Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 674,03 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 202 674,03 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 202 674,03 Kč od 23. 4. 2024 do 13. 5. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 674,03 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 14 099,36 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16 591,69 Kč, se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy do 10. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci toto rozhodnutí, a to až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek a s možností předčasného splacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 65 220 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 202 674,03 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Uvedla, že na základě žádosti žalované uzavřela dne 9. 7. 2018 s žalovanou smlouvu o úvěru č. 010697450R ke kreditní kartě Poštovní spořitelny a následně žalované umožnila čerpat peněžní prostředky na této kartě až do výše úvěrového limitu ve výši 200 000 Kč. Žalovaná tyto finanční prostředky na kartě čerpala. Úroková sazba byla sjednána na částku 19,90 % ročně. Protože žalovaná opakovaně porušovala sjednané podmínky čerpání tohoto úvěru byla jí dne 23. 1. 2024 zaplána výzva k zaplacení dluhu. Protože žalovaná na tuto výzvu nereagovala a do 20 dnů od data odeslání na svém účtu nezajistila dostatek finančních prostředků, zesplatnila žalobkyně celý dluh z úvěru ke dni 15. 2. 2024. K datu 22. 4. 2024 dlužila žalovaná celkovou částku 233 365,08 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 202 674,03 Kč, kapitalizované úroku ve výši 14 099,36 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16 591,69 Kč. Žalovaná tento dluh však neuhradila, a to ani na předžalobní výzvu, která jí byla zaslána dne 9. 5. 2024. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že úvěr byl schvalován na základě doložení příjmů žalované a v rámci interního posouzení bylo vyhodnoceno, že u žalované je dostatečná platební kapacita na splácení 10 000 Kč (resp. 5 % z čerpané částky) měsíčně. Příjmy i výdaje žalované byly zjištěny výpisem z jejího účtu u žalobkyně.
2. Žalovaná s žalobním nárokem žalobkyně nesouhlasila a uvedla, že věc řešila s žalobkyní snahou o splátkový kalendář, ale nebylo jí vyhověno. Žalovaná má 4 děti ve věku 17, 14, 10 a 9 let, z toho desetiletý syn je postižený. Žalovaná o něj pečuje, a proto pracuje pouze na poloviční úvazek jako cvičitelka s dětmi. Její manžel pracuje ve stavebnictví. V důsledku covidu se rodina dostala do tíživé finanční situace. Na její účet byly připsány dvě platby ve výši 400 000 Kč od pana [jméno FO], které ovšem představovaly pouze peníze na materiál ke stavbě, kterou realizoval v té době její manžel. Částka 790 000 Kč pak představovala úvěr od společnosti ACEMA Credit, který si žalovaná vzala s manželem a který je zajištěn zástavním právem, to bylo žalobkyni známo z výpisu z účtu. Dále ji muselo být známo, že většinu příjmů má žalovaná z úřadu práce. Na původ jejích příjmů se jí však nikdo neptal. Uvedla, že nikoli všechny své platby hradí kartou, plno plateb provádí i v hotovosti. Závěrem uvedla, že chce dluh splatit, ale s ohledem na těžkou finanční situaci rodiny by platba naráz byla pro ni likvidační, žádala tedy rozložení do splátek na dobu 5 let, resp. na splátky po 5 000 Kč měsíčně.
3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4. Žalovaná zažádala dne 9. 7. 2018 o úvěr do výše úvěrového limitu 200 000 Kč, se splatností splátek ve výši 5 % k 5. dni v měsíci. V rámci žádosti vzala žalovaná na vědomí, že její úvěruschopnost bude posuzována v rámci systému BRKI, NRKI a SOLUS a žádala, aby žalobkyně k ověření příjmů a výdajů využila údaje z běžného platebního účtu žalované pro účely posouzení její úvěruschopnosti (zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 9. 7. 2018)
5. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 9. 7. 2018 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě Poštovní spořitelny č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala vydat žalované kreditní kartu s úvěrovým limitem 200 000 Kč. Byla dojednána úroková sazba ve výši 19,90 % ročně, spláceno mělo být měsíčně vždy do 5. dne v měsíci, minimální výše splátek činila 5 % z vyčerpaného limitu, vždy alespoň 500 Kč. Součástí smlouvy byly Podmínky pro kreditní karty Poštovní spořitelny, v nichž si strany ujednaly, že v případě, kdy se žalovaná dostane do prodlení s plněním svých závazků a žalovaná neuhradí částky po splatnosti ani v dodatečné lhůtě 30 dnů, je žalobkyně oprávněna zastavit čerpání a jistinu úvěru zesplatnit (prokázáno Smlouvou o úvěru ze dne 9. 7. 2018 vč. podmínek pro kreditní karty Poštovní spořitelny, Záznamem o podpisu ze dne 9. 7. 2018).
6. Žalobkyně přípisem ze dne 23. 1. 2024 vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu s tím, že ke dni 15. 1. 2024 nebyl na jejím účtu dostatek finančních prostředků a vyzvala ji, aby si do 20 dnů od data odeslání této výzvy zajistila dostatek finančních prostředků k úhradě splátek na kreditní kartě. Dluh činil ke dni 22. 1. 2024 částku 227 095,- Kč. Výzva byla adresována na adresu, kterou žalovaná žalobkyni sdělila dne 24. 5. 2019 (zjištěno z Výzvy k zaplacení dluhu ze dne 23. 1. 2024 včetně dodejky a Žádosti o provedení změny zasílací adresy ze dne 24. 5. 2019).
7. Žalovaná se obrátila přímo na žalobkyni přípisem ze dne 26. 3. 2024 a uvedla, že věc již delší dobu řeší, ale banka jí nechce vystavit splátkový kalendář. Je ochotna hradit v pravidelných měsíčních splátkách, nejprve na jistinu a pak na úroky, ale není schopna hradit 12 000 Kč měsíčně, jak banka navrhla, neboť je bez zaměstnání. Žádá o vystavení splátkového kalendáře na 24 měsíců s tím, že splátky budou po 2 500 Kč a poslední splátkou bude celý zbývající dluh uhrazen (prokázáno přípisem žalované ze dne 26. 3. 2024).
8. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 25. 4. 2024, která byla žalované odeslána 9. 5. 2024 a doručena dne 13. 5. 2024 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2024 včetně dokladu o odeslání a ze shodných tvrzení účastníků).
9. Žalovaná v reakci na předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně sdělila právnímu zástupci žalobkyně, že na zaplacení celé dlužné částky najednou nemá prostředky, ale je schopna splácet na základě splátkového kalendáře ve výši 2 500 Kč měsíčně po dobu 15-20 měsíců, pak by se měla její finanční situace zlepšit a po cca 20 měsících by mohla úvěr doplatit. Uvedla, že má mnoho poplatků na bydlení, domácnost, energie, má 4 děti a jedno z toho je ZTP (prokázáno přípisem žalované ze dne 20. 5. 2024).
10. Z výpisu z běžného účtu žalované u žalobkyně č. [hodnota] soud zjistil, že v období listopad 2017 až červenec 2018 tvořily přijaté platby na účtu žalované drobné nepravidelné částky, příspěvek na mobilitu, příspěvek na péči, jednu výplatu daňového bonusu 59 800 Kč, na přelomu ledna a února 2018 dvě platby od pana [jméno FO] ve výši 400 000 Kč a 336 000 Kč, v prosinci 2017 vyplacený úvěr ([jméno FO]) ve výši 790 000 Kč. Z výpisů nevyplývá, kolik bylo před schválením úvěru žalovanou hrazeno na bydlení.
11. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci žádnou relevantní skutečnost.
12. Takto byl skutkový stav věci zjištěn v dostatečné rozsahu pro rozhodnutí věci, soud proto další důkazy (rozhodnutí Městského soudu v Praze, rozhodnutí Krajského soud v Plzni, výpisy [právnická osoba], informace CBCB) pro nadbytečnost neprováděl.
13. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
21. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
22. Z žalobkyní předložených listin se podává, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované zejména v otázce jejích výdajů, když zcela rezignovala na zjištění skutečných výdajů žalované alespoň v rozsahu jejích mandatorních výdajů na bydlení, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, viz například rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 27 Co 221/2019-163: „Odvolací soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů působí účelově – snahou uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ Žalobkyně dále nijak nezjišťovala, kolik má žalovaná vyživovacích povinností ani jaké jsou její skutečné pravidelné příjmy, když bylo prokázáno, že příjmovou stránku hodnotila žalobkyně pouze mechanicky na základě výpisu z účtu, aniž by se zajímala o to, o jaké částky, které jsou na účet žalované připisovány, se jedná. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
23. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
24. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalované byla poskytnuta částka 200 000 Kč. Ohledně toho, co bylo na tento úvěr uhrazeno, tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalovanou, která však v tomto směru ničeho netvrdila, ani neprokazovala. Poučení na prvním jednání jí soud poskytnout nemohl, neboť se jej bez řádně omluvy neúčastnila. Ostatně žalovaná dlužnou částku ani nijak nerozporovala, požadovala pouze stanovení splátkového kalendáře. Soud proto uzavřel, že žalovaná se bezdůvodně obohatila v rozsahu poskytnuté jistiny ve výši 200 000 Kč. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně data prodlení žalované vyšel soud z výzvy k úhradě ze dne 25. 4. 2024, která byla žalované doručena dne 13. 5. 2024 s požadavkem na okamžitou úhradu. Soud vycházel z domněnky § 573 o. z. a lhůty k zaplacení do 13. 5. 2024, kterou žalobkyně žalované poskytla. Den následující po uplynutí této lhůty se tedy žalovaná dostala prokazatelně do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. V tomto rozsahu je tedy nárok žalobkyně důvodný a soud mu proto vyhověl a zároveň stanovil splátkový kalendář žalované, neboť to s ohledem na zjištěné skutečnosti považoval za vhodné (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla sice s nárokem částečně neúspěšná, ale toliko do zanedbatelné části oproti tomu, v čem jí bylo vyhověno. Proto ji soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 65 220 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 108 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na dvou jednání soudu – viz § 11 a. t.) po 9 140 Kč (viz § 7 bod 6 a. t.) a 5 náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč (viz § 13 odst. 4 a. t.) a DPH v sazbě 21 % z částky 47 200 Kč ve výši 9 912 Kč (výrok III).