Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 22 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 500 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 22 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná měla hradit úroky úvěru ve splátkách po 7 500 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, avšak se splátkou splatnou [datum] se dostala do prodlení a neuhradila 3 splátky úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a předávacího protokolu č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne [datum]. Žalobkyně tak po žalované požadovala k zaplacení dlužných splátek úroků 22 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu nejpozději do [datum]. Žalovaná dluh neuhradila.
2. Žalobkyně v průběhu řízení na základě výzvy soudu doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované na základě výsledků lustrací v databázích: ISIR, CEE, SOLUS apod., a dále na základě dokumentů, které si od žalované vyžádala: občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, kompletní výpisy z bankovních účtů za 3 kalendářní měsíce, doklad o příjmech. Konkrétně vyšla ze zjištěných příjmů žalované za poslední 3 měsíce ve výši 34 040 Kč, nákladů na bydlení 3 000 Kč, pravidelných splátek dalších finančních závazků 12 199 Kč a splátky poskytovaného úvěru 7 500 Kč, a dospěla k závěru, že finanční zůstatek žalované bude činit 9 341 Kč. Vedle toho zjistila jednorázové finanční závazky žalované celkem ve výši 23 500 Kč u [Anonymizováno]. a [právnická osoba].
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Na základě provedených listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím prostředků elektronické komunikace smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu 12 měsíců se splatností do [datum], přičemž žalovaná byla povinna hradit vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce splátky úroku 7 500 Kč a s poslední splátkou úroku uhradit rovněž poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (důkaz: Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota]). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne [datum] částku 50 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu], jehož vlastníkem je žalovaná (důkaz: potvrzení o provedení transakce dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ve výši 22 500 Kč smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (důkaz: rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], předávací protokol č. [hodnota] k Rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum], soupis postoupených pohledávek), o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaná dluh neuhradila, přestože ji k tomu žalobkyně písemně vyzvala (důkaz: předžalobní výzva ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslání zásilky téhož dne). Soud dále zjistil, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních závazků, k čemuž si od žalované vyžádala občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, kompletní výpisy z bankovních účtů za 3 kalendářní měsíce, doklad o příjmech, a dále provedla lustraci platební morálky žalované v databázích ISIR (bylo zjištěno řízení vedené v minulosti), CEE (v případě zjištění exekuce se úvěr neposkytne), SOLUS (bez negativního záznamu), REPI (bez negativního záznamu) a dále v databázi neplatných dokladů (důkazy: výsledky lustrací CRIBIS, SOLUS, REPI, IR, výstup kontroly v databázi neplatných dokladů). Pokud žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované splácet úvěr byla kladně posouzena na základě zjištěných příjmů žalované ve výši 34 040 Kč, nákladů na bydlení 3 000 Kč a zjištěných pravidelných splátek dalších závazků vůči společnosti [Anonymizováno] ve výši 9 699 Kč a vůči společnosti [Anonymizováno] ve výši 2 500 Kč a jednorázových závazků žalované u [Anonymizováno] ve výši 16 500 Kč a u [právnická osoba]. ve výši [částka], potom soud zjistil, že žalovaná měla v době posuzování její schopnosti splácet úvěr rovněž další závazky, které nebyly předmětem posouzení její úvěruschopnosti, a to na základě plateb od [právnická osoba] ze dne [datum] ve výši 1 500 Kč, od [Anonymizováno] ze dne [datum] ve výši 4 365 Kč, od [Anonymizováno] ze dne [datum] ve výši 15 000 Kč, ze dne [datum] ve výši 15 000 Kč, ze dne [datum] ve výši 10 000 Kč a ze dne [datum] ve výši 10 000 Kč, dále od [právnická osoba] ze dne [datum] ve výši 10 000 Kč s poznámkou „poskytnutí spotřebitelského úvěru u [Anonymizováno] “, ze dne [datum] ve výši 14 000 Kč s poznámkou „poskytnutí spotřebitelského úvěru u [Anonymizováno] “, ze dne [datum] ve výši 2 000 Kč s poznámkou „poskytnutí spotřebitelského úvěru u [Anonymizováno] “, a dále na základě plateb od [právnická osoba] ze dne [datum] ve výši 10 000 Kč, ze dne [datum] ve výši 4 000 Kč s poznámkou „poskytnutí spotřebitelského úvěru u [Anonymizováno] “ a ze dne [datum] ve výši 2 000 Kč (důkazy: výpisy z běžného účtu žalované č. [č. účtu] za období 12/2023-2/2024).
5. Soud dále postupem podle § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn, (dále jen „o. s. ř.“), provedl k důkazu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vedený ve spisu sp. zn. [č. účtu] a elektronický platební rozkaz ze dne [datum], č. j. [č. účtu] -5. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zjistil, že jej podala právní předchůdkyně žalobkyně proti shora označené žalované, přičemž se domáhala vrácení jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč poskytnutého žalované na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] a zaplacení nákladů za upomínkování ve výši 1 000 Kč. Soud návrhu vyhověl a dne [datum] vydal elektronický platební rozkaz č. j. [č. účtu] -5, kterým žalované uložil, aby právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a dále náhradu nákladů řízení 12 200 Kč; rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].
6. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil relevantní skutečnosti pro právní posouzení věci, a proto z nich při svém rozhodnutí nevycházel.
7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
8. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších změn, (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
13. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
17. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který lze dle názoru soudu použít i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru bezhotovostním převodem částku 50 000 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila tvrzení, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované srovnáním jejích příjmů a výdajů a lustrací ve veřejných i neveřejných databázích, přičemž uvedla, že k ověření údajů si vyžádala výpisy z bankovního účtu za poslední 3 měsíce. Právě z těchto výpisů z bankovního účtu soud zjistil další závazky žalované (jak jsou popsány v odst. 4 tohoto odůvodnění), které právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela opominula a nezohlednila. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a soud ji nemohl poučit o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalované úvěr splatit, a proto je uzavřená smlouva o úvěru neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy z tohoto důvodu je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (viz rozhodnutí Evropského soudního dvora C679/18 ze dne 5. 3. 2020). Protože bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 50 000 Kč, přičemž se jedná o plnění z neplatné smlouvy o úvěru, soud uzavřel, že se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor právní předchůdkyně žalobkyně právě v této výši. Tato částka však již byla přiznána žalobkyni elektronickým platebním rozkazem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [č. účtu], který nabyl právní moci dne [datum] a je vykonatelný, pokud se tak žalobkyně domáhá plnění nad rámec přiznané částky odpovídající výši poskytnuté jistiny, nezbylo soud než nárok posoudit jako nedůvodný a žalobu zamítnout.
19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť náhrada nákladů řízení by podle výsledku řízení příslušela žalované, která byla v plném rozsahu úspěšná, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly (výrok II.).