10 C 98/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u zdejšího soudu domáhala požalovaném zaplacení částky 64 289,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou uzavřela s žalovaným dne [datum]. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 89 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 8 320 Kč, v nichž byla zahrnuta i úhrada úroku za poskytnutí úvěru (ve výši nominální úrokové sazby 93,73 % ročně). Schopnost žalovaného řádně splácet úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, šetřením v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnost, registrech SOLUS a NRKI, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.), přičemž bylo zjištěno, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. Dále byl využit rovněž interní scoring klienta provedený na základě matematického modelu založeném na bodovém hodnocení dlužníka. Žalovaný však svou povinnost k úhradě splátek dle smlouvy nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo k zesplatnění úvěru k datu 29. 5. 2024. Žalovaný neuhradil pohledávku žalobkyně ani k předžalobní výzvě, proto se žalobkyně domáhá uhrazení jistiny ve výši 64 289,20 Kč a též uhrazení smluvních pokut, nákladů souvisejících s prodlením žalovaného, úroku z úvěru, a zákonných úroků z prodlení.

2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť tento nereagoval na písemnou výzvu soudu a k jednání před zdejším soudem se nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Na základě níže uvedených listin soud učinil tato skutková zjištění.

4. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru (důkaz: úplný výpis seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu). Dne 24. 2. 2023 prostřednictvím prostředků dálkové komunikace sjednaly žalobkyně jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako jeho příjemce smlouvu o poskytnutí úvěru č. [hodnota] ve výši 89 000 Kč, splatného ve 24 měsíčních splátkách po 8320 Kč s tím, že splátka zahrnuje rovněž splátku úvěru za poskytnutí úvěru, sjednaného ve výši 93,73 % ročně (RPSN 146,57 %). Žalobkyni rovněž mělo náležet plnění v podobě smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení delším než 30 dní, maximálně v souhrnu do výše 2 999 Kč ročně (čl. 6.1. smlouvy), náhrady účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení s každou splátkou delšího než 15 dnů ve výši 200 Kč za každou takovou splátku (čl. 6.2. smlouvy). Pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části delším než 65 dnů, měla žalobkyně právo úvěr zesplatnit a nesplacená jistina, splatné příslušenství spolu se smluvní pokutou se stávalo novou jistinou (čl. 6.4.), při prodlení s jejím splacení pak žalobkyni vznikal nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyni dle čl. 6.6., 6.7. smlouvy rovněž zůstalo právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu v plném rozsahu (důkaz: návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota]). O formě uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku se strany dohodly sjednáním dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy (důkaz: dodatek č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru ze dne [datum]), identita žalovaného byla ověřována tzv. korunovou platbou (důkaz: potvrzení o odeslání platby ze dne [datum], SMS - informace o zaslání ověřovací platby ze dne [datum], informace o přijaté SMS ze dne [datum]). Žalovaný obdržel úplné informace o výši úvěru, celkové částce, kterou bude muset splatit a RPSN dne [datum] (důkaz: předsmluvní formulář [Anonymizováno]) a prohlásil, že se s informacemi o úvěru seznámil a mj. stvrdil, že si byl vědom podmínek úvěrové smlouvy, neměl splatné dluhy vůči třetím osobám, nenacházel se v úpadku a že byl schopen úvěr splácet (důkaz: prohlášení klienta ze dne [datum]). Úvěr byl vyplacen na účet č. [č. účtu] dne [datum], kdy jako variabilní symbol je uvedeno číslo smlouvy (důkaz: otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu ze dne [datum]), uvedený účet je veden na jméno žalovaného (důkaz: historie pohybů – výpis z běžného účtu za období [datum] – [datum]). Schválení úvěru oznámila žalobkyně žalovanému dne [datum] doporučeně, součástí oznámení jsou i základní parametry poskytnutého úvěru a jeho přílohou pak splátkový kalendář (důkaz: oznámení o schválení úvěru dne [datum], splátkový kalendář, dodejka [Anonymizováno]). Při schválení úvěru posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, který jí předložil občanský průkaz o k ověření identity (důkaz: kopie OP), potvrzení o výši příjmu a potvrzení o platbě mzdy na účet (důkaz: potvrzení zaměstnavatele o výši měsíčního příjmu, historie pohybů – výpis z běžného účtu za období [datum] – [datum]) s uvedeným příjmem 42 000 Kč čistého měsíčně, kdy uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním bydlení, nemá žádné jiné splátky, výdaje má 11 860 Kč měsíčně a finanční rezerva činí 29 140 Kč měsíčně (důkaz: hodnocení klienta ze dne [datum]). Žalobkyně prověřila žalovaného v registru SOLUS dne [datum] (důkaz: výpis záznamů z registru SOLUS) a provedla jeho hodnocení prostřednictvím údajů ze systému NRKI, kdy z hodnocení vyplynulo, že žalovaný má jako klient nízké skóre v hladině, kdy je úvěr výrazně častěji zamítán (důkaz: výpis z registru NRKI). Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dvou splátek po splatnosti a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru (důkaz: výzva k zaplacení ze dne [datum]). Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celkem tří splátek po splatnosti a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru (důkaz: výzva k zaplacení ze dne [datum]). Dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě částky celkem 83 665 Kč (důkaz: oznámení ze dne [datum]). Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 131 520 Kč v nepravidelných splátkách, kdy poslední splátka ve výši 6 720 Kč byla uhrazena dne 25. 7. 2024 (důkaz: karta klienta ke dni [datum]). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní upomínkou ze dne [datum] (důkaz: předžalobní výzva a příloha — plná moc ze dne [datum], podací arch z [datum]). V únoru roku 2023 se roční procentní sazba nákladů poskytnutých bankami obyvatelstvu ČR u bezúročných úvěrů pohybovala kolem 10,2 % (důkaz: export ze systému NRAD České národní banky, sestava 1193).

5. Soud neprováděl důkaz navrženými listinami týkajícími se úpravy průběhu smluvního vztahu v jeho průběhu před zesplatněním (žádost o posun splátek, oznámení o posunu splátek, nový splátkový kalendář), neboť tyto důkazy nejsou podstatné pro zjištění skutkového stavu věci nezbytného pro rozhodnutí soudu a jsou tedy nadbytečné.

6. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru a téhož dne žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet částku 89 000 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně dotazovala žalovaného na jeho výdaje a příjmy, přičemž výdaje ověřila na základě interního schématu a příjmy na základě potvrzení zaměstnavatele a výpisu z účtu žalovaného dokládajícího měsíční příjem ze zaměstnání za leden 2023, prověřila jej v registrech NRKI a SOLUS a provedla hodnocení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný na poskytnutý úvěr plnil částečně, v důsledku prodlení s úhradou jednotlivých dohodnutých splátek žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29. 5. 2024. Žalovaný celkem na úvěr uhradil 131 520 Kč. Předžalobní výzvou, odeslanou na adresu žalovaného dne 9. 12. 2024, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky odpovídající žalovanému plnění.

8. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2023) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ust. § 1798 odst. 1 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle odst. 2 téhož ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám18. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyni není důvodný.19. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně přenechala žalovanému částku ve výši 89 000 Kč, kterou zaslala na jeho bankovní účet. Smlouva, na základě, které tak žalobkyně učinila, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, uzavřenou adhezním způsobem, žalovaný tak neměl možnost se od jejího textu odchýlit, což žalobkyně ostatně nikterak nezpochybňovala. Žalovaný přitom jednal v pozici spotřebitele (§ 419 o. z.), kdežto žalobkyně postupovala jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o.z.), celý obsah smlouvy, včetně výše požadovaného příslušenství byl předpřipraven tak, že práva a povinnosti stran nebyly vyváženy, kloní se jednoznačně ve prospěch žalobkyně bez možnosti úpravy nebo přizpůsobení. Tato smlouva byla žalovaným podepsána prostřednictvím sjednaného způsobu elektronické komunikace na dálku (ověřovací sms, mikroplatba). Žalobkyně v daném případě zkoumala v souladu s ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalovaného, jako bylo její povinností dle citovaného zákona, jakkoliv lze mít k jejímu postupu řadu výhrad. Žalobkyně se v otázce výdajů spoléhala pouze na informace sdělené žalovaným, poměrně kusé, které nikterak dále neprověřovala, přičemž ani nežádala výpis z jeho účtu, spokojila se pouze s prokázáním jedné platby mzdy za předchozí měsíc, nicméně využití hodnocení prostřednictvím tzv. scoringového modelu výdajů je akceptovatelným postupem, pokud model pracuje s adekvátními vstupními daty.20. I tak soud nemohl smlouvu uzavřenou mezi žalobkyni a žalovaným posoudit jako platnou. Podstatnou část smlouvy v daném případě totiž tvoří ustanovení, která musí soud pro jejich nemravnost považovat za neplatné, a to v jejich souhrnu. Na prvním místě se to týká sjednaného úroku za poskytnutí úvěru v nominální výši 93,73 % ročně, takto vysoký úrok je zjevně několikrát vyšší než úročení poskytované u spotřebitelských úvěrů v rozhodném období bankami a dalšími subjekty bankovního trhu (v porovnání s údajem registru ARAD jde o téměř 9x vyšší úročení). Na závěru o nepřiměřeně vysokém úroku by s ohledem na tak zjevně nepoměrnou výši nemohlo změnit ničeho ani přepočtení na tzv. reálnou úrokovou sazbu, proto soud k tomuto kroku ani nepřistupoval. Výrazný nepoměr mezi běžným úročením bankami poskytovaných úvěrů a úročením zde sjednaným by se nemohl snížit na akceptovanou úroveň.21. Ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nemůže hrát tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku v daném případě, neboť se nejedná o zvláštní případy, kdy může být takový postup akceptovatelný s ohledem na případnou vyšší rizikovost sjednávaných nebankovních úvěrů (např. mikropůjčky s velmi krátkou dobou splatnosti apod.), výše zde sjednaného úročení by nebyla akceptována ani u takových případů. Pokud by ostatně soudy měly používat jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Žalobkyně by navíc bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích tuto smlouvu neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je její obchodní model zjevně založen. Lze odkázat na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019, kde bylo vyjádřeno, že „žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala., Anonymizováno22. V kombinaci s takto stanoveným úročením se však soudu jeví nemravný i smlouvou další předvídaný postup následující po zesplatnění úvěru pro neplnění povinnosti ze strany dlužníka, kdy je toto úročení komponováno do tzv. nové jistiny úvěru, z níž je následně v souladu s ust. § 122 zákona o ochraně spotřebitele možné žádat jen zákonný úrok z prodlení a v omezené míře rovněž smluvní pokutu, přičemž při způsobu stanovení splátek úvěru je zjevné, že tento nemravný úrok tvoří podstatnou část této jistiny. Na rámec ust. § 122 zákona ochraně spotřebitele si žalobkyně ve smlouvě vymínila i další nároky, jakkoliv nebyly před soudem uplatněny, týkající se způsobené újmy (v nelimitované výši, na rozdíl od limitace smluvní pokuty, neboť aplikaci § 2050 o. z. smlouva vylučuje). Jakákoliv případná argumentace nezbytností vyššího úročení z důvodu vyšší rizikovosti obchodů zde v podstatě padá, neboť smlouva je ve svém celku konstruována tak, že z žalobkyně jako podnikatele přenáší veškerá rizika na žalovaného jako spotřebitele. Takový postup považuje soud za rozporný s principy ochrany spotřebitele a dobrými mravy v takovém rozsahu, že tuto smlouvu je na místě považovat za neplatnou jako celek ve smyslu ust. § 588 o. z. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalovaného.23. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zde však nebyl dán žádný právní důvod, pro který si žalovaný mohl poskytnutou finanční částku ponechat. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o 89 000 Kč (§ 2991 o. z.). Dle zjištěného skutkového stavu věci však žalovaný již tuto částku žalobkyni přeplatil, pročež soud žalobu v celém rozsahu zamítl, čemuž odpovídá výroku sub I. tohoto rozhodnutí.24. V rámci vyhlášení rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti, kdy soud ve výroku I ohledně výše jistiny uvedl nepřesně částku „64 289“ namísto správné „64 289,20“. Tuto zjevnou nesprávnost soud postupem podle § 164 o. s. ř. v písemném vyhotovení rozsudku opravil.25. O náhradě nákladů řízení soud ve II. výroku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšný v této věci byl pouze žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.