Výrok
I. Řízení o žalobě se co do částky 12 645 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 645 Kč od 12. 2. 2026 do zaplacení a částky 634,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 46 537,39 Kč od 12. 2. 2026 do 16. 2. 2026 zastavuje.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 091 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 611 Kč od 12. 2. 2026 do 16. 2. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 091 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 46 537,39 Kč od 12. 2. 2026 do 16. 2. 2026 a s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 16 642,39 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 9 100 Kč s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 9 100 Kč od 10. 6. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Vzájemný návrh žalovaného se v části, ve které se žalovaný domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 9 100 Kč ve výši 11,5 % ročně od 17. 2. 2026 do 9. 6. 2026, zamítá.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 736 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 63 256 Kč ve výši 11,5 % ročně od 12. 2. 2026 do 16. 2. 2026 kapitalizovaným částkou 99,65 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 31 736 Kč ve výši 11,5 % ročně od 17. 2. 2026 do zaplacení, a dále částky 634, 19 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 46 537,39 Kč od 12. 2. 2026 do 16. 2. 2026 kapitalizovaného částkou 69,40 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 30 237,10 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 12. 2. 2026 dosáhne částky 149 342,40 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 3 940 Kč, v nichž byla zahrnuta i úhrada úroku za poskytnutí úvěru (ve výši nominální úrokové sazby 73,09 % ročně) a úhrada pojištění neschopnosti splácet ve výši 483 kč měsíčně. Schopnost žalovaného řádně splácet úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, šetřením v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti, registrech SOLUS a NRKI, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.), přičemž bylo zjištěno, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. Dále byl využit rovněž interní scoring klienta provedený na základě matematického modelu založeném na bodovém hodnocení dlužníka. Žalovaný však svou povinnost k úhradě splátek dle smlouvy nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo k zesplatnění úvěru k datu [datum]. Žalovaný neuhradil pohledávku žalobkyně ani k předžalobní výzvě, proto se žalobkyně domáhá uhrazení nové jistiny úvěru ve výši (tvořící dosud nesplacenou jistinu úvěru, veškerých dosud nesplacených úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru) 60 308,10 Kč, po odečtení úhrady provedené na dluh žalovaným dne 16. 2. 2026 ve výši 31 250 Kč, tedy na nové jistině úvěru částky 30 237 Kč a též uhrazení smluvních pokut ve výši 499 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty z nové jistiny úvěru ve výši 0,1 % z částky 60 308,10 Kč od 12. 2. 2026 do 16. 2. 2026 a dále z částky 0,1 % z částky 30 237,10 Kč od 17. 10. 2026 do zaplacení, resp. k datu vyhotovení žaloby souhrnně v částce 634,10 Kč, nákladů souvisejících s prodlením žalovaného ve výši 1000 Kč, úroku z úvěru, a zákonných úroků z prodlení.
2. Žalovaný podáním ze dne [datum] navrhl zamítnutí žaloby, a naopak vznesl vůči žalobkyni nárok na úhradu částky 9 100 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 17. 2. 2026 do zaplacení. Namítl, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, neboť nebyla dostatečně zkoumána jeho úvěruschopnost, tím spíše, že k uzavírání úvěru došlo v době, kdy byl v tíživé finanční situaci. Upozornil, na ekonomicky velmi nákladnou konstrukci úvěru a jeho příslušenství stojící dle jeho názoru v rozporu s zákonnou ochranou slabší smluvní strany a s dobrými mravy. To platí dle něj i ohledně kumulace sankcí a konstrukce tzv. nové jistiny úvěru. Má za to, že výpočet pohledávky žalobou uplatněný je nepřehledný a pro něj výrazně nevýhodný, na úvěr celkově při řádném splácení uhradil 27 580 Kč a dále doplatil dne 16. 2. 2026 částku 31 520 Kč, celkově uhradil 59 100 Kč, což samo o sobě převyšuje původně poskytnutou částku. S ohledem na uplatněné námitky vůči smluvnímu jednání má za to, že žalobkyni náleží pouze tato částka, zaplacená před podáním žaloby, a žádá vrácení přeplatku ve výši 9 100 Kč.
3. Podáním ze dne 14. 6. 2026 žalobkyně žalobu co do částky 12 645 se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 645 Kč od 12. 2. 2026 do zaplacení, dále co do požadavku na úhradu smluvní pokuty v částce 634,19 Kč a co do úroku ve výši 2.87 % ročně z částky 46 537,39 od 12. 2. 2026 do 16. 2. 2026. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Protože žalobce vzal svou žalobu ve vymezeném rozsahu zpět, rozhodl soud v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení částečně I. výrokem tohoto rozsudku zastavil. Souhlas žalovaného k takovému postupu nebyl třeba s ohledem na ust. § 96 odst. 4 o. s. ř.
4. Žalovaný ani jeho zástupkyně se k jednání nařízenému na den [datum] bez omluvy nedostavili, soud proto projednal věc bez jejich přítomnosti.
5. Na základě níže uvedených listin soud učinil tato skutková zjištění.
6. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru (důkaz: úplný výpis seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu). Dne 24. 2. 2023 prostřednictvím prostředků dálkové komunikace sjednaly žalobkyně jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako jeho příjemce smlouvu o poskytnutí úvěru č. [číslo smlouvy] ve výši 50 000 Kč, splatného ve 36 měsíčních splátkách po 3 940 Kč s tím, že splátka zahrnuje splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru, sjednaného ve výši 73,09 % ročně (RPSN 103,3 %) a měsíční úhradu pojištění v částce 483 Kč. Žalobkyni rovněž mělo náležet plnění v podobě smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení delším než 30 dní, maximálně v souhrnu do výše 2 999 Kč ročně (čl. 6.1. smlouvy), náhrady účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení s každou splátkou delšího než 15 dnů ve výši 200 Kč za každou takovou splátku (čl. 6.2. smlouvy). Pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části delším než 65 dnů, měla žalobkyně právo úvěr zesplatnit a nesplacená jistina, splatné příslušenství spolu se smluvní pokutou se stávalo novou jistinou (čl. 6.4.), při prodlení s jejím splacení pak žalobkyni vznikal nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyni dle čl. 6.6., 6.7. smlouvy rovněž zůstalo právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu v plném rozsahu (důkaz: návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota]). O formě uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku se strany dohodly sjednáním dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy (důkaz: dodatek č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru ze dne [datum]), identita žalovaného byla ověřována tzv. korunovou platbou (důkaz: potvrzení o odeslání platby ze dne [datum], SMS - informace o zaslání ověřovací platby ze dne [datum], informace o přijaté SMS ze dne [datum]). Žalovaný obdržel úplné informace o výši úvěru, celkové částce, kterou bude muset splatit a RPSN dne [datum] (důkaz: předsmluvní formulář [Anonymizováno]) a prohlásil, že se s informacemi o úvěru seznámil a mj. stvrdil, že si byl vědom podmínek úvěrové smlouvy, neměl splatné dluhy vůči třetím osobám, nenacházel se v úpadku a že byl schopen úvěr splácet (důkaz: prohlášení klienta ze dne [datum]). Současně se smlouvou o úvěru bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr (důkaz: příloha č. [hodnota] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], přihláška do pojištění ze dne [datum]). Úvěr byl vyplacen na účet č. [č. účtu] dne [datum], kdy jako variabilní symbol je uvedeno číslo smlouvy (důkaz: otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu ze dne [datum], přehled transakcí na účtu), účet uvedeného čísla je vede na jméno žalovaného (důkaz: výpis poplatků ze dne [datum]). Schválení úvěru oznámila žalobkyně žalovanému dne [datum] doporučeně, součástí oznámení jsou i základní parametry poskytnutého úvěru a jeho přílohou pak splátkový kalendář (důkaz: oznámení o schválení úvěru dne [datum], splátkový kalendář, dodejka). Při schválení úvěru jí žalovaný předložil občanský průkaz o k ověření identity (důkaz: kopie OP). Žalobkyně prováděla hodnocení klienta, kdy vycházela z údajů, že má příjem [částka] měsíčně čistého, náklady na bydlení činí [částka], má středoškolské vzdělání s maturitou, je svobodný a bydlí ve vlastním bydlení (důkaz: hodnocení klienta ze dne [datum]). Žalobkyně prověřila žalovaného v registru SOLUS dne [datum] (důkaz: výpis záznamů z registru SOLUS) a provedla jeho hodnocení prostřednictvím údajů ze systému NRKI, kdy z hodnocení vyplynulo, že žalovaný má jako klient nízké skóre v hladině, kdy je úvěr výrazně častěji zamítán (důkaz: výpis z registru NRKI). Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem [hodnota] měsíčních splátek od února 2025 do srpna 2025 vždy ve výši 3 940 Kč (důkaz: přehled transakcí na účtu, karta klienta). Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dvou splátek po splatnosti a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru (důkaz: výzva k zaplacení ze dne [datum]). Dne [datum] pak žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě (důkaz: předžalobní výzva, podací arch). Dne [datum] pak žalovaný uhradil žalobkyni převodem na účet částku 31 520 Kč (důkaz: potvrzení o provedené platbě ze dne [datum]).
7. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
8. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:
9. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru a téhož dne žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet částku 50 000 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně dotazovala žalovaného na jeho výdaje a příjmy, aniž by je však jakkoliv ověřovala, prověřila jej v registrech NRKI a SOLUS a provedla hodnocení jeho úvěruschopnosti, i přes v podstatě negativní hodnocení v systému NRKI následně požadovaný úvěr poskytla. Žalovaný na poskytnutý úvěr plnil částečně, v důsledku prodlení s úhradou jednotlivých dohodnutých splátek žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný celkem na úvěr uhradil 59 100 Kč, a to před podáním žaloby. Předžalobní výzvou, odeslanou na adresu žalovaného, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky odpovídající žalovanému plnění.
10. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2023) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ust. § 1798 odst. 1 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle odst. 2 téhož ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám21. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyni není důvodný, a naopak důvodný je zde požadavek na to, aby část plnění žalobkyně žalovanému vrátila.22. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně přenechala žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, kterou zaslala na jeho bankovní účet. Smlouva, na základě, které tak žalobkyně učinila, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, uzavřenou adhezním způsobem, žalovaný tak neměl možnost se od jejího textu odchýlit, což žalobkyně ostatně nikterak nezpochybňovala. Žalovaný přitom jednal v pozici spotřebitele (§ 419 o. z.), kdežto žalobkyně postupovala jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o.z.), celý obsah smlouvy, včetně výše požadovaného příslušenství byl předpřipraven tak, že práva a povinnosti stran nebyly vyváženy, kloní se jednoznačně ve prospěch žalobkyně bez možnosti úpravy nebo přizpůsobení. Tato smlouva byla žalovaným podepsána prostřednictvím sjednaného způsobu elektronické komunikace na dálku (ověřovací SMS, mikroplatba). Žalobkyně v daném případě zkoumala v souladu s ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalovaného, jako bylo její povinností dle citovaného zákona, nicméně vycházela pouze z údajů o výši příjmů a výdajů sdělených (pravděpodobně) žalovaným, které nikterak dále neprověřovala, přičemž ani nežádala výpis z jeho účtu, ač měla k dispozici informaci, že účet má. Otázka výše příjmů žalovaného tak je přinejmenším sporná. Soud nijak nezpochybňuje využití dále využitého scoringového modelu, avšak má za to, že je možné jej aplikovat tehdy, pokud pracuje s ověřenými a reálnými daty. Žalobkyně údaj o tom, že žalovaný má vlastní bydlení neověřovala, ač tak lze snadno učinit i bez součinnosti ze strany žalovaného, přičemž tvrzené náklady na bydlení jsou bez tohoto ověření naprosto nereálné. Za daných okolností tak soud uzavírá, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného. Proto soud nemohl smlouvu uzavřenou mezi žalobkyni a žalovaným posoudit jako platnou.23. Nárok žalobkyně pak může vyplývat pouze z požadavku na vrácení bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud má zároveň za prokázané, že žalovaný celou zapůjčenou částku žalobkyni před podáním žaloby uhradil, proto výrokem sub II. žalobu zamítl.24. Naopak, soud má za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 59 100 kč, tedy 9 100 Kč nad rámec jejího uvažovaného nároku, odpovídajícího výši částky, kterou od ní obdržel. Tato částka je nyní bezdůvodným obohacením na straně žalobkyně. Soud proto výrokem sub III. přiznal žalovanému nárok na úhradu částky 9 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení jsoucím ode dne následujícího po dni, kdy se žalobkyně dozvěděla v rámci tohoto řízení, že vůči ní byl takový nárok vznesen. Teprve tento den je možné považovat za první den prodlení se zaplacení peněžité částky na její straně. Adekvátně tomu soud výrokem sub IV. požadavek žalovaného na úhradu zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne, kdy žalovaný přeplatek žalobkyni poukázal do dne předcházejícího jeho výzvě k vrácení toho přeplatku v tomto řízení zamítl, neboť žalobkyně v tomto časovém období ještě v prodlení, na nějž e zákonný nárok na úhradu zákonného úroku v prodlení vázán, nebyla.25. O náhradě nákladů řízení soud ve II. výroku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť jeho neúspěch se týkal pouze nepatrné části věci (parciální zákonný úrok z prodlení). S ohledem na to, že žalovaný byl v řízení zastoupen obecným zmocněncem, tedy nikoliv zástupcem ve smyslu ust. § 137 odst. 2 o. s. ř., náleží mu pouze paušální náhrada ve výši 450 Kč za písemné podání ve věci samé. S ohledem na to, že při vyhlašování rozhodnutí došlo k písařské chybě ve výši přiznané částky, a tato chyba v psaní je zjevně patrná z obsahu spisu, soud postupem podle § 164 o. s. ř vtěleným do písemného vyhotovení tohoto rozsudku tuto chybu opravil.