Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě, které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše [částka] s možností postupného čerpání. Žalovaný za zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Žalovaný byl v prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto dne [datum] žalobkyně vypověděla smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu částky ve výši [částka] z titulu dlužné jistiny, částku [částka] představující poplatek za vyplacení úvěru, částku ve výši [částka] představující smluvní úrok, poplatek za službu „Presto“ ve výši [částka] a dále úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše [částka] a žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách dle všeobecných obchodních podmínek. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky.
5. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalovaný prokázal žalobkyni svou totožnost prostřednictvím jeho účtu č. [č. účtu].
6. Z předpisu denních splátek bylo zjištěno, že žalovaný měl každý den hradit žalobkyni na splátkách úvěru částku [částka].
7. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla dne [datum] částku ve výši [částka] na účet [č. účtu].
8. Z dopisu o prodlení bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] vypověděla smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, jelikož byl žalovaný 91 dní v prodlení s úhradou svých závazků. Žalobkyně zároveň vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu.
9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu před podáním žaloby.
10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z tvrzeného čistého příjmu žalovaného ve výši [částka]. Dále žalovaný uvedl, že má pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši [částka], výdaje na bydlení ve výši [částka], nezbytné výdaje ve výši [částka] a ostatní zbytné výdaje ve výši [částka]. Žalovaný dále uvedl, že bydlí sám. Dle výpočtu žalobkyně měl žalovaný měsíční minimální výdaje ve výši [částka] a disponibilní příjem ve výši [částka].
11. Z identifikovaných příjmů žalovaného bylo zjištěno, že prostřednictvím bankovního účtu žalovaného ověřila žalobkyně jeho měsíční příjem ve výši [částka].
12. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.
13. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
21. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
22. Z předložených listin žalobkyně se podává, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně sice ověřila měsíční příjem žalovaného prostřednictvím výpisů z jeho bankovních účtů, avšak zcela rezignovala na ověření jeho pravidelných měsíčních výdajů. Žalovaný přitom sám uvedl, že má měsíční příjem ve výši [částka], žije sám, již splácí jiné závazky ve výši [částka] měsíčně, a v rámci posuzovaného úvěru by měl hradit další splátky ve výši cca [částka]. Nadto soud uvádí, že faktické náklady žalovaného na život, alespoň v rozsahu mandatorních nákladů na bydlení, si poskytovatel úvěru nemůže sám domodelovat na základě statistických nebo interních údajů. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Tato povinnost je poskytovateli úvěru ukládána zákonem pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že ji nesplní.
23. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C-679/18).
24. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši [částka], a na tento domnělý úvěr žalovaný zaplatil celkem [částka]. Žalovaný je tedy povinen z titulu bezdůvodného obohacení vrátit žalobkyni celkem [částka] jako nesplacenou jistinu úvěru. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Ze spisu se nepodává, že by žalovaný nějak brojil proti splatnosti stanovené bankou, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že žalobkyní stanovená lhůta pro zaplacení zesplatněních úvěrů je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, který žalobkyně zesplatnila celý dluh ve výzvě ze dne [datum]. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl z větší části úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.
26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).