základě smlouvy o půjčce č. [hodnota], kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a kterou se žalovaný zavázal splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] s jejím příslušenstvím, při úrokové sazbě 12,70 % ročně. S ohledem na to, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně po předchozím upozornění pohledávku žalovaného ke dni [datum] zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje úhradu jistiny ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], smluvního úroku v kapitalizované výši [částka], splatného ke dni [datum], úroku z prodlení v kapitalizované výši [částka], splatného ke dni [datum] a rovněž smluvních úroků z částky [částka] ve výši 12,70 % ročně od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení z částky [částka] ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení.[právnická osoba] výzvě soudu pak doplnila žalobu tak, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím externích a interních datových zdrojů s popisem využitých kritérií s tím, že popis detailního nastavení schvalování přidělených pravomocí, tzv. risk apetite a podobě je součástí předpisové základny právní předchůdkyně žalobkyně, která je předmětem regulace ze strany ČNB. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Při jednání dne 2. 9. 205 pak doplnila, že žalovaný na celkovou výši pohledávky uhradil částku [částka].3. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil. K jednání soudu se pak, ač řádně předvolán, nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Na základě níže uvedených listin soud učinil následující skutková zjištění.5. Žalovaný dne [datum] prostřednictvím elektronického bankovnictví vyplněním příslušného formuláře požádal právní předchůdkyni žalobkyně o půjčku [částka], jíž měl splatit ve formě 60 měsíčních splátek, přičemž celková měsíční splátka i s pojištěním činila [částka], půjčka byla úročena sazbou ve výši 12,70 % ročně (RPSN 13,46 %) (důkaz: Návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota]). Návrh byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně akceptován, akceptace není datována, první splátka měla být uhrazena dne [datum] (důkaz: akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota]). Žalovaný obdržel celou půjčku převodem na svůj účet vedený u právní předchůdkyně žalobkyně pod č. [č. účtu] dne [datum] (důkaz: výpis z běžného účtu za období [datum] – [datum]). Z důvodu neplnění povinností na straně žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně půjčku po předchozím upozornění zesplatnila, a to k datu [datum] (důkaz: oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], výpis z podacího archu). Žalovaný na úvěr uhradil [částka], (důkaz: výpisy z úvěru za období od [datum] do [datum], přehled a transakční historie ze dne [datum]).6. Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze od roku 2005, přičemž jedním z jejích předmětů podnikání je rovněž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (důkaz: výpis z obchodního rejstříku ze dne [datum]).7. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], příloha č. [hodnota], potvrzení o uhrazení úplaty ze dne [datum]), přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne (důkaz: oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], výpis z podacího archu). Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, kterou vyčíslila ve výši [částka] nejpozději do [datum], upomínka byla žalovanému odeslána téhož dne (důkaz: předžalobní upomínka ze dne [datum], podací lístek).8. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 12, 70 % ročně, případně poplatky dle sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně a pojištěním v 60 splátkách po [částka] měsíčně. Žalovaný na takto poskytnuté finanční prostředky uhradil celkem částku [částka]. Pro dlouhodobé neplnění povinností ze strany žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně půjčku zesplatnila a vyzvala žalovaného k její úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky celkem [částka], jež měla představovat dosud nesplacenou část půjčky, úroky z půjčky, poplatky a zákonný úrok z prodlení, nejpozději do [datum].9. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný.17. V daném případě byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši [částka], a to v převodem na jeho účet v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku vrátit i s jejím příslušenstvím, což nečinil v souladu se smlouvou, pročež byla půjčka ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ze splatněna. Tuto smlouvu posoudil soud jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Pohledávka za žalovaným pak byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni.18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelské úvěry, či nikoliv a dospěl k závěru, že ani k výzvě soudu žalobkyně soudu neprokázala, že by před poskytnutím půjčky ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k takovému posouzení vůbec došlo. Z návrhu ani jiných listin předložených žalobkyní není zřejmé, že a s jakým výsledkem proces úvěruschopnosti proběhl. Žalobkyně měla patrně k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, neboť tuto předložila soudu spolu se žalobou a následně doložila i výpisy z běžného účtu žalovaného, ovšem v časové řadě počínající až poskytnutím půjčky. Ze zákona přitom přímo vyplývá povinnost poskytovatele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž zákon pouze výslovně nestanoví žádný direktivní proces takového zkoumání. Proces však proběhnout musí. Za takových okolností právní předchůdkyně žalobkyně svou zákonnou povinnost nesplnila. Soud má proto za to, že není možné uzavřít, že by schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně byla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrových smluv, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, nebo také rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a mnohé další).19. I přes absolutní neplatnost úvěrové smlouvy však zde není dán žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl poskytnutou finanční částku ponechat. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla (byť na základě absolutně neplatné smlouvy) žalovanému částku [částka]. V řízení pak bylo prokázáno (shodně s tvrzením žalobkyně), že žalovaný na splátkách poskytnuté půjčky uhradil celkem částku [částka]. Vzhledem k uvedenému se tedy žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o [částka] (§ 2991 o. z.). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka], a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dluhu (resp. částky vyšší) oznámením o zesplatnění závazku ze dne [datum], odeslané dne [datum], když posoudil, že se mohlo dostat do jeho dispozice nejpozději dne [datum] (§ 573 o. z.), nejbližší následující pracovní den je pak možné považovat za první den prodlení, Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, a to ve výši 12,75 % ročně. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů.20. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá výrok II. tohoto rozsudku.21. O nákladech řízení pak rozhodl v souladu s ust. § 142 o. s. ř., když přiznal žalobkyni, která měla ve věci úspěch v 85 % svého nároku (uvažováno z jistiny bez zohlednění příslušenství), rovněž v této procentní výši náhradu nákladů. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby realizované před podáním návrhu ve věci po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), k nimž náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14 odst. 6 advokátního tarifu a dále podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a. t. za jeden úkon právní služby (účast u jednání konaného dne [datum]) ve výši [částka] a k němu náležející režijní paušál podle § 13 a. t. ve výši [částka]. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Dle názoru soudu podaná žaloba, resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje pojem „formulářová žaloba“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11). Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje řadu žalob s obdobnými nároky, na obdobném skutkovém základu. V daném případě tak jsou splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 a. t. Celková výše náhrady činí 85 % z celkového součtu těchto částek, tedy [částka].22. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.